Ubytování, penziony, hotely v české republice. Turistický průvodce.  

Zámky v ČR

Česká republika je pohádkovou zemí hradů a zámků. Na území našeho státu se nachází stovky rozpadlých zřícenin, malebných tvrzí, majestátních hradů a překrásných zámků. Na tento odkaz našich předků jsme náležitě hrdi, pečujeme o něj a velmi rádi tyto objekty navštěvujeme. Množství dochovaných hradů a zámku je důkazem bohaté historie naší vlasti a zároveň nám dává obrázek o tom, jak žili naši předci.

Na území Čech, Moravy a Slezska se dochovaly všechny typy středověkých hradů a zámků. Některé stavby prošly několika přestavbami, některé se proměnily v romantické zříceniny, jiné se zase dochovaly ve své původní kráse. Můžeme navštívit sídla obranného charakteru budovaná na špatně přístupných místech, dále gotická sídla, stavěná králi či šlechtou, která neměla pouze obranný charakter, ale byla již reprezentativní. Na pomyslné časové ose se dostaneme do začátku novověku, kdy se mění způsob života, šlechta přestavuje hrady na pohodlnější renesanční zámky a obklopuje se parky a zahradami. Postupem času si šlechta žádá ještě větší komfort a krásu.

V současnosti je většina hradů a zámků v České republice v rukou státu a veřejnosti přístupná. Nabízejí bohaté interiéry a vzácné umělecké sbírky. V letních sezónách se na nich zpravidla pořádají doprovodné programy v podobě nočních prohlídek, středověkých turnajů, jarmarků a koncertů.

Doporučujeme Vám navštívit:

Adamov

↑ na začátek stránky

Zámek Adamov pochází z konce 18. století. V Adamově jej vybudoval rod Lichtenštejnů, původně jako patrový lovecký zámeček s parkem. Podle projektu architekta Josefa Hardtmutha stavbu prováděl v letech 1806–1809 zednický mistr Czeschka z Brna. Parkovou úpravu a stavbu kolonády v kopci nad zámkem prováděl Bernhard Petri. Zámek byl ve vlastnictví Lichtensteinů do roku 1945, kdy byl zkonfiskován. V dnešní době se zámek nachází v areálu adamovských závodů, kde byl zcela přestaven a zrenovován. Nyní je používán pro účely firmy a interiér je nepřístupný.

Adršpach

↑ na začátek stránky

Zámek Adršpach nechal v roce 1596 vystavět Adam Bohdanecký z Hodkova. Adam spolu se svým synem a 39 dalšími osobami však zemřel při výbuchu v jičínském zámku při řešení sporu o část panství Smiřických. Na dlouhá léta se stal střediskem zdejšího panství. Zámek prošel řadou stavebních úprav. Poslední generální oprava proběhla v roce 1970. V prostorech zámku byl Státní ústřední archiv. Stavba je chráněna jako kulturní památka České republiky. Je to dvoupatrová obdélná budova s pětihrannou věží v jižní části. V přízemí věže byla kaple. V přízemí budovy byl sklad potravin a kuchyně. V poschodí pak pokoje, jídelna a kanceláře. Nad hlavním průčelím obráceném k východu byl později přistavěn i pseudorenesanční balkón na konzolách. V 18. století byla postavena samostatně stojící administrativní budova a hospodářský dvůr na severní straně.

Albeř - Terezín

↑ na začátek stránky

Zbytky zdí patrového zámečku zvaného Terezín. Zámeček byl postaven počátkem 19. století F. Schneidrem pro hraběnku Terezii Trautmansdoftovou. Zámeček je po rekonstrukci z roku 2007. Postaven je nový krov a položena střešní krytina, osazena jsou okna a dveře. Na zdech jsou ještě patrné zbytky původní výzdoby. Areál je zaplocen a uzamčen, přístup do něj není.

Aleje

↑ na začátek stránky

Lovecký zámeček Aleje (někdy též Jestřebí) byl vystavěn v lesích u Kněžic, v katastrálním území vesnice Jestřebí, místní části Brtnice. Od 3. května 1958 je objekt kulturní památkou. V roce 1623 bylo zkonfiskované brtnické panství, které předtím patřilo Albrechtu z Valdštejna, císařem Ferdinandem II. prodáno Collaltům. Vlastní zámeček byl vystavěn v letech 1815 – 1817 knížetem Eduardem Collaltem v klasicistním slohu. V majetku rodu di Collalto e San Salvatore pak zůstal do roku 1945 a sloužil hlavně k lovům. V tomto roce jim bylo panství na základě Benešových dekretů zkonfiskováno. Následně zde fungovalo rekreační středisko pro výtvarníky, které spravoval Český fond výtvarných umění (ČFVU). V 80. letech 20. století prošel zámeček rekonstrukcí, během níž došlo k odstranění některých původních prvků. Naopak přibyly křišťálové lustry, pseudoperské koberce a v okolí vyrostla řada chatek. Navíc se začaly k vytápění využívat akumulačky. Po zániku Fondu zdědila zámeček – ovšem bez pozemků – Nadace českého výtvarného umění (NČVU). Teprve v roce 2010 se nadaci podařilo získat také pozemky a mohlo se tak začít s postupné rekonstrukcí objektu.

Jedná se o patrovou budovu s oválným sálem uprostřed. Okolo ní se nachází lesy se hvězdicí sedmi průseků, tzv. alejí – Stonařovská, Brtničanská, Opatovská, Kněžická, Jestřebská, Zelená a Tabulní – sbíhajících se na mýtinu okolo zámečku. Právě tyto průseky daly tehdejšímu lesnímu komplexu název. Dnes empírový zámeček doplňuje trojice hájenek a dvojice altánů, v 80. letech pak v okolí nechal ČFVU vybudovat dřevěné rekreační chaty.

Allein

↑ na začátek stránky

Lovecký zámeček Allein (též České Křídlovice, Lechovice či Samota) stojí v lesích mezi obcemi Lechovice, Borotice a Mlýnské Domky. Dostat se k ní dá po asfaltové silnici z Borotic nebo Lechovic. Veřejnosti je nepřístupný. Lovecký zámeček nechal na počátku 19. století ve stylu švýcarských alpských chat postavit majitel jaroslavického panství Petr Braun. Pro svoji polohu uprostřed lesů získal název Allein = Samota. Až do poloviny 20. století sloužil k loveckých účelům a také majitelům panství při vyjížďkách či honech. Po roce 1945 byl zkonfiskován a přeměněn na rekreační středisko Státních lesů. Další změny se zámeček dočkal na konci 20. století, kdy byl změněn na bažantnici a jako stanice chovu bažantů a koroptví slouží i v současné době.

Jedná se o jednoduchou obdélnou budovu zakončenou sedlovou střechou se štíty. Kromě obytné budovy se zde nachází ještě o něco menší stavba, která slouží jako hospodářské a technické zázemí zámku.

Annaburg

↑ na začátek stránky

Lovecký zámeček Annaburg stojí v lese u obce Horšov. Zámeček dostal název po hraběnce Marii Anně z Herberštejna, druhé manželce Františka Norberta Trautmannsdorfa. Na začátku 17. století byla Vilémem starším Popelem z Lobkovic u dvora u Horšova založena obora se soustavou rybníků. Po roce 1744 byl na ostrůvku jednoho rybníků vystavěn Trautmannsdorfy barokní lovecký zámeček. Po architektonické stránce se jednalo o šestiboký altán zakončený čtyřhrannou věžička a krytý dvojitou střechou. Uvnitř se nacházela jedna, centrální, místnost. V 80. letech 19. století došlo v okolí zámečku k vytvoření květinové výzdoby. V současné době je rybník vyschlý a opuštěné zříceniny zámečku patří školnímu statku SOŠ a SOU Horšovský Týn. V letech 2007-2009 prošel zámeček celkovou rekonstrukcí, kterou provedli žáci a učitelé Pozemního stavitelství. Z důvodu chybějících starších výkresů museli vycházet z dobových fotografií.

K zámečku vede neznačená cesta od silnice II/200 nedaleko Horšova, která se později napojuje na silnici II/197. Odbočka na zámeček se nachází přibližně v polovině cesty.

Arnultovice

↑ na začátek stránky

Zámek Arnultovice se nachází 2 km severně od Hostinného. K objektu se dostanete buď autobusem z Hostinného a nebo z Vrchlabí. Zámek postavil v 30. letech 19. st. Josef Karel Theer ze Silbersteinu. V roce 1858 byl přestavěn v novogotickém slohu. Jedná se o dvoupatrovou dvoukřídlou budovu s polygonální věží. V současné době slouží jako hotel.

Bartošovice

↑ na začátek stránky

Zámek Bartošovice se nachází přímo ve středu Bartošovic, naproti místního farního kostela, je to hlavní dominanta obce, nedávno zrekonstruovaný a novotou zářící zámek.

Dispozice čtyř křídlého zámku vykazuje složitý stavební vývoj. Zámek vznikl renesanční přestavbou starší tvrze někdy v 15. století, která se doposud ve hmotě zámku uchovala. Mnoha přestavbami a úpravami vznikl současný objekt s pseudorenesančními a pseudogotickými prvky. V interiérech zámku se zachovalo mnoho původních historických architektonických prvků: klenutí, dřevěné obložení, balustrády schodišť, malovaný strop a jiné prvky. Zámek, který byl vyhlášena kulturní památkou, je dnes v majetku obce a stal se sídlem Regionu Poodří. Současně v něm funguje ubytovací zařízení typu - turistické zařízení a penzion s celkovou kapacitou 56 míst a návštěvníkům je k dispozici informační centrum Regionu Poodří.

Původní prostranství před zámkem uzavíral bývalý barokní hospodářský dvůr, z nějž se bohužel do dnešních dob zachovala jen jedna budova s dekorativním barokním štítem a okenními špaletami. Kolem zámku se rozkládal, a dnes je znovu obnoven, hodnotný přírodně krajinářský park s mnoha cennými stromy.

Bečov nad Teplou

↑ na začátek stránky

Státní hrad a zámek Bečov, 364 64 Bečov nad Teplou Tel. 353 999 394, e-mail: info-becov@loket.npu.cz http://www.cestujme.cz Původní hrad nad řekou Teplou vznikl pravděpodobně na přelomu 13. a 14. století. K jeho největšímu rozvoji došlo v období 1495 - 1547, kdy patřil rodu Pluhů z Rabštejna. Ti zbohatli těžbou kovů - především cínu - což jim umožnilo přestavět celý hrad. V roce 1547 Bečov za dramatických okolností změnil majitele. Začalo to přitom celkem nenápadně - většina českých měst a řada českých pánů nesouhlasila s tím, aby jejich král Ferdinand I. mohl z vlastního rozhodnutí požadovat vytvoření českého vojska a jeho použití v zahraničí v době, kdy království není nikým ohroženo. Proto odmítli postavit vojsko k válce svého krále a jeho bratra císaře Karla V. proti protestantským knížatům v sousední římskoněmecké říši. Velitelem tohoto protestu byl Kašpar Pluh z Rabštejna a po vítězství Karla V. v bitvě u Mühlberku musel zachránit svůj život útěkem do ciziny. Pobýval převážně v Míšni a stručně dopovím, že tam zůstal až do Ferdinandovy smrti (1564), pak se mohl vrátit do Čech, kde roku 1585 zemřel. Pluhovo výnosné panství bylo samozřejmě panovníkem zkonfiskováno. Bohužel, podobná situace se opakovala ještě jednou, tentokráte po neblahé bitvě na Bílé hoře (1621). Roku 1656 vznikla před hradem (k jeho vojenské ochraně) mohutná polygonální věžice. Nebyla však již zapotřebí a později se proměnila v dominantu nového zámku, který byl k ní v letech 1752 - 1753 přistavěn. Od roku 1813 do konce druhé světové války vlastnil hrad a zámek v Bečově rod Beaufort - Spontini. Tento bohatý rod pocházel z dnešní Belgie a jeho představitel měl titul vévody. Princ Fréderic v polovině 19. století zvažoval přestavbu starého hradu, ale pak od tohoto záměru ustoupil a místo něj nechal mezi lety 1861 - 1875 přestavět bečovský zámek. Do nově upravených interiérů pak nechal přivézt z Bruselu sbírky tapiséií, obrazů a zbraní. Některé tyto interiéry a jejich vybavení můžeme vidět a obrázcích. Exponátem zcela unikátním, zasluhující samostatnou kapitolu, je v Bečově románský relikviář svatého Maura. Jedná se o dílo mimořádně vysoké umělecké ceny. Pochází ze 13. století a do Bečova bylo přivezeno v roce 1889. V roce 1945 nechal Heinrich Beaufort, poslední soukromý majitel zámku, truhlu s relikviářen ukrýt a následně Bečov opustil. Dílo, které řadí mnozí odborníci svou hodnotou v České republice hned na druhé místo za korunovační klenoty, se tak na dlouhou dobu ztratilo. Záhadu kam byl relikviář ukryt nebo zda zmizel v zahraničí se podařilo rozluštit až po čtyřech desetiletích. Celou tu dobu přečkal relikviář v Bečově pod podlahou hradní kaple. Nyní, po dlouhodobé opravě, je opět k vidění spolu s doprovodnou expozicí v prvním patře zámku.

Bečváry

↑ na začátek stránky

První zmínky o zámku, respektive panském sídle, jsou z roku 1591. V té době se na místě zámku nalézala tvrz Jaroslava Myšky ze Žlunic. Jednalo se patrně o trojkřídlou budovu. Po osamostatnění bečvárského panství v roce 1738 stavěl nový majitel Jan Jiří Hildebrant z Prandau (z Prandova) mezi lety 1745 a 1763 nový zámek, ale nedokončil ho a v stavbě pokračoval i další majitel panství Ernst Gideon Laudon. Byla uskutečněna pravdépodobně podle návrhu architekta Jana Josefa Wircha a provedl ji Ignacem Janem Nepomukem Palliardim v letech 1766 až 1774. Současně se zámkem byla zřízena i rozsáhlá zámecká zahrada s vzácnými dřevinami. Teprve potom bylo vytvořeno pozoruhodné východní (zahradní) průčelí s vystupujícím trojosým rizalitem a přímým vstupem do sálu piana nobile venkovním schodištěm, zdobeným sochami Ignáce Františka Platzera (Chronos s dětmi, Venuše s Amorem, postavičky puttů a vázami) z doby kolem roku 1770. V hlavním sále zámku se zachovala významná fresková výzdoba s náměty Dobytí Tróje a Aeneidy, která jsou signována Josefem Hagerem a Josefem Redelmayerem (1774). Druhý z malířů maloval i oltářní obraz v zámecké kapli sv. Michala.

Laudon roku 1776 odprodal zámek dvorské komoře. Dalšími majiteli zámku byli Liškové ze Stříbra. Klára Lišková (provdaná Frenglová) a její potomci vlastnili zámek až do roku 1948, kdy byl včetně přilehlého statku zkonfiskován. V padesátých letech minulého století se uvažovalo o zřízení inseminační stanice býků, která měla být umístěna do zámku. Úřední průtahy zabránily prohlášení zámku za památku první kategorie. Tato skutečnost zámek podstatně znevýhodnila. Od šedesátých let až do roku 1992 byly v zámku depozitáře Ústředního archivu ČSAV. V roce 1995 koupil zámek hudebník Robert Kodym, který jej postupně rekonstruuje.

K zámku přiléhá rozsáhlá zahrada, její větší část však byla přebudována na fotbalové hřiště. Nedílnou součástí zámku je i hospodářský dvůr. K barokním sýpkám a stodolám z pozdější doby (jižní strana) přiléhá od roku 1952 zemědělské družstvo. Vjezd do dvora tvoří barokní brána z roku 1766, opravena byla naposledy roku 1966. Na severní straně dvora byla kolem roku 1800 postavena druhá zámecká budova, tzv. Nový zámek. Byly v ní převážně hostinské pokoje. Asi v roce 1860 byl v části budovy zřízen pivovar, který byl v provozu až do roku 1923. Budova sloužila jako obchod se smíšeným zbožím, ordinace lékaře, byly zde kanceláře JZD, byty, naposledy klubovna SSM. Budova chátrala, nenalézala využití, a tak bylo přistoupeno k vynětí z památkového fondu a následně byla, 10.července 1982, asanována. Zámek Bečváry se objevil také ve filmu Zapomenuté světlo. Roli hlídače ztvárnil potomek majitelů Ladislav Frengl.

Bechyně

↑ na začátek stránky

Zámek Bechyně, 391 65 Bechyně Tel. 381 213 143, příp. 381 211 221. Fax: 381 211 219 http://www.panstvi-bechyne.cz O Bechyni jako správním středisku se zmiňuje na konci 11. století český kronikář Kosmas. V roce 1269 ji koupil od pražského biskupa král Přemysl Otakar II. a na strmém ostrohu mezi řekou Lužnicí a Smutným potokem nechal vystavět hrad. Město dobyli roku 1422 husité, hrad však nikoli. Po šesti letech přitáhli znovu a hrad oblehli. Jeho posádka vyměnila po patnácti týdnech svou pevnost za možnost svobodného odchodu. Vítězný Prokop Holý své slovo dodržel. V následujících desetiletích se v Bechyni vystřídali páni ze Šternberka, Kryštof ze Švamberka a Petr Vok z Rožmberka. Všichni jmenovaní patřili k nejvyšší české šlechtě a Bechyně této skutečnosti vděčí za svůj stavební rozvoj. Významnou památkou na Šternberky je pozdně gotická síň v západní části starého zámku (W. Rosskopf, 1515). Klenby této síně se sbíhají na střední sloup v podobě stromu, jehož větve jsou tvořeny krouženými žebry. Roku 1569 koupil Bechyni Petr Vok z Rožmberka, který se zde roku 1580 oženil s mladičkou Kateřinou z Ludanic. Brzy nato vystavěl Baltazar Maggi z Arogna renesanční zámek, jehož boční křídla navazují na severní stranu bývalého hradu. Takto vzniklé nádvoří vyzdobil pravděpodobně Gabriel de Blonde pozoruhodnými monumentálními malbami, dodnes viditelnými. Roku 1596 musel Petr Vok z Rožmberka svou oblíbenou Bechyni prodat a tak se sem již potřetí vrátili Šternberkové. Roku 1715 se členka tohoto rodu a majitelka zdejšího panství provdala za hraběte Leopolda Paara a jejich potomci vlastnili zámek až do roku 1948. V současné době je zámek soukromým majetkem, trvale otevřeným veřejnosti. Nejkrásnějšími interiéry jsou svatební síň Petra Voka s nádhernou výzdobou stěn a již zmíněná gotická síň. K zámku se prochází parkem se mohutnými duby a pěknou vyhlídkou na údolí Lužnice. Na skále nad řekou se v samotném městě Bechyni vypíná kostel Nanebevzetí Panny Marie s krásnou sklípkovou klenbou.

Bělá pod Bezdězem

↑ na začátek stránky

Zámek Bělá pod Bezdězem založil v roce 1304 Hynek Berka z Dubé na zástavním bezdězském panství město Bělá. Současně s městem pravděpodobně vznikla i zdejší tvrz. Na počátku husitských válek držel zástavu Jan z Michalovic, za něhož se města v letech 1421 a 1426 zmocnili husité. Když jej na sirotcích roku 1431 dobyl míšeňský markrabě Zikmund, byla spolu s městem pobořena i tvrz. Páni z Michalovic drželi bezdězské panství až do roku 1468, později se majitelé několikrát vystřídali.

Po smrti Jana Špetle z Janovic roku 1553 přiřkl zemský soud při dělení panství mezi jeho dcerami Anně z Janovic, po její smrti pak dědil manžel Jan Berka z Dubé. Bělá se tak stala samostatným panstvím a především sídlem vrchnosti, proto byla žádoucí přestavba staré tvrze na renesanční rezidenci odpovídající společenskému postavení majitelů z významného a starobylého rodu. Tím spíše, že Janův a Annin syn Aleš získal roku 1586 Bělou od císaře Rudolfa II. za 18500 kop grošů do dědičného vlastnictví. Když se Aleš roku 1599 v pomatení mysli probodl mečem, přešlo panství na jeho bratrance Bohuchvala Berku, významného příznivce jednoty bratrské. Po vypuknutí stavovského povstání se Bohuchval stal jedním z direktorů a stoupenců falcké kandidatury na český trůn. Za to byl odměněn úřadem nejvyššího purkrabí, po porážce na Bílé hoře však raději prchá ze země. Jeho statky byly zkonfiskovány a roku 1622 prodány Albrechtu z Valdštejna, který Bělou připojil ke svému frýdlantskému vévodství.

Při dělení kořisti po zavraždění Valdštejna r. 1634 získal Bělou markýz František Caretto di Grano. I za Carettů se na zámku stavělo, především pro nápravu škod způsobených švédskými vojsky v letech 1634, 1641, 1643 a 1644. Františkův syn Ota Jindřich Caretta-Millesimo prodal roku 1678 Bělou Arnoštu Josefovi z Valdštejna, za nějž došlo k posledním barokním úpravám.

Valdštejnové sídlili v nedalekém Mnichově Hradišti a bělský zámek zůstával bez využití. Po polovině 18. století stál finančními problémy tísněný hrabě Vincenc z Valdštejna u zrodu společnosti, která v prostorách zámku zřídila manufakturu na výrobu látek a textilních výrobků, vyráběly se zde také soukenické nástroje či tiskly obrazy. Za Arnošta Filipa z Valdštejna však byla manufaktura zrušena, zámek opraven a již roku 1789 znovu sloužil jako panská rezidence. Arnoštův syn Kristián nabídl zámek nově vznikajícímu lesnickému učilišti a od roku 1855 po pět desetiletí opouštěly brány zámku po celé Evropě proslavené lesnické školy. Po přemístění učiliště do Zákup roku 1905 byl zámek upraven na byty úředníků valdštejnského velkostatku a jeho převážná část slouží jako byty dodnes. V jihozápadním křídle bylo později zřízeno skromné městské muzeum.

Benátky nad Jizerou

↑ na začátek stránky

Zámek 49, 29471 Benátky nad Jizerou, tel.: 326 316 682, email: muzeum.benatky@seznam.cz

Na místě dnešního zámku založil v roce 1349 Jan z Dražic klášter křížovníků s červeným srdcem, tzv. cyriaků. Klášter se stal centrem městečka Nových Benátek, které vzniklo již o několik let dříve (přesné datum však neznáme) přenesením městských práv ze Starých Benátek na návrší na protějším břehu Jizery. Za husitských válek byl klášter pobořen a opuštěn. Na jeho místě vystavěl kolem roku 1526 Bedřich z Donína raně renesanční zámek, který dodnes tvoří pravé křídlo stávajícího objektu s nádhernými, třebaže o několik desetiletí mladšími figurálními sgrafity. V roce 1599 zámek zakoupil od pánů z Donína císař Rudolf II. a vzápětí poskytl velkou část jeho prostor slavnému dánskému astronomu Tychonovi Brahe, který zde skutečně necelý rok pobýval a provedl řadu pozorování a měření. Císařské koruně zámek patřil až do roku 1647, kdy jej spolu s celým panstvím vlastnil Ferdinand III. Jako odměnu za věrné služby v průběhu 30-leté války jej věnoval svému generálovi Janovi z Werthu. Drsný německý vojevůdce proslul tvrdým přístupem k poddaným a neustálými spory s benáteckými měšťany, na druhé straně rozšířil kolem roku 1650 zámecký areál o střední barokní křídlo, hospodářské budovy a ohradní zeď. V dalším období se v držení zámku vystřídalo několik majitelů, z nichž za zmínku stojí Ignác z Klenové, který po roce 1720 z Benátek vytvořil kulturní a především hudební centrum, z něhož vzešli např. bratři František a Jiří Antonín Bendové, ve své době evropsky proslulí skladatelé a hudebníci, úspěšní především na německém území.

Poslední stavební úpravy, tentokrát v duchu rokoka, na zámku proběhly za pražského arcibiskupa Antonína Přichovského z Přichovic na konci 18. století. V 19. století areál přešel do rukou rodu Thun-Hohensteinů, v jejichž rodině působil v letech 1844-1847 jako učitel hudby Bedřich Smetana. Posledním soukromým majitelem byl na přelomu 19. a 20. století Ferdinand Kinský, který však z důvodů velké zadluženosti zámek v roce 1920 prodal městu Nové Benátky. Část prvního poschodí pak zabral Městský úřad (sídlí zde dodnes), ve druhém poschodí se po několikaletém využití pro školní účely usídlilo od 50. let Městské muzeum. Zbytek areálu byl a je využíván pro potřeby města a soukromých firem. Po roce 1990 pak byl celý objekt zásadně rekonstruován.

Muzeum, které je od roku 1981 pobočkou Muzea Mladoboleslavska, nabízí návštěvníkům v několika místnostech stálé expozice. Ve vstupní hale se mohou seznámit s dějinami muzea a s významnými osobnostmi Benátecka. Další sál je věnován okolí řeky Jizery a přírodě v regionu. Třetí místnost, Astroarcheologie, je zaměřena na pravěkou a středověkou astronomii, na astronomické jevy v archeologických památkách blízkého i vzdáleného okolí. Nová expozice Páni z Dražic pokračuje ve výkladu historie města. Kromě věcných informací si všichni mohou vyzkoušet formou hry život ve středověku. Dlouhodobá výstava Tycho Brahe a Benátky seznamuje s pobytem slavného dánského astronoma na zámku. K vidění je i Tychonem vyměřený poledník. Dlouhodobá výstava Hrajeme si na Kelty, jak už název napovídá, seznamuje dávnou historii zábavnou formou. V pamětních síních upozorňujeme na hudební život v Benátkách. Rod bratří Bendů, hudebníků a skladatelů, se proslavil hlavně v Německu. Bedřich Smetana zde působil jako učitel hudby v rodině hraběte Thun-Hohensteina. Jakousi hlavní komunikaci pak tvoří prostorná zámecká chodba s galerií portrétů a dalšími uměleckými díly. Ve zbývajících prostorách jsou pořádány krátkodobé výstavy s nejrůznější tématikou, dále také přednášky a koncerty.

Benešov nad Ploučnicí

↑ na začátek stránky

Státní zámek Benešov nad Ploučnicí, 407 22 Benešov nad Ploučnicí Tel. 412 586 575, e-mail:zamek-ben-pl@posta.xion.net

Zámecký komplex je tvořen dvěma samostatnými, poměrně vysokými, ale celkově nevelkými zámky. Horní si nechal vystavět Bedřich ze Salhausenu v letech 1522 - 1524. Do této budovy byla pojata i starší část původní budovy o které je zmínka koncem 15. století. Další přestavba tohoto zámku probíhala v letech 1540-1544. Mladší budova Dolního zámku (Antonínův palác) byla vystavěna mezi roky 1540-1578. V průběhu těchto let byla k Dolnímu zámku ještě přistavěna budova (Volfův palác) a několik menších zámeckých budov pro příbuznou šlechtu. Celý zámecký komplex si udržel po staletí pozdně gotický ráz s prvky vladislavské gotiky, která přechází do severské (saské) renesance. V Horním zámku jsou umístěny sbírky obrazů a tapisérií a dále výstava starého umění Dálného východu. V Dolním zámku je expozice, která ukazuje bydlení šlechty v průběhu 16. až 18. století.

Berchembogen

↑ na začátek stránky

Lovecký zámeček Berchembogen se nachází v lese u obce Trstěnice, v blízkosti silnice I/21 z Chodové Plané do Chebu. Lovecký zámeček nechal postavit na území panství Chodová Planá, jeho majitel Jan Arnošt Berchem-Haimhausen pro odpočinek při honech. Projekt byl vypracován v 70. letech 19. století, pravděpodobně spolu s plány výstavby zámků Neuhaimhausen a Jalový Dvůr u Broumova. Stavební aktivita Jana Arnošta pak vyvrcholila výstavbou nového zámku v Chodové Plané. Dokončení stavby Berchembogenu bylo plánováno na rok 1875, nakonec se však stavba protáhla a zámeček byl hotov v roce 1876. Rodu Berchem-Haimhausen sloužil do 40. let 20. století. Po roce 1945 byl československým státem zkonfiskován a využíval jej národní podnik Státní lesy. Ve využívání lesní správy byl do začátku 90. let, kdy došlo k přeměně na pohostinství. Dnes je zámeček veřejnosti nepřístupný. Jedná se o pseudogotickou dvoupatrovou budovu o členitém půdorysu. Vstup do objektu se nachází pod ozdobným balkonem s nárožními rizality a arkýři. Celá budova je kryta dvojicí sedlových střech se štíty. Podoba je dotvořena množstvím ostění a jiných architektonických detailů.

Bezno

↑ na začátek stránky

V písemných pramenech se Bezno objevuje již velmi záhy v letech 1050 a 1088. Roku 1369 se pak uvádí Bohuněk z Libiše a Bezna a o dva roky později je zmiňován jako majitel tvrze zvané Velký dvůr. Vlastnické majetky v prostoru současné obce byly ve druhé polovině 14. století již poměrně složité a podíly zde kromě vladyků z Bezna vlastnily i další zemanské rodiny z Libiše, Kováně a Haček či páni ze Zvířetic, takže zde existovalo několik dalších vladyckých dvorů, z nichž některé pravděpodobně obsahovaly tvrze. Nejvíce se v písemných zprávách objevují příslušníci rodu Bzenských z Prorubně, a to od první poloviny 15. století až do roku 1694, přičemž se v průběhu tohoto období hovoří o existenci nejméně tří tvrzí včetně Velkodvorské a k roku 1694 o dvou blíže neuvedených tvrzích a třech dvorech.

Celý statek koupil roku 1724 Jan Jáchym Pachta z Rájova, jehož nejstarší syn František Josef zahájil roku 1742 v místech původní Velkodvorské tvrze stavbu nového zámku s přilehlou zahradou. Tvrz byla tehdy zbořena a dodnes se z ní dochovalo pouze dvouprostorové valeně klenuté sklepení s pilíři pod hlavní budovou dnešní zámecké stavby. K této hlavní zámecké budově byla dodatečně kolem roku 1770 architektem F. Hegerem přistavěna nižší, zakřivená boční křídla a i když zámek podlehl roku 1817 požáru, byl ve stejné dispozici opět obnoven.

V průběhu druhé poloviny byl zámek částečně upraven jako majetek státního statku a poté jako sídlo ředitelství Osevy, v současné době patří soukromému majiteli a je postupně opravován. Podnes se tak dochovala polooválná trojkřídlá budova se středním, do zahrady vybíhajícím pavilonem, kterou doplňuje hospodářský dvůr a rozlehlá, zdí ohrazená zahrada s několika barokními plastikami a branou.

Bezdružice

↑ na začátek stránky

Dnešní zámek stojí na místě menšího středověkého hradu, který na místě nejvyššího nároží vznikl již koncem 13. století a jehož část byla v 16. století přestavěna. Do současnosti se zachovalo nádvoří s dvěma křídly gotických budov vystavěných patrně ve 14. a 15. století. Nádvoří je přístupné průjezdem, který vznikl úpravou gotické brány.

Nákladnou renesanční přestavbou prošel objekt za posledních Kolovratů a Elpognarů. Budovy kolem nádvoří byly tehdy minimálně o jedno patro vyšší. V roce 1711 je tato část zámku popisována jako značně zpustlá stavba, z níž byla stržena střecha a započalo se s jejím bouráním. Renesanční sídlo, obklopené podle starých popisů parkánem a přístupné branou přes příkop s padacím mostem, bylo vypáleno Švédy. Přestavby zahájené před rokem 1711 strhly starý goticko-renesanční objekt, který byl zčásti demolován a použit k výstavbě nových barokních částí zámku. Zámek v té době prý ještě obklopovala vysoká zedˇ s cimbuřím.

Zásadní, pozdně barokní přestavbou prošel objekt v letech 1772 - 1776 za knížete Karla Tomáše Löwensteina. Tato přestavba vtiskla zámku dnešní podobu a její rozsah byl finančně velmi náročný. Potomci Löwensteinů vlastnili zámek až do konce druhé světové války. V roce 1815 strhla vichřice střechu a i s částí krovu. 19. září 1868 postoupil majitel bezdružický zámek k bezplatnému užívání rakousko-uherským úřadům. Roku 1901 byla část starého hradu zničena výstavbou vodojemu a v roce 1952 převzalo zámek ČKD Praha a upravilo jej pro rekreační účely.

Bílá Lhota

↑ na začátek stránky

Bílá Lhota je klasicistní zámeček s empírovými prvky nacházející se na podhůří Zábřežské vrchoviny a při okraji stejnojmenné obce 7 km západně od Litovle.

Ves Bílá Lhota je poprvé připomínána v roce 1356, kdy byla v držení vladyků z Řimic, kteří se taktéž po Lhotě psali. V místě nynějšího zámku stála tvrz, která je výslovně v pramenech uváděna až v roce 1437 a jež tehdy náležela Ješkovi ze Lhoty. Ta však nejspíše zanikla a snad se po ní dochovalo tvrziště v areálu Arboreta. V roce 1464 postoupil Jiří z Poděbrad lhotské panství tj. tvrz a statek ve Lhotě včetně pěti okolních vsí, Karlovi z Vlašimi. Ten záhy postoupil celé panství Erazimu Bítovskému ze Slavíkovic a jeho potomci nejspíše postavili tvrz novou.

Poté je tvrz uváděna ještě několikrát v průběhu 15. a 16. století. Ke konci 16. stol. se majitelem panství stal Mikuláš Kobylka z Kobylího. Za Jana Záviše Bítovského ze Slavíkovic a jeho manželky Kunky z Kobylího byla tvrz v šedesátých letech 17. stol. (1660-1669) přestavěna a nesla již znaky renesančního čtyřkřídlého zámku. K dalším stavebním úpravám došlo v průběhu 17. stol.

V roce 1720 koupil panství za 31580 zlatých Markvart Hochberg z Hennersdorfu. Původně renesanční zámek byl opakovaně přestavován a jeho renesanční podoba byla prakticky setřena obzvláště po přestavbě ve 40.letech 18. stol. Hochbergy v barokním stylu. V roce 1746 koupil zámek se statkem Jan Maxmilián Žižka a stal se jeho panským sídlem. Jeho dcera se provdala za německého hudebního skladatele Conradina Kreutzera (1780-1849). Ten byl kapelníkem vídeňské opery. V letech 1792-1840 byly majitelem lhotského panství Jan Albert z Ostheimu a Jan Vojtěch Speil z Ostheimu, a právě ten založil u zámku park v anglickém stylu. Od roku 1869 byl zámek a velkostatek majetkem rodu Riedlů a to až do roku 1945. Zásluhou tohoto majitele Quida Riedla se park proměnil (1926 až 1945) ve významný dendrologický areál. Park značně utrpěl za druhé světové války a k jeho obnově došlo až po roce 1965, kdy Vlastivědný ústav v Olomouci zahájil budování arboreta. Dnešní podoba zámku pochází z počátku 19. stol.

Budova zámku sice dnes tvoří hranici arboreta, které se nachází v místech bývalého zámeckého parku, ale s arboretem již nijak nesouvisí. V arboretu Bílá Lhota rostou nejen domácí dřeviny, ale i vzácné evropské a zámořské stromy. Celkem tu napočítáte více než 400 druhů listnatých, jehličnatých a stále zelených dřevin ze severní Ameriky, Japonska, Číny, Malé Asie a dalších zemí. Park byl u zámečku v Bílé Lhotě založen okolo roku 1700 a mnoho exemplářů vysázených v tomto období se zachovalo do dnešních dnů. Počátky arboreta se připisují dendrologovi Quidu Riedlovi, který zde v roce 1926 soustředil několik stovek druhů okrasných dřevin. Dnešní zámek je jednoduchá, jednopatrová, čtyřkřídlá budova s malým dvorem. Ze zámku jsou přístupné pouze prostory sloužící dnes pro veřejnost. Dnes je budova zámku majetkem obce Bílá Lhota a slouží jako obecní úřad, pošta, knihovna a zdravotní středisko.

Bílá Voda

↑ na začátek stránky

Bílá Voda je barokní zámek postavený kolem roku 1690 Karlem z Lichtenšteina. V urbáři z roku 1691 je zmiňováno nedávno vybudované rytířské sídlo. V roce 1727 buduje Jakub Arnošt z Lichtenštejna v Bílé Vodě piaristickou kolej. Počátkem 19. století se stává majitelem francouzský emigrant hrabě d´Ambly. Jeho manželka Bettina nechává v roce 1848 potlačit vzbouřené poddané, kteří se vzbouřili proti placení neúměrně vysokých poplatků. V roce 1853 prodává dcera Ludvíka d´Ambly panství princezně Marianě Nizozemské, která rok poté nechává zámeček zvýšit o jedno patro. Tato podoba zámečku zůstala do dnešních dní. V 80. letech byl v zámečku umístěn Okresní ústav národního zdraví a dnes je v zde psychiatrická léčebna.

Bílence

↑ na začátek stránky

Obec Bílence leží 7,5 kilometru jihovýchodně od Chomutova. Od druhé poloviny čtrnáctého století stávala na pravém břehu Chomutovky zemanská tvrz, kterou si postavil pravděpodobně Jindřich z Bílenců. Postupně v ní sídlila řada drobných i známějších šlechticů. Roku 1570 ji koupil Adam ze Štampachu, který ji krátce nato prodal Havlovi Hrobčickému z Hrobčic. Roku 1618 se Bílence znovu vrátily Štampachům. Většina tohoto rodu se však zapojila do stavovského povstání a po jeho porážce přišel o Bílence i Asman st. ze Štampachu. V protokolu z 3. listopadu 1622 o konfiskaci je také uvedena zdejší tvrz s poplužním dvorem. Roku 1626 koupil Bílence Pavel Michna z Vacínova. Ten ovšem na tvrzi nesídlil a ta začala pomalu pustnout a její zkázu dovršila třicetiletá válka.

Ve druhé polovině sedmnáctého století pak byl v Bílencích postaven rozsáhlý hospodářský dvůr, hlavně v místě, kde stávala tvrz. Roku 1766 koupil Bílence Jindřich z Auersperku, majitel panství Červený Hrádek. Za jeho syna byl v pravé části dvora postaven malý barokní zámek, který sloužil správě statku a také jako lovecký zámeček pro Červenohrádecké panstvo.

Zámecká budova je dodnes dochována v areálu bývalého poplužního dvora, dnes statku. Je to podélná přízemní budova s poměrně vysokou střechou a hlavním průčelím obráceným do dvora. To je pozoruhodné úpravou středového vstupního rizalitu zdobeného kuželkovou balustrádou s vázami a dvěma bustami římských císařů. Po stranách hlavního vchodu jsou oválná okna, ostatní jsou obdélníková. Zámeček byl využíván státním statkem, a to jej značně poznamenalo. Za budovou býval kamennou zdí obehnaný park. Zachovala se i část bývalého panského dvora včetně hlavní vjezdové brány na severovýchodní straně s pozdně gotickou brankou. Osudy zámku byly až do roku 1924 spojeny s Červenohrádeckým panstvím. Pak statek se zámkem koupila rodina Kubovičů a v roce 1933 Karlovi. V rámci restituce po roce 1989 byl statek vrácen ing. Karlovi.

Bílé Poličany

↑ na začátek stránky

Bílé Poličany najdeme 7 km severovýchodně od Hořic a 10 km jihozápadně od Dvora Králové nad Labem. Zámek slouží jako hotel, jak pro jednorázové i dlouhodobé ubytování, tak pro různé konferenční akce. V okolí můžeme navštívit ZOO ve Dvoře Králové nad Labem a nebo Šporkův Kuks, případně Braunův Betlém. Nejstarší tvrz v Bílých Poličanech se připomíná již ve 13.stol. Poslední zmínka o této tvrzi je ale z r. 1541 a toto feudální sídlo bezestopy zaniklo. Novou, renezanční tvrz, nechala koncem 16.stol. v Bílých Poličanech postavit vdova po Jiřím z Valdštejna, dcera Jana z Lobkovic, Alena. Po její smrti tvrz dokončil její nevlastní syn Karel z Valdštejna. Po jeho smrti získali Bílé Poličany jeho synové Jan a Jiří. Protože Jiří podporoval stavovské povstání, byl v r. 1622 potrestán ztrátou třetiny svého jmění. Poličanské zboží koupil o rok později Jiřího strýc, Albrecht z Valdštejna. Bílé Poličany se staly frýdlantským lenním statkem a majitelé se často měnili. Nejdéle Poličany držela Engelburga Zárubová z Hustiřan, která je ale prodala Jiřímu Jetřichovi Grodeckému z Grodce. Ten po tragické smrti frýdlantského vévody Albrechta z Valdštejna dosáhl u císaře, aby Bílé Poličany byly zapsány jako svobodný statek. Dcera Jiřího Jetřicha Grodeckého z Grodce, Magdalena, pak Bílé Poličany prodala Kryštofu Ferdinandovi Kotulínskému z Kotulína a Křížkovic. Kotulinským panství v Bílých Poličanech patřilo až do r. 1804, kdy se odstěhovali do Štýrska.

Za vlastnictví Kotulínských byla renezanční tvrz přestavěna v r. 1725 přestavěna na barokní, jednopatrový zámek. Kolem zámku vznikl rozsáhlý park a v něm malá kaple Povýšení sv. Kříže. Roku 1804 koupil panství se zámkem pražský měšťan rytíř František Xaver Cecinkar z Birnitzu. Od Cecinkarových dědiců koupila poličanský zámek s velkostatkem kněžna Růžena z Hohenlohe, která dala přistavět pravé křídlo zámku. Zámek koncem 19. stol. vyhořel a byl znovu úplně přestavěn jako dvouposchoďová budova s kulatou věží, bez slohových znaků.

Bílina

↑ na začátek stránky

Dnešní zámek vznikl přestavbou původního hradu, který založil pod starším hradištěm asi Ojíř z Frýdberka, vlivný velmož na dvoře Václava I. O podobě bílinského hradu toho mnoho nevíme. Nejvýraznější objekt představuje pozdněgotická bašta zvaná Manda, která se nacházela v rohu předhradí. V letech 1675 až 1682 došlo ke zmiňované přestavbě na dnešní zámek. Ten v současnosti náleží opět Lobkowitzům a jeho ohrazený areál zaujímá plochu větší než byla rozloha středověkého hradu a navazuje tak vlastně na uvedené hradiště, kde byl zřízen zámecký park.

Bílovec

↑ na začátek stránky

Zámek Bílovec je dominantou stejnojmenné obce. Stojí na okraji strmého svahu v její jihovýchodní části, jen kousek od náměstí. Zámek v roce 1945 vyhořel a současný vzhled získal při opravách po požáru. Budova zámku je dvoupatrová, trojkřídlá se dvěma nárožními válcovými věžemi po stranách hlavního středového křídla, které je začleněno do hradeb na okraji svahu. Pravděpodobně již v 18. stol. byla při zámku založena okrasná zahrada ve francouzském stylu.

Biskupice

↑ na začátek stránky

Zámek Biskupice stával v obci Biskupice na Třebíčsku. V minulosti v obci existoval hrad, po jehož zániku zde nestálo žádné panské sídlo. Zámek založil po Bílé hoře pravděpodobně Šimon Kratzer ze Schönsperku nebo některý z dalších majitelů v té době. Roku 1679 odkoupil panství Bohuslav Dubský z Třebomyslic a tento rod jej vlastnil až do roku 1769. V roce 1769 panství zakoupil F. Piller z Pillersdorfu. Roku 1831 se novým majitelem stal hrabě František Daun. Za Daunů došlo k novogotické přestavbě. V roce 1904 zámek znovu mění majitele, kterým se stal hrabě Jindřich Haugvic z Biskupic a po pozemkové reformě H. Rosenbaum. V roce 1945 se stal majetkem státu a do správy jej dostala obec. Zámek sloužil jako byty, ale nebyl udržován, takže postupně chátral. Na přelomu let 1973/1974 byl kvůli havarijnímu stavu zbořen. Podle zobrazení na mapě 1. josefského mapování se jednalo o obdélnou budovu, uprostřed níž se nacházela cibulová vížka. Na jižní straně byl přistavěn hospodářský objekt krytý sedlovou střechou. Před zbořením se jednalo o patrovou budovu obdélného půdorysu s valbovou střechou. Na delším průčelí se nacházelo šest oken, na kratší čtyři. Po architektonické stránce se nejednalo o výrazný objekt.

Biskupice (Jevíčko)

↑ na začátek stránky

Zámek Biskupice u Jevíčka se nachází ve stejnojmenné obci, poprvé uváděné r. 1262 jako majetek olomouckého biskupství a ležící asi 4 km severovýchodně od Jevíčka v okrese Svitavy. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Zámek Biskupice byl postaven jako tvrz někdy na přelomu 15. a 16. století, je poprvé výslovně uváděna v roce 1614, kdy ji koupil i se statkem a do zemských desk nechal zapsat Jaroslav Drahanovský z Pěnčína. Ten unikl pobělohorským konfiskacím jen díky včasnému přestoupení na katolickou víru a štědrou podporou katolické církve. Na konci 17. století byla tvrz však již značně zchátralá. Na počátku 18. století na místě této středověké tvrze započal tehdejším majitel statku Zikmund Leopold Sak z Bohuňovic se stavbou prostého trojkřídlého barokního zámku. Ten byl dostavěn r. 1713 a byl obklopen velkou okrasnou zahradou ve francouzském stylu. Ještě téhož roku koupil Biskupice se zámkem hrabě Vilém Vojtěch Libštejnský z Kolovrat. V r. 1874 byl velkostatek i se zámkem prodán a zapsán do zemských desk rodu Thurn-Taxisů, kteří jej měli v držení až do r. 1945, kdy byl konfiskován. Jednoposchoďový barokní zámek obdélníkového půdorysu, obklopený parkem, stojí na návrší v okrajové části obce. Fasáda o 11 okenních osách má uprostřed tříosý rizalit s pilastry, nad nímž se zvedá barokní štít ozdobený kuželkami. Přízemí od patra odděluje kordónová římsa, okna přízemí jsou opatřena výraznými nadokenními římsami. Zámek byl částečně opraven r. 1966, a v současnosti je účelově využíván. Kolem zámku je zanedbaný a neudržovaný park původně vybudovaný ve francouzském stylu s několika vzácnými dřevinami.

Blansko

↑ na začátek stránky

Zámek Blansko je renesanční zámek ve stejnojmenném městě v Jihomoravském kraji. První zmínky o Blansku pocházejí z první poloviny 12. století. To se stalo biskupským majetkem a kromě kostela zde pravděpodobně stávalo nějaké opevněné sídlo (tvrz či dvůr), které se však zřejmě nacházelo na Starém Blansku. K tomuto se váže pověst o dobývání Tatary při jejich vpádu na Moravu. Středověká tvrz však byla postavena i na Novém Blansku a pravděpodobně u ní se uvádí v roce 1431 biskupský man Mikuláš z Vážan. První zaručená zmínka o tvrzi pochází až z roku 1532, kdy tam Jan Skála z Doubravky prostavěl 900 zlatých.

Přestavbu na renesanční zámek zahájil na konci 16. století moravský zemský prokurátor Matyáš Žalkovský ze Žalkovic. Přestavbu ale dokončil až roku 1604 jeho syn Jan Žalkovský ze Žalkovic. Od roku 1631 drželi zámek páni z Rožmitálu. Za třicetileté války byl zámek poškozen a opravili ho teprve Gellhornové, kteří ho vlastnili od roku 1694 a kteří zde sídlili. Blanenský statek však zadlužili a roku 1766 ho prodali rodu Salmů. Ti však sídlili v Rájci a blanenský zámek používali jako letní sídlo.

V zámku bydlela v 18. a 19. století řada významných lidí, jako např. Karel Reichenbach, Karolina Meineke, Jindřich Wankel, Josef Dobrovský, Josef Mánes, Ferdinand von Saar a další. V roce 1818 zámek vyhořel a hrabě Hugo František Salm ho nechal opravit, přičemž byly provedeny stavební změny. Další opravy a změny provedli jeho nástupci. Na konci 19. a začátku 20. století však začal zámek chátrat a ve třicátých letech 20. století byl využíván jako nájemní dům a noclehárna. Město Blansko mělo zájem o jeho odkoupení, ale bezvýsledně. Po druhé světové válce byl zabaven na základě dekretů prezidenta Beneše. V letech 1960-1969 zde probíhala generální rekonstrukce a zámek byl předán do užívání Okresnímu vlastivědnému muzeu. Přitom byl upraven do novorenesanční podoby vytvořením nepůvodních renesančních prvků (klenby v arkádách a interiérech, malba nádvorních fasád, vstupní portál), lépe vyhovující představám tehdejšího uživatele.

Blatná

↑ na začátek stránky

Zámek Blatná, Na příkopech 320, 388 01 Blatná Tel. 383 422 934

Původní hrádek s kaplí zde vznikl asi kolem poloviny 13. století. Začátkem 15. století změnili Bavorové ze Strakonic Blatnou na vodní hrad. V letech 1520 - 30 zde vystavěl královský architekt Benedikt Ried z Piestingu raně renesanční palác s dvojicí trojbokých patrových arkýřů. Další paláce postavené za pánů z Rozdražova, Serényiů a Hildprandtů změnily hrad na zámek. Návštěvníci si mohou prohlédnout například orientální, lovecký, rokokový a empírový salónek. Většina místnosti na prohlídkové trase, včetně obrazárny a jídelny, je vybavena nábytkem z 19. století. Výsledný dojem z návštěv Blatné: docela dobrý. Zámek je pěkný a navazuje na něj park, ve kterém je možno v klidu posedět. Přesto v Blatné poněkud chybí nějaké další zajímavosti nebo atrakce, které by zde turisty déle pozdržely.

Blatno

↑ na začátek stránky

Zámek Blatno leží ve stejnojmenné obci v Ústeckém kraji asi 6 km severozápadně od města Chomutov. Nenápadný objekt zámku je dnes využíván jako sídlo obecního úřadu. Zámek byl postaven na místě bývalé blatenské komendy řádu německých rytířů, o které se dochovala první písemná zmínka z roku 1344, v níž je jako blatenský komtur uváděn Oldřich Beitorfar. V písemnostech řádu se dochoval stručný popis hradu, který měl jednu věž a k obraně sloužila dvě velká a tři malá děla. Dalším významných komturem byl Albrecht z Dubé, který byl v roce 1401 pro loupeže na silnicích a přepadávání poddaných odvolán z funkce. V roce 1404 byl hrad pro neplacení daní na příkaz krále Václava IV. vydán královskému purkrabímu v Mostě.

Během husitských válek byl hrad roku 1421 pravděpodobně spolu s Chomutovem dobyt husitským vojskem a o tři roky později byl králem Zikmundem udělen za zásluhy Mikuláši z Lobkovic. V roce 1460 se zpustlý hrad uvádí jako součást chomutovského panství. V roce 1488 byl však již opraven a v následujícím období vystřídal řadu majitelů. V roce 1773 otevřel lesmistr panství Červený Hrádek Jan Ignác Ehrenwert v blatenském zámku lesnickou školu, první na území Rakouska. V roce 1779 školu navštívil a ocenil císař Josef II., ale ve stejném roce škola zanikla, když byl Ehrenwert jmenován komorním lesmistrem v Praze. Od té doby v Blatně bydlel jen lesní adjunkt. Roku 1809 získal zámek rod Buquoyů za nichž došlo k hospodářskému rozvoji panství, ale samotný zámek se stal nevýznamným správním objektem. V 70. letech 19. století byl zámek opraven a přizpůsoben potřebám lesní správy. Lesní revíry Blatna a okolních osad byly v roce 1929 spojeny v rámci velkostatku Blatno, který byl převeden pražskému arcibiskupství náhradou za Rožmitál pod Třemšínem. V roce 1939 získal blatenskou část velkostatku kníže Hohenlohe, ale už v roce 1945 se znovu vrátila do správy arcibiskupství. V roce 1950 se velkostatek stal součástí novodomského revíru Správy státních lesů v Červeném Hrádku a na zámku sídlila správa polesí až do roku 1978, kdy byl zámek převeden do správy obce, které ho využívala jako sídlo místního národního výboru. Dnes v něm sídlí obecní úřad a hasičská zbrojnice.

Za Jáchyma Ondřeje Lichtensteina byl po roce 1707 zbořen vyhořelý renesanční zámek a zbytky komendy a na jejich místě postaven dvoukřídlý barokní zámek se sálem, kaplí a obytnými místnostmi v jižním křídle a provozními prostorami v kratším křídle. Pod východním křídlem zůstaly dodnes zachovány (byť částečně zasypané) středověké sklepy a na jižní, západní a východní straně zůstal příkop. Na severní straně byly rozšířeny hospodářské budovy.

Na plánu obce z roku 1817 je zámek zakreslen jako čtyřkřídlá budova se čtvercovým dvorem, ale vzhledem k rozporu s popisem lesnické školy a dalším nejasnostem lze usuzovat, že je plán nepřesný nebo zachycuje stav obce ještě před rokem 1782. Teprve plán z roku 1848 odpovídá současnému stavu a zbytkům starších staveb. Současnou secesní podobu získal zámek během přestavby v letech 1903-1904, kdy bylo jedno křídlo zcela zbořeno a zbylé bylo sníženo o patro.

Blažkov

↑ na začátek stránky

Blažkovický hrad je novobarokní zámeček, který se nachází na severním okraji katastru obce Myštěves. Od roku 1990 je chráněn jako kulturní památka České republiky. Mylně je zámeček uváděn často jako barokní z 18. století. Ve skutečnosti byl však vystavěn v novobarokním slohu v roce 1901. Myštěves byla součástí panství Skřivany, které v roce 1897 zakoupil průmyslník a šlechtic Gaston Ritter von Mallmann. Jeho sídlem byl novogotický zámek sousedící s cukrovarem ve Skřivanech. Blažkovický hrad nechal vystavět v roce 1901 jako své letní sídlo. K zámku patřil i anglický park. Rytíř Mallmann se však záhy zadlužil, celé panství nechal zastavit a následně přenechal Pozemkové bance v Praze. Od té jej v roce 1913 koupil prof. MUDr. Václav Piťha, věhlasný lékař a od roku 1908 profesor porodnictví a gynekologie na Karlově univerzitě. Václav Piťha zemřel v roce 1922, ale jeho manželka Hermína zde bydlela až do znárodnění celého majetku Piťhových včetně zámečku v roce 1950. Zámeček měl sloužit nejprve pro sirotky Řecké občanské války, ale objekt v roce 1951 obsadila Státní bezpečnost a vybudovala v suterénu objektu vězeňské cely pro zvláštní osoby. V letech 1955–1957 zde byl internován pražský katolický primas kardinál Josef Beran. Spekuluje se, že zde byla držena i vdova po Klementu Gottwaldovi za to, že vykřikovala, že jejího manžela otrávili v Sovětském svazu. Státní bezpečnost zde byla až do roku 1960. Zámeček poté sloužil jako sklad košil a knih. V roce 1976 jej získala Československá televize, která zde vybudovala rekreační a školící středisko ČST. V letech 1991/92 byl původní majetek rodiny Pyťhů včetně zámečku navrácen v restituci. Rodina Pyťhů zde od roku 2003 provozuje Queens Park Golf Club.

Bludov

↑ na začátek stránky

Bludovský zámek je barokní zámek s pozdně renesančními prvky, situován v obci Bludov v okrese Šumperk. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Na místě dnešního zámku se nacházela tvrz, která byla postavena snad někdy v sedmdesátých letech 16. století. Jejím majitelem byl Jan z Boskovic. Po bitvě na Bílé hoře bylo bludovské panství zkonfiskováno a předáno Kryštofu Pavlovi z Lichtenštejna, který tuto pevnost přebudoval na pozdně renezanční zámek, který byl později barokně upraven.

V roce 1710 byl zámek prodán Žerotínům, kteří jej vlastní dodnes. Hlavní žerotínskou rezidencí se zámek stal roku 1802, kdy Karel Ludvík ze Žerotína prodal zámek ve Velkých Losinách kvůli svým finančním problémům. Žerotínská knihovna, obrazárna, archivy a sbírka zbraní byla do Bludova přestěhována taktéž. Tyto artefakty byly po druhé světové válce zkonfiskovány státem a znovu umístěny do velkolosinských depozitářů, v rámci restitucí je ale Žerotínové získali zpět, ovšem část z nich se ve Velkých Losinách stále nachází, jsou tam zapůjčeny. Důvodem poválečné konfiskace byla údajná kolaborace Heleny Žerotínové s nacisty, ale v roce 1950 komise uznala, že její spolupráce byla vynucená. Během komunistické diktatury byl zámek pod správou obce Bludov, která jej využívala jako sídlo obecního úřadu, pošty a veřejné knihovny. Některé místnosti byly upraveny, aby více vyhovovaly svým novým účelům, bohužel rekonstrukce často nerespektovaly historický charakter zámku.

Během 90. let 20. století byl zámek vrácen větvi Žerotínů, Mornstein-Zierotinům. Veřejná knihovna stejně jako obecní úřad byly přestěhovány do budov základní školy. Pošta své nové místo nalezla v budově obchodního střediska. Zámek je užíván jako rezidence rodiny Mornstein-Zierotin, kteří nabízí ubytovací služby a správcují svůj nemovitý majetek. Barokní hala je užívána pro svatební ceremonie a koncerty klasické hudby. V bezprostředním sousedství zámku je anglický park, s několika cennými stromy a více než 600 let starou lípou.

Bohutice

↑ na začátek stránky

Zámek Bohutice se nachází v obci Bohutice na Znojemsku v Jihomoravském kraji. Svým umístěním v samém centru tvoří jednu z nejvýraznějších staveb obce. Jedná se o renesančně-barokní trojpodlažní budovu, jejíž největší pozoruhodností jsou arkádové ochozy. Arkády jsou v přízemí členěny masivními kamennými hranolovými pilíři, v prvním a druhém patře pak jemnějšími toskánskými sloupy. Na křížových klenbách můžeme vidět řadu ozdob. Zámek je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zámek se nachází na místě původní tvrze, kterou nechali vybudovat koncem 14. století Kusovští z Mukoděl. Tvrz byla na přelomu 16. a 17. století přestavěna na renesanční zámek. V roce 1619 zámek vypálila císařská vojska. Byl však obnoven a nový majitel hrabě Althan jej daroval znojemským jezuitům, kteří se zde udrželi až do zrušení řádu v roce 1773. Jezuité původní stavbu v polovině 18. století rozšířili o západní křídlo a na nádvoří umístili kašnu s plastikou. Později se majitelé zámku často střídali. Ve 2. polovině minulého století byl zámek nevhodným způsobem modernizován. Nyní je objekt účelově využíván.

Bolatice

↑ na začátek stránky

Obec Bolatice leží severně od silnice I. třídy č. 56. Když odbočíte v Dolním Benešově nebo v obci Kravaře budete po 7 km v Bolaticích. Zámek se nachází na malém náměstíčku při hlavní silnici procházející obcí ve směru od Dolního Benešova na Kobeřice. V současné době je po rekonstrukci a sídlí v něm obecní úřad. Zámek z první poloviny 18. stol., jednopatrový, obdélníkový, s mansardovou střechou, v barokním slohu, s kamenným portálem a znakem velehradského kláštera.

Bolatice náležely od 13. století velehradskému cesterciáckému klášteru, a to až do jeho zrušení v r. 1784. Ve vesnici byl do 18. století pouze vrchnostenský dvůr. U něho uprostřed vsi poblíž kostela vystavěli cisterciáci v l. 1724 - 1748 jednoduchý jednoposchoďový barokní zámek obdélníkového půdorysu s architektonicky hodnotnými kamennými portály (nad portálem je vytesán znak velehradského kláštera) a s mansardovou střechou. Při zámku byl založen velký park.

Po zrušení velehradského kláštera se stal majitelem Bolatic pruský stát, který je ihned prodal baronům Hennebergům. V 19. a 20. století byl upraven zámecký interiér. Začátkem 20. let 19. století koupili statek a zámek Lichovští a připojili jej ke svému panství v Chuchelné. Patřily jim až do r. 1926. V r. 1927 dal tehdejší majitel Václav Bochýnek zámek upravit, přičemž však byly zničeny vrchní nástěnné malby interiérů. Po r. 1945 se stal bolatický zámek majetkem MNV a byl znovu opraven. Nyní slouží jako sídlo obecního úřadu. Zámecký park se neudržel v původním rozsahu a změnil se v malý parčík.

Bolehošťská Lhota

↑ na začátek stránky

Lovecký zámek Bolehošťská Lhota se nachází na návrší nad osadou Bolehošťská Lhota, části obce Bolehošť, asi 8 km na jih od Opočna a 6 km na sever od Týniště nad Orlicí. Lovecký zámeček nechal na přelomu 17. a 18. století v barokním stylu postavit hrabě Jeroným Colloredo, majitel panství Opočno. Roku 1840 došlo k přestavbě na lesovnu a tuto funkci plnil až do 80. let 20. století. Původně byla zámecká budova zdobena sgrafity, které ovšem zmizely při opravě před druhou světovou válkou. V současné době je nevyužíván a chátrá. Přímo okolo zámku prochází modrá turistická značka od Nové Vsi na Třebechovice pod Orebem. Z centra osady sem také vede místní komunikace, nedaleko zámku se napojující na silnici II/304.

Borotín

↑ na začátek stránky

Zámek Borotín se nachází v obci Borotín v okrese Blansko. Na původním místě zde ve 14. století vznikla tvrz, která zpustla ve století následujícím. V 16. století pak byla obnovena a roku 1753 zde nechal olomoucký biskup Václav z Freyensfeldu postavit zámek. Roku 1948 byl zámek zestátněn, od roku 1963 v něm sídlil Ústav sociální péče. Od roku 2000 je zámek opuštěn. V současné době je zámek v soukromém vlastnictví. Zámek je chráněn jako kulturní památka České republiky. V roce 1991 se na zámku natáčel film Tankový prapor, později pak několik scén z dvou dílů Četnických humoresek.

Borovany

↑ na začátek stránky

Město Borovany leží 16 kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic. Jižní stranu náměstí uzavírá areál bývalého augustiniánského kláštera s mohutnou budovou někdejší prelatury, později zámku. Železniční zastávka se nachází asi 1 kilometr od náměstí. Zahrada zámku je nyní přístupná, stejně jako vnitřní nádvoří. V klášteře se náchází lapidárium s barokními sochami, které je možno v létě navštívit. Nedaleko se nachází pohraniční skanzen a rodiště Jana Žižky z Trocnova.

Boskovice

↑ na začátek stránky

Boskovice Zámek Boskovice, Hradní 6, 680 01 Boskovice Tel. 516 452 241

Nedaleko nad dnešním městem Boskovice stával od 13. století stejnojmenný hrad, opuštěný roku 1733. Dnes je pozoruhodnou zříceninou, v nedávné době stavebně zabezpečenou a nově opatřenou vnějšími hradbami odpovídající výškou původním. Nástupcem hradu se stal čtyřkřídlý zámek, vystavěný v letech 1819 - 1826. Stavebníkem byl kníže František Xaver z Dietrichštejna, který vybral pro zámek příhodné místo bývalého kláštera (zrušeného císařem Josefem II. roku 1784), jehož zdi byly pro stavbu částečně využity. Zámek nese typické slohové znaky empiru, jeho interiéry dokonce v nebývale čisté podobě. Dnes je opět majetkem hraběcího rodu Mensdorff-Pouilly. Z interiérů vyniká hlavní sál, prostupující dvěma patry zámku. Zámecká instalace, zahrnující také bohatou knihovnu a obrazy nizozemských malířů, přibližuje návštěvníkům dobu první třetiny 19. století. Výsledný dojem z návštěv zámku Boskovice: výborný. Navenek poněkud strohý objekt, uvnitř honosné interiéry se stylovým vybavením. Pěkné místo na vyvýšeném okraji města. Návštěvníci se zde setkají se službami na úrovni a příjemnými průvodkyněmi. V pěkné prodejně vstupenek je radost vybírat z nabízených tiskovin nebo jiných suvenýrů. Pěkná zahrada okolo zámku.

Botelov

↑ na začátek stránky

Božejov

↑ na začátek stránky

Zámek Božejov stojí v obci Božejov v okrese Pelhřimov. Zámku předcházela tvrz, kterou si před rokem 1355 nechali vystavět Tluskové z Vokova. V 15. století došlo k její přestavbě na hrad. Po roce 1505 docházelo k častému střídání majitelů, až jej v roce 1550 zakoupili Leskovcové z Leskovce. Ti jej v 16. století nechali renesančně přestavět. Roku 1630 rod Leskovců vymírá a hrad přechází do vlastnictví Želivského kláštera. V 17. století byl rozšířen na zámek. Od roku 1680 jej vlastnili Voračičtí z Paběnic. V roce 1710 prošel barokními úpravami. Dnes se v ní nachází základní škola. Jedná se o čtyřkřídlou jednopatrovou budovu o půdorysu obdélníka. Ve východním a západním křídle můžeme najít zbytky původního hradu, na fasádě v průčelí východního a západního křídla se nacházejí také psaníčková sgrafita a nad vchodem štít. V průjezdu se nacházejí litinové desky s vyobrazeným erbem Kryštofa Karla Voračického z Paběnic, reliéfem Adama a Evy a zápasem vojáků, vše datováno do roku 1710. Kromě toho je tu také kamenný náhrobek z roku 1567, která připomíná Jana Leskovce z Leskovce. Zámek stojí téměř v centru obce. Okolo vede silnice od Stříteže na Libkovu Vodu a také zeleně značená turistická stezka od Hejlovského mlýna na Drážďany.

Brandýs nad Labem

↑ na začátek stránky

Zámek Brandýs nad Labem leží v souměstí Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (okres Praha-východ) na vyvýšené terase při levém břehu řeky Labe. Přes Brandýs nad Labem a Starou Boleslav procházela v raném středověku důležitá zemská stezka z Prahy směrem na sever. Zdejší brod byl nejprve opatřen strážištěm a později tvrzí. V letech 1468 – 1493 držel panství Jan Tovačovský z Cimburka, který sem přemístil správní centrum svého panství a k tomuto účelu také přestavěl tvrz na hrad. Úpravy hradu v pozdně gotickém slohu pokračovaly i po smrti Jan Tovačovského z Cimburka, kdy se manželka Jana Johanku z Krajku provdala podruhé za Jana ze Šelmberka. Ve zvelebování sídla pak pokračoval její syn a horlivý přívrženec jednoty bratrské Konrád Krajíř z Krajku, jemuž však bylo panství za účast na povstání proti císaři Ferdinandu I. zkonfiskováno. Rod Krajířů z Krajku počal s jeho přeměnou v renesanční zámek pod vedením stavitelů Matteo Borgorelliho a po něm Ettore Vaccaniho. Renesanční přestavba pokračovala i za královské komory v letech 1547 - 1572. V letech 1547 až 1860 byl pak zámek v majetku královské komory a příležitostným venkovským sídlem členů habsburského rodu. Ti pokračovali s jeho zásadní úpravou na honosné renesanční sídlo a vtiskli mu tak jeho dnešní podobu. Na zámku rádi pobývali císaři Ferdinand I. a Maxmilián II. a především Rudolf II. Ti pokračovali v jeho dalším rozšiřování. Stěny zámku byly postupně pokrývány sgrafitovou výzdobou. K zámku patří rozsáhlá zahrada italského typu s letohrádkem, míčovnou, bohatě zdobenou balustrádou se sochami a kašnami, které zásoboval dřevěný vodovod. Jedním z jeho vývodů byla kamenná hlava delfína v manýristickém slohu. Do zahrady se vcházelo krytou chodbou na pilířích, zvanou Rudolfína. Od roku 1732 byl zámek barokně a novogoticky upravován.

Zámek byl oblíben zejména díky přilehlému obrovskému loveckému revíru mezi Mělníkem a Jizerou. Kromě obvyklé zvěře zde žili jeden čas i zubři a stádo bílých jelenů, dar ruského cara Petra I. Roku 1813 se na brandýském zámku sešli tři panovníci: rakouský císař František I., pruský král Vilém III. a ruský car Alexandr I., aby tu připravovali úder proti Napoleonovi I. V letech 1860-1915 byl zámek v držení lotrinských Habsburků, konkrétně Leopolda II. Toskánského a jeho syna Ludvíka Salvátora. Posledním habsburským majitelem zámku byl poslední rakouský císař Karel I. V Brandýse a ve Staré Boleslavi Karel už od mládí často pobýval a sloužil v místním gardovém dragounském pluku. Do Brandýsa přijel na podzim roku 1911 i s novomanželkou Zitou na svatební cestu. Arcivévodský pár byl přivítán slavobránou na mostě, vlajkami a blikající korunou na náměstí. Ludvík Salvátor († 1915) učinil univerzálním dědicem svého komorníka Antonia Vivese y Colom, od něhož roku 1917 zámek a panství za osm miliónů rakouských korun odkoupil Karel, tehdy již císař, a začal je nákladně rekonstruovat. Po roce 1919 převzal zámek československý stát jako konfiskát habsburského majetku. O zámku se uvažovalo jako o letním sídle prezidenta, ale nakonec byly upřednostněny Lány. Zámek dostala do užívání státní správa lesů. Město jej obdrželo do svého majetku až v roce 1995. To zahájilo jeho celkovou rekonstrukci s cílem zpřístupnit jej veřejnosti. V roce 2004, v roce sedmisetletého výročí svého založení, byl zámek Brandýs nad Labem s novou historickou expozicí slavnostně otevřen. V roce 2006 byla v zámecké zahradě odhalena socha "Milenka Rudolfa II." od místní sochařky Zuzany Čížkové.

V současné době se v zámku pravidelně od roku 2002 každoročně na konci dubna koná Audience u císaře Karla I., slavnost ke cti blahoslaveného posledního českého krále Karla I. Audience se účastní významní hosté, historici, členové diplomatického sboru, vysocí představitelé armády, církve a vojenských a špitálních řádů, členové české a evropské šlechty a potomci Přemyslovců v čele s rodinou habsbursko-lotrinskou. Významným hostem byl také korunní princ dr. Otou Habsburským, který navštívil Audienci v letech 2006 a 2008. Pro rok 2013 bude věnována připomínce 200. výročí brandýského setkání tří panovníků, císaře Františka I., cara Alexandra I. a krále Fridricha Viléma III.

Brandýs nad Orlicí

↑ na začátek stránky

Zámek mek stojí ve východní části města, mezi Komenského ulicí a pravým břehem Tiché Orlice. Parkování možné u severního vchodu do parku. Od železniční stanice asi 400 m východně. ům bratrských kněží ve východní části městečka sloužil od roku 1644 jako sídlo správy panství. Později sloužil jako tržnice, od počátku 18. století pustnul. V letech 1781–83 postavil na jeho místě s využitím starších konstrukcí František Norbert Trautmannsdorf nový zámek (západní část dnešního objektu). Přestavbu a rozšíření do současné velikosti včetně zastřešení mansardovou střechou nechali provést v letech 1818–20 pražští měšťané Karel a pak Jan Blažkovi. Novobarokní přestavbu podle projektu A. Dlabače roku 1914 financovala rodina Fischerových, jíž zámek patřil v letech 1914–50. Poté slouží jako dětský domov.

Branná (Kolštejn)

↑ na začátek stránky

Přímo nad vlakovou zastávkou v obci Branná můžete spatřit zámek, který byl vystavěn z hradu, jenž se nazýval Goldek. Vysoko nad údolím říčky Branné, na skalnatém ostrohu, který vybíhá od obce Branné (dříve Kolštejn) do údolí, ční dosud poměrně dobře zachované zbytky kolštejnského hradu. Na prvý pohled upoutá každého jeho vynikající strategická poloha, která mu umožňovala střežit původní cestu, vedoucí údolím z Moravy do Slezska. Od severu je hrad zakryt rozsáhlým objektem renesančního zámku, jednoho z nejvýše položených v českých zemí vůbec. Na rozdíl od gotického - horního hradu byl nazýván též středním a dolním hradem - zámkem.

Brantice

↑ na začátek stránky

Zámek Brantice ze 16. stol. se nachází uprostřed vsi na levém břehu řeky Opavy. Jedná se o volně stojící trojkřídlou budovu s patrovými dvorními arkádami. Hlavní vstup do zámku předsazeným sloupovým portálem a průjezdem. V přízemí valené klenby, v patře rovné stropy. Tvrz na stejném místě je doložena k roku 1449. Tu v roce 1526 získal rod Hohenzollerů a nechal ji zpustnout (do dneška se zachovaly pouze zbytky příkopů za zámkem). V roce 1561 získal pozemek kancléř Krnovského knížectví Jeroným Reinwald a nechal zde vybudovat renesanční zámek. Ten byl dokončen k roku 1604 a jeho rezidua jsou zachována v jižním a východním křídle. Rod Trachů z Březí pak na počátku 18. století přestavěl zámek barokně, bylo přistaveno severní křídlo a zřízen park. Počátkem 19. století pak noví majitelé Khuenburgové upravili klasicistně fasády. Dalšími majiteli zámku se stali od roku 1901 Lichtenštejnové, kteří jej užívali již jen jako úřednickou budovu. Po druhé světové válce sloužil zámek jako sklad léčiv. Zřejmě je tak tomu i dnes.

Bravantický zámek

↑ na začátek stránky

Bravantický zámek je stavba ve stejnojmenné obci v okrese Nový Jičín. Původně vodní hrad byl v 17. století přestavěn na renesanční zámek. Na přelomu 18. a 19. století byl u zámku založen anglický park. V 19. století bylo empírově upraveno průčelí. Ze zámku se později stal velkostatek, ze kterého v roce 1926 vznikl bravantský a zbyslavský zbytkový statek. Jeho konfiskace proběhla v roce 1945. V současné době zámek i jeho okolí chátrá. Při povodních v roce 1997 byl z části stržen most před zámkem.

Brodek

↑ na začátek stránky

Novostavbu barokního venkovského sídla postavil v letech 1707-9 vídeňský architekt J.B. Fischer z Erlachu pro Pavla Karla z Kleinburgu. Jednoduchá obdélná stavba má ve vstupním průčelí sloupový portikus, v zahradním průčelí pak osový rizalit. Jeho syn Karel Bedřich prodal Brodek roku 1733 hraběti Corfitzovi z Ulfeldu, který jej v letech 1750-55 nechal upravit klasicistně. Za vlastnictví Schrattenbachů (1766-1827) byly dosud volně stojící boční budovy propojeny kulisami klasicistních bran, budovy samotné dostaly empírové fasády. Roku 1827 získal Brodek sňatkem hrabě Gustav Josef Kalnoky jehož potomci provedli drobné úpravy interiérů a opětovně i fasád. Po konfiskaci v roce 1945 byl mobiliář zámku rozkraden, zmek byl využíván jako skladiště, jeho okolí postupně pustlo. Roku 1992 získal Brodek v restituci hrabě Richard Belcredi (jako dědictví po matce Tereze Kalnokyové), od té doby jej postupně dává do pořádku.

Broumovský zámek

↑ na začátek stránky

Broumovský zámeček stojí v bývalé osadě Nový Haimhausen, od roku 1945 části Broumova, poblíž Hamerského potoka. Osadu nechal založit Zikmund z Haimhausenu, který měl v letech 1724-1793 ve správě panství Chodová Planá. K založení došlo z důvodu rozvoje hutnictví v oblasti. Majetek po Zikmundově smrti zdědila jeho dcera Johana a ta jej roku 1818 odkázala s přídomkem Heimhausen svému vnukovi Kajetánu z Berchem-Haimhausenu. Lovecký zámeček byl v osadě postaven Johanem Ernestem z Berchem-Haimhausenu v 70. letech 19. století pod vedením stavebního mistra A. Libela. Dvoupatrový objekt zámku připomíná svým vzhledem vilu z období romantismu. Později byl využíván jako správní budova pionýrského tábora, dnes jej vlastní soukromý majitel.

Brozany

↑ na začátek stránky

Novostavbu barokního venkovského sídla postavil v letech 1707-9 vídeňský architekt J.B. Fischer z Erlachu pro Pavla Karla z Kleinburgu. Jednoduchá obdélná stavba má ve vstupním průčelí sloupový portikus, v zahradním průčelí pak osový rizalit. Jeho syn Karel Bedřich prodal Brodek roku 1733 hraběti Corfitzovi z Ulfeldu, který jej v letech 1750-55 nechal upravit klasicistně. Za vlastnictví Schrattenbachů (1766-1827) byly dosud volně stojící boční budovy propojeny kulisami klasicistních bran, budovy samotné dostaly empírové fasády. Roku 1827 získal Brodek sňatkem hrabě Gustav Josef Kalnoky jehož potomci provedli drobné úpravy interiérů a opětovně i fasád. Po konfiskaci v roce 1945 byl mobiliář zámku rozkraden, zmek byl využíván jako skladiště, jeho okolí postupně pustlo. Roku 1992 získal Brodek v restituci hrabě Richard Belcredi (jako dědictví po matce Tereze Kalnokyové), od té doby jej postupně dává do pořádku.

Brtnice

↑ na začátek stránky

Zámek Brtnice je renesanční zámek ve městě Brtnice okresu Jihlava v kraji Vysočina. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Původně vrcholně gotický hrad byl založen kolem roku 1430 pány z Valdštejna. V jádru zámeckého paláce na třetím nádvoří jsou dodnes znatelné zbytky původního hradu, který Valdštejnové postupně rozšiřovali. V období renesance dostal zámek definitivní trojdílnou dispozici, kterou si uchoval dodnes.Po Bílé hoře byl zámek původnímu rodu zkonfiskován. Novým pánem se stal italský rod Collalto. Hrabě Rambaldo XIII. di Collalto zahájil úpravy zámku dle plánů císařského architekta G. B. Pieroniho a jeho synové v těchto přestavbách pokračovali. Po konfiskaci collaltovského velkostatku v roce 1945 se Collaltové odstěhovali do Itálie, kde rod žije dod Zámek je v havarijním stavu. V současné době jej má od Nadace Svébyt, kterou vede Oleg Rybnikář, pronajatý firma OPUS MORAVIAE, o. p. s., jejímž cílem je zámek opravit a zpřístupnit veřejnosti. Dne 1. března 2012 soud přiřkl vlastnictví zámku Nadaci Svébyt, ovšem likvidátor Stavebního bytového družstva Svébyt v likvidaci, které bylo do té doby majitelem, Tomáš Zachat podal na podzim téhož roku dovolání k Nejvyššímu soudu. Zámek byl od června 2011 poprvé v historii zpřístupněn veřejnosti, přičemž přípravy na otevření zámku začaly už v lednu. Zpřístupněny byly některé části zámku, z mobiliáře se dochoval pouze prvorepublikový biliárový stůl vykládaný mramorem. Z výzdoby se pak dochovaly zbytky štuků a maleb od Baltazara Maggiho, který se podílel i na přestavbě zámku v Telči[. Na přelomu června a července však musel být zámek z důvodu popadaných větví uzavřen. Kastelán zámku Tomáš Hartman zároveň zveřejnil první údaje o návštěvnících – během června, kdy byl přístupný pouze o víkendech, zámek navštívilo více jak 500 návštěvníků. Na přelomu července a srpna se za pomoci Hnutí Brontosaurus započalo s obnovou hradní zahrady. Ovšem 22. září téhož roku došlo k havárii a zřícení střechy prvního nádvoří zámku, která předčasně ukončila první sezonu zámku, během které zámek navštívilo přibližně 2 200 návštěvníků. Nedlouho poté předseda správní rady společnosti Opus Moraviae Petr Řehořka připustil možnost ukončení nájemní smlouvy a opuštění zámku. K tomu nakonec nedošlo. Plány na opravy se začali objevovat na začátku října a šlo o dva typy – provizorní, které by vyšly na stovky tisíc korun nebo definitivní, který by stál několik milionů. Majitel zámku také oslovil vedení kraj a ministerstvo kultury se žádostí o dotace na opravy a zároveň se rozeběhly nutné opravy střech. Mezitím nařídil Stavební úřad Brtnice majiteli zámku zabezpečení objektu, aby zřícenou střechu mohli prohlédnout archeologové z Muzea Vysočiny a z Archeologického ústavu Akademie věd. Na konci října vedení kraje přislíbilo přispět na opravy zámku částkou 300 000 korun. Dne 8. listopadu 2011 pak tuto dotaci vázanou na opravu střechy odsouhlasilo krajské zastupitelstvo. Částkou 140 000 korun pak přispělo město Brtnice a 250 000 korun poslalo ministerstvo. Podmínkou krajské dotace byla výstavba krovu do konce roku 2011. Z důvodu chybějích 200 000 korun však nemohla být zakoupena střešní krytina a střechu zámku tak chránila pouze provizorní plachta. V květnu 2012 byl zámek znovu otevřen veřejnosti, ovšem přístup byl možný pouze po předchozí domluvě. Dne 26. prosince byl zámek otevřen v rámci tzv. zimní sezony, která trvala do 1. ledna 2013. Opravy zámku jen za rok 2012 si vyžádaly 1,14 milionu korun.

Bruntál

↑ na začátek stránky

Muzeum v Bruntále, Zámecké nám. 7, 792 01 Bruntál Tel. 554 717 947 e-mail: muzeumbruntal@iol.cz

Bruntálský zámek založili ve 2. polovině 15. století páni z Vrbna, kteří jej ve 2. polovině 16. a počátkem 17. století přestavěli v honosný renesanční zámek netradiční dispozice tvaru kruhové výseče. Po bělohorské porážce připadl bruntálský zámek jako konfiskát Řádu německých rytířů. Nynější podobu zámek získal až pozdně barokní přestavbou v letech 1766 - 1769. Při přestavbě byly zachovány renesanční arkády na nádvoří i hodinová věž a řada dalších stavebních prvků původního zámku, čímž se podařilo vytvořit ojedinělé pozoruhodné spojení renesančního a barokního slohu v jednom objektu. Další dílčí úpravy v letech 1838 - 1840 a na přelomu 19. a 20. století se dotkly pouze zámeckých interiérů a zámeckých parků. Zámek v Bruntále je státním majetkem; v roce 1957 se stal sídlem okresního muzea a od roku 1960 je zpřístupněn veřejnosti. Dvacet šest sálů prvního patra zámku s cennými rokokovými nástěnnými malbami je vybaveno bohatým mobiliářem z 18. až konce 19. století. Pozoruhodné jsou i zámecká galerie s díly italských, holandských, vlámských a německých mistrů 16. - 18. století, lovecká zbrojnice či zámecká knihovna. V přízemí jsou vedle kaple zpřístupněny i prostory bývalých koníren a nejstarší sály původního renesančního zámku, ve kterých se pořádají muzejní i výtvarné výstavy. Reprezentační sály a zámecké nádvoří jsou využívány ke konání koncertů, divadelních představení i dalších kulturních počinů.

Břeclav

↑ na začátek stránky

Zámek Břeclav je původně renesanční zámecká stavba, jež byla později přestavěna v romantizujícím stylu, v Břeclavi. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Původně na místě zámku stál hraniční hrad vybudovaný knížetem Břetislavem I., od něhož panství dostalo své jméno. Hrad sloužil jako jedno ze správních středisek knížectví středověké Moravy, které se později stalo jedním z panských sídel. Později přemyslovský hrad i Novou a Starou Břeclav získali Žerotínové, kteří hrad 1. polovině 16. století přestavěli na renesanční zámek. Ladislav Velen ze Žerotína (1589-1622) za svoji účast na stavovském povstání po roce 1618 o břeclavské panství přišel. Roku 1638 jej získali Lichtenštejnové, vlastnící sousedních panství Valtice a Lednice. Za válek s Osmanskou říší a následující třicetileté války byly Stará i Nová Břeclav téměř zničeny. V rámci pozdějších rozsáhlých stavebních a krajinářských úprav lichtenštejnského panství, které daly vzniknout tzv. Lednicko-valtickému areálu, byl břeclavský zámek (který nebyl sídelním) jako součást komplexu přestavěn v romantickém stylu na umělou zříceninu.

Významným motivem zámku je arkádová pavlač na toskánských sloupech v patře. V první polovině 19. století byla provedena romantická přestavba do podoby umělé zříceniny. V okolí je zámecký park volně navazující na lesní komplex zvaný Kančí obora.

Březina

↑ na začátek stránky

Zámek se nachází ve stejnojmenné obci severně od města Rokycany. Původní hrad, založený ve 14. století, téměř zcela zaniknul v 17. století. Nedaleko od něj vyrostl po roce 1790 zámek, dokončený roku 1808 v empírovém duchu. Interiéry zámku nejsou přístupné veřejnosti.

Březnice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Březnice, 262 72 Březnice Tel. 318 682 179 e-mail: breznice@pusc.cz Pozdně gotický hrad, jemuž předcházela tvrz ze 13. století, přestavěl po roce 1548 Jiří z Lokšan na renesanční zámek, rozšířený v letech 1625 - 1632. Zámek je obklopen anglickým parkem o rozloze 20 hektarů. Z interiérů vyniká tzv. Lokšanská knihovna s malovaným trámovým stropem, nástěnnými malbami (obojí z roku 1558) a dobovými skříněmi. Dalšími pozoruhodnými interiéry jsou raně barokní kaple s převážně rokokovým vybavením a hodovní síň s kazetovým stropem. V zámku si lze rovněž prohlédnout rodové galerie a sbírky Krakovských z Kolovrat a Pálffyů, včetně druhé knihovny a menšího souboru chladných zbraní a zbroje. Výsledný dojem z návštěvy Březnice: docela dobrý. Hezká stavba, nalézající se při okraji poněkud ospalého městečka. Kolem zámku je pěkný park.

Dvoukřídlý, jednopatrový zámek stojí v parku u silnice vedoucí z Pacova do Hořepníka v okrese Pelhřimov. Vstup do budovy je uprostřed východního průčelí, kdy je nad portálem zasazen znak Eisensteinů. Přízemní místnosti jsou klenuté. Bohatě členěné je průčelí na západní straně, kde nad hlavní římsou je uprostřed výklenek se sochou sv. Floriána. Do severozápadního nároží je vestavěna zmíněná válcová kaple.

Březolupy

↑ na začátek stránky

První zmínka o vsi Březolupy (okres Uherské Hradiště) je v padělané listině z roku 1261, sice listina je padělek, ale skutečnost existence vsi je skutečná. Její část daroval Smil ze Střílek vizovickému cisterciáckému klášteru. Další díly vsi měli drobní vladykové. V roce 1349 postupuje svůj díl Pešík z Dešova Buzkovi z Nedachlebic. V rozmezí let 1362–1382 se uvádí jako majitel panství Vítek z Březolup. Už v druhé polovině 14. století zde pravděpodobně stála tvrz. V 15. století se majitelé rychle střídali, byli do Šternberkové, Plevové, Ořechovští z Honbic, Kunové z Kunštátu. V 16. století je v držení Tetourů z Tetova sídlících na tvrzi, historicky doložené až v roce 1571, kdy ji spolu se vsí kupuje Volf Lorant z Inky od Burinana Tetour z Tetova. V roce 1650 kupuje panství František Horecký z Horky, který nechává přestavět původní tvrz na barokní zámek. Od roku 1668 vlastní zámek Offreidové, od roku 1688 Forgáčové. Majitelé se často střídali i v průběhu 18. a 19 století. V druhé polovině 19. století byla původní šindelová střecha nahrazena břidlicí. Počátkem 20. století bylo na čelní jižní straně přistaveno druhé patro. V roce 1912 kupuje panství cukrovar A. Maye z Uherského Hradiště a od roku 1929 vlastní zámek Baťův koncern. Po roce 1949 byl zámek firmě Baťa zabaven a stává se majetkem státu (MNV). Dnes slouží potřebám obce.

Břežany

↑ na začátek stránky

Obec Břežany se nachází se asi 5 km severozápadně od Hrušovan nad Jevišovkou a 20 km východně od Znojma. Do obce dojedeme ze Znojma po silnici I/53 směrem na Brno a po 16 km odbočíme vpravo a přes obec Čejkovice dojedeme do Břežan

Zámek stojí na návrší jižně od centra obce, opodál kostela. Slouží jako Domov pro mentálně postižené a veřejnosti není přístupný. rvní písemná zmínka o vsi pochází z roku 1222. První doklad o tvrzi se datuje k r. 1562. Tehdy majetek zkonfiskovaný Čertorejským z Čertorej získal rod Breunerů a od nich roku 1692 Lichtenštejnové. Adam z Lichtenštejna začal na místě původní tvrze se stavbou trojkřídlého zámku, počátkem 19. stol. doplněnou o čtvrté křídlo v klasicistním slohu. Zámek byl od roku 1837 v majetku Lobkoviců. V roce 1926 byl zámek odkoupen Kongregací sester sv. Hedviky, za účelem zřízení ústavu pro mentálně postižené dívky. Roku 1947 byl zámek zestátněn a majitelem se stala Česká katolická Charita a zařízení sloužilo přestárlým lidem. Od roku 1952 zřízen Ústav pro mentálně postižené děti a od r. 1960 Domov pro mentálně postižené. Po roce 1990 se majitelem objektu stala Česká provincie Kongregace sester sv. Hedviky. Veškeré finanční částky za roční pronájem majitel objektu vkládá do modernizace zařízení a oprav zámku.

Bučovice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Bučovice, 685 01 Bučovice Tel. 517 383 135, e-mail: bucovice@pambr.cz

Zámek Bučovice je renesanční stavba, která patří k stavitelským památkám města Bučovice a dominuje zdejšímu centru města. Byl postaven v letech 1575 - 1585 panem Janem Šemberou z Boskovic, ve své době jedním z nejbohatších moravských šlechticů. Stavitelem zámku s jeho renesančními arkádami byl severoitalský mistr Pietro Gabri; stavbu realizoval s využitím plánů Jacopa Strady (nikoliv – jak se často mylně uvádí – Pietra Ferrabosca di Lagno). Zámek má prostorný dvůr vroubený ze tří stran arkádami. Štíhlých sloupů a arkád s hlavicemi (jónskými, římskými i korintskými) je celkem 96. Sokly sloupů jsou ozdobeny emblémy, kamenné veřeje dveří pak nesou znaky zakladatele zámku a jeho manželek. Na barokních úpravách zámku (od 1633) participoval Giovanni Giacomo Tencalla, který pro Maximiliána z Lichtenštejna (který zámek i panství vyženil s dcerou Jana Šembery Kateřinou) vytvořil i manýristickou kašnu (1637) uprostřed zámku. Vodotrysk je vysoký 8,5 metru; představuje kalichovitou vázu s lupenkovitě zprohýbanou hlavicí, která přechází ve čtyři vyhloubené dračí hlavy opírající se o bedra dřepících mořských panen. Nahoře je zakončen sochou bacchanata. V téže době byly přistavěny i čtyři rohové věže s kovovými "lucernami", které však pro velkou tíhu musely být s věží postupně sejmuty. Od roku 1681 přestal zámek sloužit jako panské sídlo a stal se administrativním centrem panství, od roku 1722 pak sídlem centrální lichtensteinské účtárny. Od té doby žádné závažnější stavební úpravy nenarušily jeho italský renesační charakter. Zámek byl vyhlášen kulturní nemovitou památkou a v roce 2001 národní kulturní památkou.

Budenice

↑ na začátek stránky

Zámek Budenice je bývalé barokní šlechtické sídlo, jehož výstavba započala někdy koncem 17. a na počátku 18. století podle architektonického návrhu dnes již neznámého architekta. Jeho výstavbu zahájil pravděpodobně český pobělohorský novousedlík Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna, později ji dokončili jeho další majitelé, smečenští Martinicové (od roku 1693) a Kinští. Součástí zámeckého areálu byla francouzská zahrada s parkem, štěpnice, bažantnice a hospodářská stavení. Zámek obklopuje romantický zámecký park, který navazuje na alej, která sem vede ze Zlonic. Východní část trojkřídlého objektu je nejstarší a byla dostavěna kolem roku 1694 na místech, kde předtím stávala někdejší Budenická tvrz. Současná stavební dispozice je však o 100 let mladší, zámek byl rodinou Kinských do dnešní podoby dostavěn pravděpodobně v letech 1795-1796, kdy byly přistavěny další dva trakty. Z té doby také pochází zdejší zámecká kaple sv. Václava s oltářním obrazem Josefa Bergera, který je i autorem dalšího obrazu se svatým Izidorem. U vchodu do zámeckého areálu se nalézá portýrovna architekta Fiedricha Augusta Stacha z roku 1849, který byl i autorem dalších drobných zámeckých staveb, které se do dnešních dob již nedochovaly. V zámeckém parku se nachází také raně barokní kaplička sv. Matěje, kterou zde nechal postavit původní zámecký stavebník Matěj Ondřej Hartman z Klarštejna. Zámek ani okolní park není přístupný pro veřejnost, nachází se zde sociální zařízení Ústavu sociální péče.

Budíškovice

↑ na začátek stránky

Zámek se nachází v obci Budíškovice u hlavní silnice na Dačice. Jedná se o barokní čtyřkřídlou jednopatrovou stavbu na renesančních základech s tím, že severní křídlo zůstalo renesanční. Projdeme-li pod mohutným kamenným portálem, vstoupíme na čtvercové nádvoří, které je ze všech stran obklopeno arkádami. V přízemí jsou arkády otevřené, v patře pak zasklené. Uprostřed nádvoří je kašna. Na zámek navazuje park, poblíž se nachází zámecká obora s kapličkou. V současnosti zámek funguje jako domov důchodců.

Budišov

↑ na začátek stránky

Zámek Budišov je zámek v Budišově v okrese Třebíč. V zámku se nachází depozitář přírodovědných oddělení Moravského zemského muzea a jeho část je přístupná v prostorách zámků. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zámek byl postaven v 70. letech 16. století Václavem Berkou z Dubé a to na místě původní vodní tvrzi z 13. století. Ve dvacátých letech 18. století byl zámek přestavěn do své nynější barokní podoby. Zámek je obdélníkového půdorysu s pravoúhlým nádvořím s arkádami. V rámci barokní rekonstrukce za hrabat Paarů byl vytvořen i velký francouzský park s rybníky a sochami. Do roku 1945 v zámku sídlil JUDr. Richard Barrata Dragono, po 2. sv. válce byl zámek přestavěn na bytové jednotky a později používán i jako škola či sklad textilu. V roce 1972 do své správy získalo zámek Moravské zemské muzeum a zřídilo v zámku depozitář, v roce 1991 došlo u úpravám části zámku na zoologickou expozici

Budyně nad Ohří

↑ na začátek stránky

Pojedete-li z Litoměřic do Slaného, cesta Budyní Vás povede přímo okolo tohoto zajímavého vodního hradu. I když samotný hrad, který se nám dodnes dochoval je jen menší částí původní vznešené stavby, určitě stojí za krátké zastavení. Původně se jednalo o pravidelnou čtyřkřídlou dvoupatrovou budovu s uzavřeným nádvořím, obehnanou hradbou. V současnosti zde mimo jiné můžete navštívit Jandovo muzeum s ojedinělou alchymistickou dílnou. Alchymistická dílna Jana Zajíce z Hazmburka, kterého jeho pokusy připravily o majetek, je umístěna přímo v prostorech, kde své pokusy prováděl. Můžete se pokusit za pomoci pana Kvasničky, asi 1 m vysoké pískovcové sochy umístěné na rohu křídla zámku hned proti vstupní bráně, najít poklad, jak o něm vypráví místní pověst. Nebo zajít do restaurace nedaleko hradu, kde nejen dobře vaří, ale ve vstupním prostoru si můžete prohlédnou přehled historie budovy.

Buchlovice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Buchlovice, 687 08 Buchlovice Tel. 572 595 110. E-mail: zamek@zamek-buchlovice.cz

Zámek Buchlovice leží v Buchlovicích ve Zlínském kraji, asi 11 km od města Uherské Hradiště. Celý barokní komplex se skládá ze dvou zámeckých budov a rozsáhlého parku. Historie zámku navazuje na dějiny nedalekého hradu Buchlova, který jako stará středověká pevnost stal na konci 17. století pro šlechtu nepohodlným. Traduje se, že tehdejší majitel panství, Jan Dětřich z Petřvaldu, postavil zámek pro svou manželku Eleonoru z Colonna-Felsu, původem z Itálie, pro kterou byl hrad příliš chladný. Zámek je vystavěn ve stylu italského baroka podle projektu Domenica Martinelliho a jde o jeden z nejkrásnějších komplexů svého druhu u nás. Zámek byl dostavěn roku 1707. Rod Petřvaldů vystřídali roku 1800 Berchtoldové, kteří zde žili až do roku 1945, kdy byl zámek zestátněn. Zámek tvoří dvě protilehlé budovy, z nichž horní dříve sloužila hospodářským účelům. Uprostřed mezi budovami je dvůr s centrální kašnou. Přízemí dolní budovy dříve sloužilo k pohostinským a obytným účelům. Zajímavá je sala terrena s bohatou štukovou výzdobou a mozaikovými ornamenty na stěnách, situovaná pod hlavním sálem. Svou současnou podobu získal zámek až v prvních dvou desetiletích 20. století (úpravy provedl architekt Dominik Fey). V roce 1805 umístil Leopold I. Berchtold v zámeckých budovách vojenskou nemocnici. 5. května téhož roku byla obec povýšena na tržní městečko. Roku 1945 přešel zámek do vlastnictví státu. Na zámku je k vidění 18 historicky zařízených místnosti ve stylu baroka, rokoka a nového baroka, hudební sál a množství kuriozit. V okolních zahradách lze také navštívit výstavu fuchsií, chovnou stanici dravých ptáků nebo vinný sklep s tradičními moravskými víny. V zámeckých prostorách jsou uloženy sbírky italské, francouzské a nizozemské grafiky (rytiny Lucase Leydena, alegorie Pietra Breughela st., grafiky Henrika Goltzia, Rembrandtovy grafické listy). K zámku patří i zahrada a park, tvořící neoddělitelnou část reprezentační architektury šlechtického sídla. Představují jedny z nejvýznamnějších památek tzv. historické zeleně v České republice. Zahrada byla zakládána od počátku 18. století současně se zámkem. Kvůli specifickému terénu je uspořádaná terasovitě. Původně byl park koncipován ve francouzském stylu. Podstatně rozšířen byl po nástupu Berchtoldů, kdy přibyla část přírodně krajinářského parku v anglickém stylu. Leopold I. Berchtold položil základ dendrologické sbírky parku. Botanik dr. Bedřich Berchtold se zase zasloužil se o výsadbu exotických a vzácných dřevin, jejichž semena a sazenice vozil ze svých cest po světě. Nyní má park celkovou rozlohu téměř 19 ha. Po roce 1958 byl park postupně obnovován. Roku 1964 byl park obohacen o výsadbu rododendronů. V roce 1981 začíná tradice letních výstav fuchsií.

Bukovany

↑ na začátek stránky

Ves Bukovany je připomínaná již v letech 1316 a 1318. V roce 1338 je zmiňován Přibík, předek Pintů Bukovanských z Bukovan, stavitelů a majitelů zdejší tvrze, připomínané poprvé v roce 1543. V druhé polovině 16. století k původní věžové tvrzi ze 14. století přistavěli renesanční palác, dnešní severní křídlo zámku. Dodnes se zachovalo zdivo jak gotické věže, tak renesanční budovy. Pintové tvrz vlastnili od husitských válek až do roku 1632. Po nich Bukovany vlastnil rod Morelů. František Morel z Letin přistavěl západní křídlo. Naposledy – v 18. století – bylo Františkem hrabětem Wěžníkem přistavěno jižní křídlo, opraveny cibulovité věže a severní věž získala hodiny. Rovněž byla při těchto přestavbách obnovena zámecká kaple. V kapli je dnes oltářní obraz z r. 1777, náhrobní kámen Smrčka z Mnichu z r. 1588 a náhrobní kámen Jana Bukovanského z Bukovan, místopísaře Království Českého. Roku 1816 koupil Bukovany Karel, kníže Schwarzenberg. Schwarzenbergové vlastnili zámek do r. 1925, poté byl při pozemkové reformě přidělen Československému červenému kříži. Ten zde, díky aktivitě tehdejší prezidentky ČSČK Alice Masarykové, zřídil ozdravovnu pro děti. Dětské léčebné zařízení, nazvané po Charlottě Garrigue Masarykové, pracuje v zámku dodnes.

Bušovice

↑ na začátek stránky

Zámek Bušovice s kaplí z počátku 18. stol. je barokní patrová stavba s mansardovou střechou postavená v obci Bušovice. Do dvora pavlač a vystupující část kaple. Vchody s kamenným ostěním. Zámek postavili Vidršpergárové. Od roku 1827 (1830) do roku 1977 byla v zámku umístěna škola. Nyní je zde umístěn archiv Státní vědecké knihovny Plzeň.

Býchory

↑ na začátek stránky

Býchorský zámek leží na jih od stejnojmenné obce na okraji lesoparku v areálu místní devítileté školy. Přístupnost zámku není dosud nijak omezena. Příjezd ze směru od Konárovic – na začátku obce hned vlevo. ýchorské panství koupil v roce 1862, od rodiny Veithových, František Horský (průkopník moderního zemědělství) později povýšený do šlechtického stavu; poté rytíř z Horskysfeldu. V roce 1865 buduje dle návrhu architekta Moritze Hinträgera, novogotický zámek, nazývaný Horskýsfeld. Kolem zámku byl zbudován park a zelinářská zahrada. Majitel zde žil až do své smrti v roce 1877 (bylo mu 86 let). Poté panství zdědil jeho zeť Hans, svobodný pán Berlepsch, po něm pak jeho vnuk Adolf Rychtr. Dědicové však nedosáhli hospodářských úspěchů předchůdce a panství bylo postupně rozprodáno. Zámek a část panství koupil v roce 1896 kníže Filip z Hohenlohe-Schüllingfurst pro svou dceru Marii. Po Mariině tragické smrti (1897), tento majitel prodává v roce 1904 zámek a panství houslistovi Janu Kubelíkovi. V období, kdy tento zámek patřil rodině Kubelíků, se stalo toto místo centrem společenského a kulturního života. Stavební úpravy se týkaly pouze interiérů (secesní výplně dveří, krby, lustry). V parku byl vystavěn domek s větrným mlýnem holandského typu a na vrchu byla v roce 1911 postavena chata. Pokus zřídit zde v průběhu let 1913–1914 lázně zkrachoval na absenci dostatečně kvalitních pramenů. V roce 1914 se zde narodil syn Rafael (do té doby měli Kubelíkovi samé dcery). V důsledku válečných událostí byla závratně se rozvíjející koncertní kariéra Jana Kubelíka přerušena a v roce 1916 rodina Kubelíkova prodává zámek manželům Tauberovým z Prahy. Ti ho v roce 1939 prodávají Dominiku Čiperovi, za jehož vlastnictví došlo k generální opravě zámku. O zámek přichází znárodněním roce 1948. V padesátých letech zde sídlila Ústřední dělnická škola chemického průmyslu. Od roku 1956 zámek sloužil jako škola a výchovný ústav. V roce 1991 byly objekt s parkem v rámci restituce vráceny potomku původních majitelů Ing. Čiperovi. Výchovný ústav zde sídlil nějakou dobu v nájmu. Poté zámek začal chátrat. Koncem roku 2006 ho koupila společnost ElitProfit, spol. s r. o. za účelem jeho generální rekonstrukce pro reprezentační účely společnosti.

Bystré

↑ na začátek stránky

Zámek v Bystrém je veřejnosti nepřístupný, je chráněn jako kulturní památka České republiky. Kolem roku 1097 byla v místech dnešního zámku vystavěna Benešem Mokošínským z Mokošína (lovčí knížete Břetislava II.) lovecká tvrz. Páni z Mokošína žili v Bystrém do roku 1213, kdy byla obec spojena se svojanovským panstvím. V letech 1586 – 1590 nechal nový majitel Jan Bezdružický z Kolovrat tvrz přestavět na renesanční zámek s věží, portály a sgrafity. Po Kolovratech byly dalšími majiteli panství páni z Martinic, Leopold z Valderode či Hohenembsové. V roce 1978 zámek dvakrát vyhořel a poté byl zrekonstruován do současné podoby. Zámek dnes slouží jako sídlo Ústavu sociální péče. Pro veřejnost je přístupný anglický park, který zdobí díla řezbářů.

Bystřice pod Hostýnem

↑ na začátek stránky

Zámek v Bystřici pod Hostýnem je barokně-klasicistní stavba, jíž předcházela gotická vodní tvrz, založená pány z Tvorkova po zániku hradu Obřany a doložená poprvé v roce 1440. V polovině 16. století byl zřejmě na jejím místě postaven renesanční zámek. Konečnou podobu zámku dali v roce 1616 jeho tehdejší majitelé, Bohunka z Vítkova a Václav Bítovský z Bítova, o čemž vypovídají kamenné erby nad vstupní branou. Po Bílé Hoře byl zámek Bítovským zkonfiskován a získali jej Lobkovicové; již nedlouho potom však, v roce 1650, získal zámek významný rakouský rod Rottalů. Po polovině 18. století nechala poslední členka tohoto rodu Marie Amalie opravit zámek do podoby, v jaké se v podstatě uchoval dodnes: renesanční předzámčí se dvěma barokními křídly bylo v letech 1765 – 1768 dle návrhu významného moravského archeitekta Františka Antonína Grimma doplněno dvěma křídly klasicistními (do tohoto období náleží i dva barevné erby nad branou do druhého nádvoří. Koncem 18. století byl zámek místem bohatého kulturního života. Nový majitel hrabě František Antonín della Rovere di Monte l´Abbate zřídil v zámku zámecké divadlo a držel si i kapelu. V té době byla v přízemí jednoho z barokních křídel zřízena manufaktura na výrobu keramiky (tzv. Majolikakamer). Záhy nato, v roce 1805, získal tzv. Sváteční sál romantickou výmalbu s motivy egyptské krajiny. Posledními šlechtickými majiteli zámku byli od roku 1827 Loudonové, potomci slavného rakouského generála (socha Ernsta Gideona von Laudon je postavena v zámeckém parku). V zámku vybudovali novogotickou kapli a zmodernizovali vybavení celého zámku. První z Loudonů nechal při zámku vysadit hodnotný park a postavit v něm skleník, v němž pěstoval vzácné exotické rostliny, mj. ananas. Za jejich držení, v roce 1897, navštívil zámek rakouský císař František Josef II.; na památku této návštěvy se dochoval pamětní nápis na východním křídle zámku. Z počátku 20. století pocházejí sluneční hodiny, které namaloval Hanuš Schwaiger mezi okny druhé zámecké budovy.

Když se ve 30. letech 20. století dostali Loudonové do finančních potíží, prodali zámek státu. Od r. 1935 až do r. 1990 zde byly vojenské sklady zdravotnického materiálu. Vojenská správa sídlí v parku dosud, má zde stále vojenské sklady zdravotnického materiálu a vypravuje odtud polní nemocnice do válkou či katastrofou postižených zemí. V roce 1991 přešel zámek do vlastnictví města, které zámek postupně renovuje a využívá jej ke svým potřebám a aktivitám. Konají se zde koncerty, výstavy, v přízemí je od r. 2002 otevřena stálá výstava východočeského sochaře Vojmíra Vokolka a a od r. 2003 i Městské muzeum keramiky.

Bzenec

↑ na začátek stránky

Na místě dnešního zámku původně stála opevněná pozdně gotická tvrz s příkopem a zdí. Tato byla v průběhu 16 století postupně přebudována na renesanční zámek. Podle urbáře z roku 1604 měl zámek dva příkopy, mezi kterými byla umístěna zeď se třemi menšími baštami, vnitřní příkop byl osázen stromořadím. Do zámku se vcházelo směrem od zahrady (dnešní park). Tento zámek, nepříliš reprezentativní, byl barokně přestavěn v letech 1709–1710 podle projektu architekta Domenica Martinelliho v době, kdy byl majitelem bzeneckého panství hrabě Erdman z Pruskova. Ve Bzenci tak vznikl dvouposchoďový barokní zámek čtvercového půdorysu s věží uprostřed, portálem a sály se štukovou výzdobou, v rozích zámku se tyčily čtyři arkýře, nad hlavním vchodem z nádvoří byla umístěna věž s hodinami. Součástí zámku byl honosný park se skleníkem, ve kterém byly palmy, fíkovníky a okrasné rostliny. Před zámkem stála oranžérie se dvěma sochami Apolóna a Diany, parkem protékal potůček, který se vléval do rybníku. Zámek byl v 90. letech 18 století opravován a obehnán příkopy. V 50. letech 19. století byl zámek zcela zbořen a na jeho místě byl v letech 1853–1855 se značnými finančními náklady postaven zámek nový ve stylu anglické gotiky. Při této přestavbě došlo rovněž k úpravě zámecké zahrady, která byla přeměněna na krajinářský park o rozloze 7,60 ha. Náročná finanční přestavba zámku vedla k zadlužení majitele bzeneckého panství Viléma, hraběte z Reichenbachu a z Lesonic, který roku 1866 spáchal sebevraždu. Nově vystavěná volně stojící dvoutraktová budova s vysunutými věžemi má při vstupním průčelí stan s arkýři, na zahradní straně cimbuří na krakorcích. V hlavním průčelí vyniká balkónový portikus na pilířích. Fasády jsou prolomeny okny s kamenným ostěním. Nádvoří, které je obklopeno hospodářskými budovami, je při vstupu chráněno zdí s cimbuřím. Pod zámkem se nacházejí rozsáhlé sklepní prostory. V roce 1938 získalo budovu zámku i se sklepy vinařské družstvo. V březnu 1952 došlo v půdních prostorách zámku k rozsáhlému požáru, který značně poškodil celou střechu, při opravě již nedošlo k obnově původních věžiček a původní ráz stavby tím byl částečně narušen. V přilehlém anglickém parku je velmi stará lípa, která se nazývá Bzenecká lípa a patří mezi nejstarší stromy na Moravě, její věk se odhaduje na více než 900 let.

Cerekvice nad Bystřicí

↑ na začátek stránky

Název obce vznikl od slova cerekev, což byl dřevěný kostel. Původně dřevěný kostel Zvěstování P. Marie je připomínaný již v roce 1348. Další dochovaná písemná zpráva o obci pochází z roku 1357. Původní gotická věžovitá tvrz se připomíná v roce 1368. Tehdy jsou známi první majitelé cerekvického zboží, Vojslav, Petr a Štěpán z Cerekvice. Během dalších dvou století se tu vystřídala celá řada vladyckých rodů. Roku 1541 získal Cerekvici Zdeněk Záruba z Hustiřan. Snad v této době k přestavbě tvrze na renesanční zámek o kterém je zpráva z r. 1633. V roce 1682 došlo k první přestavbě zámku, kdy vznikla zřejmě barokní stavba, částečně kamenná a částečně dřevěná. Rod Zárubů z Hustiřan držel Cerekvici téměř dvě stě let a panství stále rozšiřoval. Jan Josef Záruba z Hustiřan prodal panství až v roce 1729 a získal ho polní maršálek Ulysses Brown z Montany. Za jeho syna Filipa byl objekt v druhé pol. 18. stol. od základů přestavěn v barokní zámek. Je to jednoduchá dvoupatrová stavba v půdorysu písmene E. Střední trakt je dvoupatrový, průčelí je ozdobeno rizalitem a levé křídlo bylo spojeno ve výši prvního patra visutou krytou chodbou s oratoří sousední kaple Zvěstování Panny Marie. V r. 1816 prodala hraběnka Anna Marie Brownová Cerekvici Vincenci Sztarayovi, od něhož ji koupil r. 1822 Jan Kolovrat Krakovský. Od r. 1832 ji pak vlastnil rod Gürtlerů z Kleebornu. V době války mezi Pruskem a Rakouskem 1866 byl v zámku zřízen polní lazaret. V roce 1936 byl po požáru upraven podle návrhu Františka Krušiny. Zámek koupila obec a nechala jej upravit pro obecní potřeby, byla sem umístěna škola a pošta - ty jsou v zámecké budově i dnes. Kolem zámku je udržovaný park a v něm je vroubená zámecká studně v barokní úpravě s akantovou ozdobou z roku 1790. Je kryta okrouhlou altánovou stavbou - rotundou na čtyřech toskánských sloupech.

Cetechovice

↑ na začátek stránky

Zámek Cetechovice je barokní čtyřkřídlá stavba na západní straně obce Cetechovice, 18 km jihozápadně od Kroměříže. V současné době je zámek v soukromém vlastnictví. Původně zde stávala tvrz, poprvé připomínána roku 1481. Nepravidelnosti v utváření severního a východního křídla zámku svědčí o lokální návaznosti na tuto tvrz. Zámek byl do dnešní jednopatrové podoby přestavěn v letech 1731–1738 za Josefa Antonína z Mayerswaldu. O rok později se zámek i s obcí dostává do držení rodu Petřvaldů. Roku 1763 získali zámek koupí Künburgové, kteří přeměnili park kolem zámku v pole.

Cetkovice

↑ na začátek stránky

Fara v Cetkovicích v okrese Blansko byla postavená v letech 1762 - 1763, posledním opatem kláštera Hradisko v Olomouci. Pavlem Ferdinandem Václavík jako letní sídlo hradišťských opatů. Nad hlavním vchodem visí kamenný erb opata Václavíka. Jako sídlo sloužilo až do roku 1787, kdy byl klášter Hradisko zrušen. Fara prošla v roce 1973 rozsáhlou rekonstrukcí. Zatím poslední rekonstrukce probíhala v letech 1998 - 1999. Fara je chráněná jako kulturní památka České republiky.

Cítoliby

↑ na začátek stránky

Tyršovo náměstí 1, 439 02 Cítoliby

Obec a zámek Cítoliby leží 2 km jižně od Loun. Cítoliby jsou nejlépe dostupné autobusem, ale i pěšky z Loun. V části zámku jsou byty, část je upravena na sklady. Zámek je udržován a opravován, ale nepřístupný. V Cítolibech najdeme ještě barokní kostel a na návsi morový sloup. Hlavní památky ale najdeme v nedalekých Lounech, starém královském městě. Z Cítolib se můžeme vypravit, nejlépe železniční dopravou, do obce Peruc, kde se nachází pěkně upravený barokní zámek, v kterém se nachází výstavní síň Emila Filly. V Peruci také najdeme muzeum české vesnice.

Ctěnice

↑ na začátek stránky

Zámek Ctěnice leží v osadě Ctěnice, která od roku 1950 spadá do katastrálního území Vinoř a od roku 1974 je součástí Prahy. První písemná zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1372. V době husitských válek, v roce 1421, byla tvrz zabrána pražskou obcí. Během 17. století vlastnili zámek Boryňové ze Lhoty, Valdštejnové a Losyové z Losinthalu. Posledním významným rodem, který zasáhl do podoby zámku, byli Windischgrätzové. Zámek byl původně gotickou tvrzí, kterou chránil příkop. Kolem roku 1550 byla tvrz přestavěna na renesanční zámek. V letech 1719–24 architekt F. M. Kaňka přestavěl pro hraběte Prokopa Černína z Chudenic zámek do klasicistní barokní podoby. Ten se dochoval s drobnými úpravami až dodnes. Od roku 1945 objekt chátral, až byl v roce 1993 bezplatně převeden do majetku hlavního města Prahy. Objekt byl svěřen Pražské informační službě, která celý areál zrekonstruovala. Zámek je v současné době po rekonstrukci a je přístupný v návštěvních hodinách. Součástí areálu je zámecký park, hospodářské budovy a jízdárna. Za zámkem je zachován středověký příkop. V areálu se nachází výstava týkající se historie Vinoře a expozice věnující se době vlády Habsburků. Nacházela se zde také stálá expozice historických kočárů. Je spravován Muzeem hlavního města Prahy. Součástí areálu je zámecký park, zahradnictví, hospodářské budovy, jízdárna a zámecký hotel.

Častolovice

↑ na začátek stránky

Zámek Častolovice, 517 50 Častolovice Tel. 494 323 646, e-mail: info@zamek-castolovice.cz http://www.zamek-castolovice.cz/

Zámek Častolovice se nachází v městysu Častolovice v okresu Rychnov nad Kněžnou. Počátky šlechtického sídla v místech dnešního zámku sahají do období kolem poloviny 13. století, kdy nejspíše Častolov, pocházející z rodu Ronovců založil tvrz, vystavěnou na dřevěných kůlech v močálech, která nesla právě jeho jméno. S jistotou je jako majitel Častolovic doložen k roku 1342 Půta, nejstarší z rozrodu Drslaviců, který používal predikátu z Častolovic. Tehdy na jeho žádost Jan Lucemburský udělil vsi Častolovice privilegia městečka. Na tvrzi se později vystřídali Půtovi potomci. Pánové z Častolovic zastávali významné funkce u dvora českých králů z rodu Lucemburků. Půta nejstarší (+ 1397) působil ve funkci hejtmana braniborského, lucemburského a lužického. Jeho syn Půta mladší příseděl u zemského soudu a poslední majitel Častolovic z tohoto rodu Půta III. nejmladší se účastnil čáslavského sněmu a sloužil králi Zikmundovi. Po Půtově smrti v roce 1435 spravovala jeho statky v době nezletilosti Půtových dcer jeho matka Anna kněžna Osvětimská (+1454), která Častolovice v roce 1440 prodala Hynku Krušinovi z Lichtenburka. Ten je v roce 1454 prodává zemskému správci Jiřímu z Poděbrad a Kunštátu. Tak se Častolovice stávají součástí litického panství. Po Jiřího smrti byly Častolovice v držení jeho syna Jindřicha, knížete Minsterberského, který panství v roce 1495 prodal za 25000 kop grošů mocnému Vilému z Pernštejna, nejvyššímu hofmistru království českého. Tak byly Častolovice přičleněny k pernštejnskému panství Potštejn. Po Vilémovi byli jeho držiteli jeho synové Vojtěch a Jan a posléze Janův syn Jaroslav. Ten pro svoje finanční problémy Častolovice prodal v roce 1556 rýnskému kurfiřtovi Arnoštovi. Ten v rámci postupného rozprodávání svého majetku Častolovice zapsal za dluh 4796 kop grošů Jindřichu z Regeru. Ten zřejmě provedl částečnou úpravu za pánů z Kunštátu a Pernštejnů zpustlé tvrze. V roce 1570 ale Častolovice pro dluh 6100 kop grošů postupuje královskému prokurátorovi Albrechtu Bryknarovi z Brukštejna. Ani v jeho držení, ale nezůstávají příliš dlouho, jelikož již o pět let později je Albrecht prodává císaři Maxmiliánovi II., díky opoždění zápisu do desk zemských jsou Častolovice opět pro dluh 18500 kop grošů postoupeny roku 1577 Rudolfu II. Na krátký čas se tak stávají komorním panstvím. Ale téhož roku je od komory kupují bratři Jan, Jiří a Vilém z Oppersdorfu za 11500 kop grošů. Postupně se podíly dostávají do rukou syna Jiřího z Oppersdorfu Friedricha (Bedřicha), který se po smrti posledního z výše jmenovaných bratří, Viléma roku 1588 stává jediným majitelem Častolovic.

Jelikož toto dědictví jistě nesplňovalo standardy bydlení pozdně renesančního šlechtice, zahájil Friedrich z Oppersdorfu stavbu renesančního zámku. Jednalo se o čtyřkřídlou stavbu kolem téměř čtvercového nádvoří s patrovým panským křídlem a protějším přízemním hospodářským zázemím. Po smrti Oty z Oppersdorfu (syna Friedricha z Oppersdrofu a Magdalény z Donína, jejichž erby jsou na zámku umístěny nad průchodem do zámeckého parku) v roku 1646 se stal do roku 1658 poručníkem jeho nezletilých dětí na Častolovicích František Karel Libštejnský z Kolowrat. Po dosažení zletilosti a bratrově smrti se Častolovic ujal Otův syn Jan Václav, po jehož smrti v roce 1676 byla poručnicí nad panstvím za nezletilé syny určena jeho žena Anna Eleonora rozená z Kolowrat. V roce 1682 si její synové Jan Václav, Jan Josef a Jan Eusebius Rudolf statky po otci rozdělili. Častolovice připadly toho času ještě nezletilému Janu Rudolfovi. O dva roky později padlo rozhodnutí statky prodat. Tak byly Častolovice Janem Václavem a Janem Josefem v zastoupení jejich nezletilého bratra v roce 1684 prodány Tomáši Černínu z Chudenic. Od něj po deseti letech panství kupuje nejvyšší purkrabí pražský Oldřich Adolf Vratislav, říšský hrabě ze Šternberka. Od roku 1694 již Častolovice z držení toho starého českého panského rodu nevyšly. Roku 1701 vytvořil Adolf Vratislav ze svých panství Zásmuky a Častolovice tzv. fideikomis (tedy nedělitelné, nezcizitelné rodinné panství). V roce 1941, poté co se Leopold Sternberg přihlásil společně s dalšími představiteli české šlechty otevřeně k české národnosti, byl zámek zabrán Němci. Po válce se sem rodina Sternbergů vrátila, manželka Leopolda Sternberga Cecilie Reventlow - Criminil zde provedla některé úpravy a opravy, po únorovém převratu roku 1948 se rodina rozhodla emigrovat do USA a na Jamajku. Zámek se stal majetkem státu, v jehož držení zůstal až do roku 1992, kdy byl v rámci restitucí navrácen původním majitelům, tedy rodině Sternbergů. V současnosti je zámek v majetku Franzisky Diany Sternbergové - Phipps.

Čechy pod Kosířem

↑ na začátek stránky

Zámek v Čechách pod Kosířem je klasicistní stavba na okraji obce v romanticky laděném parku. Je znám především častými pobyty malíře Josefa Mánesa.

Ve 14. století (1359) zde stála vodní gotická tvrz obklopená dvěma rybníky. Její majitel Lucek z Čech vlastnil polovinu tvrze a část vsi. Druhá polovina patřila pánům z Kunštátu. Koncem 14. stol. Velislav z Meziboře Čechy sjednotil a roku 1416 tvrz i okolí koupil Jindřich z Kravař a Plumlova. Další majitelé byli páni z Boskovic a Perštejna. Tvrz zanikla někdy v průběhu 15. stol. a k roku 1512 se uvádí již jako pustá. V roce 1550 koupil Čechy od Pernštejnů místodržící nejvyššího písařství Markrabství moravského vladyka Matyáš z Hartunkova a založil nové panství spolu se vsemi Služínem, Stařechovicemi, Lhotou a Kníničkami a učinil je středem nově založeného panství. K roku 1570 je v pramenech zmínka i o tvrzi, z čehož by bylo možné usuzovat, že vznikla nová renesanční tvrz, která stála asi na místě jižního křídla dnešního zámku. Od roku 1583 tvrz vlastnili rody Pivců z Hradčan, Haugviců z Biskupic, Podštatských z Prusinovic, Sedlnických z Choltic. Posledními majiteli z domácí šlechty byli Skrbenští z Hříště a v poslední třetině 17. století zámek přestavěli. V letech 1707–1716 byli majiteli Lichtenštejnové, a v období 1708–1716 byla tvrz za kněžny Marie Terezie Antonie z Lichtenštejna, dcery Jana Adama I. z Lichtensteina (1662–1712) přestavěna na barokní čtyřkřídlý zámek s průčelím obráceným na jih. Jan Adam I. z Lichtenštejna byl iniciátorem mnoha moravských stavebních podniků. V nedalekém Plumlově stavěl podle plánů svého otce okázalý zámek asi 20 let před stavební akcí v Čechách pod Kosířem. Dalšími majiteli panství byli Antonín Dominik Winkler z Winklenberka (1716–1732), Adam Hynek hrabě Berthold (1732–1753), Jiří Antonín šlechtic Grechtler (1753–1768). V roce 1768 české panství kupuje císařský tajný rada hrabě Emanuel Silva-Tarouca, reprezentant rakouské větve původního velmi starého portugalského rodu, který z panství tímto zřizuje rodinný fideikomis a zakládá tak rakouskou (moravskou) linii rodu. Hrabě Ervín Vilém Silva-Tarouca (1815–1846) zámek v letech 1839–1843 přestavěl v pozdně klasicistním slohu podle plánů J. E. Zernecka. Tehdy byla také původně barokní zahrada rozšířena a přeměněna v přírodně krajinářský park (21,5 ha), navazující na zalesněné svahy Kosíře a oživený romantickými stavbami – novogotickou rozhlednou a skleníkem, zahradním altánem, který později sloužil Josefu Mánesovi jako ateliér. (V roce 1958 orgány památkové péče realizovaly návrh Bohuslava Fuchse na uvedení tohoto letního Mánesova ateliéru do původního stavu z doby malířových pobytů v těchto místech.) Součástí parku jsou i rybníky a malá jeskyně. Častým hostem rodiny hrabat Silva-Tarouca býval Josef Mánes. Hrabě Bedřich Silva-Tarouca totiž v letech 1835–1838 studoval v krajinářské škole profesora Antonína Mánesa na pražské Akademii; od této doby lze datovat přátelství Mánesovy rodiny s hrabaty Silva-Tarouca, které život a tvorbu Josefa Mánesa významně ovlivnilo. Třebaže se poslední majitel panství František Arnošt hlásil vždy k české národnosti, byl po jeho smrti zámek v pozůstalostním řízení v letech 1945–1949 vyvlastněn československým státem. V současnosti je v zámku provozována pamětní síň Josefa Mánesa (organizačně součást Muzea Prostějovska). Počátky snah o její zřízení se datují již do 2. poloviny 19. století, neboť Silva-Taroucové vzhledem ke svým vztahům s Josefem Mánesem a díky svému pohostinství vlastnili množství větších i drobnějších jeho děl; zájem o Mánesovo dílo pak rostl především od počátku 20. století. Pamětní síň byla nicméně otevřena až 14. července 1957. V zámku bylo do roku 2005 sídlo Dětského domova a Speciální školy. Park je přístupný veřejnosti. Celý komplex zámku a parku je kulturní památkou.

Černá Hora

↑ na začátek stránky

Hrad Černá Hora, později přestavěný na zámek, leží na kopci v severní části městyse Černá Hora.

Hrad byl postaven v letech 1279-1298 Matoušem z Černé Hory, který působil ve významné funkci moravského komorníka. Jelikož zemřel bez mužského potomka, hrad obdržel v roce 1305 královský mincmistr Arpád z Florencie. V roce 1320 hrad vlastnil Jindřich z Lipé a roku 1330 se po něm píše jeho syn Jindřich, zvaný Železný. Před rokem 1348 hrad získal rod pánů z Boskovic. Roku 1390 se výslovně uvádi Vaněk Černohorský z Boskovic. Ten nejenže připojil svoji pečeť pod prostestní list proti upálení mistra Jana Husa do Kostnice, ale za husitských válek vystupoval na straně moravských husitů proti olomouckému biskupovi Janu Železnému. Hrad byl asi roku 1423 vojsky olomouckého biskupa dobyt a Vaněk ho získal zpět až konverzí ke katolictví. Vaňkův syn Beneš Černohorský z Boskovic se v česko-uherských válkách přidal na stranu Matyáše Korvína a roku 1471 od něj dostal právě dobytý Nový hrad. Po Benešovi převzal Černou Horu Jaroslav Černohorský z Boskovic, který však neměl mužské potomky. Panství tak zdědily jeho čtyři dcery, které je roku 1550 prodaly Václavu Bučovickému z Boskovic. Jeho syn Albrecht Bučovický z Boskovic provedl na hradě renesanční úpravy. Poslední mužský potomek Černohorských z Boskovic Jan Šembera z Boskovic zemřel roku 1597 a panství vyženil Karel I. z Lichtenštejna. V letech 1627-1684 drží panství jejich syn Karel Eusebius z Lichtenštejna. Rod Lichtenštejnů však na hradě nesídlil a spravoval ho pouze purkrabí.

Hrad byl poškozen za třicetileté války, ale opravy podstatu sídla nezměnily. Roku 1719 vyženil černohorské panství Jindřich Josef Jan z Aueršperka. Roku 1726 hrad vyhořel, byl provizorně opraven, avšak roku 1818 byl opuštěn.

Roku 1857 koupila zámek Henrietta Pereira-Arnstein, která započala pseudorenesanční přestavbou hradu na zámek. Práce dokončil v letech 1859-1861 její zeť hrabě Mořic Friess z Friessenburgu. Roku 1945 byl zámek Friessům zkonfiskován a byl zde zřízen sociální ústav.

Červená Lhota

↑ na začátek stránky Zámek Červená Lhota

Fotografie: Zámek Červená Lhota. Autor: Zdenek Svoboda

Vodní zámek Červená Lhota je jedním z nejznámějších a nejromantičtějších renesančních zámků v Čechách. Je postaven na skalnatém ostrůvku v rybníčku ve stejnojmenné vsi 8 km severně od Kardašovy Řečice. Vypadá jako z pohádky. Také zde bylo několik pohádek natočeno.

Zámek stojí na ostrůvku, který je ze všech stran obklopen vodami rybníka a s okolním světem je spojen kamenným obloukovým mostem z roku 1622. Původně zde byl ovšem pouze most dřevěný, padací, to ale zámek ještě nebyl zámkem, nýbrž tvrzí a jmenoval se pouze Lhota. Někdy ve 13. století totiž postavil neznámý stavebník v lesnaté krajině s četnými rybníky na skalnatém ostrohu tvrz, která byla v 16. století přestavěna do dnešní zámecké podoby. V 17. století byl zámek upraven barokně. Z tohoto období pochází také jeho název, Červená Lhota, dříve Nová. Své nové jméno získal zámek zřejmě podle barvy zámeckého zdiva či nové střešní krytiny. V průběhu staletí se zde vystřídala celá řada majitelů. Posledními majiteli zámku se stali Schönburgové, kteří změnili vnější i vnitřní podobu budovy do novogotického stylu. Úpravy v letech 1903 až 1912 ji však znovu přiblížily původní renesanci. Zámek dostal novorenesanční obloučkovité štíty, které zdobily všechna boční průčelí, a které jsou tak charakteristické pro jeho dnešní vzhled.

Stavebníci tvrze, později zámku, využili doslova každý metr plochy, který měli k dispozici. Čtyři patrová zámecká křídla, která obklopují malé nádvoří, zabírají prakticky celý skalnatý ostrůvek, jedno z nároží dokonce vyrůstá přímo z vody. Bohaté jsou i zámecké interiéry. V malém parku, který se nachází na břehu rybníka stojí kaple s panskou hrobkou posledních majitelů. Zámek Červená Lhota si můžeme prohlédnout ze všech stran. Kolem rybníka, ve kterém stojí, totiž vede asi kilometr dlouhý vycházkový okruh po parkově upraveném břehu. Milovníci romantiky jistě využijí možnost zapůjčení lodiček k projížďce po zámeckém rybníku.

Červená Lhota drží prim v počtu pohádek a filmů zde natočených, jako např. Zlatovláska, O zatoulané princezně, O kráse a štěstí či Princezna na hrášku.

Červené Janovice

↑ na začátek stránky

Červené Janovice jsou barokní zámek ve stejnojmenné obci v okrese Kutná Hora na východě Středočeského kraje, který vznikl v letech 1650 - 1660 přestavbou renesanční tvrze. Přestavbu uskutečnil italský architekt Carlo Brettani, autor výzdoby Českého Šternberku. Renesanční tvrz, která zde původně stála, pocházela z přelomu 16. a 17. století a vlastnili ji Kolovraté. Byla postavena přestavbou z blatné tvrze ze 14. století která patřila Janovickým ze Soutic. Z blatné tvrze se zachovaly zbytky příkopu. Zámek má čtvercový půdorys s nádvořím. Byl rodištěm Václava Budovce z Budova, předního z 27 českých pánu popravených po bitvě na Bílé hoře. Později patřil Felixi Šťastnému, zabitému v souboji s Mikulášem Dačickým. Objekt přešel v 18. století do majetku císaře Ferdinanda II. Využíván byl jako administrativní budova, špitál, pivovar, lihovar, později hospoda a byty. Rozsáhlé plány ze 70. let 20. století, které jej měly změnit v kulturně-společenské centrum, se neuskutečnily stejně jako plány na jeho využívání jako školy v přírodě. Původně se zámek jmenoval jen Janovice, přívlastek Červené získal až po r. 1715.

Červený Hrádek

↑ na začátek stránky

Zámek Červený hrádek je raně barokní zámek ležící 2 km severně od Jirkova uprostřed lesů na úpatí Krušných hor. Červený hrádek stojící na místě původního středověkého hradu Borek získal svůj název v 1. polovině 15. století, kdy byl opraven a fasáda zámku byla natřena červenou barvou. Na hradu a následně zámku Červený hrádek se vystřídala celá řada šlechtických rodů. Za zmínku jistě stojí rod Konipasů, Glatzů ze Starého Dvora či Lobkoviců. Jiří Popel z Lobkovic potrestal v prostorách zámku vzpouru chomutovských popravou dvou vzbouřenců. Dnešní podobu získal zámek v 17. století kdy ho vlastnil rod Hrzánů. V letech 1687 – 1688 působil na zámku sochař Jan Brokoff, který vytvořil dvě kašny na nádvoří, soubor soch, vázy na schodišti a další díla. Na zámku se narodil jeho syn Ferdinand Maxmilián, v Evropě proslulý barokní sochař. Rod Hohenlohe – Langenburg byl posledním šlechtickým rodem, který zámek a panství vlastnil. V srpnu 1938 umožnil Max Egon předáku sudetských Němců Konrádu Henleinovi a anglickému lordu Waltrovi Runcimanovi schůzku, která předznamenala následnou Mnichovskou dohodu. Proto byl zámek rodu Hohenlohe – Langerburg v roce 1945 zabaven. V průběhu prvních dvaceti let po válce se na zámku vystřídala celá řada organizací a budova postupně chátrala. Začala být udržovaná až v době, kdy zde sídlila LDN. O zámecký park a oboru se staral lesní závod Janov. Původní vybavení zámku bylo v letech 1945 – 1946 Národní kulturní komisí sepsáno, označeno a rozvezeno na různá místa. Dnes se však tehdejší inventář velmi těžko dohledává. Přehled je jen o zámecké knihovně a obrazech. Ty jsou k vidění na zámku v Benešově nad Ploučnicí a v Okresním muzeu v Chomutově, obrazy z Krásného Dvora se na zámek vrátily. Od roku 1996 je zámek majetkem města Jirkova. V roce 2006 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce a bylo zde vybudováno vzdělávací zařízení a centrum cestovního ruchu. Sídlí zde Kulturní, vzdělávací a informační zařízení Jirkov příspěvková organizace, která zámek spravuje.

Český Krumlov

↑ na začátek stránky

Státní zámek Český Krumlov, 381 01 Český Krumlov Tel. 380 711 465 a 380 711 183, e-mail:zamek@ckrumlov.cz

Procházka centrem tohoto jihočeského města je krásným zážitkem. Gotické a renesanční domy, velká renesanční radnice na svažujícím se náměstí, na které navazují úzké a křivolaké uličky, důstojné kláštery a kostely se do současnosti zachovaly bez rušivých přestaveb a ve svém úhrnu představují skvost světového významu. Středu města vévodí svou polohou a velikostí chrám sv. Víta, cenná stavba české gotiky. Původní hrad založili před polovinou 13. století páni z Krumlova. Později vystavěl Petr z Rožmberka nový, tzv. Horní hrad. Během čtyřicetileté vlády Viléma z Rožmberka (+ 1592) probíhají dalekosáhlé stavební úpravy a podle plánů Baltazare Maggiho jsou novými stavbami oba hrady propojeny. Zámecké interiéry ještě doznaly v dalších dvou staletích řadu změn, ale krásné renesanční pokoje Viléma z Rožmberka ponechali další majitelé Krumlova v původním stavu.V době baroka obohatily celý areál nově přistavěné budovy, například mincovna a zámecké divadlo. Krumlovský zámek je v Čechách druhý největší po Pražském hradě a dodnes vypovídá velmi názorně o své bohaté historii. Setkáváme se v něm s doklady stavebního mistrovství i uměleckými díly z doby pánů z Rožmberka, vládnoucích odtud velké části jižních Čech v letech 1302 až 1600. Památku na svůj rod zde zanechali rovněž vévodové z Eggenbergu. V roce 1719 je vystřídali knížata ze Schwarzenbergu, kteří vlastnili zámek po deset generací, až do roku 1947. Rovněž i jim vděčí Český Krumlov za svůj rozvoj a také za to, že zachovali pro příští generace množství exponátů, které se běžně používaly a v době svého vzniku většinou neměly mimořádnou hodnotu. V pozdějších staletích se však staly jedinečnými svědky své doby.

Český Rudolec

↑ na začátek stránky

Český Rudolec (nazývaný též Malá Hluboká nebo Moravská Hluboká) je zámek stojící v jihovýchodní části vesnice Český Rudolec ve stejnojmenné obci, nedaleko Dačic, v oblasti České Kanady, hojně využívané zejména cykloturisty. Původní stavba měla charakter gotické vodní tvrze v rovinaté krajině. Stála v podmáčeném prostředí na dubových pilotech. Nepřístupná oblast byla kolonizována v souvislosti s hledáním míst pro těžbu stříbra a dalších drahých kovů. První přímá zpráva o tvrzi je z roku 1353 (Rudolec byl zmiňován již v roce 1343 v souvislosti s místním farním kostelem); tehdy náležela vladykům z Rudolce a ležela při obchodní cestě Praha–Vídeň. V roce 1406 ji předal markrabě Jošt Vilémovi z Miličína a přitom zbavil zboží lenního závazku. V roce 1446 přepustil Beneš z Miličína Rudolec spolu s Lidéřovicemi, Markvarcem, Radíkovem, Klenovou (zaniklá), Kadolcem, Leštnicí (zaniklá), Lipnicí a Němčicemi Janu Crhovi z Dolan. Jako další majitelé Rudolce se uvádějí Václav z Maříže (1464) a Jan z Osečan, který ji vyženil roku 1499. Po jeho smrti přešla tvrz v rámci příbuzenských svazků v polovině 16. století na Hodické z Hodic. Hodičtí z Hodic tvrz přestavěli renesančně. V roce 1630 prodala Kateřina z Hodic Rudolec s tvrzí a některými dalšími statky moravskému císařskému hejtmanu Ferrantu Coquiovi. Majitelé se pak střídali v rychlém sledu. Kolem 17. století hraběnka Tokelliová přestavěla tvrz na resenanční zámek, v téže době vznikly v okolí park i se skleníky, pivovar i lihovar. Ještě na konci 17. století – za Trautsonů – byl zámek přestavěn barokně. V dokumentech z počátku 18. století se o píše o „panském zámku s věží a hodinami, k němuž přiléhá zahrada anglického stylu se skleníkem“. V roce 1860 zničil zámek velký požár. Objekt byl po požáru v roce 1860 přestavěn v letech 1860–1861 ve stylu romantické tudorovské anglické novogotiky. Majitelem velkostatku byl tehdy rytíř Michael Angelo von Picchioni, který sám vypracoval plán přestavby. Jaroslav Dvořák v textu o historii obce a po něm MF Dnes přisoudili autorství přestavby rytířovi Ludvíkovi von Picchioni, který podle Dvořákova textu vlastnil zámek od roku 1825 (podle Dvořákova přehledu vlastníků zámku však až od roku 1891), přičemž Dvořák v tomto textu požár i tudorovskou přestavbu udává k roku 1835. Půdorys zámku je ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku. Zámek je dvoupatrový, místy třípatrový, čtyřkřídlý, má dvě menší nárožní a jednu větší hlavní věž. Stavbu zdobí arkýře a cimbuří, okna jsou úzká gotizující. Obklopen byl rozsáhlým anglickým parkem. Se zámkem sousedí statek (č.p. 2) s obytnou budovou, stájemi, sklady a dalšími hospodářskými objekty. Těmto souvisejícím hospodářským budovám nepřiznává prodávající realitní kancelář valnou uměleckou-historickou hodnotu, jejich stav také vyžaduje rekonstrukci.

Zámecký park je registrovaný významný krajinný prvek. Koncem 2. světové války byl zámek několikrát vykraden. V roce 1948 byl znárodněn a od té doby i přes občasné pokusy o údržbu převážně chátrá. Od 50. do 70. let sloužil zámek dočasně k bydlení zaměstnanců Státního statku Český Rudolec, než pro ně Státní statek postavil nové byty. V roce 1963 byl zámek zapsán do seznamu státních kulturních památek. V 70. letech Okresní národní výbor v Dačicích nechal za asi 300 000 Kčs opravit střechu, byla pokryta měděným plechem. Turistický průvodce z roku 1987 již zámek popisoval jako neudržovaný a poškozený. V roce 1987 či 1989 byl zámek Okresním národním výborem v Jindřichově Hradci bezúplatně převeden na JZD Chyně (vlastníkem byl stále stát.) Pokus o rekonstrukci na rekreační objekt z důvodu nedostatku financí nebyl dokončen, naopak se během něj ztratila i měděná krytina ze 70. let. Od začátku 90. let až do roku 1998 vedl stát s JZD Chýně soudní spor, jehož výsledkem byl verdikt, že zámek patří státu. V roce 2001 jej za 2,5 milionu Kč koupila obec. Obec prodala v roce 2004 ruinu za 4 milióny Kč společnosti Pragoprojekt a. s. Slíbenou rekonstrukci na turistický objekt s hotelem, masážním salonem, restaurací a hipoterapeutickou konírnou však nový vlastník neuskutečnil a zajistil jen drobné opravy. Pro přestavbu bylo vydáno v lednu 2008 stavební povolení. V rámci počátku rekonstrukce byly obnoveny stropy a oklepána omítka. Objekt připadl od 1. listopadu 2007 do vlastnictví společnosti NMS a. s., odštěpené od Pragoprojektu. V listopadu 2007 jej vlastník prostřednictvím realitní kanceláře nabízel (včetně pozemků v celkové výměře 43 076 m2) k prodeji za 10,5 miliónu Kč (dle aktualizované nabídky za 11,26 milionu včetně projektu). MF Dnes v září 2008 zveřejnila ústní informaci z místní hospody, že zámek údajně koupili Rusové a že jen čekají na to, až zámek spadne. Městský úřad v Dačicích se údajně vyjádřil, že památka není v havarijním stavu a že správní řízení zahájí až tehdy, pokud by vlastník v nejbližších měsících nezačal zámek zajišťovat. V roce 2008 byly vstupy zazděné a zamřížované, omítka opadaná, stěny rozpraskané a prorůstající náletovými dřevinami, okna vytlučená. Nemá střechu ani okna, v některých místnostech jsou propadlé stropy. Interiéry jsou v roce 2007 zcela zničeny. V roce 2010 se v zámku začaly provádět drobné opravy (byla obnovena krytina ozdobného cimbuří, jsou provizorně zabedněny okenní otvory). Objekt byl rovněž zpřístupněn veřejnosti. V současnosti dochází k opravě budovy správce a zájezdního hostince. Na podzim 2013 bude otevřen zájezdní hostinec s penzionem a minipivovarem.

Dačice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Dačice, 380 01 Dačice Tel. 384 420 246, e-mail: info@zamekdacice.cz http://zamekdacice.cz/

Renesanční zámek v Dačicích vystavěl pro Oldřicha Krajíře z Krajku vlašský architekt Francesco Garof de Bison. Rokem 1591 je datována první písemná písemná zmínka o "novém stavení Jeho Milosti Páně". Vzorem pro architekta byly zcela nepochybně severoitalské městské paláce. V dalších staletích zámek několikrát pozměnil svůj vzhled, nejprve několika požáry a především v následující rekonstrukci v letech 1732 - 1733. Barokní výraz dačického zámku, jehož tehdejšími majiteli byli mohučtí Osteinové, zanikl pozdějšími stavebními zásahy. První z nich proběhl roku 1816, kdy na přání hraběte Friedricha Karla z Dahlbergu upravil vídeňský stavitel Heinrich Riedel hlavní zámecké křídlo. Následné práce v letech 1831 - 1832 (podle plánů Karla Schlepse) již vtiskly zámeckému exteriéru dominantní klasicistní výraz. Na prohlídkové trase procházejí návštěvníci místnostmi a sály, jejichž podoba se nezměnila od 19. do první čtvrtiny 20. století. Vznosným dojmem působí již vstupní hala, skvělý příklad empírového stylu na našem území. Interiéry v přízemí jsou zdobeny podobiznami Dalbergů, předposledních šlechtických majitelů zámku (po nich vlastnili objekt v době druhé světové války Salmové). V empírových pokojích prvního patra zámku je vystaven soubor krásných stolních hodin, udržovaných v chodu. Svým ojedinělým patrovým provedením a bohatým knižním fondem je velmi pozoruhodná secesní knihovna. Výsledný dojem z návštěvy zámku Dačice: výborný. Zámek a jeho zahrada působí příjemně. Stejně tak i město, třebaže v září 2002 (doba mé návštěvy) bylo poněkud rozkopané. Průvodkyně v zámku působila podobně jako jeho interiéry - noblesně a kultivovaně. Nebylo to vždy jednoduché, protože moje šestnáctiměsíční dcera je dítko zvídavé a v zámku se jí líbilo všechno, snad s výjimkou možnosti, že bych ji já nebo maminka nosili. Zpřístupněné sály a pokoje jsou vybaveny mnohem bohatěji než jsem z dostupných informačních materiálů o zámku předpokládal a byly tudíž pro mne velmi příjemným překvapením.

Dalečín

↑ na začátek stránky

Zámek Dalečín se nachází v obci Dalečín, asi 50 m od hradu. Už v roce 1390 stávala v obci tvrz, která bývá často spojována s blízkým hradem. Tuto první dalečínskou tvrz vlastnili převážně menší zemané. V roce 1437 se po ní píše Jíra z Bezděkova a Dalečína, v letech 1481 – 1486 jeho syn Martin a v roce 1482 Čipík a Kateřina z Dalečína. Tato tvrz stával nedaleko dnešního zámku, ale do dnešních dnů se z ní nic nezachovalo. Další zmínka o tvrzi pochází až z roku 1603 a patrně si ji nechal kolem roku 1588 postavit Pavel Katharyn z Katharu, jenž zde pět let sídlil. Jednalo se o jednoduchou renesanční tvrz. Později byla přestavěna na renesanční dvoukřídlý zámek s arkádami. Tento zámek se nacházel poblíž místa dnešního zámku, ale při pozdějších přestavbách zanikl. Třetí křídlo tvořili pravděpodobně hospodářské budovy. Toto uspořádání bylo identifikováno na základě indikační skici z roku 1826. Po Katharynech z Katharu získal (v roce 1603) panství Vilém Dubský z Třebomyslic, kterému však byl majetek po Bílé hoře zkonfiskován. Novými majiteli se tedy stali Šlikové. Za jejich vlastnictví byl zámek přeměněn v sídlo hospodářského úředníka. Dnešní zámek vznikl v roce 1850 v tyrolském slohu, za posledních majitelů Honrichsů, kteří jej využívali jako lovecký zámeček. Dnes náleží zámek obci a sídlí v něm obecní úřad spolu s lékařskou ordinací. Jedná se o obdélnou dvoupatrovou budovu, v západní části jednopatrová, se sedlovou střechou. Celé první patro je obehnáno dřevěnou pavlačí a ve štítě druhého patra najdeme dřevěný balkon.

Děčín

↑ na začátek stránky

Zámek Děčín je zámek v Děčíně na skále s věží vysokou 51 metrů na pravém břehu Labe, nad soutokem Labe a Ploučnice. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Na dnešní zámecké skále již v 10. století vybudovali Přemyslovci dřevěné hradiště sloužící jako správní a obranné středisko. V 13. století byl místo hradiště vybudován gotický kamenný hrad na kontrolu lodí plujících po Labi. Rod Bünau přestavěl v 16. století hrad na renesanční zámek. Po třicetileté válce odmítl Rudolf z Bünau přestoupit ke katolické víře, odešel do Saska, a zámek prodal v roce 1628 Kryštofu Šimonu z Thunu. Thunové ho přestavěli na barokní zámek, obklopený zahradami, a v 18. století do klasicistní, dnešní podoby. V majetku rodiny Thunů byl až do roku 1932, kdy ho prodali z finančních důvodů československému státu a přesídlili do Jílového. Státem zde byla zřízena kasárna. Ta v areálu zámku přetrvala až do roku 1991. V současnosti prochází celý areál náročnou rekonstrukcí. K zámku vede přístupová cesta Dlouhá jízda – ve skále vytesaná silnice ohraničená z obou stran vysokými zdmi. Zámecké zahrady a parky zasahují i pod skálu, kterou je jako součást cesty parkem prokopán krátký skalní tunel pokračující řetězovou lávkou přes Mlýnský náhon.

Dětenice

↑ na začátek stránky

Správa zámku Dětenice, 507 24 Dětenice Tel. 493 596 132, 602 144 211, e-mail: detenice@artour.cz

Dětenice se nacházejí v okrese Jičín, 68 kilometrů severovýchodně od Prahy. Ve 14. století v těchto místech stávala tvrz, kterou přestavěl rod Křineckých z Ronova na zámek, dodatečně doplněný mohutnou věží. Roku 1760 koupil Dětenice hrabě Jan Kristián Clam-Gallas, iniciátor zásadní pozdně barokní přestavby zámku. Přibližně o století později získali panství Maltézští rytíři, za nichž došlo k úpravám zámku. Později nabídli objekt k prodeji a zájem o něj projevila dokonce i španělská královna. To se však státním úředníkům ve Vídni nezamlouvalo a zámek koupil průmyslový podnikatel Adolf Bloch. V roce 1948 vyvlastnil objekt stát, který ho nechal zpustnout. Naštěstí v letech 1998 - 2001 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zámku, po které byl zpřístupněn návštěvníkům. Zámecké interiéry jsou vybaveny převážně barokním a klasicistním nábytkem a dalšími předměty uměleckého řemesla. Stěny a stropy jsou zdobeny freskami a nástěnnými malbami, některé ještě rokokovým nebo klasicistním štukem. Je zde sbírka obrazů a zbraní.

Dobříš

↑ na začátek stránky

Zámek Dobříš, 263 01 Dobříš Tel. 318 521 240, e-mail: info@zamekdobris.cz http://www.zamekdobris.cz/

Rokokový zámek s výraznou fasádou upoutá při příjezdu po silnici z Prahy do Dobříše každého návštěvníka. Současná podoba zámku pochází z let 1745 - 1765, kdy přestavbu uskutečnil Jindřich Pavel Mansfeld za účasti předního francouzského architekta Julese Roberta de Cotta a italského tvůrce interiérů G. N. Servadoniho. Zámek je trojkřídlá patrová stavba s mansardovými střechami, na kterou navazuje francouzská zahrada s řadou soch od Ignáce Františka Platzera. Majitelem zámku je Dipl. Ing. Jerome Colloredo - Mansfeld. V zámku si lze prohlédnout pokoje s výzdobou ve stylu pozdního baroka, rokoka a klasicismu. Vyniká Zrcadlový sál s bohatou štukovou výzdobou a freskami od Jana P. Molitora. Zámek Dobříš je otevřen celoročně a nabízí veřejnosti prohlídku expozice a francouzské zahrady, možnost pořádání svatebních obřadů, gala večerů, koncertů, ubytování pro skupiny atd. V areálu zámku je možno navštívit městské muzeum s výstavou historických motocyklů, galerii JCM a zámeckou restauraci.

Doksany

↑ na začátek stránky

Klášter Doksany, 411 82 Doksany, Tel. 416 861 113.

Ženský premonstrátský klášter založila kolem r. 1144 kněžna Gertruda se svým manželem, českým knížetem Vladislavem II. V druhé polovině 17. století započala velkorysá barokní přestavba kláštera. Po jeho zrušení (1782) byly obytné budovy upraveny na zámek. Prohlédnout si lze klášterní chrám s hodnotnou barokní výzdobou a jeho historicky cennou románskou kryptu.

Dolní Kounice

↑ na začátek stránky

Původně se jednalo o gotický hrad, který si na svou obranu nechal ve 20. letech 14. století postavit místní premonstrátský klášter. Po zrušení kláštera připadl zámek markraběti (a králi) Ferdinandu I., který jej roku 1537 prodal místokancléři Českého království Jiřímu Žabkovi z Limberka. Ten potřeboval reprezentativní sídlo, a nechal proto hrad přestavět v renesančním slohu. Další renesanční přestavba proběhla na přelomu 16. a 17. století, kdy zámek vlastnili Drnovští z Drnovic. Po porážce stavovského povstání byl zámek Drnovským zabaven a roku 1622 jej koupili Dietrichštejnové. Zámek v následujícím období sloužil pouze jako sídlo správy dolnokounického panství. Roku 1862 zámek získali Herbersteinové, kteří jej využívali k hospodářským účelům, což poznamenalo některé prostory zámku. Po pozemkové reformě jej roku 1927 koupil bývalý správce Emil Tomec, ten jej 1937 prodal městskému tajemníkovi Karlu Rubešovi. Roku 1945 zámek zakoupil Václav Edel, od roku 1948 se spolumajitelem stal i místní státní statek. Zámek byl zestátněn v roce 1974, převzal jej Státní podnik památkové péče a ochrany přírody v Brně, který v něm hodlal zřídit své reprezentační centrum. Roku 1986 stavbu převzala Státní vědecká knihovna v Brně (dnešní Moravská zemská knihovna), jež v něm mínila umístit část svých depozitářů. V restituci v roce 1992 byl zámek vrácen rodině Edlů, která jej okamžitě prodala brněnské firmě L.V.P., v jejímž držení je dosud. Od roku 2006 začala tato společnost s rozsáhlou rekonstrukcí a využíváním zámku pro veřejnost. Přestože zámek více než 150 let sloužil hospodářským účelům a interiéry nesou stopy nedokončených stavebních úprav z druhé poloviny 20. století, nachází se zde řada stavebních památek, včetně českého unikátu - Žabkova schodiště. Návštěvníkům se nabízejí prohlídky zámku s průvodcem, občerstvení a prodej suvenýrů, konají se zde také různé jednorázové akce.

Dolní Lukavice

↑ na začátek stránky

Zámek Dolní Lukavice se nachází ve stejnojmenné obci v západních Čechách mezi Plzní a Klatovy, asi 4 km severovýchodně od obce Přeštice. Zámek stojí na místě tvrze, ve které od 15. století sídlili vladykové z Lukavic. Zámek byl stavěn od roku 1708 na objednávku hraběte Ferdinanda Morzina podle návrhu architekta Jakuba Augustona mladšího. Jde barokní trojkřídlou stavbu, jejíž součástí je kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1730. Kolem zámku se nachází park založený v první polovině 18. století. Dříve zámek spravovala obec, ta opravila kus střechy a krovu. V současné době vlastní zámek Zoltán Duphenieux.

Dolní Přím

↑ na začátek stránky

Barokní zámek Dolní Přím se nachází v centru stejnojmenné obce Dolní Přím cca 10 km západně od Hradce Králové. Už v době první písemné zmínky o obci, zvané tehdy Přín, zde bylo vladické sídlo. Zprávy o výstavbě tvrze na místě současného zámku jsou z roku 1547, kdy ji dal vybudovat Jan starší Holec z Nemočic. Roku 1677 tvrz s celým panstvím odkázal bezdětný rytíř Rudolf z Vinoře hradeckým jezuitům. Ti zde v letech 1681–1714 a za účasti italského architekta Carla Antonia Luraga vybudovali barokní zámek sloužící nejen správě panství, ale také jako venkovská jezuitská rezidence. Po zrušení řádu roku 1773 se majitelé střídali. V letech 1842–1843 dal František Riedl zámek přestavět. Za prusko-rakouské války roku 1866 zde byl umístěn lazaret. Roku 1879 zámek a panství koupil hrabě Jan Harrach. Harrachům patřil až do roku 1945, kdy jim byl celý rozsáhlý majetek včetně nedalekého zámku Hrádek u Nechanic na základě Benešových dekretů zabaven. Poté zámek užívala a dodnes užívá obec Dolní Přím. V nedávné době byl opraven a kromě bytového využití slouží také jako sídlo obecního úřadu. V rekonstruované kapli jsou pořádány koncerty vážné hudby a jiné kulturní akce. Barokní zámek tvoří patrová budova z jejíž rozlehlé střední části vybíhá dvojice symetrických bočních křídel tvořících náznak čestného dvora. Na zámek z východu bezprostředně navazuje rozsáhlý hospodářský dvůr a částečně jej obklopují zbytky parku. Zde se dochovaly též relikty příkopu někdejší tvrze. V levém bočním křídle je v přízemí dochován pozoruhodný, dnes rekonstruovaný prostor kaple zaklenutý dvěma poli klášterní klenby se štukovou výzdobou.

Dolní Rožínka

↑ na začátek stránky

Zámek Dolní Rožínka je zámek obci Dolní Rožínka v okresu Žďár nad Sázavou, pocházející ze 16. století. V současné době je užíván jako místní základní škola, městský úřad a knihovna. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. V roce 1459 je poprvé připomínána místní tvrz. Ta byla koncem 16. století přestavěna Pernštejny na zámek. Renesanční zámek měl čtvercový půdorys s nárožními věžemi, byl dvoupodlažní: tuto strukturu si zachoval dodnes. V letech 1781 - 1799 jej Jan Nepomuk hrabě Mitrovský z Mitrovic a Nemyšle rozšířil o druhé podlaží a objekty v nádvoří a klasicistně přestavěl. Roku 1808 zámek vyhořel, pak byl přebudován Nepomukovým synem Vilémem hrabětem Mitrovským. Objektu dominuje barokní věžička s cibulí, erb Mitrovských z Nemyšle v průčelí do parku a jejich rodové heslo na stejném místě – Aeternus, quia purus = Věčný, protože čistý. V přízemí a prvním patře zámku se dochovaly křížové hřebínkové klenby. Do roku 1945 zámek sloužil jako letní sídlo Mitrovských. Dnes je v něm umístěna základní škola. Nepomukova zámecká knihovna, přenesená v 19. století na hrad Pernštejn, je jednou z nejzajímavějších osvícenských knihoven na Moravě. Na konci 18. století založil hrabě Jan Nepomuk Mitrovský vedle zámku klasicistní anglický park se skleníkem, vodopády, bazény, glorietem, obeliskem a jinými stavbami. Na informační tabuli na okraji parku Templ (obnoven v roce 1993), jak bývá zámecký anglický park nazýván, je uvedeno, že ve své době patřil k nejkrásnějším na Moravě. Nejvýznamnějšími dřevinami v parku jsou modřín opadavý, borovice limba, lípa velkolistá a jilm lysý. Z původních budov se ovšem zachovaly jen některé. Hlavní pozornost přitahuje „chrámek Osvícenství“ – růžová klasicistní kaple Tempel (odtud označení parku). Stojí na křížovém půdoryse a vznikla jako budoucí hrobka Mitrovských. Nedaleko se tyčí empírový egyptský obelisk z přelomu 18. a 19. století. V dezolátním stavu nalezneme budovu anglických lázní, blízký rybníček je vypuštěný a zarostlý. Poblíž se nacházejí zbytky dvou umělých návrší, na jejichž vrcholcích stávaly altánky, po kterých dnes již nejsou žádné stopy. Při podrobném pátrání v parku můžeme nalézt další zbytky anglických lázní – možná pozůstatky kaskád na potůčku. V lesíku Jivina byla vytvořena umělá zřícenina kaple.

Doubrava

↑ na začátek stránky

Doubrava je menší zámek ve stejnojmenné vesnici v okrese Cheb, v kraji Karlovarském. Je to jediné přeživší sídlo Zedtwitzů na Ašsku. Nachází se přibližně 7 kilometrů severovýchodně od Aše, na vrchu nad silnicí do Bad Elsteru. Zámek Doubrava byl vystavěn ašským šlechtickým rodem Zedtwitzů, někdy na přelomu 16. a 17. století, nejčastěji se udává rok 1600. Přibližně ves stejné době byl vybudován i poplužní dvůr. Zámek byl postaven poté, co vyhořel hrad Neuberg v Podhradí, a rodina se poté rozdělila na několik různých větví, z nichž jedna vystavěla právě Doubravský zámek, a přestěhovala se sem. Na konci 19. století byla část zámku přistavěna, a následně byl celý areál přestavěn do novogotického stylu. Nad vchodem se nachází erb Zedtwitzů, který sem byl umístěn po roce 1945 ze zámku v sousedních Kopaninách, který nepřežil péči státních statků. V roce 1990 se ze zámku stalo restaurační zařízení, a byl tehdy i opraven. Zámek Doubrava je jediným sídlem Zedtwitzů na Ašsku, které se dochovalo do dnešních dnů. Další sídla v Aši, Podhradí, Kopaninách, Smrčině a Krásné byla zničena, převážně po roce 1945. Další zedtwitzký zámek který přežil je Libá, přibližně 15 kilometrů jižně od Aše.

Doubravice

↑ na začátek stránky

Doubravice je zámek ve stejnojmenné obci v okrese Šumperk zhruba 5 km jihovýchodně od Mohelnice, dnes je již částečně zchátralý. První písemná zpráva o místní tvrzi pochází z roku 1382, kdy byla v majetku vladyky Hynka ze Žeranovic. Později se stala střediskem malého panství, jehož majitelé se často střídali. Tvrz byla zničena za bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem, kdy v roce 1405 zpustošil Doubravice litovelský hejtman Přibík z Odlochovic. V roce 1448 se již uvádí jako pustá a tehdy ves s tvrzištěm koupil Hynek z Rokytnice, který ji následně daroval Janu ze Slavíkovic.

Kolem roku 1450 byl majitelem Doubravice Jan Bítovský ze Slavíkovic. V 1. polovině 16. století zde obnovili Bítovští ze Slavíkovic renesanční tvrz, protože Václav Záviš, zvaný starší Bítovský (†1553) na ní opět sídlil. Bítovští ze Slavíkovic drželi Doubravici až do roku 1624, kdy ji Anna ze Zástřizl, rozená Bítovská ze Slavíkovic, na Malenovicích a Loukách, prodala Kateřině Lvové z Rožmitálu. Doubravici držel od roku 1626 manžel Kateřiny Lvové, Zdeněk František Lev z Rožmitálu a Blatné. Zmiňován je tu ještě roku 1631. Třicetiletá válka však znamenala zánik tvrze, roku 1642 byla ves s tvrzí vypleněna švédským vojskem. Z kamenů bývalé tvrze, kterou stará ústní tradice umísťuje do východní části vsi nazývané Prchov, byl prý postaven pozdější doubravický zámek. Za panství kartuziánského kláštera v Olomouci (1669-1784), který již předtím vlastnil blízké vsi Moravičany, Palonín a později ještě Pavlov, Radnici a Lechovice se Doubravice v 18. století staly sídlem většího panství. Kartuziánský řád byl zrušen v roce 1782 a jeho majetek převzal náboženský fond. Ten prodal Doubravické panství v roce 1807 Fürstenberkům. V části obce zvané Zámčí, postavila kartuziánská vrchnost jednoduchý barokní zámek. Architektonicky bezvýznamný zámek zřejmě sloužil jako sídlo správy panství a jeho hospodářským potřebám. V roce 1869 dal olomoucký arcibiskup Bedřich z Fürstenberka (1853-1892) zámeckou budovu k dispozici Prvnímu moravskému vyššímu hospodářskému ústavu (odborná zemědělská škola), který po čase zanikl. V letech 1869-1876 byla v zámku umístěna sladovna. Poslední majitelé hrabata Dubští z Třebomyslic (1901-1945) užívali zámek jako skladiště, po určitou dobu také jako dřevařskou továrnu.

Doudleby nad Orlicí

↑ na začátek stránky

Zámek Doudleby, 517 42 Doudleby nad Orlicí Tel. 494 383 096

Doudleby nad Orlicí je renesanční zámek, který se nachází ve stejnojmenné obci ve východních Čechách. Roku 1588 jej dal postavit Mikuláš starší z Bubna. V období raného baroka byl zámek především v interiérech výrazně upraven. Zpočátku sloužil jako letní sídlo Bubnů z Litic, později se z něj stal lovecký zámek. Jednopatrové budovy zámku tvoří uzavřenou čtyřkřídlou dispozici obklopující nádvoří. Vstup do zámku je zdůrazněn pozdně renesančním portálem, umístěným v ne zcela osově situovaným rizalitem. Obdobný, ale drobnější rizalit je umístěn také na opačné straně zámecké dispozice. Vstupní rizalit je opatřen barokním volutovým štítovým nástavcem a také šestibokou, ze střechy vystupující věžičkou s cibulovou bání. Zámek je dekorován pozoruhodnou, velmi bohatě utvářenou ornamentální sgrafitovou výzdobou. Nádvoří nezvykle pouze v přízemí obíhá renesanční arkáda nesená toskánskými sloupy. Fasády byly původně ukončeny výrazně předstupující lunetovou římsou, která však byla v době barokních úprav odstraněna. V interiéru zámku je dochována řada místností vybavených bohatou raněbarokní štukatérskou a malířskou výzdobou. Pozoruhodná jsou také ve velkém sále dochovaná raněbarokní kachlová kamna.

Dřevíč

↑ na začátek stránky

Dřevíč je lovecký zámeček ve středních Čechách, 3 km severovýchodně od Nižboru, v katastru obce Sýkořice, okres Rakovník. V křivoklátských lesích stávala od roku 1572 na tomto místě myslivna. Počátkem 18. století nechal tehdejší majitel křivoklátského panství kníže Josef Vilém Fürstenberg (1699 – 1762) postavit nynější barokní zámeček zvaný Grund – jednopatrovou obdélnou budovu s mansardovou střechou. V 19. století byla provedena přestavba. Roku 1929 koupil od Fürstenberků Dřevíč spolu s dalším majetkem stát a učinil z něj sídlo lesní správy; později zámeček sloužil jako školicí a rekreační středisko podniku Zemědělské zásobování a nákup Praha. Od roku 1991 je majetkem a bydlištěm politika, šlechtice a podnikatele Karla Schwarzenberga. Poblíž zámku stojí pseudobarokní kaple sv. Huberta z roku 1899.

Dřínov

↑ na začátek stránky

Existence tvrze se dokládá již roku 1414, kdy odsud majitel podnikal přepady okolních usedlostí. V letech 1653-1667 buď Skrbenští z Hříště nebo Přepysští z Rychmburka přestavěli tvrz na menší renesanční zámeček, jehož základy budou ukryty v dnešním východním a jižním křídle. Dílem Walderodů, kteří byli vlastníky od roku 1753 je také kaple sv. Kateřiny, přistavěná k jižnímu průčelí okolo roku 1775. Po nich vlastnil v letech 1815-1945 zámek spřízněný rod Desfours-Walderode, za nichž v roce 1830 proběhly nepříliš podstatné úpravy. Roku 1875 byla provedena dílčí regotizace. Po roce 1945 byl zámek doveden do havarijního stavu, hlavně v době, ky sloužil jako kanceláře a byty.

Duchcov

↑ na začátek stránky

Zámek Duchcov, nám. Republiky, 419 19 Duchcov Tel. 417 835 301 a 417 835 321. Fax: 417 835 170 e-mail: zamekdux@proactive.cz

Na místě tvrze pánů z Oseka nechal Václav Popel z Lobkovic vystavět po roce 1570 renesanční zámek, který se stal předchůdcem barokního zámku vybudovaného v letech 1675 - 1685 podle plánů architekta J. B. Matheye. K dalším úpravám přistoupili Valdštejnové po roce 1720, kdy architekt F. M. Kaňka pozměnil podobu bočních křídel, které propojil mřížovou zdí se sochami z dílny M. B. Brauna, přistavěl dlouhé křídlo s konírnami a budoval i zámeckou zahradu. V letech 1814 - 1818 byla změněna fasáda zámku do střízlivější klasicistní formy. Z interiérů, zařízených nábytkem z celé Evropy, zaujme především hlavní sál (na snímku), jehož strop zdobí freska od V. V. Reinera. Druhá jeho rozměrná freska se nachází v nově vybudovaném zámeckém pavilonu. V Duchcově se rovněž zachovala významná valdštejnská obrazárna, je tu i expozice upomínající na život a dobu známého milovníka G. G. Casanovy (+1798), který na zámku působil na sklonku svého života jako knihovník.

Dymokury

↑ na začátek stránky

Dymokury se připomínají poprvé r. 1249, kdy je uváděn Soběslav z Dymokur. Ten je držel jen v zástavě, protože zboží bylo majetkem koruny. R. 1293 je Václav II. prodal sedleckému klášteru. Ve druhé polovině 14. století se dostaly do světských rukou. V té době vznikla pravděpodobně i tvrz, která je však poprvé písemně doložena až r. 1572. R. 1377 držel část Dymokur Sezena z Bříště (+ 1395) a druhý díl měl Jakubin z Dymokur; r. 1414 se uvádí v držení tohoto druhého dílu Václav Jakubin, zvaný Lacembok. Po jeho smrti přešlo zboží na Purkarta z Kopidlna a r. 1463 je získal jako odúmrť Jan z Ronova a Křince. Jeho potomci, kteří koupili i druhou část vsi od vladyků ze Záhoří, drželi Dymokury až do r. 1572, kdy Jan Šťastný Křinecký z Ronova musel prodat pro dluhy ves Dymokury, tvrz a poplužní dvůr Jindřichovi Seletickému u Smojna. Po jeho smrti r. 1573 prodala vdova statek Zdeňkovi z Valdštejna. Od r. 1606 držel Dymokury Adam mladší z Valdštejna a r. 1614 je koupil Albrecht Jan Smiřický. Po porážce stavovského odboje z l. 1618–1620 byly statky Smiřických zkonfiskovány a dymokurský statek s tvrzí, k němuž náležel Městec Králové a Nový Zámek, zvaný Mutinsko, koupil Albrecht z Valdštejna, ale brzy jej prodal Janu Eusebiovi Khanovi z Belazzy. R. 1654 prodala hraběnka Františka Pálfyová z Plassenštejna, roz. Khanová z Bellazy, panství Vilému Lamboyovi. Podle berní ruly z r.1654 jej tvořilo 1 městečko a 31 vesnic, silně poškozených předchozími válečnými událostmi. Tvrz tehdy zřejmě zanikla a na jejím místě postavil Vilém Lamboy barokní zámek, nejdříve snad jen jako skromnou přízemní stavbu.

R. 1660 zde Vilém Lamboy zemřel a vdova Anna Františka prodala r. 1673 panství hraběti Ludvíku Colloredovi z Wallsee, který kolem r. 1688 zvýšil zámek o jedno patro a přistavěl další dvě křídla. Z té doby také pochází popis dymokurského zámku. Ludvík Colloredo odkázal Dymokury dceři Marii Antonii, provdané kněžně Mantecuccoliové, která dala kolem r. 1723 znovu zřídit zámeckou kapli. Marie Antonie odkázala panství Dymokury r. 1738 své mu příbuznému Kamilu Colloredovi z Wallaee. Za jeho syna Františka Colloreda byl v r. 1786 barokní zámek nově opraven a částečnou přestavbou získal nynější podobu trojkřídlé, jednopatrové barokní budovy. V přízemí jsou křížově sklenuté arkády. Průčelím i dvěma křídly na západě a východě je zámek obrácen k jihu. Na jižní straně je zámecká kaple Sedmibolestné Panny Marie obdélníkového půdorysu s pětiboce uzavřeným presbytářem. Loď je sklenuta valeně, presbytář křížovou žebrovou klenbou. Byla zde umístěna pozdně gotická trojkřídlá archa s obrazy Klanění Tři králů, Vraždění neviňátek, Obětování v chrámě, proroků, sv. Jana Křtitele a sv. Anny, na predele jsou obrazy čtyř církevních otců. Vznik tohoto vzácného díla lze datovat do doby kolem r. 1500. Dnes je uloženo v Národní galerii. Kapli obnovil r. 1871 v novogotickém slohu Bedřich Wachsmann, od něhož pocházejí také oltářní obrazy. V r. 1833 se majitelka dymokurského panství hraběnka Rosina Cavriani, vdova po Josefu Colloredovi (+ 1816), provdala za hraběte Otakara Czernina z Chudenic, v jeho rodě zůstal zámek až do r. 1948, kdy byly hraběti Rudolfu Theobaldovi zkonfiskovány. Po roce 1989 byly Dymokury navráceny jeho synovi Děpoldovi.

Encovany

↑ na začátek stránky

Zámek Encovany je čtyřkřídlá jednopatrová až dvoupatrová renesanční kulturní památka s vnitřním nádvořím, která se nalézá v obci Encovany v okrese Litoměřice nedaleko od Roudnice nad Labem a Úštěku v Ústeckém kraji. Součástí zámeckého areálu je i čtyřboká hranolovitá věž, západní a jižní křídlo je směrem do vnitřního dvora opatřeno pilířovými arkádami. Zámek vznikl přestavbou z někdejší tvrze, která je zde písemně doložena od 1508, existovala však patrně již v roce 1335, kdy bylo celé zdejší panství až do roku 1563 v majetku Chotěšovského kláštera, který však tento svůj majetek často dával do zástavy různým pánům. V Encovanech vzniklo po roce 1511 dokonce letní sídlo chotěšovských premonstrátek. V postě roku 1533 však strahovský opat Jan zjistil při vizitaci takový pokles kázně, že po marných pokusech zavést opět disciplínu požádal tepelský opat, bezprostřední nadřízený chotěšovského konventu, přímo krále o zakročení. Po ukončení vyšetřování nařídil král Ferdinand I. Encovany roku 1543 zastavit a roku 1563 prodat. Tak zanikl majetek tohoto kláštera na území litoměřické diecéze. Od Chotěšovského kláštera majetek odkoupil místokancléř Českého království Osvald Zemdliv ze Šenfeldu (již předtím jej ale měl po 20 let v zástavě), který někdejší tvrz začal přestavovat na zámek do jeho dnešní podoby, stavba byla dokončena asi v roce 1602, stalo se tak v době kdy objekt vlastnil jeho syn Rudolf Zemdliv ze Šenfeldu, který v témže roce zemřel. Zámek pak po něm zdědila jeho žena, která se následně provdala za příbuzného Ladislava Zejdlice ze Šenfeldu, který byl litoměřickým krajským hejtmanem. Ten se během českého stavovského povstání přidal na stranu povstalců – českých stavů, za což neušel císařskému trestu. Jeho majetek byl posléze po Bílé hoře v roce 1623 zkonfiskován. Zámek byl, poté co jej kněžna Polyxena z Lobkovic již v roce 1623 řádně zakoupila, připojen k Roudnickému panství, které bylo v majetku šlechtického rodu Lobkoviců. Ti ale již na zámku žádné další velké stavební úpravy neprováděli, drobné stavební úpravy zde prováděl pouze Václav Eusebius z Lobkovic, kdy nechal dostavět část vnitřních arkád. Na zámku pak sídlily místní panské úřady a do roku 1923 zde bydleli lobkovičtí panští úředníci. Potom zámek sloužil, mimo jiné, také jako depozitář Zemědělského muzea v Praze. Celý zdejší zámecký areál byl v dřívějších dobách patrně mnohem větší než je tomu dnes, postupně doby byl zastavěn jinými vesnickými objekty. Objekt není pro veřejnost přístupný a nachází se v zchátralém a havarijním stavu. Byla opravena jen střecha.

Emin zámek

↑ na začátek stránky

Emin zámek stojí v lesích u řeky Jevišovky, asi 4 km na západ od Hrušovan nad Jevišovkou. Novobarokní zámek nechal v roce 1882 postavit Edvard Khuen-Belassy a jméno mu dal po manželce Emanuele. Na konci 19. století na něm pobýval Alfons Mucha, který se podílel na jeho výzdobě a namaloval zde několik obrazů. Na začátku 20. století je zničil požár. V roce 1913 jej Karel Khuen opravil a v majetku Khuenů zůstal do roku 1945. To jim byl na základě Benešových dekretů zestátněn a v současnosti je v něm umístěn Ústav sociální péče, takže je veřejnosti nepřístupný. Kromě Alfonse Muchy zde na začátku své profesní dráhy pobýval historik umění Max Dvořák. Ten zde také v roce 1921 zemřel a pohřben je v Hrušovanech nad Jevišovkou. K zámku nevede žádná značená turistická trasa. Nejsnadnější přístup je od vlakového nádraží po silničce přes osadu Nový Dvůr až k Eminu zámku. Silnička dále pokračuje na Pravici.

Favorit

↑ na začátek stránky

Favorit (dříve Mes idées) je lovecký zámeček uprostřed obory mezi Šindelovou a Jindřichovicemi v Krušných horách. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Dnes se zde nachází ubytovací zařízení. Ve 2. polovině 18. století jej nechal v rokokovém stylu postavit hrabě František Antonín Nostic a věnoval jej své manželce Marii Alžbětě. Jan Nostic nechal na místě zámečku později vybudovat nový pseudobarokní zámecký komplex. V majetku Nosticů zůstal do roku 1945.

Jedná se o komplex šesti budov – vlastního zámku, sídla správce, fořtovny, obydlí pro zámecký personál, kaple a garáže s dílnou. Zámek představuje budova s trojicí křídel, které uzavírají čestný dvůr. Vedle zámku pak byl vybudován rybník. Před zámkem stojí barokní kaple sv. Huberta a také socha sv. Huberta. Nedaleko zámku teče říčka Skřiváň. Cestu ke Šindelové pak lemuje alej modřínů. K loveckému zámečku vede silnička od Šindelové, jejíž část kopíruje modrá turistická značka od Vysoké Pece a pokračující na Jindřichovice. Trasu na Jindřichovice kopíruje také žlutě značená turistická trasa od Dolní Rotavy.

Ferdinandsko

↑ na začátek stránky

Ferdinandsko je původní barokní lovecký zámeček ležící na severozápadě katastrálního území Kotáry ve Vojenském újezdu Březina asi 5 km od obce Podivice. Veřejnosti je vzhledem k VVP Dědice nepřístupný. V současné době je v majetku Ministerstva obrany. Lovecký zámeček nechal postavit na vyškovském panství olomoucký biskup Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu v roce 1757, po němž byl také pojmenován. Po celé 18 a 19. století sloužil jako lovecké sídlo biskupů později arcibiskupů.

V roce 1935 byl spolu s veškerým lesním majetkem vykoupen a převeden pod Ministerstva obrany. Od téhož roku sloužil jako sídlo správy vojenského prostoru. Před rokem 1977 náležel se svým okolím ke katastrálnímu území obce Podivice. Zámek je od roku 2000 z důvodu havarijního stavu (napadení krovu dřevokaznou houbou atd.) více méně nevyužíván. V budově probíhalo několik natáčení televizních seriálů Četnické humoresky a Příběhy železné opony. Zámek je jednopatrová volně stojící budova se dvěma bočnímy krátkými rizality. Nad pravoúhlým vchodem, který je ozdoben šambránou a ušima se nachází segmentově vypjatá návojová římsa. Nad ní je v ozdobně rámované kartuši vyveden nápis „FERDINANDSRUHE“ a letopočet 1757, který upomíná na rok postavení budovy. Objekt je opatřen mansardovou střechou, jež je nad oběma bočními rizality korunována zajímavými hlavami komínových těles s pravděpodobně původními komínovými lávkami. Interiér budovy je pozměněn přestavbami, přízemní místnosti jsou částečně zaklenuty valenou klenbou, částečně plochostropé, v patře je necková klenba se štukem a zrcadly. V prvním poschodí byly prostory sloužící pro ubytování hostů, v přízemí pak pokoje pro ubytování jejich loveckého doprovodu. V centrální části objektu se vedle hlavního sálu se dvěma krby nachází přestavěný prostor bývalé kaple sv. Eustacha, patrona lovců. Ještě ve 30. letech je zmiňován její chudý inventář, sestávající z oltáře, obrazu, kříže s růžencem a čtyř železných svícnů.

Filipov

↑ na začátek stránky

Tel: 257 218 851, http://www.filipov.cz, e-mail: info@precizpraha.cz

Zámek Filipov je menší novogotická budova zahrnuta v knize Ohrožené památky Čech. Byli jsme se tam vydat tento patek, k našemu překvapeni na zámku probíhá rekonstrukce (zel nevim, kdo a za jakym účelem ji provádí). Nesporně zajímavá je přístupová cesta - z jedné strany pole a zbytek bohaté členěné novogotické zdi, na druhé straně fronta obytných domku a hospodářských staveni - v jednotícím dosti bizardnim novogotickém stylu. Bohužel některé domky jsou necitlivě upraveny současnými obyvateli, presto si myslim se jedna o velice zajímavý a esteticky působivý komplex budov, který v daném provedení v českem kontextu neznám. Původně zde stál dvůr Trčků z Lípy zvaný Šintloch (Šintlochy). Od r. 1711 byl v majetku kláštera ve Žďáře nad Sázavou, v té době byla vybudována kaple. V r. 1760 získal dvůr Filip Krakovský z Kolovrat, který mu změnil jméno a přístavbou křídel ho změnil na barokní zámek. Stavbu zámku dokončil jeho syn Leopold, který také založil rozsáhlý park, v jehož hlavní aleji byly sochy měsíců. V majetku Kolovratů Krakovských byl až do r. 1818. Následujících několik majitelů zámek různě přestavovali, v l. 1863 - 1865 získal současnou podobu ve slohu anglické gotiky. Posledními majiteli byla až do r. 1945 rodina Kleeborn-Eisensteinova. Dále byl majetkem státu, kdy byl užívaný Státním statkem a v polovině 70. let 20 stol. přešel do správy Státní knihovny, která měla provést rekonstrukci.

Frýdek-Místek

↑ na začátek stránky

Hluboká 66, 738 01 Frýdek-Místek, Tel.: +420 558 630 051-3, Fax: +420 558 630 452, E-mail: muzeumbeskyd@telecom.cz, http://web.telecom.cz/muzeumbeskyd

Zámek stojí na kopci v části Frýdek města Frýdek-Místek. Město je dělené řekou Ostravicí, která jím protéká. Na zámku sídlí Muzeum Beskyd. O historii zámku se moc nedochovalo, první jméno spojené se zámkem je těšínského knížete Adama Václava z roku 1545. Od roku 1918 pak patřil zámek státu a sloužil jako úřadovny a byty. Od roku 1960, kdy zámek převzalo muzeum, došlo k přestavbám a dnes je zámek kulturním centrem. V letech 1967 až 1968 bylo východní křídlo starého zámku změněno na svatební síň. Nad řekou se dříve čnil gotický zeměpanský hrad z první čtvrtiny 14. století, který sloužil k ochraně obchodní cesty při zemské hranici. Z hradu se dochovalo jen vnitřní jádro se čtvercovou věží. Později byl zámek zrekonstruován v barokním stylu. Barokně byl upraven i interiér kaple sv. Barbory a v druhé čtvrtině 17. stol. byly postaveny i hospodářské budovy obklopující první nádvoří. Dnešní zámek je skromný, ale nabízí se prohlídka nového zámeckého okruhu se zámeckými interiéry, rytířským sálem s 35 erby slezské šlechty, ukázka dobového nábytku - jako secesní paraván či černý kubistický stůl, vyhlídkovou věží - gloriet, kaplí sv. Barbory a dalšími zajímavostmi. K zámku se dostaneme ze Zámeckého náměstí. Projdeme-li průjezdem, staneme na prvním nádvoří, odkud se dostaneme do zámeckého parku, ale i do budovy zámku. V prvním patře zámku je pak několik zařízených místností. Před zámkem stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1727.

Frýdlant

↑ na začátek stránky

Hrad a zámek Frýdlant, Zámecká 401, 464 11 Frýdlant Tel. 482 312 130

Frýdlant je státní hrad a zámek nad městem Frýdlant v severních Čechách. Tento komplex skládající se ze středověkého hradu a renesančního zámku stojící na mohutné čedičové skále nad řekou Smědá v Jizerských horách patří k nejvýznamnějším památkovým celkům v Česku.Hrad byl pro turisty zpřístupněn již roku 1801, čímž se stal prvním hradním muzeem ve střední Evropě. Kromě obvyklých sbírek zámeckého nábytku a vybavení je součástí expozice také sbírka zbraní a dýmek a také zámecká obrazárna.Počátek historie hradu spadá zhruba do první poloviny 13. století, ale mohutná věž zvaná Indica zde stála již roku 1014. Pro větší přehlednost je vhodné historii zámku rozčlenit podle majitelů okolního panství.

Fulnek

↑ na začátek stránky

Město Fulnek leží na jedné z větví tzv. Jantarové stezky a ostroh nad městem nepochybně předurčil historii tohoto místa. Dnes na tomto ostrohu stojí tzv. Horní (Starý) zámek a Dolní (Nový) zámek. Horní zámek vznikl přestavbou bývalého rozsáhlého hradu a Dolní zámek vznikl později, na místě původního vnějšího opevnění - předhradí. Oba zámky získaly dnešní podobu po přestavbě a úpravách, které následovali po požáru na začátku 19. stol. Zámek byl restituován, dnes je v soukromém vlastnictví, není přístupný veřejnosti a čeká na opravu. Horní zámek tvoří mohutná čtyřpatrová budova s mansardovou střechou (jedno z původních křídel zámku - hradu) a hranolová věž s barokní bání. Dolní zámek tvoří rozsáhlá podlouhlá budova (soustava navazujících budov) s mansardovou střechou, s krátkým příčným křídlem a hlavním vstupem do areálu. Vzhled strany budovy obrácené ke městu člení válcové baštové rondely s helmicemi.

Golčův Jeníkov

↑ na začátek stránky

Když roku 1766 koupili Golčův Jeníkov Krakovští z Kolovrat, postavil v letech 1774-75 Leopold Krakovský obdélnou tříkřídlou patrovou budovu dnes zvanou Starý zámek. Budova zpočátku sloužila jako správní centrum panství, když její úlohu roku 1828 převzal Nový zámek, byl Starý zámek přeměněn na byty. Dnes je v jeho prostorách umístěna Restaurace Na zámku.

Habrovany

↑ na začátek stránky

Zámek Habrovany se nachází v obci Habrovany, v okrese Vyškov, v Jihomoravském kraji, asi 12 km od města Vyškov. Budova patrového klasicistního zámku s hlavním křídlem, dvěma krátkými křídly a parkem stojí na jihu stejnojmenné obce. Původně zde stávala tvrz, která vznikla v první polovině 14. století. Sídlil na ní Mikuláš z Habrovan. Roku 1385 získal tvrz i se vsí Beneš z Pamětic. Během husitských válek byla pobořena a roku 1446 byla vedena jako pustá. Obnovil ji Jan ze Šelmberka po polovině 15. století. V 16. století byla tvrz sídlem Jana Dubčanského ze Zdenína, zakladatele sekty bratří habrovansko-luleckých, který ji přestavěl na renesanční zámek. Jeho syn Jan Dubčanský ze Zdenína na Habrovanech prodal zámek Bohuslavu Zoubkovi ze Zdětína. V letech 1635-1773 tvrz patřila jezuitům jako dědictví po Kateřině Zoubkové. Ti se však o údržbu příliš nestarali, a proto tvrz postupně chátrala. Po zrušení řádu v roce 1773 přešel zámek do náboženského fondu. V roce 1824 koupil panství Jan Herring z Frankensdorfu, nechal zámek v letech 1825-1836 přestavět na klasicistní a založil zámecký park. V druhé polovině 19. století náležel zámek Gomperzům. Účelová úprava zámku a parku je novodobá. Není přístupný veřejnosti; sídlí v něm zařízení péče o tělesně postižené klienty.

Haňovice

↑ na začátek stránky

Obec Haňovice je asi 5 km jz od města Litovle při silnici mezi Chudobínem a Cholinou s řadou kulturních památek. Ves Haňovice(Ganeiovici) se připomíná v r.1131 jako majetek olomoucké kapituly. Ve 13.stol. za biskupa Bruna se část Haňovic stala biskupským lénem a část měl purkrechtní (vladycký) dvůr. Roku 1339 byl na biskupském lénu Hynek z Bystřice. Jeho syn Ondřej, purkrabí na Jičíně obdržel od biskupa půl Haňovic do dědičného vlastnictví. V r.1405 byl na dvoře v Haňovicích Zbyněk z Mladče, r.1447 Bílkovští z Chudobína a přes Šebora z Bílkova, Víška ze Stříteže jej získal r.1480 Jan Zoubek ze Zdětína. Jeho syn Bernard se stal olomouckým biskupem. Další syn Jan získal v r.1500 Haňovice a kolem r.1510 purkrechtní dvůr přebudoval na tvrz. V moravském „Tituláři“ z r.1534 se Jiří a Jan Zoubkové uvádějí jako rytíři. Jan měl dva syny, Bernarda Jáchyma, který se stal podkomořím. Jáchymův syn Jan Bohuslav prodal kolem r.1575 Haňovice Janu Prockovi ze Zástřizl, který v r.1580 vystavěl na místě tvrze renesanční zámek, jak hlásá erb a letopočet na kamenném portálu. Jeho syn Bernard Prakšický ze Zástřizl byl předním stoupencem odbojné protestantské strany na Moravě, která se tajně scházela v jeho domě(Národní dům) v Olomouci, který mu v r.1619 posloužil jako vězení olomouckých kanovníků. Na sněmu v Brně byl zvolen stavovským hejtmanem odbojného direktoria. Po bělohorské bitvě byl vězněn v Brně, kde r.1622 zemřel. Zabavené zboží císař Ferdinand II. daroval Olomoucké kapitule. Zámek zpustošený stavovskými a švédskými válkami v r.1678 kapitula opravila a barokně přebudovala. Později přistavila nový pivovar a hospodářské budovy přilehlého dvora. Od r.1948 slouží hospodářským potřebám.

Hartenberg

↑ na začátek stránky

Hartenberg (někdy také Hartenberk) je zřícenina zámku, původně hradu nad vískou Hřebeny okrese Sokolov. Hrad Hartenberg byl pravděpodobně postaven na počátku 13. století pány z Hartenberga. Jako první zmínka o něm je udáván rok 1214. Hartenbergové vlastnili hrad do roku 1362, kdy ho od nich získal Těma z Koldic, který ho v roce 1364 vyměnil s Karlem IV. za majetek v Budyšíně. Na počátku 15. století získali hrad opět Hartenbergové, ale záhy ho prodali Janu Maléříkovi. Jeho potomci hrad využívali jako centrum loupežných útoků, začeš byl roku 1459 hrad obléhán armádou města Chebu, dobyt a vypleněn. Později vlastnili hrad Šlikové, město Loket a Písnicové, kteří drželi více než 150 let. V druhé polovině 18. století získali dědictvím hrad Aueršperkové. Od 17. do 19. století docházelo k jeho přestavbám v zámek. Poslední majitelkou Hartenbergu byla Františka Kopalová, která ho v roce 1913 zdělila po své matce, Marii. Ta byla v roce 1945, po 2. světové válce odsunuta do Německa. Po roce 1945 vlastnili zámek Státní lesy a využívali ho jako sklady a sýpky. V roce 1983 se uvažovalo o jeho rekonstrukci. Ta byla ale tak nákladná, že k ní nakonec nikdy nedošlo. V letech 1984-1991 byl Hartenberg několikrát úmyslně zapálen, a proměnil se v trosky. Zámek nyní vlastní Bedřich Loos, soukromý majitel, který se snaží zříceniny v rámci možností udržovat a opravovat. Byl zde zpracován takzvaný Hartenberg Workshop. Je to seskupení více než tisícovky dobrovolníků z celého světa, kteří se každoročně podílejí na opravách zámku. Tento workshop je největší dobrovolnický program v Evropě.

Hazlov

↑ na začátek stránky

Hazlov je zřícenina zámku, původně hradu, nacházející se v centru stejnojmenné obce v okrese Cheb, v kraji Karlovarském. Hrad Hazlov byl založen pravděpodobně Bedřichem z Hazlova někdy na počátku 13. století. Jeho existence je prvně datována v roce 1224. Páni z Hazlova drželi hrad i okolní vísky až do 15. století. Ve 14. století byl hrad (původně románský), goticky přestavěn. Hazlov byl v roce 1401 odkoupen Mikulášem Jurem z Chebu. V roce 1450 získávají hrad Landwüstové, kteří ho patrně po druhé upravují, a dostavují některé budovy. Po nich hrad odkupuje Jan Maléřík. Jeho potomci vlastní sídlo až do poloviny 16. století. V roce 1579 ho získává Václav Volf z Kocova a později Dětřichovci. Dalšími majiteli byli na krátkou dobu také Nosticové, a po nich Moserové, kteří svůj vliv zde uplatňovali až do 19. století. Moserové vyzdvihli Hazlov z krize, hrad značně rozšířili, přeměnili ho na zámek a koncem 17. století přistavěli kostel. Posledními majiteli byli Hemfeldové, kteří hrad vlastnili až do roku 1945.

Po celou dobu existence, až do 20. století byl hrad neustále využíván svými majiteli jako sídlo, proto zůstával v dobrém stavu. Ve 20. století, po skončení 2. světové války a zrušení šlechty v Československu, se stal hrad nevyužívaným a začal podléhat zubu času a rozpadat se. V 60. letech 20. století byla zbořena velká část jižní strany hradu, a v 70. letech na něj byl vydán dokonce demoliční výměr (který je stále platný). Nakonec však ke stržení paláce nedošlo (z neznámých důvodů), a hrad byl ponechán dále bez využití, aby se rozpadal sám. Před několika lety se obci podařilo zachránit barokní kostel Povýšení sv. Kříže s románskou věží, ale zbytky hradu se dál rozpadají, a stále nejsou finance na jeho záchranu.

Zámek Hluboká nad Vltavou

↑ na začátek stránky Zámek Hluboká nad Vltavou

Fotografie: Zámek hluboká nad Vltavou. Autor: Ivo Jansch

Státní zámek Hluboká, 373 41 Hluboká nad Vltavou Tel. 387 843 911, e-mail: zamekhluboka@volny.cz

Hluboká nad Vltavou je jedním z nejznámějších a nejzdobnějších českých zámků. Je považován za nejkrásnější obytné panské sídlo v Čechách. Tyčí se 10 km severně od Českých Budějovic na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou ve stejnojmenné obci, původně pojmenované Podhradí, která koncem 19. století přejala jméno zámku./

Původně býval raně gotickém hradem, který byl vystaven za vlády Přemysla Otakara II. ve 2. polovině 13. století, který jeho stavbu i sám inicioval. Když byl Přemysl Otakar II. poražen roku 1278 na Moravském poli, o Hlubokou přišel. Za pomoc proti němu ji získal rod Vítkovů. Poté co byli Vítkovci jeho synem Václavem II. poraženi a před Hlubokou byl sťat jejich předák Záviš z Falkenštejna, se Hluboká opět navrátila do královských rukou. Hlubocké panství pak bylo často zastavováno, vždy když panovnickému dvoru došly peníze.

V 15. století se Hluboká stala centrem vznikající rybníkářské oblasti. Tehdy byl založen i nedaleký rybník Bezdrev. Prvním velmožem, jemuž panovník prodal Hlubokou do dědičného vlastnictví, se stal roku 1562 Jáchym z Hradce, za něhož hrad čekala náročná přestavba, která změnila středověký hrad na renesanční zámek. Zámku nebylo souzeno mít stálého majitele. To se mu poštěstilo až od 17. století, kdy zámek společně s Třeboňským panstvím zakoupil rod Schwarzenberků, který jej vlastnil až do roku 1947. Za jejich držení prošla Hluboká dalšími dvěma přestavbami.

Nejdříve barokní zámek a do současné podoby byla Hluboká upravena v období vrcholného romantismu v letech 1839 - 1871 vídeňským architektem F. Beerem ve stylu tzv. tudorské gotiky po vzoru anglického královského zámku ve Windsoru.

Má překrásné interiéry. Uvnitř je k vidění 140 bohatě vybavených místností. Zámek má jedenáct věží (hlavní 60 metrů) a bašt. Jeho členitému průčelí dominuje velký schwarzenbergský znak s rodovým heslem "NIL NISI RECTUM" (Nic než právo). V blízkosti zámku se rozprostírá zámecký park v anglickém stylu. V původní jízdárně se sálem s otevřeným krovem jsou dnes instalovány sbírky Alšovy jihočeské galerie.

Původním majitelům byl zámek po roce 1989 vrácen a Schwarzenberkové na zámku uložili mnohé cennosti a zajímavosti. Proslulá je hlubocká sbírka koberců (zejména bruselských gobelínů Baudouina van Beverena se scénami z lidových přísloví z poloviny 17. století). V zámecké kapli je uložena tzv. Netolická archa z 15. století. Kromě toho jsou zde sbírky obrazů, keramiky, porcelánu, skla, zbraní atd. Rozsáhlá a cenná je též hlubocká knihovna.

Hlučín

↑ na začátek stránky

Pozdně gotický zámek stojí v jižní části památkové zóny v Hlučíně na Opavsku v Moravskoslezském kraji. Zámek je jednopatrový trojkřídlý objekt, který je nádvořím otevřený směrem k jihu k bývalým hradbám. Východní část zámku byla v 16. století ozdobena arkádami, které byly v důsledku několika přestaveb v průběhu následujících století zazděny. Původně byl kolem zámku založen malý park, ze kterého se do dnešních dnů dochovaly jen malé pozůstatky. Dnes je zámek účelově využíván, v budově je umístěna městská knihovna. V místech dnešního zámku stával nevelký gotický hrad či tvrz, který vznikl zřejmě jako součást městského opevnění. Za Bruntálských z Vrbna byl hrad v 1. polovině 17. století přestavěn na renesanční zámek s arkádovým nádvořím. V roce 1733 nechal Karel Antonín Gianini Carpineti zámek barokně upravit. Další úpravy následovaly na počátku 19. století. Za napoleonských válek na zámku nějaký čas bydleli francouzští důstojníci. V roce 1845 koupili zámek Rotschildové, kteří zde často pobývali, později však ztráceli o zámek zájem a pronajímali jej různým institucím. Např. tady sídlil pruský soud a na začátku minulého století sem byl umístěn sirotčinec.

Hnojník

↑ na začátek stránky

Každému, kdo projíždí křižovatkou obce Hnojník, padne jistě do oka kdysi krásná zámecká budova s přilehlým parkem. Zámek je dominantou obce, kulturní památkou stavitelského umění a ukázkou bydlení dřívější šlechty. Stavitelé původní budovy nejsou známi, tu dodnes dochovanou nechal postavit v 18. století Karel Václav Beess z Chrostiny v barokním slohu jako jednoposchoďovou. V první polovině 19. století byl zámek přebudován ve stylu slezského empíru dle návrhu vídeňského architekta Josefa Kornhäusela a koncem 19. století byla provedená přístavba 2. patra. Zámek byl sídlem majitelů velkostatku rodiny Beessů, kteří v zimním období přebývali ve Vídni a na letní sezónu přijížděli zpět do Hnojníka. Mnozí členové rodu dosáhli kariéry ve stavovských a dvorských úřadech těšínského knížectví v 18. a 19. století, a zůstali zde i po rozpadu Rakousko-Uherska. Na zdejším katolickém hřbitově si nechali Beesové postavit rodovou hrobku, kde jsou také mnozí pochováni.

V zámeckém parku, dříve velmi udržováném, byly četné plastiky a sošky, mj. i socha J. Nepomuckého. V roce 1930 navštívil Těšínsko první prezident ČSR T.G. Masaryk. Jeho auto zůstalo stát v místě dněšní autobusové zastávky, kde ho jako první uvítal starosta obce Jiří Stadtherr. V noci z 5. na 6. července 1930 zavlála na stožáru zámku státní vlajka, oznamující pobyt tohoto vzácného hosta. V roce 1947-1948 proběhly poslední úpravy interiérů a v 50. letech byla opravena venkovní fasáda. V listopadu 1945 byl majetek Beessů konfiskován ONV v Českém Těšíně. Do roku 1966 byl zámek sídlem MNV, Státních lesů a Výzkumného ústavu a ve zbylých prostorých byly zřízeny byty. V roce 1966 byl zámek odkoupen Státním statkem Hnojník za 150 000 Kč, který zde umístil své ředitelství. V prvním poschodí byla zřízena svatební síň. Nyní je zámek majetkem soukromé firmy a nádále chátrá.

Horažďovice

↑ na začátek stránky

Zámek v Horažďovicích stojí na místě gotické tvrze, kterou postavili ve 13. století Bavorové ze Strakonic.Horažďovice byly roku 1292 povýšeny na město králem Václavem II. V roce 1483 získal panství rod Švihovských z Rýzmberka. Přestavěli gotický hrad na renesanční zámek. Z této přestavby se nám zachoval malý vnitřní dvůr s arkádami a freskovou výzdobou a dvoupatrová věž zámku. Za Půty Švihovského roku 1503 byl také zřízen vodovod z Práchně, který sloužil až do roku 1932. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 bylo Švihovským panství zkonfiskováno a roku 1622 je koupil Adam ze Šternberka. Šternberkové v letech 1681 – 1692 přestavěli zámek v barokním stylu podle návrhů italského stavitele Solominiho.

Horní Maršov

↑ na začátek stránky

Zámek Horní Maršov byl postaven v roce 1792 v barokním stylu, s přechodem ke klasicismu. V roce 1869 byl přestavěn a byla přistavěna i věž. V letech 1907–1910 bylo přistavěno doprostřed průčelí schodiště. Dříve byl používán jako základní škola, dětský domov a dokonce i jako kino. V současné době je zámek pro veřejnost uzavřen, otvírá se pouze v období pořádání různých akcí. Od roku 1997 je v soukromém vlastnictví a je chráněnou kulturní památkou.

Horní Moštěnice

↑ na začátek stránky

Obec se nachází asi 5 km jižně od Přerova a je z něj dobře přístupná vlakem (směr Uherské Hradiště, Břeclav). ec se poprvé připomíná jako majetek olomoucké kapituly v r. 1131. Zdejší biskupští pronajímatelé zde postavili tvrz, poprvé uváděnou r. 1446. Po třicetileté válce zde byl postaven barokní zámek a u něj okrasný sad. Ten byl za Troyerů počátkem 19. století přeměněn na přírodně krajinářský park. Mezi držitele zámku patřili Petřvaldští z Petřvaldu, Žalkovští ze Žalkovic a hrabata Troyerové. Od těch zámek koupili Fürstenberkové. Poslední držitelky z tohoto rodu, hraběnky Gabriela a Terezie, prodaly velkostatek i se zámkem olomouckému arcibiskupství. Ve 20. století podstoupil zámek velké změny. Po první světové válce byla v prvním poschodí umístěna obvodní měšťanská škola, která v budově zámku zůstala do r. 1975. V r. 1928 koupila zámek obec a část zámeckých prostor upravila jako sídlo obecního úřadu. Dnes v zámku sídlí kromě obecního úřadu také policie a Jednota Orel, křesťanská organizace pro tělovýchovnou a kulturní výchovu mládeže. Zámek je patrová trojkřídlá budova, západní část má hladké fasády, jižní křídlo má původní barokní fasádu.

Horní Police

↑ na začátek stránky

Zámek Horní Police byl postaven v 17. století a zachoval se v obci Horní Police na Českolipsku dodnes. Od České Lípy je vzdálen 9 km západně. Od 17. století je obec Horní Police poutním místem. Nedaleko kostela stojícího na druhém břehu Ploučnice stál starý dvorec, který vévoda Julius František Sasko-lauenburský, kterému patřilo panství Zákupy i s Horní Policí, nechal přestavět do podoby jednopatrového zámku v raně barokním slohu. Vévoda zemřel roku 1689 a panství se ujala na 52 let jeho dcera Anna Marie Františka, titulovaná velkovévodkyně z Toskány. Sídlila v 20 km vzdálených Zákupech, ale i zde se zasloužila o rozvoj obce včetně zámku. Nechala mu postavit druhé patro. Práce v obci i na zámku prováděli stavitelé Broggiové z Litoměřic v letech 1684 až 1723. Zámek pak sloužil pro úředníky i pro ubytování duchovenstva při církevních slavnostech. Později zde byl postaven i zámecký pivovar s dodnes zachovalými sklepy a krátce zde fungoval jezuitský seminář. Panství se dostalo do majetku císařské rodiny Habsburků. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 bylo panství Habsburkům zkonfiskováno ve prospěch státu. Areál byl předán Státním lesům se sídlem v Zákupech. Po skončení druhé světové války byl zámecký areál využit jako sklad nábytku a od roku 1949 JZD Horní Police jako hospodářská i správní budova. Postupně zchátrala. V roce 1991 zámek převzala obec, opravila fasády a část prostor upravila jako galerii. Jsou zde i příležitostné výstavky a akce pro veřejnost. Zámek se nachází uprostřed obce nad řekou Ploučnicí. Několik desítek metrů od něj vede silnice II/262, zde pojmenována ulicí 9. května, s možným odbočením aut na parkoviště před zámkem i přístupem chodců. Blízko je zastávka meziměstských autobusových linek z České Lípy na Děčín. Zhruba 1 km jižně je zastávka vlaku na trati 081 vedené mezi oběma městy, souběžně se silnicí i Ploučnicí.

Horní Tošanovice

↑ na začátek stránky

Zámeček se nachází uprostřed zahrady hned u hlavní cesty spojující Frýdek a Těšín naproti křižovatce do Třince. Zámek je dnes nádherně opraven a navrácen do rukou původního majitele pana Antonína Hegera, který jej pronajímá firmě Tozos, takže je nepřístupný. Sestra pana Hegera, Jarmila Chlumská, spravuje se svým synem zámek v Dolních Tošanovicích.Do rodiny světoznámého lékaře a prvorepublikového majitele zámku dr. Vítězslava Chlumského se přivdala právě z Horních Tošanovic. Na objekt zámku navazují objekty hospodářského dvora, které jsou poznamenané užíváním JZD.Od zámku vede až k Dolnotošanovickému lipová alej. Tento pozdně empírový zámeček nechal postavit ve 30. letech 19. stol. hrabě Emanuel Harasovský a jeho syn Karel. Zámek je patrový, jednoduchého obdélníkového půdorysu. Vyniká hodnotnou původní štukovanou výzdobou a zajímavým vnitřním členěním s representativní velkou schodištní síní uprostřed. Průčelní fasáda o sedmi okenních osách má uprostřed tříosý rizalit. Celá je členěna pilastry, které nahoře končí v bohatě profilované podstřešní římse, nad níž se zvedá mansardová střecha. Okna jsou zasazena v jednoduchých štukových šambránách. Obdobně je tomu u zahradního průčelí. Před válkou se zde scházely šlechtické rody z celého okolí (z Dolních Tošanovic, Hnojníku, Domaslavic,...).Dnes je majitelem zámku původní vlastník pan Heger Antonín a zámek je pronajat firmě TOZOS jako správní budova.

Horšovský Týn

↑ na začátek stránky

Státní hrad a zámek Horšovský Týn, nám. Republiky 1, 346 01 Horšovský Týn Tel. 379 423 111, e-mail: hz.htyn@arcom.cz

Státní hrad a zámek Horšovský Týn stojí v historickém centru města Horšovský Týn. Ze severní a západní části je obklopen rozsáhlým zámeckým parkem v přírodně krajinářském slohu. Na severní a východní straně jsou hradní příkopy. Hrad a zámek zčásti stojí na skalnatém ostrohu, pod hradem se nachází rozsáhlé historické sklepení vytesané ve skále. V nedalekém Horšově stával již ve 12. století opevněný biskupský dvorec, který asi v polovině 13. století přestal z fortifikačních důvodů vyhovovat požadavkům své doby. Proto byl na skalnatém ostrohu v blízké kupecké osadě zvané Týn - později Horšovský - jedním z pražských biskupů vystavěn opevněný raně gotický hrad kastelového typu. Ten je dnes patrný v interiérech, z nichž je nejcennější raně gotická kaple. Po husitských válkách hrad přechází z církevních rukou do rukou světských feudálů. Jako jedni z prvních šlechtických rodů sem přicházejí Ronšperkové, páni z nedalekých Poběžovic. Okolo roku 1535 toto panství získal od nich do svého držení významný český rod pánů z Lobkovicz. Prvním byl Jan mladší Popel z Lobkovicz, který zastával významné úřady v zemi a těšil se přízni krále Ferdinanda I. V roce 1547 vznikl ve městě rozsáhlý požár, který se rozšířil i na hrad a vážně jej poškodil. O tři roky později nechal Jan přestavět toto polorozbořené sídlo na zámek v novém, tehdy moderním renesančním slohu. V této podobě se zámek dochoval až do dnešní doby. Dědic Jana Popela syn Vilém byl odsouzen za účast na Stavovském povstání k trestu smrti a ke konfiskaci majetku. V roce 1623 panství koupil za nepatrný obnos jako levný pobělohorský konfiskát štýrský hrabě Maximilian Trauttmansdorff - císařský diplomat. Trauttmansdorffové vlastnili zámek více než 300 let až do roku 1945, kdy na základě Benešova dekretu správu nad ním převzal stát. Hrad a zámek Horšovský Týn je cenný tím, že po renesanční přestavbě v 16. století nebyl již později přestavován, až na drobné úpravy na zadním nádvoří při poslední rekonstrukci na konci 19. století.V roce 1996 byl celý areál pro svoji nesmírnou historickou hodnotu prohlášen Národní kulturní památkou. Do tohoto areálu patří nejen hlavní zámecká budova, ale i budova purkrabského paláce a téměř čtyřiceti hektarový přírodně krajinářský park s Glorietem, Loretánskou kaplí a Vdovským domem. Dnes se zámek řadí k nejvíce zpřístupněným památkovým objektům u nás: v hlavní sezóně nabízí návštěvníkům šest návštěvních okruhů s celkovou dobou prohlídky přes 5 hodin.

Hořovice

↑ na začátek stránky

Nový zámek ve městě Hořovice je původem raně barokní objekt. Zámek byl budovaný od 3. čtvrtiny 17. století do roku 1709 novými pány panství z Vrbna a Bruntálu v barokním slohu. Proslulá je Sluneční brána do zámeckého parku se sochařskou výzdobou z dílny Matyáše Bernarda Brauna z doby kolem roku 1735. V letech 1737-1756 byl zámek přestavěn a rozšířen. Další přestavba proběhla před rokem 1839. V roce 1852 získala panství hesenská knížecí rodina pánů z Hanau a v letech 1856-1868 jej upravila do současné podoby. Další menší úpravy proběhly na konci 19. století a v roce 1922. Nový zámek měl ve své historii hned několik vlastníků, mezi které patřil např. Jan František z Vrbna a Friedrich Wilhelm von Hanau, jehož smrtí zanikla hořovická větev rodu a zámek připadl státu. 1922 získal zámek zpět jeho pravnuk Jindřich Schaumburg. Po druhé světové válce byl na základě Benešových dekretů znárodněn. Nyní je zámek ve správě památkového úřadu středních Čech.

V Hořovicích existuje ještě takzvaný Starý zámek na místě tvrze ze 13. století, přestavěné renesančně, který vznikl ve 2. pol. 17. století a byl několikrát upravovaný.

Hrubá Skála

↑ na začátek stránky

Zámek Hrubá Skála je na okraji skalního masivu v Českém ráji ve výši asi 20 metrů, v katastrálním území stejnojmenné obce. Vznikl přestavbou hradu Skála postaveného v 13. století pány z Valdštejna. Hrad Skálu postavil kolem roku 1350 Hynek z Valdštejna. Valdštejnovi zde žili několik desítek let. V letech 1416 až 1460 jej vlastnili páni z Jenštejna, pak Zajícové z Házmburka. V roce 1469 byl hrad obsazen královským vojskem. Od roku 1515 až do roku 1524 po částech skupoval hrad a panství Zikmund ze Smiřic. Smiřičtí začali přestavovat hrad Skála na zámek Hrubá Skála. Od té doby ještě zámek mnohokrát změnil svou tvář. Od posledních členů vymírajícího rodu Smiřických zámek s okolním panstvím získal Albrecht z Valdštejna. V roce 1821 zámek koupil Lexa z Aehrenthalu. V roce 1854 se zde narodil pozdější rakousko-uherský ministr zahraničních věcí a hlavní aktér tzv. Bosenské krize Alois Lexa von Aehrenthal. Roku 1859 byl zámek romanticky regotizován. Roku 1945 zámek převzal stát. Sloužil pak jako rekreační středisko ROH, později byl upraven jako hotel. Zámek stojí na pískovcové skále a leží asi 6 km jihovýchodně od Turnova nad obcí Hrubá Skála. Je k němu možné jet autem ze silnice Turnov - Jičín. Nejbližší vlaková zastávka je 2,5 km vzdálená. Do zámku vede kamenný most se sochami sv: Floriána a Vavřince. V blízkosti se naklézá Mariánská vyhlídka.Pro veřejnost jsou přístupné k prohlídce nádvoří a hradní vyhlídková věž, zbytek zámku slouží jako hotel. V letní sezóně hrad ožívá akcí nazvanou Poznej středověk. Nádvoří oživují rytíři, kejklíři, tanečnice, muzikanti. Jejich zajímavý program navrací zámku jeho původní charakter.V zámecké rokli se otevírá zábavný a sportovní areál, založený na klasických českých pohádkách a pohádkových postavách, které spolu s ochočenými zvířátky, soutěžemi a velmi atraktivním prostředím rokle nechají v dětech mnoho zážitků z návštěvy zámku. V části zámeckého parku je připraveno sportoviště, které nabízí např. lukostřelbu, trampolínu, slaňování, přemostění a velké lanové centrum.

Hrubý Rohozec

↑ na začátek stránky

Státní zámek Hrubý Rohozec, 511 01 Turnov Tel. 481 321 012, e-mail: pup@pupce.cz

Hrubý Rohozec je státní zámek a národní kulturní památka, která leží ve stejnojmenné městské části na severozápadním okraji města Turnova, v části Hrubý Rohozec. Původní hrad Rohozec byl založen kolem roku 1280 zřejmě Jaroslavem z Ralska a jeho synem Havlem Rybou z rodu Markvarticů. Od sedmdesátých let 14. století hrad náležel Markvartovi z Vartemberka, který napadal kvůli osobním sporům lužické sousedy. To vzbudilo nevoli krále Václava IV. Ten jeho hrady (Žleby, Zbiroh, Rohozec) obsadil, Markvarta uvěznil a majetek mu zabavil. Královské komoře patřil do r. 1422, kdy ho získali páni z Michalovic. Za husitských válek byl majitelem Jan Kruhlata z Michalovic, který jako katolík podporoval krále Zikmunda proti husitům. Žižka Turnov zapálil roku 1424, ale o osudu Rohozce samého tehdy zprávy nemáme. Od roku 1468 vlastnil hrad Jan Tovačovský z Cimburka, po něm ho zdědila jeho ovdovělá manželka Johanka z Krajku, známá svojí podporou Jednoty bratrské. Johanka zahájila roku 1506 přestavbu, v níž pokračovali Jan ze Šelmberka a Kunrát Krajíř z Krajku. Na místě původního hrádku se samostatně stojící hranolovou věží, propojenou s hrádkem obrannou zdí, vzniká komplex budov na nepravidelném lichoběžníkovém půdorysu. Pozdně gotické paláce spojily věž s vlastním hrádkem. Roku 1516 získal hrad dnešní půdorys. Od roku 1534 vlastnili hrad opět Vartemberkové. Karel z Vartemberka přeměnil hrad celkovým zvýšením a dílčími přestavbami na zámek. Východní křídlo bylo prolomeno otevřenou arkádou, zámecká průčelí získala sgrafitovou výzdobu a stará gotická věž byla včleněna do východního paláce. Po porážce českých vojsk na Bílé hoře připadl zámek Albrechtu z Valdštejna. Ten daroval Rohozec svému válečníkovi Mikuláši Desfoursovi. Původně francouzský šlechtický rod vlastnil zámek až do roku 1945, kdy byl vyvlastněn státem na základě Benešových dekretů. Za Desfoursů dostal Rohozec přídomek Hrubý na rozdíl od blízkého statku a vsi Malý Rohozec. Mikulášův syn Albrecht Maxmilián začal r. 1675 s barokní přestavbou zámku. Do jižního paláce byla vestavěna raně barokní kaple probíhající dvěma patry budovy. Desfoursové dali v 19. století zámku dnešní podobu. Počátkem století byly odstraněny dřevěné pavlače v druhém patře a nahrazeny vnitřní komunikací. Došlo k zazdění arkád a nejvyšší patro východní věže bylo sneseno. Jídelna byla vybavena novogoticky. Na pracích se po roce 1822 podílel především český architekt Jan F. Joedl, který také zámek opatřil klasicistními omítkami. Romantické prvky zasáhly především interiéry zámku. Z původního hradu se dodnes zachovaly jen sklepní prostory vytesané přímo do skály nad řekou Jizerou. Portál vstupní věže, již prochází návštěvník do nádvoří, je renesanční. Na nádvoří je ve zdi náhrobní deska Albrechta Maxmiliána Des Fours. Zámecké interiéry si uchovaly původní vzhled z doby, kdy sloužily jako reprezentační a obytné místnosti hraběte Mikuláše Vladimíra Des Fours Walderode a jeho rodiny. Barokní kaple Nejsvětější Trojice vysvěcená roku 1675 přestavěná z části ještě gotického hradního paláce má oltář s obrazem Korunování Panny Marie; přiléhající arkýřovitý výklenek má sklípkovou klenbu. Dvoupatrová kruchta nese varhany z poloviny 18. století. Vedle prohlídek je dnes kaple využívaná také ke koncertům a svatebním obřadům.

Hranice

↑ na začátek stránky

Zámek v Hranicích je barokní stavba vzniklá na původních základech staršího hradu vybudovaného Pernštejny. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Roku 1427 se Hranice staly součástí rozlehlého panství nepsaných vládců husitské a pohusitské Moravy - pánů z Cimburka. Za vlády Jana a Ctibora Tovačovských z Cimburka byly Hranice opevněny kamennými hradbami (1435-1460) a původně dřevěná městská tvrz, již pravděpodobně vybudovali v místech dnešního zámku někteří ze zástavních držitelů města, byla přestavěna na malý kamenný hrádek. Roku 1470 získal hranické panství společně s hradem pan Albrecht Kostka z Postupic, nejvyšší komorník zemského soudu v Olomouci. Na hradě ovšem mnoho nepobýval a pro značné zadlužení byl brzy nucen hrad s městem zastavit panu Janu Bělíkovi z Kornic. Nehledě na tuto zástavu ale hrad s přináležejícím zbožím roku 1475 prodal za 4000 zlatých a tři životy (termín „tři životy“ znamená možnost držby v zástavě po dobu tří generací rodu, tj. po dobu života pana Viléma a jeho dvou nástupců) pánům Vilémovi a Janovi z Pernštejna. Tato obchodní transakce ovšem poněkud komplikovala situaci, poněvadž právoplatnými majiteli jednoho a téhož panství se stali zároveň pan Jan Bělík a pan Vilém z Pernštejna. Není známo, jak se celá věc urovnala, ale k roku 1477 byl již pánem na Hranicích Vilém. Pernštejnové vlastnili město Hranice mezi léty 1475–1547. S jejich vládou je spojen rozkvět hranického panství i města samotného. Došlo také k další přestavbě městského hradu, jenž byl významně rozšířen (snad mezi rokem 1480 a 1514). Z této doby také pochází válcový základ dnešní zámecké věže. Pod vlastnictvím Jana Kropáče z Nevědomí zažilo město jednu z posledních renesancí svého rozkvětu. Poněvadž si Jan Kropáč vybral Hranice jako sídelní město, došlo k novým urbanisticko-architektonickým úpravám historického jádra, přičemž pozornost se soustředila především na sídlo samotné – tedy původně pernštejnský hrad, který byl přebudován na výstavný trojkřídlý renesanční zámek. Vlastní budova zámku se od dnešní stavby se lišila pouze západním křídlem, jež bylo o něco kratší než dnes, a také severním zakončením zámku, neboť severní arkádové křídlo ještě nestálo a zámek tak byl v tuto stranu oddělen od hospodářské části pouze příkopem, a úpravou vstupní (dnes Zámecké) ulice. Stará pernštejnská původně cele válcová věž dostala osmibokou nástavbu a byla zastřešena kuželovou střechou s podsebitím. Po smrti Jana Kropáče se na Hranicích vystřídalo několik majitelů (Jan mladší ze Žerotína, Bedřich ze Žerotína, Jan Jetřich z Kunovic), mezi léty 1600–1609 vlastnil město Zdeněk Žampach z Potštejna (z období jeho působení pochází korouhvička na zámecké věži a unikátní arkádové severní křídlo zámku). V současnosti slouží zámek jako městský úřad, kdy po rekonstrukci bylo nádvoří opatřeno skleněným příkrovem, čímž vzniklo světlé atrium.

Hradec nad Moravicí

↑ na začátek stránky

Státní zámek Hradec nad Moravicí, 747 41 Hradec nad Moravicí Tel. 553 783 444

Zámek Hradec nad Moravicí je zámek (původně hrad) v městě Hradec nad Moravicí v okrese Opava. Od roku 2001 je zámek v Hradci nad Moravicí národní kulturní památkou. Místo pozdějšího zámku bylo osídleno pravděpodobně už od první poloviny 8. století a nejpozději od 10. století se zde nacházelo hradiště. V zakládací listině kláštera Hradisko z 3. února 1078 se zmiňuje celní stanice, která stála nedaleko Hradce. V listině z roku 1224, kterou český král Přemysl Otakar I. potvrdil a rozšířil Opavě její městská práva, se zmiňuje hradecký kastelán Vítek. Když se Mikuláš Opavský vrátil z uherského zajetí a ujal se na Opavsku svých práv, musel Záviš z Falkenštejna s Kunhutou Opavsko opustit. V druhé polovině 80. let 16. století došlo k radikální pozdně renesanční přestavbě zámku. Dne 24. července 1627 dobyla Hradec císařská vojska. O den později byl velitel dánské posádky na Hradci Alexandr Holub v Opavě popraven. V únoru 1796 zámek vyhořel. Zničeno bylo celé druhé patro. V prvním patře byly především poškozeny místnosti v západním a severním křídle. Kromě cenného mobiliáře byla většinově zničena i cenná knihovna, jejíž hodnota byla odhadována na 30 000 zlatých. Teprve o více než rok později (15. července 1797) byla podepsána smlouva na renovaci zámku s krnovským stavitelem Janem Mihatschem. V letech 1872–1874 zpracoval architekt Alexis Langer několik studií a plánů na výstavbu hospodářského areálu zámku – tzv. Červeného zámku. V následujících letech 1874–1879 Langer sám řídil výstavbu areálu. Po roce 1879 převzal stavbu architekt Händel z Výmaru, který ji řídil až do dokončený výstavby v roce 1895. Nařízení vlády č. 132/2001 Sb. ze dne 28. března 2001 byl areál zámku s tzv. Bílým zámkem, Červeným zámkem a Bílou věží zapsán na seznam národních kulturních památek České republiky.

Hrádek u Nechanic

↑ na začátek stránky

Státní zámek Hrádek u Nechanic, 503 15 Nechanice Tel. 495 441 244, e-mail: zamek_hradek@volny.cz

Hrádek u Nechanic je neogotický zámecký objekt ležící na mírné vyvýšenině 800 m severozápadně od centra vsi Hrádek, 2,8 km jihovýchodně od města Nechanice a 11,5 km západně od Hradce Králové v okrese Hradec Králové. Z územního hlediska zámek stojí na katastru Lubno u Nechanic, části města Nechanice; hranice mezi Nechanicemi a Hrádkem těsně míjí zámeckou budovu z východní strany, přičemž se dotýká konce jejího východního k V roce 1829 koupili sádovské panství spolu s Nechanicemi od Schafgotschů Harrachové a rozhodli se na tzv. Lubenském vrchu postavit nový zámek. Zámek byl postaven v letech 1839–1854 jako hlavní, reprezentativní sídlo hrabat z Harrachu Františkem Arnoštem hrabětem z Harrachu. Projekt zámecké budovy ve stylu romantické neogotiky, tzv. Tudorské gotiky byl vypracován dle nerealizovaného projektu přestavby anglického zámku Crewe Hall od G. B. Lamba z poloviny 17. století. Projekt upravil a v detailech provedl významný rakouský architekt Karel Fischer. Ten také navrhoval veškeré interiéry zámku. Okolí zámku bylo současně s výstavbou upraveno jako anglický park. V části vznikla též obora a bažantnice.

Nedlouho po dostavbě zámku byla svedena v okolí bitva u Hradce Králové. V samotném zámku byl tehdy zřízen vojenský lazaret. V roce 1945 se stal zámek sídlem generálmajora Govorova, náčelníka jedné z armád Ukrajinského frontu Rudé armády. Roku 1945 byl zámek na základě tzv. Benešových dekretů znárodněn. Od roku 1953 je zpřístupněn veřejnosti.[1] Roku 2001 byl prohlášen národní kulturní památkou. Zámek tvoří dvojice patrových křídel, vzájemně svírajících úhel cca 110° a vybíhajících z ústřední, věžovité části tak, že půdorys zámku připomíná široce otevřené písmeno V. Půdorys je dále ozvláštněn řadou rizalitů. Silueta zámku je bohatě promodelována pomocí cimbuří a dalších quasifortifikačních prvků. Zámek má velmi ploché, střechy, které jsou navíc skryty za atikovými nástavci. V levé části zámku siluetu doplňuje věž. Reprezentativní interiéry zámku jsou luxusně řešeny a vybaveny nejen množstvím soudobého nábytku, ale také řadou starožitných prvků, převezených na zámek zejména z Itálie a Rakouska. Jedná se přitom jak o stavební prvky, například portály či kompletní dřevěné vyřezávané stropy, tak o starožitný nábytek a další umělecké předměty. K nejskvělejším dílům chovaným v zámku patří vzácné obrazy německých mistrů z konce 15. století v zámecké kapli Svaté Anny. Pozoruhodný je též soubor obrazů anatomických anomálií z 18. století. Zámek je nejen nejmladším neogotickým zámkem v České republice], ale patří k nejmladším zámeckým stavbám v České republice vůbec. Technicky zajímavé je řešení ústředního podlahového vytápění vytápějící všechny místnosti. Romantická podoba zámku je inspirativní též pro filmaře. Roku 1964 byly v parku zámku natáčeny scény z filmu Atentát. O dva roky později se zde natáčela část filmu Hotel pro cizince a v roce 1978 část pohádky Princ a Večernice. Z novodobé produkce pak film Milenec Lady Chatterleyové, Tmavomodrý svět, Troškova romance Andělské oči, detektivky Panství či Z pekla s Johnny Deppem, Noc lučištníka, v řadě pohádek i v seriálu o komisaři Maigretovi.

Hubenov (Horní Bělá)

↑ na začátek stránky

Humprecht

↑ na začátek stránky

Zámek Humprecht, 507 43 Sobotka Tel. 493 571 583

Zámek Humprecht, jedna z dominant Českého ráje, byl vastavěn italským architektem Carlo Luragem v letech 1666-1668 pro Humprechta Jana Černína z Chudenic. Novostavba zámečku v červnu roku 1678 vyhořela po zásahu blesku, ale Černínové objekt do roku 1680 obnovili a ještě jej nechali zvýšit o jedno poschodí. Od roku 1738 vlastnili zámek Netoličtí z Eisenberka a jejich dědicové, stavebně však zámek nebyl upravován až do třicátých let dvacátého století. Zajímavostí zámku je především unikátní řešení stavby, respektující terén, dále akustický sál, vysoký přes 16 metrů a turecký půlměsíc na špičce zámku. Interiéry v náznakové podobě přibližují podobu zámku v době rodiny Černínů, kteří jej nejvíce užívali. Ve druhém patře zámku je možno navštívit muzeum Sobotecka a také vyhlídkový ochoz, z něhož je, v případě dobré viditelnosti, krásný výhled po Českém ráji, na Jizerské hory, Krkonoše a České středohoří.

Humprecht, dříve také Humprechtsberg, je zalesněný vrch v okrese Jičín, v CHKO Český ráj. Leží asi 0,5 km severozápadně od Sobotky, na stejnojmenném katastrálním území. Vrch je známý především svou stavbou na vrcholu, což je stejnojmenný zámek s výraznou elipsovitou stavební dispozicí, vystavěný v letech 1666–1668. Humprecht je lovecký zámeček a byl letním sídlem Humprechta Jana Černína z Chudenic, císařského velvyslance v Benátkách. Návrh vytvořil Carlo Lurago ve stylu manýrismu, s prvky pozdní renesance a raného baroka, pravděpodobně jako parafrázi Galatské věže v Cařihradě. Stavbu probíhající v letech 1666–68 vedl Francesco Ceresola, který také zámek po požáru roku 1678 opravil a zvýšilo jedno patro. Tím však byly přetíženy základy, takže musely být zbourány přízemní hospodářské budovy a základy zpevněny kvádry z pískovce. Zlatý půlměsíc byl na vrchol umístěn roku 1829 místo původního zrezivělého slovanského kříže na základě pověstí o tom, že Heřman Černín byl vězněn v Turecku. Po Černínech zámek koupila roku 1738 rodina Netolických (Václav Kasimir Netolický z Eisenbergu), ovšem pomalu chátral. V letech 1937–39 byl rekonstruován. Za druhé světové války o něm Němci uvažovali jako o možné letecké pozorovatelně. V 70. letech 20. století byl zámek důkladně opraven. Vrch náleží do celku Jičínská pahorkatina, podcelku Turnovská pahorkatina, okrsku Mladoboleslavská kotlina a podokrsku Sobotecká kotlina, jehož je to nejvyšší vrchol.

Hustopeče nad Bečvou

↑ na začátek stránky

Renesanční zámek Hustopeče nad Bečvou se nachází přibližně 10 km východně od Hranic na Moravě na jižním okraji stejnojmenného městyse Hustopeče nad Bečvou, v těsné blízkosti silnice I/35 směrem na Valašské Meziříčí. Poprvé jsou Hustopeče uváděny v roce 1349, tehdy je jistý Milota z Bránic přenechal svému bratrovi Benešovi z Bránic. Ten je však záhy prodal Janu a Drslavovi z Kravař. Jelikož Hustopeče náležely do konce 15. století rodům, které vlastnily v okolí velké statky a panská sídla, je předpoklad, že se v obci ani bezprostředním okolí nevyskytovala žádná tvrz. Ta zde byla zřejmě postavena až v 16. století, kdy se zde usadila starojičínská větev Pánů ze Žerotína. Existence tvrze je patrná až ze známé Fabriciovy mapy Moravy vydané v roce 1569 a následně upravené v roce 1575. Přibližně kolem roku 1580 započali tehdejší majitelé hustopečského panství Karel ze Žerotína s manželkou Johankou Černčickou z Kácova s přestavbou staré a již nevyhovující tvrze na nové reprezentační sídlo.

Do roku 1596 tak vznikal dvouposchoďový renesanční zámek čtvercového půdorysu se čtyřmi křídly a vnitřním pravoúhlým nádvořím. Renesanční výstavba celého zámku pak byla dokončena nedlouho před rokem 1604. Dokládá to kromě celkového rázu stavby s jemnou kamenickou výzdobou (pozoruhodný je výjev korunování krále zajíců) také přímo výskyt erbů Žerotínů a Černčických umístěných v obloukových úhlech prostředních sloupů západního traktu zámeckého nádvoří.

V přízemí a v prvním patře nádvoří byly ze tří stran vybudovány lehké renesanční arkády s jónskými hlavicemi štíhlých sloupů s kuželovou balustrádou a s bohatou plastickou reliéfní výzdobou a na průčelí budovy se místy zachovalo sgrafito. Na stavbě se podílely významnou měrou italští kameníci a stavitelé, kteří již tou dobou byly trvale usedlí ve Valašském Meziříčí. Byli jimi Petr a Rudolf Minikat Vlach a Daniel Tiante Vlach, původem ze severoitalského Lugana. Čtvrtou stranu nádvoří dnes uzavírá nižší severní křídlo, které bylo přistavěno později a celý objekt částečně rekonstruován po roce 1740 za Jana Podstatského z Prusinovic. Toto severní pozdně barokní křídlo bylo členěné reliéfy náznakových arkád s porokokovou ornamentikou, zatímco všechna tři renesanční křídla jsou zdobena bohatými pozdně renesančními psaníčkovými sgrafity. Dílem barokních úprav je též šindelová mansardová střecha a dvouramenné schodiště z průjezdu ústící na arkády prvního patra. V přízemí západního křídla byla zřízena barokní kaple, vysvěcená roku 1758. V roce 1617 získal hustopečské majetky nejmladší syn Karla staršího ze Žerotína - Vilém Bedřich, horlivý evangelík, který se významně podílel na stavovském povstání v letech 1618-1620. Jelikož však zemřel v roce 1622 - ještě před hrozící konfiskací, byl majetek ponechán vdově po něm – Anně Hoffmanové z Grünbüchlu. Během 17. a 18. století pak Hustopeče často střídaly majitele, a tak stav a význam objektu upadal, neboť sloužil pouze správě. Až v roce 1799 jej koupil rod Baillou. V polovině 19. století zřídil Josef z Baillou na zdejším statku vzorné hospodářství. Tento rod pak držel zámek Hustopeče až do roku 1945, kdy byl zestáněn. V zámku je umístěn náhrobek Viktorína ze Žerotína (†1611) – nejstaršího syna zakladatele zámku Karla (staršího) ze Žerotína. Viktorín byl donedávna pokládán za stavebníka hustopečského zámku. Ve skutečnosti však jen celou výstavbu uzavřel konečnými úpravami interiérů.

Chaloupky

↑ na začátek stránky

Lovecký zámek Chaloupky najdeme v obci Nová Brtnice. Zámek Chaloupky vznikl v 17. století příslušníky italského rodu Collalto přestavbou hájovny. V polovině 18. století vzniká v okolí zámku osada Chaloupky. V současnosti nese obec název Nová Brtnice. Po výstavbě zámku Aleje u Kněžic se zámek Chaloupky opět stává hájovnou. Collaltové získali brtnické panství (pod které Chaloupky spadali) po třicetileté válce při konfiskaci majetku Albrechta z Valdštejna. Po druhé světové válce byl zámek Collaltům na základě Benešových dekretů zkonfiskován. V roce 1993 Lesy ČR zámek pronajaly Českému svazu ochránců přírody. V roce 1994 zámek odkupují a upravují jej pro účely střediska pro výchovu a vzdělávání v přírodě. V současné době zámek spravují Chaloupky, o.p.s.. V letech 2002 – 2004 proběhla rekonstrukce a rozšíření objektu.

Choceň

↑ na začátek stránky

Město Choceň leží na obou březích Tiché Orlice. První zmínka o městu pochází z roku 1227. V roce 1292 vlastnil tehdejší trhové městečko král Václav II. Zámek se nachází v centru města na levém břehu Tiché Orlice. V současné době je zámek po rekonstrukci a sídlí v něm Základní umělecká škola a muzejní expozice Podorlicka s expozicemi archeologie, paleontologie, geologie a historie. Zámek je obklopen rozsáhlým anglickým parkem. V letech 1562 - 1574 Zikmund ze Šelmberka vybudoval renesanční zámek jako své nové sídlo. Roku 1646 byl vydrancován Švédy, několikrát vyhořel a byl upravován. Do barokní podoby nechali zámek v 18. století přestavět tehdejší majitelé, rod Kinských. Tato podoba zámku se však nedochovala, protože zámek v roce 1829 opět vyhořel. V r. 1850 byl Kinskými opraven a bylo přistaveno východní křídlo s pseudogotickou kaplí. Zámek je čtyřkřídlý obdélníkový. Na východní straně je přistavěna kaple s polygonálním závěrem. V patře zámku najdeme sdružená okna, v nádvoří na dvou stranách přízemní se nachází trojosá arkáda. Přízemí zaklenuto, nad dveřmi do chodby se nachází pamětní nápis z roku 1562.

Chodová Planá

↑ na začátek stránky

V uzavřeném areálu v jihozápadní části Chodové Plané při jižním okraji původně anglického parku se nachází nový zámek. Rozsáhlý park založil hrabě Hans Ernst von Berchem-Haimhausen ještě před stavbou zámku a zahrnuje v sobě i starý židovský hřbitov. Na území parku původně stála řada romantických staveb, bohužel tyto stavby po válce zanikly. Samotný prostor okolo zámku je nepřístupný, osazen cedulemi zákazu vstupu a ve výhledu na něj brání vzrostlé stromy, takže v létě není téměř vidět. I samotné práce na rekonstrukci probíhají velmi nepravidelně, protože brána je neustále zamčená. Přípravy na stavbu nového zámky byly zahájeny již v 70. letech 19. stol. za Jana Arnošta. Nejmladší sídlo v Chodové Plané, novorenesanční zámek, ale vznikl až za hraběte Hanse Ernsta von Berchem–Haimhausena v letech 1902 až 1904 podle projektu vídeňského architekta R. Feldscharka. Postavil jej plánský architekt Thomas Thuner. Po válce přešel zámek do majetku státu a v 50. letech se zámek i velká část parku stala vojenským prostorem a byl obsazen plánskou rotou Pohraniční stráže. Vojenský útvar zde působil až do roku 1990. Dnes je zámek v majetku Chodové Plané a je pomalu rekonstruován.

Choryně

↑ na začátek stránky

Obec Choryně se nachází asi 8 km od Valašského Meziříčí jižně od silnice spojující města Valašské Meziříčí a Hranice. Choryňský zámek najdete hned naproti kostelu. Původně zde stávala tvrz a v 17. století byla přestavena na zámek. Ještě v roce 1761 chránil zámek vodní příkop, v němž chovali ryby pro potřebu kuchyně a přes příkop vedl zvedací most. Zámek je čtyřkřídlý, jednopatrový s uzavřeným vnitřním nádvořím. Na nádvoří vedou dva průjezdy, jeden od přístupové silnice a druhý z parku. Dnes budova slouží jako klášter sester sv. Kříže. Park v okolí zámku je vzorně udržován. Nikde není žádný zákaz vstupu do parku. Prameny o vzniku zámku si opět občas protiřečí. Původně stála v Choryni tvrz na vrchu zvaném Hradiště. Z poloviny 15. století jsou první záznamy dokládající existenci tvrze v Choryni. K první stavebním úpravám došlo v průběhu 17. stol. a tvrz dostala vzhled barokního zámku. V 19. století jej Jan Křtitel Forgáč upravil na empírový zámek. V roce 1882 byla budova přeměněna na klášter sester sv. Kříže.

Chropyně

↑ na začátek stránky

Zámek Chropyně, náměstí Svobody, 768 11 Chropyně Tel. 573 355 074

Městečko Chropyně leží severně od okresního města Kroměžíže. Zámek v Chropyně je dvoupatrová jednoduchá budova se spoustou oken v kamenných portálech. Budova je zakryta jasně červenou střechou, které vévodí vysoká, štíhlá věž. V přední části jediného zámeckého křídla je krátké podloubí a nedaleko něj stojí kamenná studna s kovanou mříží. Dříve zde stála stará tvrz, z které vznikl kolem roku 1615 renesanční zámek. Přestavba byla provedena v letech 1701-1703 Matyášem Porstem podle projektu G. P. Tencally, tehdy byl zámek rozšířen a zvýšen. Tato přestavba se, až na vzhled fasády a zastřešení, dochovala dodnes. Kolem roku 1850 byly v interiérech zámku provedeny romantické úpravy. V místnostech chropyňského zámku si můžeme prohlédnout početnou sbírku zbraní v Rytířském sále, soubor cínového nádobí, místnost se stolem krále Ječmínka nebo krásný dřevěný strop s vyobrazeními bývalých chropyňských pánů.

Za husitských válek byla Chropyně osadou, možná s tvrzí, tehdy ji dostal do zástavy kroměřížský měšťan Petřík a jeho manželka Dorota. Na začátku 16. století byli v Chropyni páni z Ludanic, kteří se velmi přeli se svými sousedy pány z Kunštátu. Roku 1520 vlastnil Chropyni Hynek z Ludanic, který poddané velmi trápil nadměrnými robotami, avšak jeho syn Jan z Ludanic poddaným polepšil. Jan roku 1567 prodal Chropyni Vratislavovi z Pernštejna, ale ten ji hned vyměnil s Hanušem Haugvicem z Biskupic za Litomyšl. Po smrti Hanuše jeho dědicové prodali Chropyni Janu Purkartovi Černickému z Kácova a na Lysicích. Ten Chropyni odkázal roku 1585 svému synovci Janovi z Boskovic a na Třebové. Dalším majitelem byl Jindřich Slavata, který Chropyni prodal roku 1595 Pražmovi z Bílkova. Od Pražmových dědiců panství odkoupil kardinál František Ditrichštejn roku 1615. Tento pán později připojil chropyňské panství k ostatnímu biskupskému majetku.

Chudobín

↑ na začátek stránky

Kolem zámku Chudobín je cenný park, hned u zámku je zajímavý barokní kostelík a další dva - každý jiné konfese - jsou ve vesnici. vrz z přelomu 14. a 15. století náležela v 16. století Zoubkům ze Zdětína. Na konci 16. století ji získali Hájovští z Háje a rozšířili ji v dvoukřídlý renesanční zámek. Další úpravy prováděli na konci 17. století Volčínští z Volčína a na počátku 18. století Wittenové. Tyto barokní úpravy však celkový charakter renesanční budovy příliš nezměnily. Terschové (majitelé v letech 1802 - 1945) v roce 1847 postavili v jeho sousedství nový pseudorenesanční zámek (spíše empírový, pozn. de ardoise). Původní zámek se změnil v hospodářskou budovu a byty služebnictva. Po druhé světové válce sloužila stará budova jako byty, v nové pak bylo školící středisko podniku Sigma Olomouc. Dnes slouží zámek jako soukromý hotel.

Chuchelná

↑ na začátek stránky

Obec Chuchelná se nachází při samé hranici s Polskem. Zámek ze 17. stol. najdete přibližně uprostřed obce. Po válce se uvažovalo s využitím zámku na politickou školu, neštěstí v roce 1952 byl v zámku zřízen rehabilitační ústav a tomuto účelu slouží zámek dodnes. ámek v polovině 17. stol. měl údajně postavit Jiřík Lichnovský z Voštic, při prodeji Chuchelné Jaroslavu Skrbenskému z Hříště, však podle jiných autorů stála v Chuchelné jen větší budova a ta byla ještě v ruinách. Chchelná se ještě v roce 1670 vrátila do rukou Lichnovských. Zámek byl postaven v raně barokním slohu. V roce 1776 za knížete Jana Karla Lichnovského k němu byla přistavena kaple. Další přestavby postupně změnily podobu zámku. K největší přestavbě došlo za Karla Maria Faustina Lichnovského, který v roce 1853 nechal přistavět druhou budovu tzv. Dům kavalírů, který sloužil k ubytování hostů. Zámek sloužil jako lovecká rezidence a navštívil jej i německý císař Vilém II.( 1893, 1894, 1897 a 1913) a také saský král Albert (1899). V 19. stol. byl založen při zámku park. V parku byla postavena v 19. stol. hrobka knížat Lichnovských.

Chvatěruby

↑ na začátek stránky

Zámek Chvatěruby ve stejnojmenné obci je částečná zřícenina zámku, který byl postaven v 16. století na místě původního hradu (resp. tvrze), ze kterého se dochovaly jen pozůstatky zdí. V současné době je zámek v opravě. Ve 12. století byla postavena Chvatěrubská tvrz, ve druhé polovině 15. století ji Zajícové z Hasenburka přestavěli na hrad. V roce 1467 byl hrad dobyt a pobořen Pražany, brzy na to opraven a obýván Řehořem z Hainburka. Roku 1568 byl hrad Janem z Valdštejna přestavěn, ve třicetileté válce byl Valdštejnovými vojáky vydrancován. Po válce hrad koupila Anna Markéta Kostomlatská z Vřesovic, která v roce 1689 hrad odkázala svému muži Krištofu Voračickému z Paběnic. Na počátku 18. století se jejich syn Karel Josef Voračický oženil s Marií Konstancií, která vnesla na Chvatěrubský hrad honosnější život. Pro vznešenější nový život a starý vetchý hrad již nestačil. Proto Karel Josef Voračický roku 1717 požádal křížovnického vicemistra, aby mu dovolil v klášterní skále nalámat 500 sáhů kamene na novou stavbu. Jižní a východní strana hradu byly zbořeny a ke zbylému mohutnému zdivu byl přistavěn nový zámek barokního stylu. Karel Voračický se při přestavbě velmi zadlužil a nedokončil jí. Od té doby začal zámek zanedbávat. 4. července 1752 vichřice shodila velkou část zámecké střechy. Majitel zámku byl vyčerpaný stavbou z jara shořelého dvora a tak střechu opravil jen ledabyle. 30. září téhož roku byla střecha znovu větrem shozena. V roce 1816 nechal nový majitel chvatěrubského panství z opuštěné budovy vytrhat kamenné ostění dveří i oken a převezl je do Panenských Břežan. Potom už ani domácí obyvatelstvo stavbu nešetřilo a odnášelo z ní, co se dalo. 13. září 1817 v jednu hodinu po půlnoci, za úplného bezvětří, zřítila se do farní zahrádky střecha dosud zachovalého východního zámeckého křídla. Do roku 1820 zůstala budova opuštěná, kdy pražský tesařský mistr Rohan se pokusil stavbu opravit. Bohužel ale nebyla obnovena ani spadlá římsa. Když objekt začal ohrožovat kolemjdoucí, roku 1891 farář Frolík nechal na vlastní náklady zdivo zbořit a kamenem zasypat propadlé sklepy. Ve zbylé zřícenině si zřídil zahrádku, odkud je okny bývalého zámku krásný rozhled po romantickém Povltaví. Když poslední majitel upadl v konkurz, ujala se Chvatěrub Hospodářská úvěrní banka, od ní r. 1918 koupil zámek František Matějovský. Roku 1947 byl zámek znárodněn, přešel do vlastnictví státu. Roku 1991 byl zámek vydán restituentům.

Chyše

↑ na začátek stránky

Zámek Chyše, č.p. 30, 364 53 Chyše. Telefon: 602 47 20 51

Zámek Chyše je zámek ve stejnojmenném městě v Karlovarském kraji. K zámku patří park, který byl založen už v 17. století. Původně vladycké sídlo a ves, poprvé připomínané v letech 1169–1192 bylo od roku 1254 sídlo rodu Odolenoviců. V letech 1361–1365 byly Chyše s rabštejnským panstvím majetkem královské koruny Karla IV., ale v letech 1370–1378 patřily ke žlutickému panství a od roku 1397 byly v držení bratří Smetánků z Hradišťan. Roku 1422 se Chyší pravděpodobně zmocnil Jindřich z Plavna, po něm je Jan Calta z Kamenné Hory připojil k Rabštejnu. Spolu s ním se Chyše ocitly v majetku Buriana z Gutštejna, který městečko opevnil, obnovil hrad, pobořený vojsky Jiřího z Poděbrad, a založil karmelitánský klášter. Posledním mužským potomkem byl Viktorín z Gutštejna. Sňatkem s jeho dcerou Anežkou získal Mikuláš z Lobkovic roku 1566 její dědictví, zahrnující kromě Chyší též statky Podbořany, Kryry a Lubenec. Mikuláš nechal hrad přestavět na renesanční zámek, avšak už v roce 1579 prodal zámek a město Chyše s vesnicemi Ferdinandu Renšpergerovi z Ronšperka a Držkovic. Roku 1587 koupila tento majetek Griselda, vdova po Adamovi ze Švamberka, rozená z Lobkovic, a po ní ho vlastnil její syn Bohuchval Berka z Dubé, na Bělé a Kuřívodách. Ten byl považován za jednoho ze strůjců stavovského povstání z let 1618–1620, proto po prohrané bitvě na Bílé hoře uprchl ze země, v nepřítomnosti byl pak odsouzen k trestu smrti, ztrátě cti a jeho jméno bylo přibito na staroměstskou šibenici. Celý jeho majetek byl zkonfiskován. V roce 1622 byly Chyše bez odhadu levně prodány císařskému apelačnímu radovi Jiřímu Vilému Michnovi z Vacínova. Rodu Michnů z Vacínova zůstaly Chyše do roku 1664, kdy zadlužený Vilém Bedřich zemřel a jeho majetek koupil v dražbě Vilém Albrecht Kolovrat-Krakovský pro svou dceru Annu Ludmilu. Anna Ludmila Kolovratová-Krakovská se poprvé vdala za Julia Albrechta Kolovrata-Libštejnského, podruhé za Jiřího Viléma Michnu z Vacínova, synovce Viléma Bedřicha. Zprvu převzala jen polovinu panství, majitelkou celých Chyší se stala až v roce 1672, když zdědila i druhou polovinu, kterou mezi tím získali její otec Vilém Albrecht a strýc Arnošt Abund Kolovrat-Libštejnský. Brzy poté věnovala scelené panství svému manželovi Jiřímu Vilémovi. Ludmila dala přestavět zámek v barokním stylu a za městem na kopci nově postavit kostel Zvěstování Panny Marie s rodinnou hrobkou. Když roku 1718 zemřela, dědil po ní její bratr Jan František Kolovrat-Krakovský a po něm jeho syn Vilém Albrecht a jeho syn Jan Josef. Od něho Chyše roku 1747 koupil Václav Leopold Putz z Breitenbachu. Putzové však panství zadlužili a roku 1766 je v dražbě získal hrabě Prokop Lažanský z Bukové. Prokop (I.) Lažanský, nejvyšší dvorní kancléř, vlastnil již panství Manětín a Rabštejn a příslušenství Chyší rozšířil o statky Lubenec, Struhaře, Drahonice a Řepany. Po jeho smrti roku 1804 došlo k rozdělení rodu Lažanských na dvě větve: Chyšskou a Manětínskou. Manětín a část Rabštejna zdědil syn Jan, Chyše s příslušenstvím a menší část Rabštejna zdědil Prokop (II.), česko-haličský dvorní kancléř, který připojil k Chyším statek Lybini. Po jeho smrti v roce 1823 zdědil Chyše nejstarší syn Prokop (III.) Lažanský, který je spravoval až do roku 1868. Prokop III. pověřil v letech 1856–1858 pražského architekta Ignáce Ullmanna rozsáhlou úpravou zámku ve stylu tehdy moderní tudorovské gotiky a dal tak zámku současnou podobu. Bezdětný Prokop v roce 1868 zemřel a Chyše zdědili synové bratra Vojtěcha, bývalého moravského místodržitele, Alexandr († 1870) a poté Leopold († 1891), říšský poslanec za stranu mladočeskou a pak svobodomyslnou. Roku 1891 se majitelem Chyší stal Leopoldův bratr, Vladimír Lažanský, významný představitel české kulturní a politické scény na přelomu století, mj. prezident Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895. Jeho syn Prokop (IV.) vlastnil velkostatek od roku 1925 až do roku 1945, kdy byl podle Benešových dekretů zestátněn. Když po 2. světové válce přešel zámek do vlastnictví státu, sídlilo v něm několik státních institucí, které se o zámek nestaraly, takže v roce 1967 musel být uzavřen a plánovaných oprav se do roku 1989 už nedočkal.

Začátkem roku 1996 zchátralý zámek koupil Ing. Vladimír Lažanský s manželkou Marcelou a téhož roku zahájili jeho celkovou obnovu. Oprava zámku byla zařazena do Programu záchrany architektonického dědictví ČR při Ministerstvu kultury. Z fondu tohoto programu byly poskytovány finanční dotace. 30. května 1999 byla otevřena první zámecká expozice, včetně stálé expozice „Karel Čapek a západočeský kraj“.

Chýnov

↑ na začátek stránky

O hradišti Chýnov se zmiňuje již Kosmas ve své Kronice české. Uvádí, že zde v roce 981 bylo slavníkovské hraniční hradiště na ochranu proti Rakousům. To stávalo na ostrohu v místech dnešního zámku. Po vyvraždění Slavníkovců Chýnov získali Přemyslovci. Až do poloviny 13. století na hradišti sídlil knížecí a později královský správce Chýnovského kraje. (Znám je Oldřich, uváděný roku 1222). Roku 1250 král Václav I. směnil Chýnov s pražským biskupstvím. Za Arnošta z Pardubic byla na místě hradiště vystavěna tvrz. Do světských rukou se panství s tvrzí dostává roku 1413, kdy je arcibiskup Konrád z Vechty připsal Hanuši z Ronova. Ve druhé polovině 15. století získali Chýnov Malovci z Malovic. Ti mimo jiné najali rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan, aby zavedl do města vodovod. Voda byla vedena otevřenou strouhou do Návozského rybníka a odtud dřevěnými rourami do městských kašen. Současně se stavbou vodovodu byl roku 1581 postaven v sousedství tvrze pivovar. Za třicetileté války získali panství Eggenberkové a po nich roku 1719 rod Schwarzenberků. Ti v letech 1730–32 přestavěli starou tvrz na barokní zámek. Ten jim patřil až do roku 1945, poté byl zkonfiskován. Zámek poté sloužil sociálním službám. Dnes je zde domov pro seniory.

Ivanovice na Hané

↑ na začátek stránky

Zámek v Ivanovicích na Hané je pozdně renesanční zámek ležící ve stejnojmenné obci, asi 7 km severovýchodně od Vyškova. První písemná zmínka o Ivanovicích pochází z roku 1183. Ves byla součástí Orlovského panství, které náleželo johanitskému řádu společně s hradem Orlov. Ten roku 1482 spolu s vsí Orlovice, Ivanovicemi s dvorem a vesnicemi Hoštice, Málkovice (dnes Moravské Málkovice) s dvorem a Medlovice s dvorem Johanité prodali varadínskému biskupovi Janu Filipcovi. Roku 1503 získal Orlovské panství Jindřich Kropáč z Nevědomí. Ten si jako středisko panství zvolil Ivanovice a zde také vybudoval vodní pozdně gotickou tvrz. Smrtí Jinřichova syna Bohuše Kropáče získaly panství jeho sestry, které byly provdány za Pražmy z Bílkova a ti statek velmi zadlužili. Následným majitelem se stala Kristina z Rogendorfu, vdova po Hynku starším Bruntálském z Vrbna. Ta prodala Ivanovické zboží s příslušenstvím moravskému Janu Bukůvkovi z Bukůvky († 1611). Ten nechal v roce 1608 objekt johanitské komendy, později vodní tvrze přestavět do podoby renesančního zámku. Po několika dalších majetkových převodech koupil ivanovické panství Jan Přepyský z Rychemberka. Velmi zadlužené panství převzal v roce 1725 jeho syn Jan Václav Přepyský z Rychemberka, který vynikl jako úspěšný hospodář. Ten však tvrdě utlačoval a vykořisťoval poddané, aby splatil ohromné dluhy, jež vázly na majetku. K panství pak ještě přikoupil statek Vícemilice.

V letech 1792-1837 držela panství hrabata z Aueršperka a v roce 1837 je koupil arcivévoda František Ferdinand d’Este, princ Modenský, jehož dcera a dědička Marie Tereza Rakouská-Este se stala bavorskou královnou a tím přešel zámek do majetku bavorské královské rodiny Wittelsbachů. Posledním vlastníkem zámku se stal bavorský král Ludvík III. Bavorský. Po roce 1918 Ludvík Bavorský vedl s tehdejším Československem vleklé soudní spory, když to mu zámek neprávem zabavilo. Ačkoli nakonec mělo dojít k jeho řádnému prodeji, nacistická okupace zabránila prodeji veškerého německého majetku. Zámek byl tak po roce 1945 na základě tzv. Benešových dekretů podruhé zabaven Československým státem. V období druhé poloviny 20. století se zámek stal součástí areálu národního podniku Bioveta. Inventář zámku si částečně odvezl poslední majitel a něco se nachází ve vyškovském muzeu. V současné době je objekt již částečně opraven.

Jaroměřice nad Rokytnou

↑ na začátek stránky

Státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou, 675 51 Jaroměřice nad Rokytnou Tel. 568 440 237

Barokní zámek Jaroměřice nad Rokytnou patří ve středoevropském prostoru k nejmohutnějším architekturám první poloviny 18. století. Původní středověká tvrz byla koncem 16. století přestavěna na renesanční zámek, pohlcený pozdějšími budovami. Dnešní podobu získal zámek za hraběte Jana Adama Questenberka v letech 1700 - 1737. Hrabě patřil k velkým mecenášům a milovníkům hudby a divadla, takže se jeho zámek stal zcela přirozeně významným centrem kulturního života. Dirigent zámecké kapely František V. Míča zde zkomponoval a roku 1730 uvedl operu "O založení města Jaroměřic", jejíž italský text byl nedlouho poté přeložen do češtiny, ve světě opery tehdy zcela exotického jazyka. Na prohlídkové trase vyniká výpravný Sál předků s rozměrnou nástropní malbou a podobiznami členů hraběcího rodu, umístěných v dřevěném obložení stěn. Velkolepá je rovněž výzdoba stěn Čínského salónku s podlahou dekorativně vykládanou různobarevnými dřevy. Rozměry vyniká taneční sál a sala terrena se zdobenou valenou klenbou v přízemí západního křídla. Kromě hodnotného barokního mobiliáře lze v interiérech vidět také mnoho dobových hudebních nástrojů. Výsledný dojem z návštěv Jaroměřic: výborný. Honosný barokní zámek se zajímavými interiéry. Vnější podoba zámku se každoročně mění podle probíhající obnovy fasád. Všechny služby zcela v pořádku, navíc příjemně působí prostor nádvoří, otevřené přízemí zámku i pokladna. Na zámek navazuje krásná zahrada, kterou protéká potok. Manželce se tady velmi líbilo, po upravených cestičkách se dobře jezdilo s kočárkem a panující ticho přerušoval jen zpěv ptáků. Nakonec mě ještě přemluvila, abych vylezl na strom osvobodit kočku, která tam však asi číhala na nějakého opeřence. Kočka v pohodě seskákala dolů, ale bylo vidět, že si o takhle aktivních lidech myslí svoje.

Javorná

↑ na začátek stránky

Barokní zámek Javorná se nachází severozápadně od stejnojmenné vesnice při silnici č. 208 na Bochov. Jde o jednokřídlý zámek s hospodářským traktem a s kostelem sv. Jana Nepomuckého z roku 1729–1730. Je ve špatném stavu; část jeho hospodářského traktu byla navíc v minulosti necitlivě přestavěna. Zřejmě již od poloviny 14. století zde bylo bečovské manství. První zmínka o zdejší vsi s tvrzi pochází z roku 1366, kdy patřily Luitoldovi z Javorné, který byl, stejně jako jeho nástupci, leníkem Rýzmburků, vládnoucích na Bečově a na Andělské Hoře. Počátku 15. století Javornou drželi Zajícové z Házmburka, kteří ji připojili k panství Andělská Hora. Zdejší tvrz poté ztratila význam a byla patrně užívána k hospodářským účelům. V letech 1412-1567 patřila Javorná pánům z Plavna, po nich byli držiteli Hasištejnští z Lobkovic. Od konce 16. století patřila Javorná Colonům z Felsu. Ti o majetek přišli pro svoji účast na stavovském povstání. Roku 1623 prodal panství Albrecht z Valdštejna Questenberkům. Ti přestavěli v letech 1729-1730 původní tvrz na dnešní zámek. V roce 1752 získali Javornou jako součást bečovského panství Kounicové. Od roku 1831 patřila Javorná Beaufort-Spontiniům. Roku 1929 zakoupila zámek spolu s okolními lesy Kolegiátní kapitula staroboleslavská. Ta zámek vlastnila do roku 1948, kdy jí byl zabaven československým státem. Po roce 1989 ztratil zámek nadále vlastněný státem využití a začal chátrat. V letech 2007–2010 došlo po dlouhých sporech k navrácení původnímu majiteli, který se pokouší o jeho postupnou obnovu.

Janovice (zámek)

↑ na začátek stránky

Zámek stojí při silnici vedoucí z Rýmařova na Velké Losiny v obci Janovice, dnes části Rýmařova. Nejstarší tzv. východní jednopatrová část s věží byla postavena za Žerotínů v 1. pol. 16. stol. v renesančním slohu a o 100 let později byla barokně upravena. Severní a západní křídlo bylo postaveno ve 2. polovině 18. století, kdy byl zámek v majetku Harrachů. Koncem 19. století, v rámci vysoušení okolních bažin byl při zámku založen zámecký park, který je volně přístupný.

Zámek je od roku 2012 otevřen pro veřejnost, alespoň ty místnosti, u kterých je to povoleno statiky. Nicméně z vybavení se nedochovalo nic a místnosti jsou prázdné až na několik smutných pozůstatků po archivu. V současné době je zde výstava původních fotografií vybaveného zámku. O zámek se uchází potomci původních majitelů, soudy jejich nároky odmítají. Z důvodu nevyřešených majetkových nároků budova dále chátrá a její budoucnost je nejistá.

Jaroměřice (zámek)

↑ na začátek stránky

Jánský Vrch

↑ na začátek stránky

Státní zámek Jánský Vrch, 790 70 Javorník Tel. 584 440 286, e-mail: zamek@email.cz

Dnešní zámek se vypíná na místě hradu, který je připomínán roku 1307 jako majetek svidnického knížete. Záhy na to přešel do vlastnictví vratislavských biskupů v jejichž držení zůstal až do roku1945. Současný objekt jen málo překračuje půdorys svého raně gotického předchůdce, třebaže prošel řadou stavebních změn. První lze datovat od konce 15. století, kdy hrad, poničený husitskými válkami a chátrající v zástavních drženích, obnovili biskupové Jan Roth a Jan Thurzo (odtud název Jánský Vrch). Po počátku 17. století vyrůstají při severní straně bývalého hradního nádvoří renesanční novostavby s arkádovou lodžií. Významnou přestavbou prošel Jánský Vrch v 18. století, kdy biskupové Filip von Sinzerdorf a Gothard F. Schaffgotsch změnili zámek na barokní rezidenci. V druhé polovině 18. století na zámku 30 let působil spoluzakladatel německé komické opery Karel Ditters z Dittersdorfu. Úpravami na začátku 19. století uvedl Kristián z Hohenlohe zámek do dnešní podoby. Zámek s navenek strohými fasádami ukrývá kvalitní interiéry historizujících slohů 19. století, zdobené jemnou štukaturou a iluzivními ornamentálními malbami. Mobiliář s uměleckými sbírkami vypovídá mnoho o životním stylu a zálibách vysokých církevních hodnostářů. Jánský Vrch nabízí dva prohlídkové okruhy. V základním například hudební a rokokový salonek (oba na snímcích), koncertní a konferenční sál a pracovnu. V hospodářském okruhu to jsou například dolní kaple, ložnice a salón správce zámku a zámecká kuchyně.

Jemniště

↑ na začátek stránky

Jemniště, 257 01 Postumice Tel. 317 796 212, e-mail: zamek@jemniste.cz http://www.jemniste.cz/

V blízkosti zemanské tvrze ze 14. století nechal vybudovat v roce 1723 František Adam Trautmannsdorf dle návrhu pražského architekta F.M Kaňky barokní zámek Jemniště. Po požáru roku 1754 byl zámek částečně upraven v duchu rokoka a tato podoba zůstala zachována do dnešních časů. Zámecké interiéry jsou vybaveny dobovým nábytkem a sbírkami Sternbergů. Ústřední prostorou zámku je taneční sál prostupující dvěma patry, jehož stropy a stěny zdobí rokokové malby od Felixe Ant. Schefflera. K nejkrásnějším interiérům patří zámecká kaple Sv. Josefa s výzdobou Václava Vavřince Reinera, Felixe Antonína Schefflera a Matyáše Bernarda Brauna. Areál zámku je doplněn rozsáhlým anglickým parkem. Výsledný dojem z návštěvy Jemniště: výborný. Při mé poslední návštěvě bylo vedro k padnutí a tak jsem ocenil možnosti posezení pod mohutnými stromy před zámkem i procházku ve stínu stromů v parku. Při prohlídce interiérů působila průvodkyně velmi mile. A to ještě před zámkem čekalo na děti překvapení: projížďka na koních. Přestože se malí kluci i holčičky nemohli dočkat, až se na ty koně posadí, spořádaně čekali, až na ně přijde řada. Z Jemniště se mi vůbec nechtělo odjíždět.

Jenišovice

↑ na začátek stránky

Jenišovice jsou zámeček, který leží v okresu Písek mezi Milevskem a Dmýšticemi asi 300 metrů od silnice. Patří k obci Přeborov. Jsou to tři budovy postavené okolo čtvercového dvora. Dvorem prochází cesta, která vede do obce Přeborov, na jižní části je malé jezírko. Jedna z budov je sýpka, druhá chlév a třetí je obytná. Celý komplex je renesanční a pochází ze sedmnáctého století. Původními majiteli byli Přeborští z Něžovic, v 18. století ho dostali Schwarzenberkové. V roce 1918 byly při opravě hromosvodu nalezeny v plechové báni věžičky listiny, podle kterých zde byla v roce 1428 postavená kaple. Kromě kaple zde jihovýchodním směrem býval dvorec a ves. Jenišovice sloužily jako ozdravovna pro nemocné a přestárlé mnichy z nedalekého milevského kláštera. Panský dvorec v 19. století vyhořel a nový byl poté postavený u budovy zámečku. Tvrzení, že zde býval klášter, nejsou doložena. V roce 1924 při provádění pozemkové reformy byl velkostatek rozparcelován a pozemky byly přiděleny občanům z Hrejkovic, Níkovic, Dmýštic a Něžovic.

Jevišovice

↑ na začátek stránky

Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno Tel. 515 231 141, příp. Moravské zemské muzeum Brno - 542 321 205 e-mail: program@mzm.cz

Starý zámek v Jevišovicích vznikl na místě hradu postaveného kolem poloviny 15. století na pravém břehu řeky Jevišovky. Gotickou podobu ztratil na konci 16. století, kdy byl přeměněn na renesanční sídlo. Objekt, jenž značně utrpěl za třicetileté války, byl v roce 1686 opraven a přestavěn do současné podoby za použití barokních prvků novým majitelem panství Ludvíkem Raduitem de Souches. Zámek je od roku 1974 ve správě Moravského zemského muzea v Brně, které zde zpřístupnilo depozitář lidového nábytku, depozitář historických hudebních nástrojů, expozici "Historický vývoj Jevišovicka" a dlouhodobou výstavu "Umění skalních maleb".

Jesenec (zámek)

↑ na začátek stránky

Cestujeme-li z Konice do Moravské Třebové, nemůžeme Jesenec minout. Leží ve vzdálenosti 3 km od Konice na jižním svahu zámecké Horky. V Jesenci je rovněž železniční zastávka od níž je zámek viditelný. Zámek byl postaven v r. 1711 a vystřídalo se v něm 18 majitelů. Jako autor stavby bývá uváděn vrcholně barokní architekt Jan Blažej Santini Aichl, kterému se přisuzuje i autorství přidruženého poutního kostela. Dnes byl vrácen řádu sester dominikánek a slouží jako domov důchodců.

Jeseník nad Odrou (zámek)

↑ na začátek stránky

Zámek se nachází v severní části obce při silnice z Mankovic do Jeseníka nad Odrou. Stojí v těsném sousedství rybníka a je obklopen neudržovaným parkem o rozloze asi 1 ha. Zámek z 18. století si ponechal svůj vzhled s poslední přestavby z poloviny 19. stol. Jedná se o jednopatrovou obdélníkovou budovu s vysokou mansardovou střechou a hladkým průčelím. V severní části přízemí se dochovaly klenuté stropy.

Jevíčko (zámek)

↑ na začátek stránky

Jevíčku, bývalém královském městě, se nachází renesanční zámeček. Pokop Podstatský z Prusinovic, který koupil město v r. 1557, a jeho syn Jetřich (držel Jevíčko od r. 1571) vystavěli asi v 1. 1559–1579 v jeho západní části přízemní renesanční zámek s věží. (Je možné, že zámek postavili na místě starší tvrze, která je ale někdy umísťována do prostoru náměstí.) V 1. 1584–1722 drželi jevíčský statek Žalkovští ze Žalkovic a r. 1730 jej koupila hraběnka Marie Františka z Lichtenštejna, ovdovělá Salm-Neuburková. Zřejmě již za ní byl v první polovině 18. století zámek přestavěn na jednoposchoďový v barokním slohu a kolem zámeckého objektu zřízen francouzský park. Další Salm-Neuburkové, kteří drželi Jevíčko až do r. 1797, měli své sídlo v blízkých Opatovicích a zámek v Jevíčku prodali městu. To zde zřídilo nejprve pivovar a později využívalo zámeckou budovu pro administrativní a školské potřeby. Od r. 1961 zde byla umístěna základní devítiletá škola.

Jezeří

↑ na začátek stránky

Státní zámek Jezeří, 435 43 Horní Jiřetín. Telefon 476 734 338, příp. 602 62 64 30

Na místě dnešního zámku stával od druhé poloviny 14. století gotický hrad, přestavěný k roku 1549 Mikulášem Hochhauserem z Hochhausu. Jeho potomkům bylo panství po bitvě na Bílé hoře zkonfiskováno a Jezeří získal roku 1623 Vilém ml. z Lobkovic, který brzy přikročil k rozšíření objektu. Ale již roku 1646 zámek vyhořel a o dokončení následující přestavby nás informují písemnosti až u roku 1696. Po dalším požáru (1713) došlo k nové přestavbě pro Oldřicha z Lobkovic. V jejím průběhu vzniknul velký oválný sál, který je spolu s kaplí nejvýznamnějším zámeckým interiérem. Na konci 18. století započalo slavné období zámku, ve kterém jej navštívila řada významných osobností - pobýval zde například skladatel Ch. W. Gluck a z nedalekých teplických lázní sem zajížděl J. W. Goethe. K zámku patřil rozsáhlý park, který však byl zničen ve 20. století těžbou hnědého uhlí. Až její útlum znamenal pro Jezeří období, kdy začaly větší opravy, probíhající až do současnosti. Zámek je však zpřístupněn a jako bývalé honosné sídlo se může chlubit kvalitní architekturou. V severní části se nachází náznaková expozie interiéru 19. století. Postupně přibývají muzejní expozice a příležitostné výstavy. Zajímavá je např. instalace strašidel v zámeckém sklepení. O pár metrů výše si lze prohlédnout různé předměty - a také fotografie - mající souvislost se zámkem a jeho okolím.

Jičíněves

↑ na začátek stránky

Obec Jičíněves se nachází při silnici I/32 spojující Jičín a Poděbrady. Zámek stojí na kopci nad vsí Jičíněves a již zdálky upoutá vaší pozornost. Je postaven uprostřed parku a spolu s kaplí, hospodářskými budovami a stavbami v praku tvoří velice zajímavý objekt. Původně byl ještě s Kopidlnem, vzdáleným necelých 7 km, spojen alejí topolů.

Zámek byl postaven počátkem 18 stol. Jedná se o třípatrovou barokní stavbu přibližně čtvercového půdorysu a mansardovou střechou s vížkou. Průčelí s trojúhelníkovitými štíty, členěna pilastry. Vstupní portály se nachází souměrně v jižním a severním průčelí. Dnešní podoba zámeckého komplexu je z 1. poloviny 19. stol., kdy byla rozšířena, k západnímu průčelí připojená, zámecká kaple sv. Antonína Paduánského a sv. Kříže. Kaple je jednolodní, obdélná s pravoúhlým presbytářem na severní straně. Zámek je komponován spolu s hospodářskými budovy vymezujícími čestný dvůr.

Kolem zámku je anglický park o rozloze 8,8 ha. Najdete zde např. cypřišek nutkajský (nootecký, nutka), jalovec virginský, šácholan přišpičatělý aj. Hned vpravo při hlavním vstupu do parku stojí klasicistní (empírový) obdélníkový přízemní pavilón, se sloupovým portálem a se štítem ve středové části. V parku se dochovala ještě empírová besídka a bazén. V létě se zde můžeme setkat s kolonií vrápence malého a netopýra velkého. Od zámku je vidět na zalesněný vrch Loreta se stejnojmennou kaplí, ke které kdysi vedly čtyři průseky ve tvaru kříže.

Jimramov

↑ na začátek stránky

Zámek Jimramov leží v centru městysu Jimramov. V současné době je veřejnosti nepřístupný a je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kdy přesně nechal Pavel Katharyn z Katharu na místě nynějšího zámku vystavět renesanční tvrz, není známo. Nicméně toto období můžeme vymezit roky 1588, kdy se stal majitelem Jimramova, a 1599, kdy se znovu oženil. S jistotou můžeme říci, že ze začátku spravoval panství z Dalečína, kde si v roce 1588 nechal postavit tvrz]. Trochu lépe nám mohou s datací výstavby zámku pomoci kamenné reliéfy erbů na stěně zámku. Prvním je alianční erb Pavla Katharyna a Ludmily Kytlicové z Rudolce (+ 1586), podle kterého vyobrazení vzniklo v roce 1603. Je tedy zřejmé, že v této době již tvrz stála. Vedle něho je erb Kriseldy Čejkové z Olbramovic a u jejího jména připojeno druhé a poslední manželky jeho. S jistotou můžeme říci, že Kriselda žila ještě v roce 1597. Jako nejzazší rok výstavby můžeme považovat rok 1598, neboť v roce 1599 se Pavel Katharyn oženil s Kateřinou Jankovskou z Vlašimi. V roce 1596 zakoupil Pernštejn s Mitrovem a roku 1599 panství Kunštát. Proto můžeme výstavbu tvrze zasadit do období let 1593-1597/1598. K tvrzi náležel dvůr, pivovar a mlýn.

Již roku 1603 jej Katharynové prodali Dubským z Třebomyslic a majitelé se pak střídali. V polovině 18. století přestavěli Waldorfové renesanční tvrz na barokní zámek a spojili jej krytou chodbou se sousedním kostelem. V roce 1948 byl zámek znárodněn a roku 1991 vrácen v restituci rodu Belcredi, jimž patřil od roku 1778. Na počátku 19. století Belcrediové zakončili stavební vývoj jimramovského zámku v klasicistickém duchu. Východní a jižní křídlo zámku zůstalo renesanční. Roku 1948 byl zámek po znárodnění přeměněn na střední odborné učiliště. Po navrácení Belcrediům je zámek prázdný.

Jindřichov

↑ na začátek stránky

Obec Jindřichov se nachází v těsném sousedství hranice s Polskem, v údolí říčky Osoblahy, v severozápadní části Osoblažska. Přibližně uprostřed obce Jindřichov, při soutoku Svinného potoka a říčky Osoblahy stojí zámek, se zajímavým parkem a množstvím soch, obehnaný zdí.

Zámek slouží potřebám ústav sociální péče pro mládež a je veřejnosti nepřístupný. Vedení zámku má však pochopení jak pro turisty, tak pro milovníky památek a proto již dnes je umožněn vstup do parku obklopující zámek. Také je v současné době je připravována rekonstrukce zámku, která by oddělila ubytovací prostory ústavu a zámek by tak mohl být částečně zpřístupněn veřejnosti.

Jindřichův Hradec

↑ na začátek stránky

Státní zámek Jindřichův Hradec, 337 01 Jindřichův Hradec Tel. 384 321 279

Původní hrad založil Jindřich z rodu Vítkovců na počátku 13. století. Vlivný renesanční velmož Jáchym z Hradce započal v polovině 16. století s přestavbami méně významných budov starého hradu a po víceleté přestávce pokračuje stavební ruch i za Jáchymova syna Adama II. z Hradce, kdy celý areál získává vrcholně renesanční podobu. Svou velikostí a nádherou zastínilo sousední budovy na hlavním nádvoří tzv. Nové stavení Adamovo, projektované A. Ericerem, které dokončil roku 1587 Baltazare Maggi, podle jehož plánů vznikly další stavby v zámeckém areálu. Nejvýznamnější z nich je tzv. Rondel s velkolepou vznosnou klenbou a zlacenou reliéfní dekorací interiéru. Nádvoří uzavřely tzv. Velké arkády a v protějším rohu architektonicky odlišné Malé arkády. Současně se zámkem se rychlým tempem rozvíjelo i město a na počátku 17. století se počtem domů řadilo v království hned na druhé místo za Prahu. Ještě dnes tuto slavnou minulost prozrazují krásné štíty renesančních a barokních domů na náměstí a církevní památky, např. kostel sv. Jana Křtitele s přiléhajícím minoritským klášterem nebo kostel Nanebevzetí Panny Marie s vysokou přístupnou věží. Ve Starém paláci hradního a zámeckého areálu se nalézá síň s cennými nástěnnými malbami z roku 1338 s výjevy svatojiřské legendy. V přízemí Červené věže se dochovala i s částí původního zařízení pozdně gotická hradní kuchyně. V Adamově stavení se prochází interiéry s původními renesančními stropy a nástěnnými malbami. Z vybavení zaujme především raně renesanční dvojdílná skříň s erby Adama I. z Hradce a jeho manželky Anny z Rožmitálu, velká jídelní souprava Černínů se vzácným souborem habánské majoliky ze 16. a 17. století a obě rozměrná plátna ve Slavatovské jídelně od Salvatora Rosy a Petra Brandla. Výsledný dojem z návštěv zámku v Jindřichově Hradci: velmi dobrý. Vzhledem k tomu, že se jedná o rozsáhlý renesanční areál, je zde výběr z více průvodcovských tras, přičemž přinejmenším Adamovo stavení a výstup na věž si nenechá ujít asi nikdo. V Černé kuchyni se před staletími vařila každoročně také slavná kaše (i další jídla) pro chudinu z města a jeho širokého okolí. V zahradním Rondelu zpívala mimo jiné i Ema Destinnová a v této tradici se pokračuje i dnes. Kolikrát se zde prošla Bílá paní, to již nelze stanovit, ale máte-li štěstí, pak ji při večerní prohlídce lze někdy spatřit. Bohužel si dodnes podržela ten zvyk, že zmizí stejně rychle, jako se objeví.

Kaceřov (okres Plzeň-sever)

↑ na začátek stránky

Zámek Kaceřov je renesanční zámek v Kaceřově v okrese Plzeň-sever. V roce 1376, kdy jsou doloženy první zmínky o Kaceřově, se jako jeho majitel uvádí Ctibor ze Švamberka. Ten si tu asi mezi léty 1370–1376 postavil tvrz. Kaceřov se snažil také získat sekretář české komory Florián Gryspek z Gryspachu a dosáhl toho, že mu byl roku 1539 zastaven na čtyři generace, přičemž práva plaského kláštera byla formálně respektována. Vzhledem k tomu, že tvrz v Kaceřově byla zpustlá a sešlá, rozhodl se Gryspek pro výstavbu nového zámku a stará tvrz pak sloužila k hospodářským účelům. Stavba zámku trvala téměř dvě desetiletí a prováděli ji zejména a převážně italští zedníci a kameníci. Začalo se s ní kolem roku 1540. Zámek byl částečně dokončen v roce 1548, ale jeho výstavba pokračovala i v letech 1559–1562, jak dokládají letopočty na krbech (1542,1552).

Kaceřov (okres Sokolov)

↑ na začátek stránky

Kačina

↑ na začátek stránky

Zámek Kačina, 285 31 Nové Dvory Tel. 327 571 170

Nejvýznamnější klasicistní architekturu v Čechách nechal budovat od počátku 19. století Jan Rudolf, hrabě Chotek. Projekt vypracoval Ch. F. Schuricht, podíl na výsledné podobě slohově čisté novostavby měli rovněž J. Fischer a její stavitel J. F. Joendl. V celkově střídmém členění široce rozevřeného zámku zaujmou především monumentální kolonády v oblých spojovacích křídlech a portiky uprostřed hlavní zámecké budovy a bočních pavilonů. V současnosti si mohou návštěvníci v zámeckých interiérech prohlédnout expozice o rodu Chotků a jejich panství, dokládající životní styl české šlechty v 19. a 20. století. V samostatné části je umístěna obrazárna s díly evropských mistrů 18. až počátku 20. století. V levém bočním pavilonu je umístěna knihovna kruhového půdorysu s vnitřním sloupovým ochozem, v pravém pavilonu si můžeme prohlédnout zámecké divadlo s jevištní technikou a kulisami z poloviny 19. století. Výsledný dojem z návštěvy zámku Kačina: výborný. Honosný klasicistní zámek. Má ušlechtilou architekturu a lze kolem něj se zaujetím obcházet dlouho. Interiéry v centrální části zámku (přestože nikoli v původním stavu) mě zaujaly především proto, že s 18. až 19. stoletím se na zámcích setkáváme často, zatímco podoba a zařízení vnitřních prostor, odpovídající době první republiky, je spíše výjimečná. Na druhé straně nutno přiznat, že Kačina se za posledních 170 let příliš nezměnila, navíc náročná stavba Chotky finančně téměř vyčerpala. Dnešní návštěvníci Kačiny - třebaže bez zámku a bez titulu - dopadnou podstatně lépe. Prohlídky nejsou drahé, konají se v příjemném tempu a vedou je přívětiví lidé, kteří na Chotky i další osoby (s výjimkou svých nadřízených) prozradí vše, co návštěvníci touží vědět.

Kalec

↑ na začátek stránky

Kalec je zaniklá vesnice, dnes hospodářský dvůr v severní části okresu Plzeň-sever, část obce Žihle, 8 km severovýchodně od Manětína. Příslušné katastrální území zaujímá rozlohu 446,53 ha a PSČ všech adres je 331 65Kalec leží v nadmořské výšce 530 m na východním okraji přírodního parku Horní Střela. Ves byla poprvé připomínána roku 1234, kdy byla v držení bratrů Oldřicha, Bedřicha, Holšťálka a Menharta z Kalce. Kalec byl ve 14. století v držení drobných feudálů, někdy byl i rozdělen, mezi majiteli byl v roce 1346 uváděn i plaský klášter, na počátku 15. století patřil krátce Janovi z Rabštejna. Za husitských válek získali Kalec vladykové ze Šanova. K roku 1543 je poprvé připomínána tvrz, když ji Viktorin Šanovec nechává vložit do obnovených zemských desk. Svatbou s Barborou Šanovcovou získal Kalec Adam Ferdinand Údrčský z Údrče, který ale později hlasoval pro zvolení Fridricha Falckého za českého krále. Přestože Adam F. Údrčský během stavovského povstání zemřel, byl po Bílé hoře v roce 1623 odsouzen ke ztrátě majetku. Přestože poručníci jeho dcery a právoplatné dědičky Benigny Kateřiny proti rozhodnutí protestovali, císař Ferdinand II. ves s poplužním dvorem a mlýnem daroval plaskému klášteru. Za třicetileté války byl Kalec roku 1639 vypleněn husary, k roku 1641 se rolníci trápili se Švédy. Po válce bylo ve vsi 8 usedlostí. Opat Evžen Tyttl nechal v letech 1710–16 vystavil nový barokní dvůr s kaplí sv. Markéty, pravděpodobně na místě zemanské tvrzi. Stavitelem byl klášterní stavebník M. O. Kondel. Pozemky zdejších osadníků připojil k novému dvoru, samotné osadníky nechal na dvoře. Poblíž brány byl postaven ještě podlouhlý ovčín, v současnosti dávno zaniklý. Za opata Fortunáta Hartmanna byl dvůr v roce 1769 opravován. Po zrušení kláštera Josefem II. roku 1785 přešel Kalec jako celé plaské panství do správy náboženského fondu, od kterého roku 1787 koupil dvůr Prokop Lažanský z Bukové a jej připojil k panství manětínskému. V letech 1805–28 byla ve dvoře továrna na sukno. Po dělení panství Lažanských v roce 1830 byl Kalec připojen k rabštejnské části. Po zrušení robotní povinnosti ves zřejmě zcela zanikla. Při 1. pozemkové reformě změnil dvůr majitele, jehož potomkům, rodině Brčkově, byl dvůr po roce 1989 v restituci navrácen. Nový majitel má zájem o obnovu i hospodaření. Začala postupná oprava a jsou již opraveny krovy, komíny, střechy, okapy, věžička se zvonem a část fasád.

Kamenný Dvůr

↑ na začátek stránky

Zámek Kamenný Dvůr je nově zrekonstruovaný pozdně barokní zámek v osadě Kamenný Dvůr v katastru města Kynšperk nad Ohří, v okrese Sokolov, v kraji Karlovarském. Jedná se o trojkřídlou patrovou stavbu postavenou koncem 18. století městem Kynšperk nad Ohří na místě zbořené tvrze. Ta patřila rodu Leuchtenberků, a je poprvé zmiňována ve 14. století. V zámeckých zahradách se nachází také malá kaple. Po druhé světové válce využívala zámek československá armáda. Poté zůstal opuštěný, terčem vandalů a zlodějů. Zámek chátral, a na prahu 21. století z něj byla naprostá troska. Některé z obvodových zdí se dávno zřítily a ze zámecké zahrady byl prales. Z inventáře zámku nezbylo téměř nic. V roce 2004 byly zbytky zakoupeny soukromým majitelem, a zámek byl nákladně dostavěn a restaurován podle historicky doložených materiálů. Zrekonstruovány a upraveny byly také zámecké zahrady, jezero a ostrůvek. Dnes slouží jako luxusní hotel a restaurace, ale je dostupný i turistům. Během hlavní turistické sezóny je k dispozici průvodce, s možností prohlédnout si veškerý interiér zámku, a o víkendech také zábavný program, zahrnující vystoupení divadelní a šermířské skupiny. Z vybavení zámku nezůstalo pravděpodobně vůbec nic. Většina vybavení jsou dobové repliky či originály zakoupené z jiných míst. V horních částech zámku se nacházejí hotelové pokoje a jídelna. Ve spodní části poté upravená kuchyně a recepce. V levém křídle se nachází rytířský sál, a ve sklepení vinný sklep, mučírna a několik místností. Ty jsou tematicky vybaveny, například jako pasířova dílna, věštírna, hvězdárna, apatyka či alchymistova laboratoř.

Karlova Koruna

↑ na začátek stránky

Zámek Karlova Koruna, 503 51 Chlumec nad Cidlinou Tel. 495 484 519

Vrcholně barokní zámek u Chlumce nad Cidlinou byl vybudován v letech 1721 - 1723 pro Františka Ferdinanda Kinského. Základní architektonický rozvrh vypracoval Jan Blažej Santini-Aichl, detaily a podíl na výstavbě lze připsat neméně slavnému Františku M. Kaňkovi. Půdorys zámku ukazuje jednu z nejpozoruhodnějších zámeckých dispozic, která u nás vznikla. Střední vyšší válcové těleso stavby zaujímá dvouetážový hlavní sál, k němuž je připojena trojice obytných bočních "křídel". Díky tomu nepotřebuje zámek chodby a jeho vnější podoba se pozorovateli proměňuje podle toho, jak kolem něj obchází. V zámku je umístěna expozice představující návštěvníkům rod Kinských, včetně početné kolekce portrétů. Dále se lze seznámit s historií chovu chlumeckých koní a mnoha zajímavými exponáty tohoto tematického zaměření. Výsledný dojem z návštěv zámku Karlova Koruna: dobrý. Neobvyklá architektura, místo na mě působilo i trochu tajemně. Mohlo to však být způsobeno také tím, že jsem poprvé přišel v poledne, zámek byl v tu chvíli zavřený a nikde ani človíčka. Nahoru to také byl větší stoupák, než se zprvu zdálo a to vše bylo umocněno pěkným vedrem.

Karlštejn (okres Chrudim)

↑ na začátek stránky

Karlštejn je rokokový zámek v Karlštejnu v okrese Chrudim ležící asi 2 kilometry východně od městečka Svratka. První stavbou v místě byla kaple sv. Jiljí, již dala vybudovat Františka Rosalie Beatrix Berková z Dubé, manželka Viléma Leopolda Kinského. Kaple byla vysvěcena roku 1708. O sedm desetiletí později, roku 1776, zadal na místě vedle kaple stavbu loveckého zámku jejich potomek hrabě Filip Kinský. Stavba trvala více než jedno desetiletí; okolo zámku byla zřízena obora s jelení zvěří. Roku 1823 rychmburské panství včetně zámku koupili Thurn-Taxisové, kteří jej začali využívat pro účely správy okolních lesů. Tak sloužil až do konce druhé světové války, po níž byl znárodněn. Na zámku Karlštejn se natáčely filmy Temno a O kominickém učni a dceři cukráře a televizní seriál Četnické humoresky. Zámek je jednopatrový a tříkřídlý se sedlovou střechou. V jednom z bočních křídel je umístěna kaple, ve druhém se dříve nacházela kuchyně. V těsném sousedství zámku souměrně s jeho osou stojí další dvě budovy, které sloužily jako hospodářské stavení a konírna. Zámek je pro veřejnost nepřístupný.

Klášterec nad Ohří

↑ na začátek stránky

Zámek Klášterec nad Ohří, 431 51 Klášterec nad Ohří Tel. 474 375 436

V průběhu 16. století zde nejprve vznikl panský dvůr, do roku 1590 podstatně rozšířený, takže v následujícím období, za majitele Kryštofa Fitzhuma již lze hovořit o zámku. Nejpozději do roku 1666 zámek proměnili architekt C. Lurago a stavitel Rossi v reprezentační sídlo, doplněné brzy na to novostavbou logia (současnou podobu vidíme na snímku). Sochy do nově upravené zahrady dodal Jan Brokof. Požár roku 1856 podnítil zásadní přestavbu, která dala budově její dnešní romanticky neogotický vzhled. Návrh byl dílem stavitele V. Hagenauera. Po roce 1860 byl architektonický vývoj zámku uzavřen, třebaže ještě došlo k řadě dílčích úprav. V přízemí zámku jsou původní renesanční pokoje, zdobené štukem. V interiérech si lze prohlédnout bohatou sbírku porcelánu a seznámit se s historií jeho výroby v Čechách.

Klokočov

↑ na začátek stránky

Lovecký zámek Klokočov byl vystavěn nad Klokočovskou Lhotkou v kraji Vysočina.

Zámek Klokočov nechal v roce 1789 v barokním slohu postavit Jan Karel Schönowetz z Ungarswertu. Ten o rok dříve získal Klokočov a Běstvinu. V roce 1796 se majitelem stal čáslavský kupec J. Mucha a od té doby byl Klokočov centrem samostatného panství. Po druhé světové válce sloužil zámek jako rekreační středisko Východočeských energetických závodů. V současné době je po privatizaci a nadále slouží k rekreačním účelům. Jedná se o jednoduchou patrovou budovu s mansardovou střechou.

Koleč

↑ na začátek stránky

Zámek Koleč je barokní zámek ve stejnojmenné obci v okrese Kladno. Byl postavený v letech 1711-1713 na místě původní tvrze z 16. století. Východní křídlo budovy tvoří zámecká kaple Nejsvětější Trojice sloužící duchovním potřebám celé obce. Ta byla rozšířena v letech 1898 až 1899.

Zámek od 90. let trpěl naprostým nezájmem soukromého vlastníka a dostal se do havarijního stavu (rozpadající se stropy atd.), patří potom k nejohroženějším památkám Kladenska. Teprve v červenci 2008 došlo k nucené dražbě a zámek se podařilo získat Nadačnímu fondu Koleč, který zahájil alespoň nejzákladnější práce na jeho zabezpečení. Prostředky k tomuto účelu jsou však zatím velmi omezené.

Kolodějský zámek

↑ na začátek stránky

Zámek Koloděje (označovaný též jako Kolodějský zámek, dříve Státní zámek Koloděje) stojí na území městské části Praha-Koloděje u východního okraje Prahy. Byl postaven nedaleko jádra bývalé vsi Koloděje ve vstupní části rozsáhlé Kolodějské obory vyhrazené směrem k Hájku. Postupnými přestavbami vznikl barokní zámek z původní gotické tvrze (hradu), která ve 13. – 14. století střežila cestu z Prahy na Moravu. Nejstarší dochovaná zmínka o tvrzi v Kolodějích je z roku 1346. Do kolodějského panství patřil les Vidrholec, který zasahoval ještě v 17. století až ke Kolodějům. Z důvodu staletého působení lapků a loupežníků musel v 16. a 17. století majitel panství na příkaz komorního soudu na dostřel od císařské silnice (vedoucí v té době přes dnešní Běchovice a Újezd nad Lesy) z bezpečnostních důvodů vysekávat stromy a křoviny. Kolodějský hrad byl ve druhé polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek, který však stále měl původní výraznou vysokou okrouhlou věž a dominantní polohu nad údolím. V narovnání synů Rouse z Vražkova z roku 1585 jsou zmiňovány věž, most a studnice, které měli užívat společně. Jan Adam Ondřej z Lichtenštejnu v letech 1706 – 1712 zahájil další přestavbu, ve stylu vrcholného baroka na trojkřídlou stavbu na podkovovitém půdorysu s dvorem, který lemují hospodářské budovy. Za autora přestavby je považován italský architekt Domenico Martinelli, vnitřek zámku vyzdobil vídeňský štukatér Santini Bussi.

V souvislosti s přestavbou zámku byla přirozená sídelní struktura vsi ovlivněna záměrnými přestavbami a změnami vedení hlavních cest v obci, které umožnily zahuštění zástavby. Vedení hlavní přístupové cesty předjímalo přesunutí jádra vsi od brodu do horní části, k němuž došlo až ve 20. století. Středověká podoba hradu ani podoba po první přestavbě na zámek však není přesně známa, dochoval se rovněž stavební plán přestavby z roku 1806. Podoba zámku v roce 1800 je zachycena na rytině z roku 1800, pořízené podle Wolfovy kresby v Herbenových Böhmens Burgen. V roce 1806 prošel zámek další přestavbou v duchu klasicismu a romantismu, při níž zámek přišel o hradní věž. Zámek je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zámek není dlouhodobě veřejně přístupný, pouze čas od času býval vládou jednorázově zpřístupněn.

Komorní Hrádek

↑ na začátek stránky

Přímo pod Komorním Hrádkem je zřícenina hradu Čejchanova. Je ukryta pod poslední budovou směrem dolů, kolem garáží. Pokud se jde loukou až k plotu dolů k čističce, není možné fragment zdi bývalého hradu nenaleznout. Původně se hrádek nazýval Veselé - je to jedna z mála šlechtických novostaveb postavených za Václava IV. Hrad byl postaven jako nástupce hradu Čejchanova, který byl pro nevýhodnou polohu roku 1404 dobyt. Komorní Hrádek postavil roku 1412 Racek Kobyla ze Dvorce. Za poděbradských válek byl hrad patrně poničen, protože ho roku 1525 koupil Jaroslav ze Šelmberka a Kosti jako pustý (tento Jaroslav byl nejvyšším komorníkem - odtud název Komorní Hrádek). Roku 1554 získal hrad Jan z Valdštejna, který ho přestavěl na renesanční zámek. Dále byl zámek přestavován manýristicky, barokně a rokokově.

Konopiště

↑ na začátek stránky Zámek Konopiště

Fotografie:Zámek Konopiště. Autor: Marek Prokop

Státní zámek Konopiště, 256 01 Benešov u Prahy Tel. 317 721 366, e-mail: konopiste@pusc.cz http://www.zamek-konopiste.cz/

Konopiště je romantický zámek s rozlehlým parkem, růžovou zahradou, skleníky, oranžérií a střelnicí ve stejnojmenné části města Benešov ve středních Čechách, 40 km jihovýchodně od Prahy. Předchůdcem zámku byl gotický hrad Konopiště, který vznikl zřejmě na konci 13. století, kdy byl opěrným bodem předáka jedné ze šlechtických stran, pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Postupem času se na Konopišti vystřídalo mnoho šlechtických rodů, mezi jinými Šternberkové, Hodějovští z Hodějova, Vrbové z Vrtby. Právě za jejich držení došlo k rozsáhlým barokním úpravám zámecké budovy, a to zvláště v jižní části zámku.

Zámek se zejména proslavil jako poslední sídlo Františka Ferdinanda d'Este, dědice trůnu Rakousko-Uherské říše, jehož zavraždění v bosenském Sarajevu bylo záminkou k začátku první světové války. Zámek koupil v roce 1887 a v letech 1889-1894 zde probíhaly rozsáhlé restaurační práce, spojené s přestavbami do forem gotiky. Konopiště uchovává neobyčejně bohaté soubory uměleckých a uměleckořemeslných předmětů z období gotiky, renesance, baroka i nové doby, a to nejrůznějšího druhu. Rozsah těchto sbírek přiřazuje Konopiště k nejzajímavějším zámkům střední Evropy. Vyniká proslulá Esteho zbrojnice, kterou nechal arcivévoda převézt na Konopiště ze svého modenského dědictví a která patří k nejzajímavějším v Evropě. Ojedinělý je rovněž soubor církevních starožitností, vztahujících se ke kultu svatého Jiří, patrona rytířů.

Kopidlno

↑ na začátek stránky

Zámek stojí při jihovýchodní straně náměstí Kopidlna na začátku rozsáhlého parku při hrázi zámeckého rybníka. Vstup do zámeckého parku je přímo z náměstí v Kopidlnu. Zámek z poloviny 16. stol. ve svém zdivu nejspíše zahrnuje již dříve zde stojící tvrz. Dnešní pseudorenesanční vzhled zámku je z posledních úprav provedených Ervínem Šlikem ve druhé polovině 19. stol. Jedná se o čtyřkřídlou převážně dvoupatrovou budovu s uzavřeným nádvořím s přízemními do nádvoří obrácenými, dnes zasklenými pilířovými arkádami. Budova má valbovou střechou. Uprostřed střechy jižního křídla je malá vížka s cibulovitou bání. Průčelí jižního křídla se vstupním portálem zdobeným bosáží a slunečními hodinami. Přízemí je převážně klenuté, patra plochostropá. Východní křídlo, poslední dostavovaná část zámku, je obrácené k zámeckému rybníku, tvořené jen spojovací galerií, oddělující nádvoří od parku chodbou, která je v přízemí i patře prolomena arkádami. V zámku bývala kaple sv. Františka Serafinského. Zámek obklopuje anglický park o výměře necelých 8 ha. Původně převážnou část parku tvořila bažantnice, ale koncem 19. stol. byla provedena jeho rekonstrukce podle plánů Františka Thomayera. V parku stávala zimní zahrada, fíkovna a oranžérie. Zámecký rybník pamatuje ještě původní trojkřídlý renesanční zámek, byl založen již počátkem 2. poloviny 16. stol.

Kosmonosy

↑ na začátek stránky

Zámek v Kosmonosích stojí v ulici Debřská. Pokud Kosmonosy navštívíme osobním vozem, potom se dá lehce zaparkovat v okolí zámku. V zámku sídlí základní škola a při vstupu hlavní brannou upoutá pozornost právě brána, která je ručně kovaná a pozlacená a je dílem nedaleké kovářské firmy. V okolí zámku se nachází bývalý anglický park se zbytky vodních jezírek a umělých vodopádů. Zámeckou zahradu lemuje napůl rozpadlá kamenná zeď. V dnešní době slouží zámecká zahrada pro vycházky veřejnosti. K zajímavosti zdejšího zámku rozhodně stojí zmínka o tom, že jižní křídlo je postaveno na jílovém podloží a několikrát během svojí historie praskalo a byla narušená statika, proto se při poslední opravě přistoupilo ke statickému zajištění. Před zámkem stojí socha sv. Jana Nepomuckého a přes silnici směrem ke Piaristickému klášteru je křížová cesta. Zámek spolu s Piaristickým klášterem a Kostelem Povýšení sv. Kříže významně doplňují a zviditelňuji blízkou Loretu. Zámek je v majetku města Kosmonosy, ale při náhledu do katastru nemovitostí lze zjistit, že je zámek pravděpodobně použit jako zástava.

Kostelec nad Černými Lesy

↑ na začátek stránky

Areál bývalého středověkého hradu přestavěného v XVI. století na zámek je největší dominantou města. Od náměstí k němu příjdete po mostku, který překonává první suchý příkop. Brána s dvoupatrovou věží je součástí bývalého hradního barbakánu, který se v obryse zachoval dodnes - později do něj byly vestavěny správní a hospodářské budovy. Projdete-li dovnitř, objeví se před vámi vstupní průčelí dvoupatrového čtvercového zámku, na každém rohu opatřeného mohutnou věží. I ten je oddělen suchým příkopem (v ohrožení jej bylo možno zavodnit). Zámecké nádvoří je prosté čtyřúhelníkové, architektonicky zaujme jen jižní křídlo, kde se zachovala dvoupatrová renesanční arkádová lodžie. Kolem zámku a předzámčí vede chodníček s naučnými texty, podle kterých si dobře uděláte obrázek o vývoji místa. Na východní straně narazíte na zámeckou kapli sv. Vojtěcha spojenou s vlastním zámkem zastřešenou chodbou překlenující hloubku příkopu. Kostelík je jednolodní stavba na rozhraní gotiky a renesance, na severu dvoupatrová hranolová věž. Dnes slouží jako koncertní síň. Od severu je ze zámeckého návrší krásný výhled do lesnatého kraje.

Kostelec nad Orlicí

↑ na začátek stránky

Jedna z mála slohově čistě empírových staveb s nádherným rozlehlým zámeckým parkem se vzácnými kultivary dřevin. Za komunistů znárodněn, stal se sídlem Výzkumného ústavu pro chov prasat. Nyní v majetku rodiny Kinských, probíhá rekonstrukce. Park je přístupný celoročně a rozhodně stojí za návštěvu. Od zámku je krásný rozhled po kraji, za jasného počasí je vidět hrad Potštejn. Roku 1812 se kostelecké panství spolu se sousedním borovnickým statkem stalo majetkem vedlejší větve Kinských. První držitel, syn knížete Ferdinanda, hrabě Josef Kinský, si dal postavit v r. 1829 – 1833 podle plánů vídeňského architekta Jindřicha Kocha na západním okraji města po levé straně silnice k Častolovicím nové sídlo – empírový zámek, který na rozlišení od staršího barokního zámku nese označení nový zámek. Stojí na rovině, která se povlovně svažuje západním směrem a na jihu prudce spadá do údolí Divoké Orlice.

Košátky

↑ na začátek stránky

Ves Košátky se nachází 12 km západně od Benátek nad Jizerou a 13 km jihovýchodně od Mělníka. Obec je dostupná jednak autobusem a jednak z železniční zastávky Košátky na trati Praha – Mladá Boleslav, která se nachází právě nedaleko zámku. Základem zámku je mohutná gotická věžovitá tvrz s lucernou z 1. poloviny 15. století, postavená pány z Veitmile. Koncem 15. století přešla na rod pánů z Kolovrat, kteří v 2. polovině 16. století přistavěli boční renesanční křídlo s figurálními sgrafity a později barokní křídlo. Kolem objektu zachován původní vodní příkop. V držení Kolovratů byl zámek až do počátku 20. století.

Kozel

↑ na začátek stránky

Státní zámek Kozel, 332 07 Šťáhlavy Tel. 377 969 040, příp. 602 765 999, e-mail: hz.kozel@telecom.cz http://www.cestujme.cz/exteds/kozel/

Mezi nejvíce navštěvované památkové objekty v západních Čechách se řadí klasicistní zámek Kozel. Byl postaven na konci 18. století pod vedením stavitele Václava Haberditze jako čtyřkřídlá přízemní budova kolem obdélníkového vnitřního nádvoří. Podle návrhu Ignáce Palliardiho byl zámecký areál rozšířen o dvě dvojice budov. Jsou to kaple se svým protějškem jízdárnou a konírna, které tvoří protějšek lokajna. Do výzdoby interiéru zámku se výrazně zapsal pražský malíř a dekoratér Antonín Tuvora, který vyzdobil plochy stěn většiny místností. Původní mobiliář je ojedinělou ukázkou umění a řemesel v období rokoka a klasicismu. Výsledný dojem z návštěv zámku Kozel: výborné Architektura přízemního zámku sice zvenku nevypadá příliš honosně, ale interiéry jsou nádherné.

Králův Dvůr

↑ na začátek stránky

Králův Dvůr je renesanční zámek ve městě Králův Dvůr (okres Beroun), postavený Janem mladším z Lobkovic roku 1585 na místě starší stavby z počátku 15. století postavené pány z Buřenic. Od roku 1594 se zámek stal královským majetkem a byl využíván jako lovecký zámek. Rozšířen do dnešní podoby na přelomu 17. a 18. století. Trojkřídlý patrový objekt, západní část jižního křídla renesanční s pravoúhlým portálem se znaky Lobkoviců a Novohradských z Kolovrat a zbytky sgrafit na fasádě. Na západě hranolová nízká věž se šindelovou střechou, původní zámecká kaple. Novější část barokní s průjezdem na nádvoří hospodářského dvora. Areál obehnán na severní a západní straně zdí. Přízemí západní části jižního křídla sklenuto křížově s renesančními nástěnnými malbami z období po roce 1585. Podle první písemné zmínky o Králově Dvoře zde zemřel roku 1253 král Václav I.

Krásný Dvůr

↑ na začátek stránky

Státní zámek Krásný Dvůr, 439 72 Krásný Dvůr Tel. 415 210 004

Původní renesanční panský dům v Krásném dvoře vznikl krátce před rokem 1573. V roce 1719 pověřil hrabě František J. Černín svého architekta F. M. Kaňku vypracováním projektu, podle kterého pak byla stavba zámku do roku 1724 provedena. Na trojkřídlý zámek plynule navazují nízká hospodářská stavení, která spolu s bránou s mřížovými vraty celý areál s poměrně velkým čestným dvorem uzavírají. Koncem 18. století nechal Jan R. Černín rozšířit zámeckou kapli, přistavět dvě nová schodiště a především přeměnit oboru v hodnotný anglický park s půvabnými ozdobnými stavbami. Zámecké interiéry, upravené rovněž na konci 18. století, jsou zařízeny historickým nábytkem a vyzdobené sbírkami obrazů a porcelánu.

Kratochvíle

↑ na začátek stránky

Státní zámek Kratochvíle, 384 11 Netolice Tel. 388 324 380

Renesanční letohrádek Kratochvíle je nejnázornějším svědectvím o italské kulturní orientaci Viléma z Rožmberka, předního velmože české renesance. Jednopatrovou budovu, která byla obdobou soudobých italských vil, vystavěl v letech 1583 - 1589 Baltazare Maggi z Arogna. Vstupní sál a jídelnu v přízemí vyzdobil malbami s loveckými motivy Georg Widmann. Strop společenských sálů v prvním patře pokrývá bohatá štukatérská výzdoba s náměty z římských dějin, mistrovské dílo Antonia Melany. Stěny a stropy zámeckých interiérů jsou honosně vyzdobeny - především štuk v hlavních sálech má vynikající úroveň. Navíc v průběhu posledních několika let dochází k průběžnému obohacování sálů a místností dobovým nábytkem (především renesančním), uměleckými díly ze stejné doby i kdysi běžnými předměty denní potřeby. Pokud nejsou - v případě nábytku - originály k dispozici, nahrazuje je několik kvalitních kopií z devatenáctého století. Výsledný dojem z návštěv Kratochvíle: výborný. Malebné prostředí zámku s vodním příkopem. V hlavní budově probíhají dlouhodobé restaurační práce a výsledkem je prakticky každoroční zušlechťování a rozšiřování průvodcovské trasy. Navíc má pan kastelán šťastnou ruku při zařizování interiérů, které se díky tomu přibližují podobě, jakou mohl vídat pan Vilém z Rožmberka v posledním desetiletí svého života. V areálu zámku se důstojně procházejí pávi (pokud se za nimi děti nevydávají příliš snaživě), vodní příkop obývá labutí pár. Hned za zámkem začíná první z velkých ohrad, kde místní jezdecký klub vychovává a cvičí koně.

Kravaře

↑ na začátek stránky

Kulturní středisko Kravaře, Alejní 24, 747 21 Kravaře Tel. 553 671 201

Původní manýristickou stavbu ze 17. století nahradila v letech 1721-1728 kvalitní architektura čtyřkřídlého barokního zámku, který nechal vystavět Jan Rudolf, svobodný pán z Eichendorffu. Jižním křídlem zámku prostupuje lehce oválný tubus kaple sv. archanděla Michaela s krásným oltářem a hodnotnými freskami nad ním od F. I. Ecksteina. V části zámeckého objektu je expozice seznamující návštěvníky se šlechtickým životem Eichendorffů. Převážně barokní mobiliář, svezený do Kravař z několika moravských muzeí (především z Opavy), citlivě "zabydluje" nově rekonstruované zámecké pokoje.

Kristin Hrádek

↑ na začátek stránky

Kristin Hrádek je lovecký zámeček u hranic s Německem nedaleko Děčína a Děčínského Sněžníku. Zámek nechal v letech 1734-1735 postavit hrabě Jan Josef Thun-Hohenstein na místě zvaném Hühnerhügel a pojmenoval jej po své první manželce Marii Kristýně z Hohenzollernu. Jan Josef byl v té době jediným držitelem dominií Klášterec nad Ohří, Děčín a Choltice. Ve 30. letech 18. století postavil v Podmoklech dvůr, v němž zřídil zbrojnici (Jagdzeughaus) a psinec. Kristin Hrádek byl postaven v rozsáhlých lesích děčínského panství, které se táhly od Tisé a Děčínského Sněžníku až k Labi. Měl představovat zázemí pro lovce během lovů na panství. Snad zároveň se zámečkem došlo k výstavbě hájovny a hospodářského zázemí. Ve zprávě z roku 1767 se uvádí, že zde hrabě nechal vytvořit místo strážce hranic. Tím byl jmenován Pankrác Müller a jeho úkolem bylo dohlížet na zachování hranic panství se Saskem, dále chránit lesy před zloději a také hlídat zámeček. Změna přišla v 1. polovině 19. století s novým majitelem Františkem Antonínem Thun-Hohensteinem, za kterého zažilo panství nebývalý rozmach, ale zároveň došlo k utlumení konání lovů. František Antonín místo toho totiž podporoval školství, průmysl a moderním hospodářským metodám. Do obliby se lovy vrátily ve 2. poloviny 19. století, kdy byl majitelem český místodržitel a rakouský ministerský předseda hrabě (od roku 1911 kníže) František Thun. V této době sem přijížděli Schwarzenbergové, Lobkovicové, Nosticové či baron Ringhoffer, objevovali se tu také Habsburkové (např. korunní princ Rudolf či František Ferdinand d’Este). Ve vlastnictví Thun-Hohensteinů do roku 1945. Poslední šlechtický majitel, kníže František Antonín Thun-Hohenstein na přelomu 20. a 30. let 20. století spolu se svou manželkou Františkou z Lobkovic přesídlil z Děčína na Jílové. Ve 30. a 40. let zámeček soužil jako letní sídlo. V roce 1945 Vlasovci zámek vyrabovali a následně byl zkonfiskován a Thun-Hohensteinové museli opustit republiku. Lesy a další lesní objekty, včetně Kristina Hrádku připadly státním lesům. V té době zámecký komplex tvořila trojice objektů – lesovna, hájovna a dům k ubytování dělníků. Po roce 1948 se plánovaly opravy hájovny, ovšem kvůli vytvoření hraničního pásma, ve kterém se ocitl i Kristin Hrádek, z toho sešlo. Objekty tak postupně chátraly a hrozila jejich demolice. V roce 1966 došlo k uvolnění situace v pohraničí a v 70. letech proběhla alespoň částečná renovace zámečku. Hlavní rekonstrukce ovšem proběhla až v 90. letech 20. století, kdy došlo k úpravám pro vytvoření ubytovacího a restauračního zařízení. V roce 2009 zámeček od Lesů ČR odkoupila společnost Kristin hrádek s.r.o.

Kroměříž

↑ na začátek stránky

Státní zámek Kroměříž, 767 01 Kroměříž Tel. 573 502 011, e-mail: zamek@azz.cz

Na místě dnešního zámku stálo patrně již v době Velkomoravské říše hradisko. Jeho další osudy byly určeny skutečností, že kolem roku 1110 se trhová obec Kroměříž stala majetkem olomouckých biskupů, nejbohatších feudálů na Moravě. V druhé polovině 13. století biskup Bruno ze Schaumburka povýšil obec na město a vybudoval zde gotický hrad. Počátkem 16. století byl přestavěn v renesančním stylu a stal se rezidenčním sídlem olomouckých biskupů. V roce 1643 město a hrad poničili Švédové a teprve za biskupa Karla Liechtenštejna-Kastelkorna (1664-1695) byl zámek znovu vybudován. Jeho stavba trvala 12 let a byla provedena podle projektů významných architektů Filiberta Luchesa a Giovanniho P. Tencally. Zámku dominuje 84 metrů vysoká věž. Na stavbu navazuje krásná Podzámecká zahrada, kterou však ještě překonává o něco vzdálenější Květná zahrada s mimořádně hodnotnou zahradní architekturou (na snímcích). Reprezentační i obytné prostory kroměřížského zámku patří k nejhodnotnějším zámeckým interiérům střední Evropy. Lovecký, Poradní a Trůnní sál, Růžový a Carský pokoj, to jsou prostory, které by zdobily každý historický objekt. Umělecky mimořádně hodnotnou výzdobou a vybavením ještě vynikají Manský sál s nástropní freskou F. A. Maulbertsche, zámecká knihovna s nástropní malbou od brněnského malíře Josefa Sterna, který je také autorem fresky v zámecké kapli a Sněmovní sál se třemi nástropními olejomalbami od F. Adolfa z Freenthalu. Všechny uvedené malby vznikly mezi lety 1759-1772. V samotném Sněmovním sále (s 22 křišťálovými lustry) zabírá jejich plocha 400 metrů čtverečních. V druhém patře zámku je umístěna zámecká obrazárna, po pražské galerii druhá nejvýznamnější v České republice. V deseti sálech je možno shlédnout obrazová díla, z nichž některé dosahují světového významu. Svými pracemi jsou zde zastoupeni například Lucas Cranach starší, Hans von Aachen, Jacopo Bassano, Paolo Veronese, Tizian (obraz Apollón a Marsyas), Jan Bruegel starší, Anthonis van Dyck a Johann H. Schönfeld. Výsledný dojem z návštěvy zámku Kroměříž: vynikající architektura zámku i jeho interiéry jsou reprezentivní. Je na první pohled znát, že barokní mistři stavěli tento zámek pro velmi náročné zákazníky, ale ti si to mohli dovolit. Návštěvníci tudíž procházejí důstojně působícími prostorami, zařízenými s vytříbeným vkusem. Trochu v tomto smyslu působí i průvodci, samozřejmě s výjimkou těch naprosto "šílených" situací, kdy se před lety můj starší bratr v jedné místnosti nějak pozapomněl, jeho průvodkyně si toho nevšimla a on byl "osvobozen" až následující výpravou. Abychom však neuzavírali touto zcela výjimečnou příhodou, mohu například pochválit správu zámku za pečlivou údržbu nádherných arcibiskupských zahrad.

Křtiny

↑ na začátek stránky

První dochované zmínky o Křtinách jsou z roku 1237, avšak historie sahá až k příchodu moravských věrozvěstů Cyrila a Metoděje v 9. století, což dokazuje vlastní název městyse. Objekt zámku ve Křtinách, bývalá rezidence premonstrátů z brněnských Zábrdovic, je památkou zapsanou ve Státním seznamu kulturních památek České republiky, a to společně se zdejším kostelem Jména Panny Marie. Celý komplex je spjat s českým stavitelem a architektem italského původu Janem Blažejem Santinim – Aichlem (1677 – 1723). Podle jeho projektu byl na tradičním duchovním místě v letech 1718 – 1750 postaven barokní chrám, svou výzdobou venkovních zdí již přecházející do stylu rokoko. Na vnitřní úpravě se podíleli tehdejší přední moravští umělci, zejména Jan Jiří Etgens a Ondřej Schweigel. Santiniho chrám byl vystavěn na místě dvou původních kostelů – románského (zvaný český) a gotického (německý). Křtinský klášter prožil svoji největší slávu ve 2. polovině 18. století, záhy po vysvěcení kostela. Brzy ale následovalo zrušení císařem Josefem II. Kostel dále slouží církvi, ale klášterní majetek se prodává. A tak přicházejí noví majitelé – Ditrichsteinové, po nich Bubnové z Litic a Tauberové. V roce 1894 získává křtinský zámek Jan II. z Liechtensteinu, hodlá ho opravit a darovat obci na školu či nemocnici. Křtiny se však obávají velkých nákladů a dar nepřijímají, bydlí zde potom pouze lékař. V roce 1923, při převzetí lichtenštejnského adamovského statku Vysokou školou zemědělskou v Brně, dochází současně i k předání křtinského zámku. Nadále slouží jako zázemí lékaře, během 2. světové války využívala zdejší ubytovací kapacitu německá armáda. Teprve od 50. let minulého století je objekt používán při praktické výuce na školním statku. Provádějí se různé účelové stavební úpravy a opravy, ale celkově zámek chátrá. Na začátku 80. Let 20. století VŠZ v Brně předává zámek zcela do správy ŠLP Křtiny, neboť již od roku 1967 je sídlem ústředí podniku (do roku 1996). Od roku 1994 zámek prochází rozsáhlou opravou. Nejprve jsou sanovány krovy a obnovena střešní krytina, aby se zamezilo zatékání vody, poté se v roce 1997 přikračuje k rekonstrukci jižního křídla. Do konce roku 2001 je zde zbudován soudobě vybavený audiovizuální výukový sál. Zrekonstruován je sál společenský. Poté se pokračuje v generální opravě a přestavbě hlavní budovy. V listopadu 2008 je zkolaudována zbývající část zámku – severní křídlo. Ve dvou podlažích vznikly ubytovací prostory, nově kuchyně s restaurací a víceúčelové místnosti.

Kuks

↑ na začátek stránky

Hospital Kuks, 544 43 Kuks Tel. 499 692 161, 737 427 206. Fax: 499 692 136, e-mail: hospital.kuks@tiscali.cz

Z rozsáhlého komplexu bývalých lázní, zámku a dalších staveb je v Kuksu zřejmě nejzajímavější barokní špitál milosrdných bratří s kostelem Nejsvětější Trojice a tzv. Betlém, o kterém bude ještě bližší zmínka. Špitální kostel byl vystavěn podle plánů G. B. Alliprandiho v letech 1707-1715. Zadavatelem stavby byl hrabě František A. Špork. Při pohledu na průčelí kostela se na pravé straně od něj nachází sochařský alegorický cyklus 12 Neřestí, na druhé straně cyklus 12 Ctností. Kromě jedné všechny tyto hodnotné sochy vytvořil Matyáš. B. Braun. Vlatní špitál založil hrabě Špork roku 1708 a byl vystavěn krátce po roce 1715. Ve východní části špitálu byly konventní místnosti řeholníků a lékárna, která se s původním barokním nábytkem, dalším zařízením a výzdobou místnosti dochovala do současnosti. Západně od Kuksu vyrostl v bukovém lese tzv. Betlém, jedinečný doklad mistrovství M. B. Brauna. Tvoří ho skupina reliéfů kombinovaných s volnou plastikou, vytesaných do skalních stěn a podivuhodné sochy, zhotovené ze skalních bloků. Tato díla náleží k vrcholům našeho barokního sochařství a svou ikonografickou koncepcí nemají v Evropě obdoby.

Kunín

↑ na začátek stránky

Kunínský zámek je jedním z nejcennějších barokních zámků severní Moravy a Slezska. Nachází se v obci Kunín u Nového Jičína v Moravskoslezském kraji. Byl navržen architektem Johannem Lukasem von Hildebrandtem. Zámek Kunín náleží k nejcennější barokním stavbám na území severní Moravy. Postavil jej známý rakouský architekt Johann Lukas von Hildebrandt na přání hrabat z Harrachu, kteří si koupili starou kamennou tvrz a nechali ji právě Hildebrandtem přestavět do současné podoby dvoupatrového barokního zámku. Po hrabatech z Harrachu zámek vlastnili Walburg-Zeilové, pak Schindlerové z Kunwaldu a nakonec podnikatelská rodina rytířů Bauerů až do roku 1945, kdy byl celý jejich majetek zkonfiskován a připadl do majetku státu; předtím ještě byl silně poničen za pobytu sovětských vojáků na konci 2. světové války v dubnu roku 1945. V 50. letech zámek získal pod svou správu státní zemědělský statek, v zámku byla ubytovna pro brigádníky, skladiště. Časem se zde nacházelo i skladiště léčiv. V 70. letech získala zámek Vysoká škola veterinární Brno, bohužel ho začala necitlivě upravovat na koleje pro své studenty. V roce 1999 se stal zámek vlastnictvím Obce Kunín, která se postarala se všemi, kdo byli nápomocni, o záchranu této barokní památky. Ta byla zpřístupněna veřejnosti v roce 2003 a nyní je nainstalovaná část provozována Muzeem Novojičínska.

Kunštát

↑ na začátek stránky

Hrad Kunštát z 13. století přestavěný na renesanční zámek a později klasicistně upravený se vypíná na výběžku ploché výšiny jihozápadně nad stejnojmenným městem v okrese Blansko. Je chráněn jako národní kulturní památka. Hrad byl založen již v první polovině 13. století, což dokládají románské prvky na stavbě. Byl stavěn Gerhardem ze Zbraslavi, který byl otcem prvního známého držitele Kunštátu a kolonizátorem okolního území Kuny ze Zbraslavi a Kunštátu, který se na hradě uvádí roku 1279. Hrad rozšířil v první polovině 14. století Gerhard (Heralt) z Kunštátu, který byl ve významných funkcích brněnského a znojemského komorníka. Kunštátská větev rodu pánů z Kunštátu hrad držela až do roku 1414, kdy zemřel její poslední mužský potomek Erhart mladší z Kunštátu. Hrad získala poděbradská větev, konkrétně Boček starší z Poděbrad. Protože jeho syn Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad předčasně zemřel, hrad získal poručník Jiřího z Poděbrad Heralt z Kunštátu a Líšnice, který byl známým odbojníkem rakouského vévody Albrechta, jenž v roce 1436 Kunštát obléhal a dobyl. V druhé polovině 15. století začala výstavba předhradí a štítové zdi. Stavebníkem byl český král Jiří z Poděbrad, a proto se věž v přehradí nazývá Poděbradskou. V jeho díle pokračoval Procek z Kunštátu a Opatovic a po něm jeho o jednu generaci mladší bratranec Jan Heralt z Kunštátu a Líšnice. Gotickou stavební aktivitu završil jejich příbuzný Hynek Boček z Polné na začátku 16. století. Rod Kunštátů hrad ztratil nadobro v roce 1521, kdy ho koupil Vilém z Pernštejna. Roku 1529 získal hrad Jan Černický z Kácova. Ten začal provádět renesanční přestavbu a hrad dostal podobu zámku. V roce 1593 koupil panství rod hrabat z Hardeku. Roku 1680 podnikl nový majitel Kašpar Fridrich, hrabě z Lamberka barokní přestavbu, a objekt se tak již definitivně změnil na reprezentativní zámek. V roce 1701 byla přistavěna zámecká kaple sv. Josefa. Kolem roku 1800 proběhla klasicistní úprava, o kterou se zasloužili Honrichsové. Posledními šlechtickými majiteli zámku byli hrabata Coudenhove - Honrichsové do roku 1939. V roce 1948 byl kunštátský zámek zestátněn a sloužil jako depozitář Moravského zemského archivu v Brně. Nyní je Kunštát ve správě Národního památkového ústavu a je zpřístupněn pro veřejnost.

Kynžvart

↑ na začátek stránky

Státní zámek Kynžvart, 354 91 Lázně Kynžvart Tel. 354 691 269 nebo 354 691 361, e-mail: info@kynzvart.cz

V lázeňské oblasti okresu Cheb se nachází zámek Kynžvart. Pro kancléře Klementa Václava Lothara knížete von Metternich-Winnenburg byl starší barokní objekt přestavěn v letech 1820-1833 ve stylu vídeňského klasicismu. Kancléř na Kynžvart soustředil množství uměleckých předmětů, sbírky mincí, medailí, porcelánu a zbraní. Zpřístupněny jsou například: velký přijímací sál, zámecká jídelna s unikátním zlaceným servisem Thomire, kulečníkový salón, kuřácký a pánský salón, hudební salón, orientální chodba s kolekcí japonských lakovaných šperkovnic ze 17. století, zámecká zbrojnice, oratoř a zámecká kaple s mramorovým oltářem a ostatky sv. Bonifáce, kancléřova knihovna s unikátními rukopisy a prvotisky a kabinet kuriozit s egyptským salónkem - jedno z nejstarších veřejně přístupných muzeí v Evropě. Celá prohlídková trasa je plně bezbariérová.

Lanškroun

↑ na začátek stránky

Zámek stojí na Jiráskově náměstí. Samotná stavba je dvoukřídlá jednopatrová budova krytá nízkou valbovou střechou. Zámek má hladkou bílou fasádu, v níž jsou zvýrazněny gotické a renesanční stavební prvky. Mezi tyto zachované pozůstatky patří renesanční vstupní portál (s erby Hrzánů a rodu ze Sulevic) a gotické oblouky klášterních původních nádvorních arkád, obojí v hlavním západním křídle. Na jižní křídlo je z východu přistavěn jednopatrový přístavek. V tomto křídle se zachovala pouze renesanční ostění. Z interiéru jsou nejdůležitější dvě zachovalé místnosti v přízemí hlavního křídla s lomenými oblouky: bývalá kapitulní síň přiléhá na jižní stranu kostelního presbytáře, nyní je sklenuta dvěma poli křížové žebrové klenby a dvěma poli klenby křížové žebrové obkročmé, druhá místnost přiléhá na bývalou kapitulní síň. Její klenby tvoří dvě pole křížové klenby. Některé pokoje v prvních patrech obou křídel mají strop s valenou klenbou a výsečemi, ostatní se stropem vodorovným. Všechny jsou vesměs architektonicky nezajímavé. K zámku ještě patří dvojí brána z Jiráskova náměstí a bývalé hospodářské budovy. Dlouhá úzká chodba bývalé konírny je využívána jako výstavní prostor. Na severní stranu hlavního křídla navazuje farní barokní chrám sv.Václava se zachovaným gotickým presbytářem. Mezi zdí z Jiráskova náměstí a přístavkem jižního křídla stojí mohutný buk, vysázený v 19. století, o něco menší topol a smrk, navíc ještě barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandera.

Lány

↑ na začátek stránky

Zámek Lány je barokní stavba, jež se nachází na jižním okraji obce Lány v okrese Kladno ve Středočeském kraji západně od Prahy. Zámek je situován na severním okraji rozsáhlých křivoklátských lesů, jeho součástí je rozsáhlý anglický park, rybník Bahňák, velký palmový skleník a přilehlá Lánská obora. K zámku také patřil hospodářský dvůr. Od roku 1921 je zámek majetkem státu a stal se oficiálním letním sídlem prezidentů Československa, dnes prezidentů České republiky.

Lázeň

↑ na začátek stránky

Lázeň je malý empírový zámek, který dal postavit Jan Rudolf Černín z Chudenic postavit na konci 18. století v katastru obce Chudenice. Zámek stojí na svahu vrchu Žďár, poblíž léčivého pramene. Jde o jednoduchou empírovou jednopatrovou stavbu lázeňského typu. Kromě lázeňského zařízení zde bylo i několik hostinských pokojů. Objekt náležel Černínům, na jejichž chudenickém panství se objekt nacházel a byl pronajímán. Ale již na počátku 19. století si hrabě Černín v objektu vyhradil některé pokoje pro svoji potřebu. V této době byla již lázeňská budova označována jako zámek. Ve 20. letech 19. století byl objekt rozšířen o podkrovní místnosti a další prostory a byla v něm zřízena i domácí kaple. Pro lázeňské účely byla postavena nová budova a hostinec. Stavební úpravy zámku skončily v podstatě až na počátku 30. let 19. století. Další nákladnější úpravy byly uskutečněny ještě v letech 1858–1861. Zámek patřil až do roku 1945 Černínům. Po druhé světové válce sloužil jako rekreační středisko zaměstnanců Plzeňských pivovarů n. p. V majetku společnosti Plzeňský Prazdroj a. s. zůstává zámek dodnes, ta jej ale nechává chátrat. K zámku patří také známé arboretum Americká zahrada a rozhledna Bolfánek na vrcholu kopce Žďár.

Lázně Libverda

↑ na začátek stránky

Zámeček Lázně Libverda je klasicistní stavba, kterou si nechal roku 1816 vystavět hrabě Kristián Filip Clam-Gallas. Podle jiných zdrojů tomu však již bylo okolo roku 1800. Tento údaj lze považovat za pravděpodobnější, protože Kristián Filip Clam-Gallas roku 1805 umírá a nemohl by již tedy 11 let po své smrti započíst se stavbou zámečku. Dnes je objekt využíván jako jeden z lázeňských pavilónů a jeho stavba je památkově chráněna. Jedná se o budovu obdélníkového půdorysu o rozměrech přibližně 22 × 11 metrů. Budova je dvoupatrová a je zakončena mansardovou střechou. Fasáda je členěna pilastry, obdélníkovými okny a zdobnými vpadlými poli. Střed zámeckého průčelí, které směřuje do zámecké aleje, je zakončen trojúhelníkovým štítem s vázami. Na jižní straně se ve střeše nachází fronton s Clam-Gallasovským erbem. Stavbu doplňovala hospodářská budova (dnes číslo popisné 113) se stájemi (s místem pro 52 koní) a s kočárovnou (s místem pro 20 kočárů). Budova byla postavena na podkovovitém půdorysu se třemi křídly, jež tak plnila i funkci nádvoří. Panstvo zde se svými hosty pravidelně trávilo letní měsíce, což popularitu obce zvyšovalo. Proto se na počátku 19. století těšilo místo značnému zájmu zámožných společenských vrstev. Vlivem mnoha přestaveb, kterými budova prošla kvůli přizpůsobení se potřebám lázní, se zcela změnil vnitřní ráz i dispozice obou staveb.

Lčovice

↑ na začátek stránky

Pěkný zámek postavený v místech starší tvrze v severní části obce Lčovice nedaleko Čkyně, asi 500 metrů od hlavní silnice Strakonice - Vimperk. Zámek je dvoupatrová budova nepravidelného půdorysu s raně barokním arkádovým průčelím. Vstupní brána pochází z první poloviny 19. století. V parku stojí osmiboká, raně barokní kaple (z r. 1669) zakončená kupolí a lucernou, vyzdobenou malbou s bohatým štukem. Osmiboký je i pavilón se znakem Hýzrlů z Chodů. Stejný půdorys má i grotta s nástěnnými malbami dochovanými jen zlomkovitě. Zámek i park jsou památkově chráněné objekty.

Lednice

↑ na začátek stránky

Fotografie: Zámek Lednice. Autor: Harold

Zámek Lednice je romantický novogotický zámek, stojící v nádherné krajině. Lednice je jako součást Lednicko-valtického areálu - přírodně-krajinářského celku o rozloze skoro 300 km2 zapsána na seznamu UNESCO. Tento punc výjimečnosti znamená, že sem každoročně přijedou tisíce návštěvníků, aby obdivovali „zahradu Evropy“. Na svědomí má všemocný, původem rakouský, šlechtický rod Lichtenštejnů. Dva bratři, vladykové Adamar a Lipert z Lednice se rozhodli postavit roku 1222 u brodu blízké řeky Dyje gotickou tvrz. V jejich držení nezůstala dlouho. Po nich ji vlastnil rod Sirotků, kteří ji v roce 1322 prodal Janu z Lichtenštejna. V držení tohoto rodu zůstalo zdejší panství, s krátkou přestávkou v letech 1571-1576 až do roku 1945.

Lichtenštejnové měli velké majetky a mnoho sídel. Lednice proto zůstávala zpočátku v pozadí a nebyla příliš využívána. To se změnilo po roce 1585. Tehdy přebudoval Hartman z Lichtenštejna starou tvrz v renesanční zámek. S tím jak začal stoupat mocenský vliv Lichtenštejnů, rostla potřeba i opravdu reprezentativního sídla. Tím se měly stát právě Lednice a blízký zámek Valtice. Od 17. století tak začali Lichtenštejnové upravovat lednicko-valtické panství, jehož dvěmi perlami se staly oba zámky. Nejvíce se o výstavbu zapříčinil Karel Eusebius, jenž úpravám rodových majetků zasvětil celý svůj život. Na svůj dvůr zval významné řemeslné mistry, kašnáře, architekty i umělce té doby, za které vyplácel nemalé peníze. Ze zámku se stal rozsáhlý zámecký komplex s hospodářskými budovami. V budování bylo pokračováno i po Karlově smrti. V roce 1715 byla vybudována proslulá alej, která spojila lednické a valtické panství. Dnes se jmenuje Bezručova. Ovšem to co dělá z Lednice neobyčejné šlechtické sídlo je zámecké okolí. Rozsáhlý a nádherný park, plný vodních ploch a romantických staveb. Tyto stavby začaly vznikat na konci 18. století.

Lichtenštejnové zde vystavěli romantickou zříceninu Janův hrad, klasicistní myslivnu Lovecký zámeček, Apollónův chrám s dórským sloupořadím, Rybniční zámeček, Hraniční zámeček, Belvedér; vyhlídku Kolonáda na Reistně, Rendez-vous též zvaný Dianin chrám, prsaté Tři Grácie, Akvadukt, Obelisk, Vodárnu a Minaret. To vše doplnil velký zámecký rybník s 15 ostrovy a mnoho okrasných dřevin a květinových záhonů. Vskutku neobvyklá krása, kterou dodnes můžeme na tomto pohádkovém místě obdivovat. Protože Lichtenštejnové šli s dobou, nemohli opomenout i stavební úpravy samotného zámku, který tak měnil tvář v souladu s dominujícími stavebními slohy a rozšiřoval se. Po baroku tak přišel ke slovu klasicismus, po něm empír a do současné krásy vyrostl lednický zámek v polovině 19. století ve slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Architektem byl Jiří Wingelmüller. Ve stejném slohu byl přestavěn i přilehlý kostel sv. Jakuba. Lichtenštejnové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy ho získal stát.

Stejnou nádherou jakou oplývá zámek zvenku, oplývá i výzdoba jeho interiérů. Návštěvníci mohou obdivovat vyřezávané kazetové stropy, původní nábytek a mobiliář. Pozoruhodné je šestatřicetistupňové dřevěné schodiště v knihovně, které vedlo do ložnice knížat a bylo vyrobeno bez použití jediného hřebíku. Ve většině společenských prostorů jsou postaveny mramorové krby. První prohlídkový okruh zahrnuje přízemí a reprezentativní sály. Druhý nás zavede do patra, kde můžeme nakouknout do soukromí šlechty a způsobu jejího života. No a samozřejmě nádherný zámecký park se všemi jeho romantickými stavbami, zákoutími, skálami, rybníky a stromy na jehož prohlídku jeden den rozhodně nestačí.

Lechovice

↑ na začátek stránky

Lemberk

↑ na začátek stránky

Státní zámek Lemberk, 471 25 Jablonné v Podještědí Tel. 487 762 305

Z původního středověkého hradu se do dnešní doby zachovala válcová věž, ale pravidelná dispozice zámeckých budov nasvědčuje, že jsou asi novostavbami pocházejícími z konce 16. století. Za Jana R. Bredy a jeho nástupce Kryštofa došlo po roce 1660 k výrazné raně barokní úpravě, která dala stavbě její dnešní vzhled. Nejslavnější obyvatelkou Lemberka byla již ve 13. století Zdislava, manželka zakladatele hradu, která se již za svého krátkého života proslavila milosrdnými skutky a svým nadáním zázračně uzdravovat. Roku 1995 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou. Z interiérů vyniká pozdně renesanční Bajkový sál, nazývaný podle 77 motivů z Ezopových bajek, namalovanými na tabulovém stropě. Ve funkčním stavu se dochovala kuchyně ze 17. století.

Leontýnský zámek

↑ na začátek stránky

Leontýnský zámek stojí přibližně 8 km na jih od Křivoklátu na místě původního dvora Obora. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Klasicistní zámeček nechal v roce 1820 vystavět Karel Egon Fürstenberk. Tehdy nesl název Obora. V letech 1865-1866 jej kníže Max Fürstenberk nechal přestavět pro svoji manželku, kněžnu Leontýnu z Khevenhülleru, který provedl architekt J. Jirusch. Zároveň došlo k jeho přejmenování na Leontýnský zámek. Někdy v letech 1893 nebo 1894 bylo přistavěno patro a objekt J. B. Urbanem přestavěn v duchu anglické novogotiky. V roce 1929 získal panství stát a na zámek umístil ředitelství správy státních lesů Obora. Od roku 1950 zámeček krátkou dobu krátkou dobu využívala škola pro vadu řeči v Praze a následně i PTP. Toto časté střídání majitelů mělo za důsledek zdevastování zámečku a okolí. V roce 1964 se dostal do vlastnictví národního výboru hlavního města Prahy, který provedl generální opravu a umístil se Ústav sociální péče pro mládež. Až do roku 1982 zde pracovaly řádové sestry Kongregace řádu sv. Karla Boromejského. Nedaleko zámku se nachází kaple vystavěná roku 1866, v níž se nachází obraz sv. Václava vytvořený malířem J. Kroupou.

Letovice

↑ na začátek stránky

Zámek Letovice se nalézá na ostrohu nad Letovicemi. Od roku 2004 je v soukromém vlastnictví a v roce 2009 ještě probíhaly rekonstrukce. Původní dřevěná tvrz patřící Bořitovi, jenž se nalézala na ostrohu nad Trstenickou stezkou, která spojovala Čechy a Moravu, byla přestavěna na hrad pravděpodobně Heřmanem z Letovic, od něhož pocházejí i první zmínky z let 1250-1274. Další zmínka pochází z roku 1316 od Stanimíra z Letovic. Hrad je ale písemně doložen až v roce 1360, kdy se majiteli hradu a panství stali páni z Letovic a z Ronova. Na přelomu 14. a 15. století zde byl do češtiny přeložen cestopis Marka Pola Milión. Roku 1424 hrad oblehli, dobyli a zničili husité. V letech 1446-1505 vlastnil polovinu hradu a panství rod pánů z Lomnice. Druhou polovina panství byla v letech 1446-1505 majetkem rodu pánů z Boskovic. Roku 1505 získali páni z Boskovic první polovinu a panství s hradem vlastnili do roku 1544. Ve druhé polovině 15. století prošel hrad pozdně gotickou přestavbou. Roku 1544 koupil hrad a panství od Kryštofa z Boskovic hrabě Kryštof z Hardeka a Kladska. Za Hanuše Fridricha z Hardeka byly provedeny úpravy interiéru, zesílení hradního opevnění se dvěma prstenci příkopů a dostavba opevněné předhradí. Kamenné náhrobky Hardeků se nachází v kostele sv. Prokopa. Roku 1614 přešel hrad a panství do rukou hraběte Jindřicha Václava Thurna svatbou s Reginou Juliánou z Hardeka. Roku 1645 hrad dobyli Švédové. Po smrti Jindřicha Václava Thurna byl hrad roku 1654 prodán Karlem Kašparem Thurnem za 60.000 zlatých Jiřímu Štěpánovi Bruntálskému z Vrbna, jenž nechal provést opravy válečných škod. V letech 1664–1666 vlastnila hrad a panství hraběnka Eva Erdëdy, rozená Forgačová. Po ní byla v letech 1666-1668 majitelkou hraběnka Eliška z Náchoda, rozená Sunioginová. Ta roku 1668 odprodala hrad a panství za 60 000 zlatých ostřihomskému arcibiskupovi Jiřímu Szelepczenyi z Pohronce, jenž nechal provést přestavbu jádra hradu v raně barokní zámek. Tehdy získala zámecká zástavba půdorys nepravidelného trojúhelníku. Zámek a panství koupil v roce 1711 hrabě Karel Ludvík z Roggendorfu za 170 000 zlatých. Roku 1724 získali zámek Blümegenové a začali s úpravami zámku. Tentýž rok zámek spolu s městečkem vyhořel. Po požáru došlo k barokním přestavbám – byl dokončen hlavní zámecký palác, úpraven interiér a roku 1730 byly přistaveny nové hospodářské a úřední budovy.

Lešná (Zlín)

↑ na začátek stránky

Zámek Lešná, Lukovská 112, 763 14 Zlín Tel. 577 914 180 až 181. E-mail: office@zoolesna.cz

Současný romantický zámek byl vystavěn v létech 1887-1894 podle návrhu arch. J. Micka a V. Siedka. Budova je členěna v půdoryse i průčelích nárožními a středovými věžemi. Bohatě tvarovaná střecha s četnými vikýři, věžičkami a komíny. Ozdobné okenice, balkóny, kamenné balustrády a terasy ještě zvyšují členitost budovy. Zámecká instalace dokumentuje vysokou úroveň bydlení na šlechtickém sídle konce 19. století (ústřední topení, elektřina, vodovody s teplou vodou). V interiérech s bohatou řezbářskou výzdobou jsou sbírky porcelánu, stříbra, obrazů, nábytku, antických vykopávek a sbírku z Orientu. V zámeckém parku se nachází zoologická zahrada.

Lešná

↑ na začátek stránky

Zámek Lešná je zámek v obci Lešná v okrese Vsetín z 1. poloviny 17. století, který byl postaven na místě středověké tvrze ze 14. století. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zámek použil režisér Filip Renč ve filmu Requiem pro panenku, v němž ztvárnil Ústav sociální péče v Měděnci, kde roku 1984 došlo k největší žhářské katastrofě v historii Československa a České republiky.

Lhota Rapotina

↑ na začátek stránky

Lovecký zámeček Lhota Rapotina pochází z roku 1833, kdy si jej nechali postavit Ditrichštejnové, majitelé nedalekého města Boskovice. Zámeček je situovaný 1 km západně od silnice II/374 Boskovice – Rájec-Jestřebí, nedaleko boskovických zahrádek. Zámek je vystaven v empírovém slohu. Po vybudování sloužil jako lovecké sídlo avšak v druhé polovině 19. století je již využíván jen jako hájovna. V dnešní době je v soukromém vlastnictví.

Libá

↑ na začátek stránky

Zámek Libá (dříve též Liebenstein) stojí na vyvýšenině nad Libským potokem v jihovýchodní části obce Libá, nedaleko Františkových Lázní v západních Čechách. Hrad a obec vznikly okolo poloviny 13. století. Roku 1264 je zmiňován Ruprecht z Nového Liebensteina, čímž je doložena existence hradu. Na sklonku 13. století rod Liebensteinů vymřel a hrad byl pobořen. Roku 1346 panství i se zničeným hradem získal jako české korunní léno chebský měšťan František Gosswein a v roce 1355 jej se svolením Karla IV. obnovil. Později Václav IV. Gossweinům kvůli četným loupežím hrad odňal a propůjčil jej v roce 1381 Johannu I. z Leuchtenberka. Ten jej roku 1400 prodal chebském měšťanu Erhardu Rudischovi. Roku 1425 panství získal rod Cedviců, který ho i s hradem vlastnil až do 20. století. V 18. století byl goticko–renesanční hrad postupně přestavěn na barokní zámek. Roku 1912 Benno Cedvic prodal panství Leopoldu Hauserovi.

Liberec

↑ na začátek stránky

Liberecký zámek je klasicistní zámek v centru města Liberce. Jeho současná podoba je z 18. století. Dnes je v něm jedna z největších světových expozic a vzorkovnic skleněných výrobků. Kryštof z Redernu si v letech 1582 - 1587 postavili tento zámek, jakož to jeden z prvních kamenných domů v Liberci. Dnešní podobu získal po požáru v roce 1615, kdy vdova po Melicharovi, Kateřina z Redernů, dala vybudovat zámeckou kapli a rozšířit zámecký komplex o nové Nosticovské křídlo. V letech 1850-54 je zámek přestavěn na letní sídlo hraběcí rodiny, jsou zde upraveny prostory pro nově vznikající okresní soud. Při této přestavbě a později i za první republiky při přestavbě na byty státních lesů vzala bohužel za své výzdoba 18. a 19. století. Za druhé války v objektu sídlí německé vojsko a útvary, po válce zámek přechází pod stát. Dnes je zde výstava našeho sklářství.

Libeňský zámek

↑ na začátek stránky

Libeňský zámek se nachází v Praze-Libni. V současnosti v něm sídlí úřad Městské části Praha 8. Zámek je chráněn jako kulturní památka České republiky. Na místě dnešního zámku stála dříve gotická tvrz. Z ní se dochovalo sklepení, přízemní zdivo jižní části a západní křídlo. Roku 1595 tvrz koupila Eliška Hoffmannová která ji nechala přestavět na renesanční zámek zdobený sgrafity. 25. června 1608 byla v zámku podepsána mírová smlouva (nazývána též Libeňský mír) mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem. Roku 1662 zámek zakoupilo Staré Město a nechalo jej upravit v barokním slohu. Zámek sloužil jako letní sídlo staroměstských purkmistrů; z této doby se dochoval znak Starého Města nad vstupním portálem. Kromě toho zde byli ubytováváni významní hosté Starého Města - mj. Marie Terezie a císař Leopold II. Další přestavba proběhla v letech 1769 - 1770 v rokokovém stylu pod vedením stavitele Josefa Prachnera. Při ní byla vystavěna zámecká kaple Neposkvrněného početí Panny Marie sousedící se zadním dvorem. Kapli zdobí nástropní a nástěnné malby malíře Ignáce Raaba. Význam zámku upadal po roce 1848. Byl používán jako špitál po morové epidemii a po bitvě u Hradce Králové roku 1866 jako lazaret. V letech 1882 a 1883 byl z iniciativy Vojty Náprstka přestaven na první výchovný ústav pro mravně narušenou mládež v Čechách, jehož součástí byla i obecná škola. Tento ústav se později přestěhoval do dnešního zámku Vychovatelna. Začátkem 20. století proběhly další stavební úpravy a okolo zámku byl vybudován park podle plánů Františka Thomayera, dnešní Thomayerovy sady se školní naučnou stezkou. Až do druhé světové války jej vlastnil baronský rod Vandur. Po 2. světové válce byl hlavní sál upraven jako svatební síň a v zámku byl zřízen Obvodní národní výbor Praha 8. Součástí areálu zámku je v Thomayerových sadech těsně při říčce Rokytce i Löwitův mlýn.

Liběchov

↑ na začátek stránky

Zámek Liběchov, 277 21 Liběchov Tel. 315 697 036

Zajímavý půdorys zámku v Liběchově prozrazuje na první pohled odlišný vznik jeho dvou základních částí. Okrouhlá vodní tvrz se více jak z poloviny zachovala, i když renesančně rozšířená. K ní přistavěl v letech 1720-1730 F. M. Kaňka novou budovu, kterou vidíme na snímku. Po úpravách v letech 1783 a hlavně 1811 získal zámek klasicistní výraz. Roku 1801 koupil Liběchov všestranně úspěšný průmyslový podnikatel Jakub Veith, za jehož syna Antonína se v zámeckých interiérech, nově vyzdobených nástěnnými malbami Josefa Navrátila, scházeli představitelé všech složek tehdejšího společenského života, především vzdělanci a umělci. V roce 1963 zámek Liběchov převzalo Národní muzeum v Praze a po náročné rekonstrukci v jednadvaceti sálech zřídilo jedinečné expozice umění a řemesel asijských kultur. Asi dva tisíce děl a předmětů z Číny, Vietnamu, Koreje, Japonska a dalších zemí se zde nenapodobitelným způsobem doplňují s krásnými evropskými interiéry 18. a 19. století.

Liblice

↑ na začátek stránky Liblice

Zámek Liblice se nachází v obci Liblice v okrese Mělník ve Středočeském kraji, bývá nazýván Barokní perlou. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zámek nechal v letech 1699-1706 vystavět hrabě Arnošt Josef Pachta z Rájova. Návrh vytvořil Giovanni Battista Alliprandi na základě koncepce od architekta J. B. Fischera z Erlachu, ale vynechal plastické dekorativní prvky. Ve 2. polovině 18. století provedl sochař I. F. Platzer doplnění výzdoby pomocí dětských postaviček a váz umístěných na balkoně a terase. V této době vznikla také výzdoba sally tereny. Další přestavba následovala v 80. letech 18. století, tentokrát zaměřená na hospodářské budovy (tzv. depandance) a prostor služebnictva, které se nacházely v severní části zámku. V 1. polovině 19. století zámek od Pachtů z Rájova odkoupil B. Dejm ze Střítěže, ovšem už v roce 1863 jej vlastnila hraběnka Antonie z Valdštejna, která nechal zámek novorenesančně přestavět. Po její smrti připadl zámek Thun-Hohensteinům. Ve 20. letech 20. století prošel přestavbou zámecký park. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován a v roce 1952 jej stát propůjčil ČSAV. Od 50. let 20. století prodělal zámek řadu oprav, přičemž ta nejrozsáhlejší proběhla v letech 2001-2007. V té době došlo k přeměně na konferenční centrum Akademie věd ČR. Ke slavnostnímu otevření došlo dne 6. září 2007.

Libochovice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Libochovice, 411 17 Libochovice Tel. 416 591 443, e-mail: spool@lovonet.cz

Zámek Libochovice patří k nejvýznamnějším raně barokním stavbám v České republice. Předcházela mu gotická tvrz, přestavěná v letech 1560-1564 na zámek, který dal základ dnešní stavbě. Ta vznikala v letech 1683-1690 podle projektu Antonia Porty pro Gundakera z Liechtenštejna. Zámek se dochoval téměř v neporušeném raně barokním stavu, nově byla obnovena i původní červená výzdoba obvodových zdí. Z interiérů vyniká tzv. Saturnův sál v jižním křídle, prostupující dvěma poschodími, vyzdobený krbem s plastikami vysoké umělecké úrovně a pěkným stropem. Rovněž ostatní vnitřní prostory odráží svou rozdílnou výzdobou proměny architektonických stylů od baroka po historizující slohy 19. století. Z vybavení zaujme v zámku vedle nábytku také soubor gobelínů, obrazů, skla a porcelánu. V přízemí zámku je umístěna stálá expozice o životě a díle J. E. Purkyně, významném českém fyziologovi, který se zde v roce 1787 narodil. Pozornost zaslouží také francouzská zahrada (přecházející v park), založená koncem 17. století Janem Tulipánem po vzoru versailleských zahrad.

Libouň

↑ na začátek stránky

Zámek je v současné době po celkové rekonstrukci a přístupný veřejnosti. Interiéry památkového objektu nabízejí také ubytování v historizujících apartmá a restaurační zařízení. První zmínka o vsi pochází z roku 1352, kdy je zmiňován zdejší kostel. V té době Libouň náležela k premonstrátskému klášteru v Louňovicích pod Blaníkem. Od roku 1382 na zdejší tvrzi sedí Ondřej Roháč z Dubé, otec Jana Roháče z Dubé. Ondřej byl synem také Ondřeje jenž založil hrad Dubou, syna Matouše z Benešova. Ondřej Roháč z Dubé zastával významné zemské funkce, například zemského sudího, mistra královské komory a v letech 1384-1394 úřad nejvyššího zemského sudího. Doprovázel Karla IV. na cestě do Itálie a byl rádcem Václava IV. Sedí zde se svým bratrem Benešem, který později postavil hrad Lešno / Líšno / u Benešova. Oba měli Libouň pronajatou od louňovického kláštera. Tato větev pánů z Dubé se později usídlila na Mrači a nadále se nazývají Mračtí z Dubé. Když byl klášter dobit a pobořen husity, přechází Louňovice pod město Tábor. Od té doby se zde majitelé v poměrně rychlém sledu střídali - Skuhrovští ze Skuhrova, Malovcové z Malovic – Václav Malovec roku 1690 staví na místě staré tvrze nový zámek, 1720 – Leopold svobodný pán z Gerhardu, Ferdinand František z Říčan - od roku 1701 hejtman kouřimského kraje, Petr Pavel hrabě Věžník z Věžník, který si vzal dceru Ferdinanda Františka z Říčan Kateřinu, jejich syn Josef Benedikt a konečně roku 1767 – Marie Josefa hraběnka z Auersperku, která Libouň připojila k vlašimskému panství. Z té doby máme i popis zámku v Libouni. Uvádí se, že zámek je kamenný, se sedmi pokoji a velkou zahradou obehnanou zdí. Roku 1801 zámek vyhořel a již nebyl zcela opraven. V části zámku byla zřízena sýpka. K vlašimskému panství patří Libouň až do první pozemkové reformy v roce 1924. Po roce 1945 zámek sloužil hospodářským potřebám JZD.

Lipnice nad Sázavou

↑ na začátek stránky

Zámek Lipnice nad Sázavou stojí v obci Lipnice nad Sázavou. Když v roce 1760 koupil panství hrabě Karel Josef Palm z Gundelfingenu, byl už hrad ve špatném stavu. Proto se hrabě rozhodl pro stavbu zámku v podhradí, který by sloužil jako sídlo správy panství. V roce 1842 získali Lipnici Trautmannsdorffové, kteří ji drželi až do roku 1925. Ti po požáru hradu roku 1869 přenesli na zámek veškerou správu. Po pozemkové reformě v roce 1925 získalo zámek městečko, které jej přetvořilo pro účely školy a částečně na bytový dům, čemuž slouží dodnes. Jedná se o patrovou budovou bez velkých architektonických detailů s valbovou střechou. Budova, stojící na úbočí hradního kopce, má malou architektonickou hodnotu.

Lipník nad Bečvou

↑ na začátek stránky

Zámek v Lipníku je obdélná pozdně klasicistní dvoupatrová budova s pozdějšími přízemními bočními křídly v okrajové části města. Navazuje na areál piaristického kláštera a kostela sv. Františka Serafínského. Nyní jsou v zámku umístěny úřady a služby. Zámek je opraven a vyniká okrově žlutou fasádou.

Litomyšl

↑ na začátek stránky

Státní zámek Litomyšl, 570 01 Litomyšl Tel. 461 615 067, e-mail: pup@pupce.cz

Zámek v Litomyšli, jedna z nejvýznamnějších renesančních památek v Čechách, vznikl na místě sídla Kostků z Postupic, když se roku 1567 stali majiteli panství Pernštejnové. Vratislav z Pernštejna, jeden z nejmocnějších šlechticů v království, nechal vystavět zámek v letech 1568-1581 v podobě dvoupatrové čtyřkřídlé budovy se čtvercovým nádvořím. Hodnotná architektura je především dílem v Čechách působícího architekta vlašského původu Giovanniho B. Aostalliho (do roku 1575) a jeho synovce Ulrika Aostalliho. Do novostavby byly pojaty starší objekty v severním křídle, patrně někdejší biskupský palác. Sgrafita na fasádách provedl Šimon Vlach. Nádvoří je tvořeno ze tří stran arkádami, čtvrtá strana je vyzdobena rustikou a chiaroscurem, představujícím především výjevy z antické mytologie. Celý obvod zámku lemují štíty, které patří k nejlepším ukázkám české renesance. V roce 1999 byl zámecký areál zapsán na seznam UNESCO. V zámku je v současnosti přístupno 14 interiérů. Nejhodnotnějším je pozdně barokní zámecké divadlo s četnými dochovanými dekoracemi, zřízené v 90. letech 18. století.

Litultovice

↑ na začátek stránky

Litultovice je menší trojkřídlý patrový zámek s připojenou dvoupatrovou budovou, která vznikla přestavbou ze starší tvrze. Zámek je ukázkovým příkladem zvládnutí jednoduché klasicistní úpravy. Právě tato jednoduchost dodává zámku s přilehlým parkem kouzlo.

Líšeň

↑ na začátek stránky

Zámek Belcrediů v Líšni. Na zámku se vystřídalo několik majitelů a objekt byl několikrát přestavěn přes renesanci, baroko až k dnešnímu klasicistnímu vzhledu. Významná šlechtická rodina Belcredi se na zámku usadila v roce 1819 a zámek vlastnila až do roku 1949. V této době byl zámek rodině Belcredi vyvlastněn a na zámku se vystřídalo několik uživatelů. Nábytek, zámecká knihovna a umělecké předměty byly odvezeny a zámek byl nešetrně a neodborně přebudován pro potřeby uživatelů. V roce 1992 byl zámek vrácen zpět původnímu majiteli a prochází rozsáhlou rekonstrukcí a opravami. Vstup na první nádvoří je od Pohankovy ulice oddělen umělecky kovanou mříží a bránou. Toto nádvoří slouží jako parkoviště pro svatební hosty a návštěvníky zámecké vinárny, ve které je možné objednat si uspořádání svatební hostiny. Na průčelí zámku, který má novou fasádu, je latinský nápis ET a DOMINO factum est istud, což v překladu znamená "A od Pána učiněno jest toto". Nad nápisem se nachází erb rodiny Belcredi.

Líšno

↑ na začátek stránky

Přepychový pseudoslohový zámek se nachází ve vsi Líšno na Benešovsku ve Středočeském kraji. Zámek je dvoupatrová trojkřídlá stavba kolem obdélného nádvoří uzavřeného na čtvrté straně zdí s bránou z roku 1536. Zámek je pro veřejnost uzavřen, přístupný je pouze zámecký park. Na místě zámku původně stál gotický hrad, jehož stavebníkem byl po roce 1367 zřejmě Beneš z Dubé. Za války Jednoty zelenohorské proti králi Jiřímu z Poděbrad hrad v roce 1467 oblehlo a dobylo královské vojsko. Pobořený objekt byl obnoven v letech 1478 a 1536. Od 17. století se majitelé často střídali, neudržovaný a trvale neobývaný objekt však pustl. Teprve po roce 1872, kdy panství koupil pražský průmyslník Vincent Daněk, bylo hradní zdivo začleněno do nově vystavěného velkolepého pseudoslohového zámku. Současně byl kolem zámku zřízen park s pavilónky, plastikami a Podzámeckým rybníkem. Daňkové vlastnili zámek do roku 1945, poté sloužil zámecký objekt jako ústřední škola Červeného kříže. Nyní je zámek prázdný a o jeho dalším využití zatím není rozhodnuto.

Lnáře

↑ na začátek stránky

Zámek Lnáře, 38742 Lnáře Tel. 604 401 432, e-mail: zamek@lnare.cz

Stavbu zámku zahájil v roce 1666 Aleš Vratislav hrabě z Mitrovic a dokončil ji v roce 1685 Tomáš Zacheus, syn hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic. Zámek byl postaven v ranně barokním slohu vedle původní gotické tvrze, přestavěné renezančně. Stavbu řídil italský architekt Giovanni Batista Maderna, jehož dílem je i Černínský palác v Praze. Umělci, kterými se obklopil vyzdobili zámek souborem fresek a plastik s výjevy z antické mytologie a Ovidiových Metamorfóz. Unikátem je velký sál o podlahové ploše 240 m2, který prostupuje 2 poschodí a jehož nástropní freska zobrazuje celé antické božstvo. V zámecké kapli, která byla vyzdobena v roce 1721 blatenským všeumělem Janem Hoffmanem, mohou návštěvníci shlédnout výjevy ze Starého a Nového zákona. Součástí prohlídkového okruhu je i část zahrady se sochami antických bohů z Platzerovy dílny. Zámek byl poprvé zpřístupněn veřejnosti v roce 1999, tedy 333 let od jeho založení. Exposice rybářského muzea v přízemí zámku dokumentuje zdejší bohatou rybářskou tradici. Jako doplněk jsou instalovány příležitostné výstavy uměleckých textilií, krajinářských fotografií a výtvarných děl od známých umělců. V kapli jsou pořádány varhanní koncerty a ve velkém sále koncerty barokní hudby.

Lniště

↑ na začátek stránky

Lniště je lovecký zámeček v Krušných horách v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se na rozsáhlé mýtině obklopené na západě kopcem Čihadlo, z jihu vrchem Kapucín, na východě kopcem Točník a na severu bezejmenným návrším. Zámeček se nachází zhruba 9 km jihozápadně od centra města Litvínova. K objektu vede cesta odbočující ze silnice u Mikulovic. Lovecký zámeček nechali postavit tehdejší majitelé panství Lobkovicové, kteří sídlili na nedalekém zámku Jezeří. K zámečku Lniště patří ještě hájovna nacházející se severním směrem. Oba objekty jsou v zachovalém stavu. Dnes jsou v majetku státního podniku Lesy ČR a jsou proto veřejnosti nepřístupné.

Loučná nad Desnou

↑ na začátek stránky

Ve středu Loučné na Desnou stojí v parku zámek, jehož renezanční část vybudoval na místě dřevěného loveckého zámečku roku 1608 Přemek ze Žerotína. Roku 1774 byla k zámku přistavěna kaple a o deset let později rozšířena na farní kostel, zasvěcený sv. Cyrilu a Metoději. Je vyzdoben freskami barokního malíře Ignáce Raaba. Roku 1844 koupili panství a zámek železářští podnikatelé a stavitelé železnic bratři Kleinové, za nichž byl zámek nazýván duchovním centrem železničního stavitelství a železářství rakouské monarchie. U zámku založili Kleinové přírodní park se vzácnými dřevinami. Jednou z jeho ozdob je i 600 let stará lípa s obvodem kmene 730 cm. V parku najdeme novogotickou kašnou a litinové sochy sv. Floriána s atributem vědra a praporu a sv. Alžběty, podávající dítěti chléb, z druhé poloviny 19. století.

Lužany

↑ na začátek stránky

Zámek Lužany, 334 54 Lužany u Přeštic Tel. 377 982 452

Lužany jsou příkladem velmi vzácné situace, kdy architekt zámecké stavby si ji vybuduje přímo sám pro sebe. Došlo k tomu v letech 1886-1887. Pro přesnost dodáme, že na zvoleném místě stával již nevelký renesanční zámek, upravený za hraběte B. K. Schönborna na počátku 19. století. V již uvedených letech ho však stavitel, architekt a mecenáš Josef Hlávka zásadně přestavěl, ovšem se zřetelnou snahou o renesanční vzhled nových budov a vlastně všech částí zámku. Majitel pak hostil na svém sídle přední představitele tehdejšího českého uměleckého života. Zámek Lužany není určen k návštěvám pro širokou veřejnost, slouží pro setkání předních osobností českého vědeckého a kulturního života, jak si Josef Hlávka přál.

Lysice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Lysice, 679 71 Lysice Tel. 516 472 235, e-mail: lysice@brno.npu.cz http://www.zameklysice.cz/

Dnešnímu zámku v Lysicích předcházela tvrz z 15. století, přestavěná v první polovině 17. století na renesanční zámek. Po roce 1730 získal zámek vrcholně barokní podobu. Posledními šlechtickými majiteli byli od počátku 19. století Dubští z Třebomyslic, kteří nechali zámek upravit ve 30. letech 19. století místním stavitelem F. Vašíčkem . Podle projektu F. J. Thalhera tak vzniklo půvabné sídlo s unikátním krytým ochozem na sloupové pergole uzavírající východní díl zahrady. Interiéry zámku navozují atmosféru šlechtického obydlí minulého století. Barokní a rokokový mobiliář doplňují sbírky českého skla a soubory orientálních uměleckých předmětů. Poklidný dojem, jakým vkusně zařízené interiéry působí, příjemně osvěžuje sbírka zbraní evropského původu, ucelená kolekce zbraní japonských a v druhém patře soubor ručně malovaných střeleckých terčů. Nejkrásnější ze tří zámeckých knihoven je věnována známé rakouské spisovatelce Marii Ebner von Eschenbach, rozené hraběnce Dubské. Výsledný dojem z návštěv zámku Lysice: výborný. Pohledná architektura zámku s elegantním zvýrazňováním oken. Pergola nad zahradou působí zajímavě. Prohlídka zámku a celková péče o návštěvníky má velmi slušnou úroveň. Interiéry se prochází jen takovým tempem, které si skupina sama zvolí.

Manětín

↑ na začátek stránky

Státní zámek Manětín, 331 62 Manětín Tel. 373 392 283

Manětín je poprvé v písemných pramenech připomínán k roku 1169, kdy byl darován králem Vladislavem II. pražským johanitům. Za Hrobčických z Hrobčic byl koncem 16. století v centru města postaven renesanční zámek. Po požáru v roce 1712 si nechal tehdejší majitel Václav J. Lažanský (+1715) a posléze jeho manželka a syn vybudovat nové sídlo, které má protáhlý půdorys ve tvaru písmene L. Dnes je v něm muzeum a přístupné zámecké interiéry s prostým vybavením. V době baroka město obohatily ještě další krásné stavby, například poutní kostel sv. Barbory. Gotický kostel sv. Jana Křtitele byl rovněž upraven a jeho věž získala typickou barokní báň se zvonicí. Všechny návštěvníky Manětína překvapuje množství a kvalita barokních soch a božích muk, pocházejících z konce 17. a celého 18. století. Pozdně barokní měšťanské domy na náměstí a podél hlavní komunikace dotvářejí kolorit bývalého významného města, dnes však téměř neznámého.

Měčín

↑ na začátek stránky

Zámek Měčín je zámecká stavba, která se nachází na severozápadním okraji stejnojmenné obce, při silnici na Malinec. Na místě dnešního zámku stála původně pravděpodobně tvrz pocházející z 15. století. V roce 1548 získal Měčínský a Švihovský statek Heralt Kavka Říčanský z Říčan, který zde kolem roku 1580 nechal postavit objekt nazvaný Nový hrad. Původní stavbu ze 16. století tvořila pouze levá polovina, pravá byla dostavěna později. K přestavbě na zámek došlo na počátku 18. století. Budova byla v jádru podsklepena a původně měla dvě patra. Prostory byly valeně zaklenuty, v patře byla kaple a uprostřed schodiště do sklepa a do patra. Po požáru z roku 1874 bylo druhé patro ubouráno, po následné opravě pak objekt dostal dnešní podobu. Výzdobu zámku tvořila sgrafitová výzdoba z konce 16. století, která bylo objevena v průčelí hlavní budovy při úpravách v roce 1925. Tvořil ji rostlinný ornament se dvěma medailonky s podobiznami prvního majitele Heralta Kavky Říčanského a jeho manželky, a také s dvěma biblickými výjevy – kladení Krista do hrobu a jeho zmrtvýchvstání. K zámku původně patřil i park s rybníkem. Park byl v roce 1972 vykácen a z rybníka bylo zřízeno koupaliště. To není v současnosti využíváno, v roce 2005 bylo zčásti zavezeno stavební sutí pocházející z demolice klatovské škodovky.

Mělník

↑ na začátek stránky

Zámek Mělník, 276 01 Mělník. Tel. 315 622 121. e-mail: lobkowicz@lobkowicz-melnik.cz

Nad soutokem Labe a Vltavy existovalo již v 9. století slovanské hradiště, vystřídané v dalším věku raně středověkým hradem. Jeho podhradí povýšil Přemysl Otakar II. v roce 1274 na město a nedlouho poté byl Mělník určen za věnné město českých královen. Třebaže v 15. století byl hrad nejméně dvakrát rozšiřován, přistoupil roku 1553 Zdislav Berka z Dubé k zásadní přestavbě. Další stavební činností navázali Lobkovicové koncem 16. století, o sto let později Černínové a v druhé polovině 18. století upravili interiéry zámku opět Lobkovicové, kterým objekt patří i v současnosti. Ve zpřístupněných interiérech zámku si lze prohlédnout umělecké sbírky mělnické větve Lobkoviců, včetně obrazárny. Vzhledem k tomu, že Mělník byl od dob císaře Karla IV. centrem českého vinařství, lze tento zámek doporučit také stálým nebo příležitostným milovníkům tohoto nápoje.

Měšice

↑ na začátek stránky

Zámek Měšice se nalézá na katastrálním území města Tábor. V roce 1545 vystavěl Prokop z Hejlovce ve vsi Měšice (dnes součást Tábora) renesanční tvrz. V té době patřily Prokopům z Hejlovce vsi Měšice, Čekanice a Stoklasná Lhota. Renesanční tvrz byla v roce 1699 Janem Josefem Carettem hrabětem z Millesima přestavěna na barokní zámek. V roce 1792 opatřil Jan Hannygar z Eberka zámek originálními zalévacími toaletami, které jsou funkční dodnes. Jan Schmidtgräber z Lusteneggu rozšířil roku 1817 barokní zámek o empírové schodiště a upravil vnější vzhled na empírovou fasádu. Po roce 1877 patřil měšický zámek baronům Nadherným z Borutína. Od roku 1997 je majitelem zámku Jan Berwid-Buquoy, prezident Českého Institutu Mezinárodního Setkání (ČIMS), který byl v roce 2000 na barokním zámku v Táboře-Měšicích založen. Na zámku jsou k vidění nábytkové exponáty z pozůstalosti slavných historických osobností: jídelní stůl a pohovka Reinharda Heydricha, psací stůl, kožená pohovka a jídelní stůl s židlemi Clementine Churchillové, secesní postele z roku 1901 po Janu Masarykovi, komoda se zrcadlem z roku 1939 po Clausi Stauffenbergovi (hlavní organizátor atentátu na Hitlera), secesní ložnice z roku

1904 po francouzském ministru zahraničních věcí Aristidu Briandovi, šatník a prádelník z roku 1930 patřící Ing. Janu Bervidovi (který se zasloužil o rozvoj československého civilního letectví).

Mikulov

↑ na začátek stránky

Regionální muzeum Mikulov, Zámek, 692 15 Mikulov Tel. 519 510 255, e-mail:rmm@rmm.cz

Střed Mikulova s obdélným svažujícím se náměstím a kostelem svatého Václava patří mezi nejpůvabnější historická centra moravských měst. Mikulovu již z dalekého pohledu dominuje zámek, který získal současný vzhled velkorysou přestavbou svého předchůdce v letech 1719-1730. Na místě zámku stál od 13. století královský hrad, který s mikulovským panstvím získali v roce 1249 Liechtensteinové. Rozšiřovali hrad obrannými a obytnými přístavbami až do poloviny 16. století. Dietrichsteinové, kteří byli majiteli panství v letech 1575-1945, přestavovali komplex v renesanci i baroku. Zejména počátkem 17. století město a zámek rozkvetly stavebními a zakladatelskými aktivitami kardinála Františka Dietrichsteina. Obytný palác komplexu vyhořel na sklonku druhé světové války, v padesátých letech uplynulého století byl obnoven. Zámek spravuje Regionální muzeum v Mikulově. Návštěvníkům nabízí ke zhlédnutí muzejní expozice "Od gotiky k empíru" a "Vinařství" (s unikátním obřím renesančním sudem v zámeckém sklepě), historickou zámeckou knihovnu, galerijní expozici ze zámeckých sbírek a z Mikulovských výtvarných sympozií "Sklizeň 1994-2002" a řadu sezonních výstav. Pro potřeby společenských a odborných setkání jsou připraveny prostory barokní zámecké jízdárny a salla terrena.

Milešov

↑ na začátek stránky

Zámek Milešov je renesanční kulturní památka, která se nachází na skalnatém kopci v Milešově u Velemína v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Nedaleko odtud, směrem na sever, se vypíná nejvyšší hora Českého středohoří Milešovka. Původní hrad zde stával již od středověku. Ve 14. století patřil rodu rodu Kaplířů ze Sulevic. Na místě někdejšího hradu si na konci 16. a na počátku 17. století postavil Bohuslav Kaplíř na skalnatém návrší původně jednokřídlý zámek, který byl postupem doby rozšířen o další tři křídla. Mezi nejzachovalejší památky na zámku patří štuková výzdoba, barokní zámecká kaple z roku 1775 a zahradní pavilon. Zámek není pro veřejnost přístupný, nachází se v něm nemocniční zdravotnické zařízení - léčebna dlouhodobě nemocných.

Milotice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Milotice, 696 05 Milotice u Kyjova Tel. 518 619 643, e-mail: zamek.milotice@cmail.cz

Barokní stavba zámku v Miloticích vznikla na místě středověké tvrze ve druhé polovině 17. století, ale její konečná podoba pochází z první poloviny 18. věku, kdy se zde jako stavebník uplatnil Karel Antonín Sérenyi. Dnes je návštěvníkům přístupna stylová zámecká instalace s vybavením od konce 17. až do poloviny 19. století. Centrální prostorou zámku je Sál předků s rozměrnou iluzívní freskou F. Ecksteina s námětem apoteózy sérenyiovského rodu. Štukovou výzdobu reprezentačních interiérů provedl v letech 1723-1725 Giovanni M. Fontana. Klenbu kaple pokrývají nástěnné malby Josefa I. Mildofera.

Mitrov

↑ na začátek stránky

Mitrov je zámek v osadě Mitrov v okrese Žďár nad Sázavou. Dnes je zde umístěn domov důchodců. Zámek má původ v pozdně středověké tvrzi, obsažené ve hmotě dnešního zámku, upravené na počátku 17. století a v jeho závěru. Často opakovaný údaj o výstavbě zámku v roce 1779 tehdejším majitelem mitrovského statku Josefem Toussaintem vychází pouze z druhotně osazené tabule, umístěné v průčelí zámku při jeho historizující přestavbě na konci 19. století a s dějinami zámku nesouvisející. V letech 1890 – 1891 jej noví majitelé, brněnský továrnický rod Skene, nechal přestavět v duchu novogotiky podle projektu Augusta Prokopa. Navazující hospodářský dvůr, umístěný jižně od zámku, byl přitom zbořen a nahrazen novostavbou severně od zámku. Ve třicátých letech 20. století připadl objekt statkáři Mořici Klimešovi z nedalekého Mirošova, který proslul svým kladným vztahem k německé říši. Z téhož důvodu propůjčil zámek v průběhu 2. světové války k užívání Hitlerjugend. Po válce byl zámek upraven k sociálním účelům a až do začátku padesátých let byl ve správě Katolické charity. Po jejím zrušení byl zestátněn a nadále využíván jako domov pro přestárlé. Toto využití trvá i v současné době. Na konci osmdesátých let byl objekt rozšířen o nové křídlo, přičemž starší zámek nebyl touto přístavbou nijak narušen (často uváděná devastace zámku odbouráním jednoho z křídel při této úpravě je mylná). V současné době se řeší nová koncepce zastaralého zámeckého parku.Jedná se o trojkřídlý objekt s věžemi na koncích křídel a nad hlavním vchodem a s historizujícím arkýřem v nároží. Boční křídla doplňují na nádvoří novogotické lomené arkády. Kolem zámku byl zřízen anglický park.

Moravská Třebová

↑ na začátek stránky

Zámek Moravská Třebová se nachází v centru města na místě původního hradu, založeného již ve 13. stol. Zámek v Moravské Třebové patří k nejvýznamnějším renesančním památkám nejen u nás, ale i v celé střední Evropě a je pozoruhodnou tím, že se v ní spojuje období nejranější i pozdní renesance, takže dokumentuje vývoj renesanční architektury v českých zemích od konce 15. století do počátku 17. století. Pro návštěvníky zámku jsou připraveny expozice Pokladů Moravské Třebové mapující vývoj zámku a životního stylu měšťanů od 15. do začátku 20. století. Mezi zajímavými muzejními kousky najdeme vzácnou tapisérii, zakoupenou Ladislavem z Boskovic a originální mramorové portrétní medailony z roku 1495, portrét Jana Třebovského z Boskovic, Madonu ze začátku 16. století pocházející z italského prostředí nebo obětní nádobu. Okruh končí v Rytířském sále s křížovou žebrovou klenbou z konce 15. století probíhají svatební obřady a reprezentativní akce. Zajímavou expozicí je největší středověká mučírna na Moravě. Součástí mučírny je také dobová šatlava s tradičními kavalci. Nejnovější interaktivní expozicí zámku je alchymistická laboratoř doktora Bonaciny v zámecké věži. Expozice je věnovaná významnému moravskému politikovi a aristokratovi Ladislavu Velenu ze Žerotína, jeho milánskému osobnímu lékaři M. E. Bonacinovi a alchymii v raném novověku. Čtvrtou expozicí je Život na venkově, seznamující návštěvníky s životním stylem venkovanů v regionu Hřebečska, také se můžete obdivovat s funkčním stavem a kolovrátkem. V současnosti je objekt již zrekonstruován a využívá se mj. i pro kulturní a společenské aktivity.

Moravský Krumlov

↑ na začátek stránky

Zámek Moravský Krumlov, 672 01 Moravský Krumlov Tel. 515 322 789

Moravský Krumlov je v historii poprvé zmiňován v roce 1227. Současnému zámku (objekt s věží na levé straně snímku) předcházel gotický hrad, přestavěný v letech 1562-68 Leonardem Gardem z Bisenu na renesanční stavbu s arkádovým nádvořím. V zámku je instalována jedinečná obrazová galerie Alfonse Muchy. Dvě desítky obrazů, jejichž rozměry se pohybují od 6 x 4 až po 6 x 8 metrů tvoří monumentální cyklus z dějin slovanských národů, z nichž celá polovina je věnována české historii.

Mostov

↑ na začátek stránky

Mostov je zámek ve stejnojmenné vesnici, spadající pod obec Odrava v okrese Cheb, kraji Karlovarském. Osada Mostov je poprvé zmiňována v roce 1353, ale samotná původní tvrz až roku 1520. Tehdy její majitel Anzelm ze Štensdorfu prodal ves i tvrz Šlikům. Ti roku 1547 prodávají panství Nostvicům. V roce 1606 se dostává do majetku Arnošta Hofmanna z Minichhofu. Dalšími majiteli byli Jan Bedřich z Vchynic a Ludmila Felnerová. Po její smrti v roce 1660 vznikla o majetek pře. Nakonec sídlo získal Petr Vchynský. Poté ho odkoupil Jan Hartvik Nostic, a vlastnil ho do roku 1693. Další majitel, Bedřich Perglar z Perglasu přestavil tvrz do podoby barokního zámku. V roce 1738 získávají spojením rodů zámek páni ze Schirndingu. Opět se střídalo několik majitelů; Josef Kolbenschlag, Michal Bruster, Rummerskircherové a také Kommersové. Kommersové z Chebu přestavěli zámek v romantickém stylu a založili zámecké zahrady. V roce 1886 odkoupil Mostov průmyslník Haas z Hassenfelsu, a po roce 1945 byl využíván stáními statky. Tato památka, jako jedna z mála přežila „starostlivou péči“ státních statků, a v 21. století zde byl vybudován hotel, wellness centrum vyšší třídy a je zde provozována také restaurace s možností konání svatebních hostin. Okolní hospodářské budovy byly opraveny a velmi dobře jsou udržovány také zámecké zahrady. I přes svoji skrytou polohu je zámek neustále navštěvován turisty.

Mnichovo Hradiště

↑ na začátek stránky

Státní zámek Mnichovo Hradiště, 295 01 Mnichovo Hradiště Tel. 326 773 098, e-mail: mhradiste@stc.npu.cz

Renesanční zámek, postavený významným českým šlechticem Václavem Budovcem z Budova, získal po roce 1620 Albrecht z Valdštejna. Na přelomu 18. století nechal přestavit zámek Arnošt Josef z Valdštejna do vrcholně barokní podoby, ve které zůstal do současnosti. Dnes jsou přístupny původní dobové interiéry s převážně barokním a rokokovým nábytkem. Expozice je bohatá na sbírky porcelánu (Delft, Orient, Míšeň). Stěny čtyř pokojů jsou pokryty olejomalbami. K nahlédnutí je i knihovna, která byla převezena ze zámku Duchcov. Pozornost si v Mnichově Hradišti rovněž zaslouží lapidárium několika desítek soch z 18. a 19. století v bývalém kapucínském kostele a kaple svaté Anny s hrobkou Albrechta z Valdštejna.

Náchod

↑ na začátek stránky

Státní zámek Náchod, Národní kulturní památka, 547 01 Náchod Tel. 491 426 201, fax: 491 426 201 e-mail: sz.nachod@tiscali.cz objednavky.nachod@tiscali.cz dotazy.nachod@tiscali.cz

Vysoko nad městem se vypíná majestátní komplex budov náchodského zámku. Již ve 13. století mu předcházela stavba středověkého hradu, jenž strážil stezku vedoucí z česko-slezského pomezí. Zakladatelem hradu i města byl roku 1254 Hron z Náchoda. V letech 1544-1621 patřilo panství rodu Smiřických, kteří přebudovali hrad v renesanční zámek. Již za Trčků (1632) došlo k prvnímu zesílení opevnění. Po známé chebské vraždě Albrechta z Valdštejna, Erdmana Trčky a jejich druhů daroval císař Ferdinand II. roku 1634 náchodský zámek italskému generálovi Octaviu Piccolominimu, který v něm zřídil své rodové sídlo. Aby splňovalo funkci pevnostní i reprezentativní, povolal Piccolomini G. Pieroniho a plukovníka de la Crona, kteří vypracovali projekt opevnění. Práce na fortifikacích i zámeckých budovách vedl Carlo Lurago. Z interiérů vyniká krásou Španělský sál, v němž se zachovaly raně barokní malby F. Harovníka a G. Vanettiho, doplněné později, v polovině 18. století, bohatou rokokovou štukaturou. Původní raně barokní štuk se zachoval v zámecké kapli. Ze zámeckého mobiliáře jsou nejcennější bruselské gobelíny ze 17. století, obrazy Pietra Snayrse a Joachima Sandrarta.

Náměšť na Hané

↑ na začátek stránky

Zámek Náměšť na Hané, 783 44 Náměšť na Hané Tel. 585 952 184, e-mail: ounamest@mail.anet.cz

Zámek nechal vystavět hrabě Ferdinand Bonaventura Harrach v letech 1760-1763. Patrová hlavní budova s typickou mansardovou střechou a vikýři nese jednoznačné rysy ovlivnění soudobou francouzskou architekturou. Na oba boky zámku navazují přízemní křídla, která se oblouky napojují na pavilony, mezi nimiž je brána (na prostředním snímku), kterou je možno vstoupit do zámeckého nádvoří. Na snímku vpravo je kolonáda v zámeckém parku. Nejkrásnějšími interiéry zámku jsou Červený a Zlatý salonek (oba vidíme na snímcích) a knihovna. Z vybavení přitahují největší pozornost návštěvníků honosné kočáry ze sbírek olomouckého arcibiskupství. Zámek je obklopen pěkným parkem.

Náměšť nad Oslavou

↑ na začátek stránky

Státní zámek Náměšť nad Oslavou, 675 71 Náměšť nad Oslavou Tel. 568 620 319, e-mail: zamek.namest@telecom.cz http://www.zamek-namest.cz/

Zámek v Náměšti nad Oslavou, stejně jako mnohé další moravské zámky, stojí na místě dřívějšího hradu. Datem vzniku (1565 -1578) spadá do období, kdy se na Moravě i v Čechách pilně stavělo a přestavovalo. V té době zdejší panství vlastnili Žerotínové a nový zámek svou velikostí a výzdobou odpovídal vlivu a významu tohoto rodu. Náměšť nad Oslavou se chlubí především početnou kolekcí tapisérií, obsahující i mnohé drahocenné kusy. Většina závěsných koberců pochází ze 17. a 18. století, několik je ještě starších. Velmi pozoruhodná je také někdejší hodovní síň, nyní zámecká knihovna, bohatá knihovním fondem a překvapující návštěvníky manýristickou výzdobou klenutého stropu.

Nebílovy

↑ na začátek stránky

Zámek Nebílovy, Nebílovy 1, 332 04 Nezvěstice Tel.: 377 917 090, e-mail: nebilovy@mybox.cz http://www.cestujme.cz/exteds/nebilovy/

Nebílovský zámek je v našem prostředí příkladem čisté, vídeňsky orientované barokní architektury. Od roku 1706 jej stavěl plzeňský mistr J. Auguston podle neznámé předlohy císařského architekta J. L. Hildebrandta. Zámek tvoří dvě proti sobě situované budovy, které bývaly po stranách spojeny arkádovými chodbami s terasami. Koncem 18. století zámek opravili V. Haberditz a J. I. Palliardi. Při té příležitosti vymaloval místnosti a zejména velký slavnostní sál motivy exotické krajiny pražský malíř Antonín Tuvora.

Neděliště

↑ na začátek stránky

Zámek Neděliště se nachází ve stejnojmenné obci v okrese Hradec Králové, kraj Královéhradecký.

V r. 1705 odkázala Alžběta Lukrécie Dobřenská Neděliště svému strýci Karlu Ferdinadu Dobřenskému z Dobřenic (†1734). Novému majiteli nevyhovovala nevelká renesanční tvrz, a proto si postavil v jejím sousedství representační barokní zámek. Pravidelná dispozice půdorysu ukazuje, že téměř s jistotou vznikl dnešní zámek jako novostavba. Bez písemných podkladů je někdy tento zámek připisován J. B. Santinimu-Aichlovi, a to s odkazem na některé slohové rysy a na blízkost Smiřic, kde je Santinimu připisováno, opět však bez archivní opory, autorství zámecké kaple Zjevení Páně. Zakladatele zámku dnes připomíná erb na štítu středního rizalitu severního průčelí. Dobřenští zůstali majiteli zámku až do roku 1862, kdy jej koupil Jaroslav hrabě ze Šternberka. Ten přistoupil k opravě zámku, který za posledního majitele, Michala z rodu Dobřenských, zpustl. Oprava byla ukončena v roce 1865, ale již v roce 1866 za prusko-rakouské války byl zámek vážně poškozen. Proto byl od roku 1867 znovu opravován. Jaroslav ze Šternberka zemřel v roce 1874 a zámek zdědila jeho dcera Růžena, provdaná Croyová. Ta prodala v roce 1908 nedělišťský velkostatek i se zámkem správě císařských panství. Od té doby bylo Neděliště spravováno ze Smiřic a v zámku byly umístěny jen byty a kanceláře úředníků. V roce 1918 přešel zámek jako majetek Habsburků do rukou státu. Budova i po roce 1918 sloužila jako byty, ale nebyla udržována. V roce 1950 musela být vyklizena. Až do konce 70. let 20. století byla prázdná ve správě MNV. Potom ji převzalo Východočeské ředitelství spojů s úmyslem ji upravit na rekreační středisko, ale zůstalo jen u úmyslu. Zámek zůstal prázdný a bez údržby až do konce 80. let. V současnosti je zámek v soukromých rukou, je zřejmá snaha zámek opravit, ale pro nedostatek peněz postupují práce jen pomalu. Zámek je jednopatrová budova obdélníkového půdorysu, krytá vysokou mansardovou střechou. Stojí v parku uprostřed obce. Hlavní průčelí je členěno tříosým středním rizalitem, který vrcholí štítem s erbem Dobřenských. Obdobný rizalit je i na zahradním průčelí. Po celou existenci zámku nedošlo k větším stavebním zásahům a stavba si tak uchovala svoji vrcholně barokní podobu

Nelahozeves

↑ na začátek stránky

Zámek Nelahozeves, 277 51 Nelahozeves Tel. 315 709 121

Zámek vznikal jako novostavba od roku 1553 pro Floriana Griespeka z Griespachu, dokončení však přerušila smrt stavebníka roku 1588. Vnější fasády se zachovaly téměř v intaktní podobě, rovněž některé interiéry. Z dochovaných renesančních prostorů je nejzajímavější tzv. Rytířský sál s kamenným krbem a nástropní malbou. Vybavení zámku pochází především z roudnického zámku, hlavního sídla vlivného rodu Lobkoviců, kteří vlastnili od roku 1623 také Nelahozeves a z jejichž rodu pochází i současný majitel zámku. Ze zámeckých sbírek vyniká bohatá obrazárna s díly významných evropských mistrů a s jednou z největších sbírek španělských portrétů 16. a 17. století, uložených mimo Španělsko. V zámeckých prostorách si lze dále prohlédnout kromě nábytku i církevní předměty, sbírku keramiky, umělecké předměty ze stříbra a jiných kovů, stříbrné nádobí, staré hudební nástroje a rukopisy Beethovena a Mozarta.

Neměřice

↑ na začátek stránky

Nepomuk - Zelenohorská pošta

↑ na začátek stránky

Zelenohorská pošta je zámeček nad historickým centrem města Nepomuk, cestou k zámku Zelená Hora. Budova byla postavena r. 1672 na místě starší usedlosti, zaniklé za třicetileté války, zelenohorským hejtmanem Danielem Františkem Táborským z Hirschfeldu jako rodové sídlo. V letech 1708 - 1843 zde byla dědičná pošta ležící na trati Vídeň-Cheb. Po požáru v r. 1746 byl dům přestavěn údajně dle plánů K. I. Dientzenhoffera. Poslední větší stavební úpravy proběhly v režii Vilemíny z Auerspergu v letech 1887–1888, kdy objekt získal eklektickou fasádu a stal se na sto let sídlem lesního úřadu. Koncem 80. let 20. století byla zahájena, zcela v intencích doby, necitlivá, nikdy nedokončená, přestavba a následně objekt pozvolna chátral. Od roku 2005 probíhají pozvolné památkové opravy. Patrová budova s valbovou střechou se vyznačuje zámeckou dvoutraktovou dispozicí s enfiládou. V interiérech jsou zachovány barokní křížové, sférické a valené klenby. Některé místnosti byly restituovány do podoby, kterou měly na konci 19. století. V rekonstruovaných poštovních stájích se dnes nachází expozice veteránů, zejména historických motocyklů.

Neulust

↑ na začátek stránky

Zřícenina loveckého zámečku Neulust stojí uprostřed bývalého francouzského parku asi 11 km na severozápad od města Vysoké Mýto, nedaleko silnice spojující Uhersko s Trusnovem, na okraji PR Bažantnice. Zmíněnou silnici kopíruje turistická značená trasa 4239 z Uherska do Kostelce nad Orlicí.

Lovecký zámeček nechal v rokokovém stylu roku 1790 postavit majitel chroustovického panství Filip Kinský a pojmenoval jej po své ovdovělé sestře Terezii. V roce 1823 se novým majitelem panství stal Karel Alexander Thurn-Taxis, za něhož zámek zchátral. V polovině 19. století byla zbořena boční křídla, roku 1906 i středová budova a křídlo s kuchyní. Šlo o patrovou věžovitou stavbu o půdorysu osmiúhelníku se šindelovou střechou a čtveřicí křídel. V přízemí a patře středové budovy se nacházel sál. Ve třech bočních křídlech byly dva pokoje, ve čtvrtém křídle se nacházela kuchyně. Do současnosti se dochovaly zbytky zdí a sklepy.

Nová Louka

↑ na začátek stránky

Zámek se nachází na Jablonecku v Libereckém kraji. V roce 1630 nechal Albrecht z Valdštejna vykácet část lesa, aby získal stavební dřevo na své rozsáhlé stavební projekty v Jičíně a v Liberci. Vzniklá „nová“ louka byla používána jako pastvina. V roce 1756 na ní známý sklář Jan Josef Kittel založil sklářskou huť. Později byl Kittel nucen přenechat sklárnu Leopoldu Janu Riedelovi. Rod Riedlů tu provozoval sklárnu až do roku 1817. O dvacet let později byly budova sklárny a další provozní budovy strženy. Zachován byl panský dům majitele sklárny, ten odkoupili roku 1844 Clam-Gallasové a přestavěli jej na lovecký zámeček. Zámek je půvabná přízemní dřevěná roubená budova s mansardovou střechou a věžičkou. V období mezi světovými válkami si zámeček oblíbil kancléř Přemysl Šámal, který jej často užíval. Díky jemu navštívil Novou louku i president Edvard Beneš. Dnes je v zámečku hotel s restaurací.

Nové Hrady

↑ na začátek stránky

Zámek Nové Hrady, 539 45 Nové Hrady Tel. 469 325 353 nebo 469 325 355

V okrese Chrudim, asi 10 kilometrů jižně od Vysokého Mýta, se nachází městečko Nové Hrady. Kdysi nad ním stával gotický hrad, ze kterého však zůstaly jen málo zřetelné zbytky. Důstojným nástupcem hradu se stal rokokový zámek, někdy označovaný jako "Malý Schönbrun". Vídeňská rezidence habsburských císařů je sice mnohem větší, ale průčelí obou zámků mají řadu podobných prvků a Nové Hrady vznikly jen o několik let později než slavný zámek císařovny Marie Terezie. Základní návrh patrového zámku v Nových Hradech zhotovil prý sám stavebník, hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré, podrobné plány vypracoval architekt Josef Jäger. Hrubá stavba vznikala v letech 1773 - 1778, přičemž na její průběh dohlížel osobně pan hrabě. S výsledkem mohl být spokojen. Patrový zámek s mansardovou střechou má nádherné jižní průčelí z jehož konců vystupují dvakrát odstupňovaná boční křídla. Prostor mezi nimi je tvořen terasou s balustrádou, uprostřed otevřenou. Tudy se přichází do samotné budovy nebo opačně z ní do zámeckého čestného dvora. V letech 1778 - 1783 se připojily k postranním křídlům zámku dvě přízemní budovy, které sloužily jako kanceláře a byty panských úředníků. Jejich konce jsou propojeny ozdobnou zdí s monumentální vstupní bránou. Architekturu zámku, samostatně stojící zdi i vstupní bránu zdobí díla sochařů Jana Mělnického a Víta Čermáka a kameníka Ignáce Víchy. Zámeckou kapli a některé pokoje vyzdobil rokokovými štuky Josef Procházka. Potomci pana hraběte vlastnili zámek až do roku 1903. V letech před druhou světovou válkou nechal pan Cyril Bartoň z Dobenína celou stavbu opravit, na další rekonstrukci však musely Nové Hrady čekat až do konce tisíciletí. Nyní jsou hlavní zámecké interiéry přístupné veřejnosti. Jejich hodnotu navyšuje postupné obohacování dalším mobiliářem a sbírkami. Zámek je obklopen zahradou na kterou navazuje park.

Nové Město na Moravě

↑ na začátek stránky

Zámek v Novém Městě na Moravě se nachází na Vratislavově náměstí a dnes je zde umístěna Horácká galerie. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zámek v Novém Městě na Moravě nechal na místě původní tvrze vystavět Vilém Dubský z Třebomyslic v roce 1589. Z této stavby se dodnes dochoval půdorys a klenby v přízemí. Z půdorysu je zřejmé, že se jednalo o obdélníkovou stavbu s věží uprostřed. V roce 1643, když byl zámek v majetku Šimona Kratzera ze Schönsperka, ho vyloupili Švédové. Po jejich odchodu byl zámek přizpůsoben hospodářským účelům. V roce 1723 jej těžce poškodil požár a postupně pustl, až jej v roce 1745 dala představená správy nadace Miniati di Campoli přebudovat v barokním slohu. Zachován zůstal obdélníkový půdorys, ale areál byl zvětšen a rozšířen, takže vznikl čtyřkřídlý zámek. Také interiér byl zbarokizován a v předním traktu byla zřízena kaple. Přední část sloužila příležitostným pobytům představených správy nadace, zadní část se stala sídlem patrimonijních úřadů a po roce 1848 správy velkostatku. V roce 1874 došlo k další přestavbě zámku, tentokrát ve stylu neorenesance. Tím se výrazně změnil vzhled průčelí a interiérů a střecha byla pokryta břidlicí. Dnes zde sídlí Horácká galerie. Dokumentuje dílo nejvýznamnějších osobností regionálního umění. Rozsáhlé soubory pozůstalostí Jana Laudy, Josefa Mařatky, Vincence Makovského, Karla Pokorného, Jana Štursy a jiných autorů byly získány darem nebo odkazem umělců. Součástí sbírkového fondu je soustředěná kolekce hutního skla ze 60. a 70. let minulého století, pocházející z produkce známé sklárny ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou.

Nové Město nad Metují

↑ na začátek stránky

Zámek Nové Město nad Metují, Husovo náměstí, 549 01 Nové Město nad Metují Tel. 491 470 523, e-mail: zamek@statkybarton.cz

Zámek vznikl z pozdně gotického hradu, založeného v roce 1501 J. Černčickým z Kácova, v letech 1558-1568 rozšířeného do čtyřkřídlé, renesančně upravené residence Stubenbergů. K zásadní raně barokní přestavbě došlo v letech 1651-1660 za Waltera Leslieho. V roce 1908 koupili již chátrající objekt bratři Josef a Cyril Bartoňové a brzy na to zahájili celkovou rekonstrukci stavby, kterou řídil architekt Dušan Jurkovič. Jeho následovník Pavel Janák pokračoval v návrzích výsledné podoby interiérů s novými, pečlivě provedenými nástropními a nástěnnými malbami, převážně od F. Kysely. Interiéry zámku značně předstihují svou krásnou výzdobou a vzájemnou rozmanitostí exteriér budovy. Původní raně barokní štuky od G. B. Bianchiho a D. Rossiho a malby od F. Harovníka se dochovaly v zámecké kapli Povýšení sv. Kříže a v několika sálech 2. patra. Krásná je secesní ložnice a také Velká pracovna nebo Žebrová síň, obojí s bohatě zdobenými klenbami. Ve sbírce uměleckých děl jsou zastoupeni M. Teinitzerová (moderní tapisérie a další textilie), H. Johnová (keramika) a řada předních českých umělců se svými obrazy, akvarely a dalšími pracemi.

Nové zámky u Litovle

↑ na začátek stránky

Nové Zámky jsou barokní zámek postavený Lichtenštejny ve vzdálenosti asi 3 km západně od obce Litovel. V současnosti zde sídlí ústav sociální péče. Zvláštností zámku jsou především vnější neporušené empírové fasády. V 2. polovině 16. století postavili Černohorští z Boskovic nevelký renesanční lovecký zámek, na jehož místě v roce 1690 byl postaven Lichtenštejny rozsáhlejší barokní zámek. Ve 30. letech 18. století byl přestavěn dle plánů A. Beduzziho a v interiérech vyzdoben nástěnnými malbami D. Meninardiho. V letech 1761-1762 sloužil jako lazaret. V roce 1805 zámek vyhořel, ale mezi lety 1813-1820 byl opět obnoven podle plánů lichtenštejnského architekta Josefa Hardtmutha v klasicistické podobě. Zámek a park sloužil především pro pobyt v době lovů a občas též jako letní sídlo. V části byly kanceláře lesního úřadu, od konce 19. století byl zámek přeměněn na kanceláře správy úsovského panství. Administrativním potřebám Lichtenštejnů sloužil do roku 1945.

V okolních lesích se nacházejí kamenné stavbičky lichtenštejnského panství jako besídka Chrám přátelství v antickém stylu či obelisk Komín. Zámek má také park v anglickém stylu vytvořený v letech 1813-1820, ve kterém jsou empírové budovy, např. Chrámek přátelství (altánek), obelisk „Komín“, rytířská síň "Rytírna" (altán s 16 toskánskými sloupy). V době romantismu byly oblíbené dostavby a úpravy přírodních útvarů, takže do zámeckého parku v Mladči stavitel postavil Čertův most, který tvořil zděnou lávku, či bránu spojující skaliska. Anglický park zvolna přechází do volné přírody.

Nový Berštejn

↑ na začátek stránky

Nový Berštejn je původně renesanční zámek ve vesničce Nový Berštejn cca 1 km severně od města Dubá, který pochází ze 16. století. Nechal ho postavit Adam Berka z Dubé, potomek mocného rodu Ronovců poté, co získal v dědictví pouze pustnoucí hrad Starý Berštejn u Vrchovan. Nyní, po rekonstrukci je zámek využíván jako luxusní hotel.

Nový Stránov

↑ na začátek stránky

Zámek Nový Stránov najdete v obci Jizerní Vtelno asi 12 km od Mladé Boleslavi. Z původního hradu z let 1463-68 nacházejícího se na místě starší tvrze z poč. 15. stol. se zachovala mohutná věž, další části se staly obětí renesančních přestaveb. Poslední velká soukromá přestavba v neorenesančním slohu proběhla v letech 1890-94.

Nový Světlov

↑ na začátek stránky

Nový Světlov je původně hrad přestavěný na zámek v tudorovském stylu v obci Bojkovice v okrese Uherské Hradiště, který byl střediskem světlovského panství. Landštejnové vystavěli kolem r. 1480 hrad Nový Světlov. Pocházeli z větve mocného roku Rožmberků. Pětilistá růže v rudém poli, kterou měli ve svém znaku Landštejnové, byla dědičkou osmicípé hvězdy Šternberků, posledních držitelů Starého Světlova. Osmicípou hvězdu, avšak se změněnou rudou barvou pole, převzalo do svého znaku starobylé městečko Bojkovice, které se po vystavění Nového Světlova stalo střediskem feudální oblasti o rozloze větší než 300 km2. Ctibor z Landštejna byl nejvýznamnějším držitelem hradu, v roce 1511 založil první cech v Bojkovicích soukenický. Dal také vystavět nad Bojkovicemi, asi uprostřed prostranství dnešního hřbitova, gotický kostelík sv. Jiří, z něhož se zachovalo jen několik kamenných gotických článků a zlomek okenní kružby s vytesanou pětilistou růží - znakem Landštejnů. Po Ctiborově smrti zdědila Nový Světlov jeho dcera Jitka, která učinila jeho spolumajitelem svého manžela, Joachyma Biberštejna. Panství pak od nich po krátké době koupil Burian z Vlčnova.Nový majitel světlovského panství, který měl za manželku Johanku z Kornic, svůj majetek dále různými koupěmi rozšiřoval. Roku 1544 ho král Ferdinand jmenoval vyšším sudím nad královskými many na Moravě a sněmem moravským byl zvolen do komise pro vyhledávání a k napravení starých a nových zemských zřízení. Za jeho panování r. 1526 vyplenili Bojkovice Turci

Nový hrad (Jimlín)

↑ na začátek stránky

Nový Hrad je hrad přestavěný na zámek v obci Jimlín, jeden z mála, u nichž je přesně známo datum založení. Povolení ke stavbě získal Albrecht Bezdružický z Kolovrat od Jiřího z Poděbrad 2. května 1465. Hrad byl postaven na místě bývalé tvrze. Byl vystavěn jako honosné sídlo na sklonku éry stavby gotických hradů. Po sto letech držení Novohradských pánů měnil hrad několikrát majitele. V roce 1670 koupil hrad i s panstvím Gustav Adolf Varensbach. Hrad nechal přestavět na barokní zámek, což je podoba, kterou má dodnes. V roce 1767 koupil zámek Josef kníže Schwarzenberg. I když proběhla částečná rekonstrukce, byl využíván převážně pro hospodářské účely. Pro tyto účely sloužil výhradně od konce 19. až do konce 20. století. Od 80. let 20. století probíhá rekonstrukce.

Nový Zámek

↑ na začátek stránky

Nový Zámek v Zahrádkách vystavěli ve druhé polovině 16. století páni z Vartemberka. S ohledem na situování stavby na skalní hraně nad údolím Robečského potoka a podle objevu gotických konstrukcí v prostoru severního křídla, můžeme usuzovat, že vznikl na místě staršího sídla. To snad dokládají i sklepní prostory vysekané v pískovcové skále, které se nekryjí s rozvrhem renesanční stavby. Rozkládají se pod severní a severozápadní částí zámku a částečně vně jeho západního a severního obvodu. Část objektu na jihozápadě je vysekána do prvního patra v pískovcové skále. Tu lze sledovat na pahorek západně od zámku. Jak dokládají starší plány a vyobrazení, existovala zde obdélná stavba, dnes zaniklá, avšak za současného stavu poznání nelze říci, zda-li souvisela s předchůdcem zámku. Čtyřkřídlá dispozice zámku se čtyřmi nárožními rondely je dána renesanční výstavbou. Pozdně barokní přestavba v 70.letech 18.století se odrazila například na fasádě a střechách zámku. Vstupní křídlo má klasicistní úpravu. Ve 20.letech 19. století proběhly úpravy empírové. V této době vznikla v širším okolí zámku řada romantických staveb. Zámek obklopuje krajinný park.

Po Vartembercích získal zámek jako konfiskát Albrecht z Valdštejna. Po něm následovali Kounicové. V současnosti je v majetku University Karlovy. V lednu 2003 vyhořel.

Odolena Voda

↑ na začátek stránky

Zámek Odolena Voda leží 18 km severně od Prahy. Ves se prvně připomínaná r. 1352, kdy patřila kapitule sv. Víta na Pražském hradě, která ji vlastnila až do počátku husitských válek. Po r. 1419 Odolenu Vodu zabralo Staré Město pražské. Roku 1547 však v souvislosti s účastí na povstání proti Ferdinandovi I. ves ztratilo a ta byla prodána Fabiánovi, Janovi a Benešovi Sekerkům ze Sedčic. Sekerkové se kolem r. 1556 rozdělili o majetek a Odolenu Vodu získal Jan. Po jeho smrti ji držel synovec Ladislav, pro jehož účast ve stavovském povstání v letech 1618–1620 byla Odolena Voda konfiskována a r. 1623 prodána Lobkovicům. Od nich ji r. 1671 koupila jezuitská kolej u sv. Klimenta na Starém Městě pražském, která Odolenu Vodu držela až do svého zrušení r. 1773. Ta poté tvořila součást nově vytvořeného zboží Odolena Voda – Panenské Břežany, v jehož držení se vystřídalo několik majitelů. Budova bývalé tvrze a zámku dnes patří obci. Je možné, že v Odolena Vodě existovala tvrz již na přelomu 14. a 15. stol. Snad v souvislosti se zpustošením poplužního dvora za husitské revoluce zanikla, po r. 1477 byl obnoven pouze poplužní dvůr. Novou tvrz založil ve vsi mezi léty 1556–1563 až Jan Sekerka. Jednalo se o renesanční patrovou budovu na půdorysu písmene „L". Později, snad kolem r. 1600, byla před dvorní průčelí obou křídel přistavěna patrová arkáda o sedmi obloucích. Po r. 1623 tvrz přestala být majiteli využívána a částečně zpustla, takže se r. 1680 ji uvádí jako rozbořená. K její opravě došlo přičiněním jezuitské koleje. Byla obnovena obě křídla a k jihu přistavěno třetí křídlo s přízemím zaklenutým styčnými výsečemi a arkýřovou kaplí v patře. Tvrz přestavěná na barokní trojkřídlý zámek poté podobu již nezměnila. Dnes je ve velmi zuboženém stavu a hledá se pro něj vhodné využití.

Ohrada

↑ na začátek stránky

Lovecký zámek Ohrada, 373 41 Hluboká nad Vltavou Tel. 387 965 340

Tento velký lovecký zámek si nechal postavit podle projektu pražského stavitele P. I. Bayera kníže Adam František Schwarzenberg. Práce byly započaty roku 1708 a celkově dokončeny v roce 1722. Stávající myslivecká expozice zahrnuje hlavní druhy pernaté a srstnaté zvěře, jejich lov a chov, preparáty zvířat, unikátní sbírky trofejí a loveckých zbraní. Rovněž jsou k vidění četné exponáty z oborů lesnictví a rybářství. Vedle zámku je zoologická zahrada.

Opočno

↑ na začátek stránky

Zámek Opočno, 517 73 Opočno Tel. 494 668 216, e-mail: pup@pupce.cz

Za Viléma Trčky z Lípy vznikl renesanční zámek (snad na místě gotického hradu) v letech 1560-1567. Jeho dispozice se až na drobnou změnu dochovala dodnes. Úprava zámku, podniknutá patrně za Jeronýma, hraběte Colloreda po požáru v konci 17. století se dotkla pouze bočních křídel a vnějších fasád, ne vlastního arkádového dvora. Mimo obvod vlastního zámku vznikla nepochybně již v pozdní renesanci zásluhou J. R. Trčky zahrada s letohrádkem. Z interiérů vyniká rytířský sál, vybavený hodnotnou zbrojí a četnými bodnými, sečnými a střelnými zbraněmi. Výzdobou upoutá především zámecká kaple a reprezentační salón se štukovou výzdobou stěn a stropu a rozměrnými portréty příslušníků rodin majitelů zámku. Dále si lze prohlédnout zámeckou obrazárnu, pánskou ložnici s bohatě vykládaným tmavým nábytkem a další prostory. V samostatných místnostech jsou vystaveny sbírky z Afriky a Ameriky.

Orlík

↑ na začátek stránky

Zámek Orlík, 398 07 Orlík nad Vltavou Tel. 382 275 101, e-mail: zamek_orlik@volny.cz http://www.volny.cz/zamek_orlik/

Hrad byl založen kolem poloviny 13. století. Tvořil jej nejprve nevelký palác, chráněný z přístupové strany hradbami a trojicí obranných věží. Požár, který Orlík zničil roku 1508, a následné vymanění hradu z manských závazků podnítilo rozsáhlou pozdně gotickou přestavbu. Asi před rokem 1588 vlašský mistr Augustin Orlík renesančně upravil. Zásadní posílení významu Orlíku přinesl počátek 19. století, kdy si jej zvolil kníže Karel Schwarzenberg za sídlo. (Jeho stejnojmenný potomek je majitelem zámku i v současnosti). Po požáru roku 1802, který narušil a pozdržel práce při probíhající zásadní přestavbě, projektované K. J. Langem, došlo ke zvýšení celého zámku o další patro. Je zajímavé, že již tato rekonstrukce dala zámku romantickou gotizující úpravu, kterou ovšem dále zdůraznila renovace fasád v letech 1860-1862. Schwarzenbergy bohatě vybavené zámecké interiéry jsou vynikající ukázkou životního stylu šlechty v 19. století. Výzdobou vyniká tzv. Teskův sál, jehož vyřezávaný kazetový strop a obložení stěn zhotovil v letech 1882 -1884 Jan Teska. V podobném romantickém duchu je vyzdoben a zařízen honosný Rytířský sál. Na zámku je také zastoupen empírový styl a to především nábytkem, který si přivezl již zmíněný Karel Schwarzenberg z Paříže.

Osek – (okres Rokycany)

↑ na začátek stránky

V obci Osek u Rokycan vlevo od silnice na Volduchy stojí uprostřed bývalého areálu státního statku barokní zámek (přestavěný z tvrze). Snadno jej najdete, jeho věž je vidět zdaleka a samotný zámek vás určitě zaujme svým rozsahem. Dříve sloužil jako bytovky pro zaměstnance statku. Dnes je v soukromých rukou a pomalu, ale jistě se opravuje. Zámek byl původně jednopatrový s uzavřeným dvorem do tvaru U, s otevřenými arkádami do dvora, po požáru s otevřeným dvorem do tvaru L. Z jihu je ohraničen branou s členitým barokním štítem. Na západní straně stojí věž, ve které bývala kaple. První písemná zmínka o tvrzi je z roku 1379 za Lipolta z Chrástu. Na konci 17. století, za Přibyslava Malovce z Chýnova byla tvrz přestavěna na barokní zámek. V roce 1681 vyženil statek a zámek Ferdinand Leopold Nostic. Ten nechal k zámku přistavět třípodlažní věž (asi v roce 1689). Nosticové vlastnili zámek až do roku 1734. Po nich byl v majetku Šternberských. Vystřídal ještě několik majitelů a do roku 1920 patřil zbirožským Colloredo-Mansfeldům. V roce 1935 koupil statek a zámek Jan Kozel. Po válce byl zámek znárodněn, veškeré vybavení zámku odvezeno neznámo kam a interiér zámku přizpůsoben pro potřeby místního státního statku na chlévy a skladiště, z části byl upraven na byty. Dnes je opět v soukromých rukou původních majitelů, kteří naprosto zdevastovaný zámek opět postupně opravují.

Osek – (okres Strakonice)

↑ na začátek stránky

Ves Osek se nachází 8 km severovýchodně od Strakonic. Tvrz zde byla vystavěna asi ve 15. stol. za vlastnictví rodu Oseckých z Brloha. Ještě v r. 1739 se uvádí jako kamenná patrová tvrz. Dnešní podobu dostal zámek koncem 19. stol.Zámek stojící v jižní části obce je čtyřkřídlá pseudobarokní budova s obdélníkovým dvorem. V západním průčelí je rizalit s balkónem. Nejstarší částí je východní křídlo v němž jsou zabudovány zbytky bývalé tvrze. Dnešní podoba zámku je z r. 1911. Zámek je veřejnosti nepřístupný, je v něm umístěn Ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež.

Oselce

↑ na začátek stránky

Oslavany

↑ na začátek stránky

Osov

↑ na začátek stránky

Panenské Břežany

↑ na začátek stránky

Pardubice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Pardubice, 531 16 Pardubice Tel. 466 799 240

Pardubický zámek stojí na místě původního panského sídla, které vzniklo nejspíše na sklonku 13. století. V následujícím století se změnilo na vodní hrad. V době, kdy panství patřilo Vilému z Pernštejna (+1521) došlo k pozdně přestavbě a přístavbě východního křídla. Vilémovi synové pokračovali v dostavbách a úpravách, ale již v raně renesančním stylu. Mezi lety 1574-1579 vybudoval architekt Ulrico Aostalli rozměrný reprezentační sál ve druhém patře severního křídla, ozdobil zámeckou fasádu sgrafitem a vystavěl renesanční štíty. Přestože byl zámecký areál budován jako pevnost počátkem 16. století, jeho obranné kvality se osvědčily i v průběhu třicetileté války, kdy byl několikrát marně dobýván. Pardubický zámek je vzácným dokladem přechodu mezi hradem a zámkem. Takto rozsáhlý objekt s vrcholem pozdně gotického opevňovacího systému nemá u nás obdobu. Ve třech rytířských sálech jižního křídla se v rozsáhlých fragmentech dochovala raně renesanční malířská výzdoba. Výjev ve Vojtěchově sále ze starozákonního biblického příběhu Samsona a Dalily je datován rokem 1532 a jedná se tak o nejstarší známou renesanční nástěnnou malbu na území Čech. Zámek slouží účelům muzea a galerie a je samozřejmě veřejnosti přístupný. K jednomu rohu zámeckého areálu přiléhá historické centrum města, které rovněž stojí za pozornost.

Petrohrad

↑ na začátek stránky

Pátek

↑ na začátek stránky

Plaveč

↑ na začátek stránky

Ploskovice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Ploskovice, 411 42 Ploskovice Tel. 416 749 092, e-mail: spool@lovonet.cz

Zámek Ploskovice nechala vystavět jako letní rezidenci velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská v první čtvrtině 18. století. Původně se jednalo o menší zámek, přesto jeho náročnou barokní výzdobu prováděli nejvýznamnější pražští umělci, malíř V. V. Reiner a štukatér T. Soldatti. V polovině 19. století se zámek stal soukromou rezidencí penzionovaného císaře Ferdinanda V. Habsburského, posledního korunovaného českého krále. Při této příležitosti byl zámek zvýšen o patro a celkově upraven. Náročnou výzdobu druhorokokově pojatých vnitřních prostor provedli sochaři a štukatéři V. Levý a M. Effenberger, nádherné malby jsou dílem Josefa Navrátila, jednoho z nejvýznamnějších malířů českého romantismu. Vedle novějších uměleckých doplňků však zůstala zachována i starší štuková výzdoba, zvláště v prostoru sala terreny. Interiéry zámku nabízí ukázky dobového nábytku, obrazů a porcelánu, novoborských pohárů a sklenic z minulého století. V zahradě se zachoval zajímavý barokní gloriet z doby výstavby.

Plumlov

↑ na začátek stránky

Poděbrady

↑ na začátek stránky

Pohansko

↑ na začátek stránky

Pohled

↑ na začátek stránky

Polná

↑ na začátek stránky

Poruba

↑ na začátek stránky

Práče (Záběhlice)

↑ na začátek stránky

Pětipsy

↑ na začátek stránky

Přerov

↑ na začátek stránky

Přerov nad Labem

↑ na začátek stránky

Přibyslav

↑ na začátek stránky

Přílepy

↑ na začátek stránky

Rabštejn nad Střelou

↑ na začátek stránky

Radešín

↑ na začátek stránky

Račice

↑ na začátek stránky

Raduň

↑ na začátek stránky

Státní zámek Raduň, 761 47 Raduň Tel. 553 796 119

Středověká tvrz byla v průběhu 16. století za Tvorkovských z Kravař přestavována na renesanční zámek. Časem zchátralý objekt byl na popud Jana Larisch-Mönnicha v letech 1816-1822 celkově upravován; projekt empírové adaptace vypracoval Johann Anton Englisch. V období 1832-1947 drželi panství Blücherové z Wahlstattu, kteří postupně přistavěli úřednický dům, oranžérii, ovčín a patrovou hradební zeď. Návštěvnický okruh vede pokoji knížecího apartmá a zámeckou knihovnou se 16 000 svazky.

Rataje

↑ na začátek stránky

Ratibořice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Ratibořice, 552 03 Česká Skalice Tel. 491 452 123

Na místě starší obytné budovy nechal vystavět Lorenzo Piccolomini (+1712) barokní letohrádek italského typu, k němuž bylo v druhé polovině 18. století připojeno nové podlouhlé křídlo pro služebnictvo. Po roce 1810 byl zámek klasicistně upraven pro Kateřinu Vilemínu, kněžnu Zaháňskou, známou dnes především z díla Boženy Němcové. Historické interiéry přibližují 19. a počátek 20. století. Nedaleko zámku se nachází areál Babiččina údolí se Starým bělidlem a Ludrovým mlýnem.

Rájce

↑ na začátek stránky

Rájec nad Svitavou

↑ na začátek stránky

Státní zámek Rájec nad Svitavou, 679 02 Rájec-Jestřebí Tel. 516 432 013, e-mail: rajec@pambr.cz

V oblasti Moravského krasu, severně od Blanska, lze nalézt zámek Rájec nad Svitavou, stavbu krásnou a na Moravě nezvyklou. V intencích stylu Ludvíka XVI. vznikla zde v letech 1763-1769 nová jednopatrová budova s čestným dvorem, krytá mansardovou střechou. Výslednou podobu stavebních plánů zhotovil vídeňský architekt M.I.A.Canevale. Majitelé Rájce, hrabata ze Salmu (později knížata), vytvořili z tohoto panství svou doménu. V přízemí hlavní budovy zámku byly v podstatě zachovány reprezentační místnosti z poslední čtvrtiny 19. století, které však byly zčásti rekonstrukcí původního stavu z konce 18. věku. V prvním patře zámku byla v 50. letech instalována obrazová sbírka Salmů, v níž převládají díla holandských a vlámských mistrů.

Ropice

↑ na začátek stránky

Rosice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Rosice, Žerotínovo nám. 1, 665 01 Rosice u Brna Tel. 546 412 891

Původně gotický hrad z poloviny 13. století byl na přelomu 16. a 17. století pány ze Žerotína důsledně přestavěn na reprezentační pozdně renesanční sídlo skrývající stavební znaky dřívějšího hradu. V polovině 19. století byly na zámku svobodnými pány ze Siny upraveny sgrafitové fasády na klasicistní historizující. V roce 1925 byl zámek při první pozemkové reformě zestátněn, a po roce 1948 nevhodnými stavebními zásahy značně devastován. Například pod renesanční zahradou a v části zámeckých sklepení vznikl kryt a velitelství civilní obrany. Od roku 1989 je zámek postupně revitalizován a vrací se mu jeho někdejší krása. Na vnitřním nádvoří je možno obdivovat pozdně renesanční arkády a psaníčka. Prohlídková trasa zahrnuje přes 20 zpřístupněných místností - nejstarší z nich jsou vyzdobeny výmalbou a figurálními, rostlinými a zvířecími motivy se skrytým a symbolickým významem. Dále je možno spatřit nádherně bohaté i jemně zpracované štukové stropy či klasicistní výmalbu zámecké kaple.

Roudnice nad Labem

↑ na začátek stránky

Roztoky u Prahy

↑ na začátek stránky

Středočeské muzeum Roztoky u Prahy, Zámek 1, 252 63 Roztoky Tel. 233 029 011, fax. 233 029 033. E-mail: muzeum@muzeum-roztoky.cz http://www.muzeum-roztoky.cz/

V místech dnešního zámku stávala asi od poloviny 13. století vodní tvrz, přestavěná rytířem Davidem Boryněm ze Lhoty po roce 1565 na renesanční zámek. Úpravami v 18. století získal dnešní podobu. Z interiérů vyniká Salon ve stylu biedermeieru s mobiliářem z 19. století (zpřístupněný). Od 19. století se Roztoky stávaly postupně oblíbeným výletním místem a tím jsou i v současnosti. Muzeum v současnosti (přesněji od 5. prosince 2002) nabízí návštěvníkům několik výstav. Nejvýznamnější z nich je expozice s více než dvěma sty fosilií z kambria, ordoviku, siluru a devonu ze sedimentů barrandienské oblasti, ležící na území středních a západních Čech. Ve stejné síni si lze prohlédnout také fotografie pořízené při povodních v srpnu 2002. Dále muzeum nabízí zajímavou výstavu betlémů z Příbramska, Kralicka a Ústeckoorlicka (nejvýznamnější betlémářské oblasti Čech). V pracovní dny je možné nahlédnout do improvizované konzervátorské dílny, kde se zpracovávají archeologické nálezy.

Ruda nad Moravou

↑ na začátek stránky

Rychnov nad Kněžnou

↑ na začátek stránky

Zámek Rychnov nad Kněžnou, 516 01 Rychnov nad Kněžnou Tel. 494 534 916

Základ dnešního zámku vytvořila barokní stavba z let 1676-1690, vybudovaná pro Františka Karla Liebštejnského z Kolovrat. Patrně podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichla byl zámek před rokem 1722 upraven do současné podoby. V zámeckých interiérech, zařízených dobovým nábytkem se nachází významná obrazová galerie Kolovratů. Tematicky převládá podobizna a lovecké zátiší. Vývoj šlechtického portrétu zde můžeme sledovat od počátku 16. až do poloviny 19. století. Vybavení pokojů doplňují soubory porcelánu, skla, keramiky a zbraní.

Rychvald

↑ na začátek stránky

Salla Terrena

↑ na začátek stránky

Sádek

↑ na začátek stránky

Skalsko

↑ na začátek stránky

Slatiňany

↑ na začátek stránky

Státní zámek Slatiňany, 538 21 Slatiňany Tel. 469 681 112, e-mail: pup@pupce.cz

Středověkou tvrz přestavěl architekt U. Aostalli na renesanční zámek (1580 - asi 1590), opravený po roce 1669 a znovu před rokem 1755 za Jana A. Auersperga. V letech 1800 - 1822 došlo k rozsáhlejší klasicistní přestavbě. Zámek Auerspergové modernizovali nedlouho poté znovu, tentokráte v neogotickém stylu. Zámek má interiéry vybavené četnými rozličnými exponáty, které však mají společný motiv - koně. Expozici tvoří nejen umělecké i běžné předměty týkající se chovu koní, ale i obrazy, sochy, porcelán a fajáns s týmž motivem. O tom, že koně měli rádi i nejslavnější umělci své doby svědčí obrazy J. Mánese, J. Hamiltona, D. Velázqueze a plastiky od Adriana de Vriese a J. V. Myslbeka.

Slavkov u Brna

↑ na začátek stránky

Zámek Slavkov, Palackého nám. 1, 684 02 Slavkov u Brna, tel. 544 221 204 Mohyla Míru, 664 58 Prace u Brna, tel. 544 228 029, e-mail: info@zamek-slavkov.cz http://www.zamek-slavkov.cz/cz/

Slavkov u Brna a zdejší zámek jsou spjaty zejména s více než čtyřsetletou přítomností a působením starobylého šlechtického rodu Kouniců. Stavba zámku podle plánů D. Martinelliho, upravených později architektem Velmaggim a stavitelem Petruzzim, trvala více než půl století, od konce devadesátých let 17. století do šedesátých let 18. století. Nejzajímavějším prostorem zámku je centrální oválný společenský sál. Vedle prostorové a akustické ojedinělosti tohoto sálu zaujme zejména fresková výmalba vídeňského tvůrce Josefa Pichlera, autora fresek i v kapli Svatého Kříže v jižním křídle zámku. Samotnou zámeckou instalaci tvoří v podstatě obrazárna v dobových interiérech, díla jež byla součástí kdysi velmi bohatých kounicovských sbírek výtvarného umění 17. a 18. století. Mohyla Míru. Památník byl postaven na místě krvavé bitvy "tří císařů" která se odehrála 2. prosince 1805 nedaleko Slavkova, známějšího v Evropě pod německým názvem Austerlitz. Francouzský císař Napoleon Bonaparte v ní porazil početně silnější rakousko-ruskou armádu, vedenou rakouským císařem Františkem II. a ruským carem Alexandrem I. Všechny zúčastněné strany podepsaly 6. prosince na slavkovském zámku příměří. Mohyla míru u Prace na slavkovském bojišti byla vybudována podle projektu J. Fanty v letech 1910-1911.

Sloupno

↑ na začátek stránky

Smečno

↑ na začátek stránky

Smrčina

↑ na začátek stránky

Sokolí hnízdo

↑ na začátek stránky

Sokolov

↑ na začátek stránky

Stará Ves nad Ondřejnicí

↑ na začátek stránky

Starý Hrozňatov

↑ na začátek stránky

Starý Rybník

↑ na začátek stránky

Strakonice

↑ na začátek stránky

Stránecká Zhoř

↑ na začátek stránky

Stránov

↑ na začátek stránky

Střílky

↑ na začátek stránky

Studénka

↑ na začátek stránky

Zámek Studénka, 742 13 Studénka Tel. 556 401 554

Z původní tvrze, zmiňované roku 1412, vznikl v renesanci zámek, později zvýšený. V jeho těsné blízkosti nechal vystavět rod Řemplínských kolem roku 1762 pozdně barokní zámek, který dominuje snímku, zatímco starší objekt je za ním vpravo. Vnější podobu obou zámků nechal romanticky pozměnit kníže Gebhart Blücher z Wahlstattu v letech 1860-1863. V zámeckých interiérech se štukovou výzdobou se nachází unikátní muzeum železniční dopravy. Návštěvníci si mohou prohlédnout nejrůznější exponáty související s rozšiřováním železnic na našem území a zajímavou expozici o historii místní továrny na vagóny, včetně zmenšených kopií vagónů a lokomotiv. Je zde i funkční rozměrná dráha se dvěma okruhy kolejiště.

Stvolínky

↑ na začátek stránky

Suchdol

↑ na začátek stránky

Svatovítský zámek

↑ na začátek stránky

Světec

↑ na začátek stránky

Sychrov

↑ na začátek stránky

Státní zámek Sychrov, 463 44 Sychrov Tel. 482 416 011. Fax. 482 416 012. E-mail: info@zamek-sychrov.cz http://www.zamek-sychrov.cz/

Zámek Sychrov, ležící v severovýchodní části Čech, patří k našim nejvýznamnějším historizujícím zámeckým stavbám. Původně barokní zámek z let 1690-1693 si nechal postavit rytíř Lamotte z Frintroppu. Roku 1820 koupili od Valdštejnů panství Rohanové. Kníže Karel Alain G. Rohan nechal brzy na to někdejší barokní budovu zvýšit o patro a inicioval další přístavby. Nejzásadnější změny proběhly za Kamila Josefa I. Rohana v letech 1847-1862. kdy zámek získal dnešní pseudogotickou podobu. Podílel se na ní především Josef Provot, který navázal na architektonické návrhy svého předchůdce B. Gruebera. Prohlídková trasa obsahuje čtyřicetdva interiéry s bohatou řezbářskou výzdobou z dílny Petra Buška. Rohanská portrétní galerie, která čítá 248 portrétů, je největší sbírkou francouzského portrétního umění ve střední Evropě. Zachycuje nejenom příslušníky rodu Rohanů, ale i členy královské dynastie Bourbonů, jejichž podobizny jsou umístěny v tzv. královském apartmá. Zámecké pokoje doplňují i bohaté sbírky porcelánu, skla a cínu.

Šluknov

↑ na začátek stránky

Štiřín

↑ na začátek stránky

Šumperk

↑ na začátek stránky

Tachov

↑ na začátek stránky

Tatenice

↑ na začátek stránky

Tavíkovice

↑ na začátek stránky

Telč

↑ na začátek stránky

Státní zámek Telč, 588 56 Telč Tel. 567 243 821 a 567 243 145

V jihozápadní části českomoravského pomezí se rozkládá malebné a na uměleckohistorické památky bohaté město Telč. Komplex renesančního zámku a města s převážně renesančními a barokními domy tvoří jeden z nejucelenějších městských souborů v České republice. K užšímu konci náměstí přiléhá telčský zámek, klenot moravské renesanční architektury. Jádrem dnešního areálu byl královský hrádek, který však někdy po r. 1339 získali páni z Hradce a rozšířili na vodní hrad. Na jeho místě započal v polovině 16. stol. Zachariáš z Hradce s budováním rezidenčního sídla. Novostavby severního a jižního paláce řídil A. Ericer na jehož dílo navázal dalšími architektonickými návrhy Baltazare Maggi. Hodnota a přitažlivost telčského zámku je tím větší, že se zde díky citlivému přístupu majitelů k dědictví minulosti zachovaly ve velmi dobrém stavu původní interiéry. Mnohé z nich jsou reprezentativními příklady zásahu italského umění do našeho území, případně jeho proměn v prostředí severně od Alp. Zámecká instalace nabízí v základním prohlídkovém okruhu návštěvu honosných renesančních sálů s dřevěnými kazetovými stropy. Jsou to tzv. Zlatý, Modrý, Divadelní a Rytířský sál i obdobně upravené chodby. V zámku je také galerie, v níž jsou vystaveny obrazy českého moderního malíře Jana Zrzavého.

Teplice

↑ na začátek stránky

Toužetín

↑ na začátek stránky

Tovačov

↑ na začátek stránky

Trmice

↑ na začátek stránky

Trojský zámek

↑ na začátek stránky

Zámek Trója, 170 00 Praha 7 Tel. 233 540 741

Václav Vojtěch, hrabě Šternberk, si nechal od roku 1679 stavět v Tróji letní sídlo. Zámek vystavěl S. Carlone podle projektu J. M. Matheye, třebaže ten při svých návrzích nepochybně musel respektovat již rozestavěný půdorys podle původního plánu architekta G. D. Orsiho. Sochařskou výzdobu zahradního schodiště zhotovili drážďanští umělci Jiří a Pavel Heermannové po roce 1685. Souběžně se zámkem vznikala zahrada. V zámeckých interiérech, z nichž některé mají hodnotnou výzdobu, si lze prohlédnout výstavu českého umění 19. století a dále historické kostýmy ze sbírek Uměleckého muzea. Nově instalovaná expozice, upomínající na dobu Marca Pola, přibližuje návštěvníkům dálný východ ve starých tiscích a mapách.

Troyerstein

↑ na začátek stránky

Trpísty

↑ na začátek stránky

Tršice

↑ na začátek stránky

Třebešice

↑ na začátek stránky

Třemešek

↑ na začátek stránky

Třebíč

↑ na začátek stránky

Třeboň

↑ na začátek stránky

Státní zámek Třeboň, 379 01 Třeboň Tel. 384 721 193

Neodmyslitelnou součástí Třeboně je honosný renesanční zámek, rozkládající se na jihozápadní straně historického centra města. V těchto místech stával nejdříve panský dvorec, změněný na tvrz a později kamenný hrádek, zmiňovaný poprvé roku 1374. Nedlouho předtím koupili Třeboň Rožmberkové, kteří městu a jeho širokému okolí dopřáli náležitý rozvoj. Po roce 1562 pověřil Vilém z Rožmberka Vlachy Jana a Antonína Ericery náročnými přestavbami starých hradních budov na renesanční zámek. Tuto proměnu dokončil v době Petra Voka architekt Domenico Cometa. Po smrti posledního Rožmberka (1611) zdědili zámek Švamberkové, kteří přišli o většinu majetku po osudové bitvě na Bílé hoře. Třeboňské panství daroval císař Ferdinand II. své vlastní rodině, ale o snadno nabytý majetek nikdo nepečoval a záchranou pro zámek je až přechod do rukou starobylého německého rodu Schwarzenbergů, kteří jej získávají v roce 1660. Knížecí rod Schwarzenbergů vlastní zámek až do roku 1940, kdy jej zabírá gestapo. Počátkem dvacátých let, po první pozemkové reformě, Schwarzenbergové zámek opouštějí a poté slouží po několik let jako hotelové zařízení. Po válce v roce 1945 je nad zámkem zavedena národní správa a v roce 1947 byl třeboňský zámek zestátněn. Do areálu zámku se vstupuje z náměstí severní zámeckou branou, vystavěnou v letech 1605-1607 Dominikem Cometou. Ze zámeckých interiérů je nejzajímavější rozlehlá renesanční světnice obdélného půdorysu zaklenutá vysokou zrcadlovou klenbou. Vedle zámku se rozprostírá park, oblíbené místo odpočinku třeboňských občanů, turistů i lázeňských hostů.

Tupadly

↑ na začátek stránky

Týnec

↑ na začátek stránky

Tyrolský dům

↑ na začátek stránky

Uherčice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Uherčice, 671 07 Uherčice Tel. 515 298 396, 515 298 222

Počátky panského sídla v Uherčicích jsou spojeny s rodem Krajířů z Krajku, kteří zde na přelomu 15. a 16. století vystavěli pozdně gotickou tvrz. Od roku 1562 vlastnil zdejší panství dolnorakouský rod Strejnů ze Švarcenavy (Strein von Schwarzenau), po nich Berchtoldové a pak Heisslerové z Heitersheimu. Jesliže Krajířové ještě stihli přestavět původní tvrz na zámek, další jmenované rody jej podstatně rozšířili, takže na počátku 18. století se již jednalo o rozsáhlý komplex, tvořený čtyřmi samostatně vystavěnými celky s kvalitní architekturou. Od roku 1768 do roku 1945 vlastnili zámek Collalttové. Vnější podoba jejich sídla se již v podstatných rysech neproměnila, na rozdíl od interiérů, ve kterých proběhly klasicistní a poté romantické úpravy. Zkázu Uherčicím přineslo období po druhé světové válce. Zemědělský státní statek a československá armáda za čtyřicet let málem zničily celý zámek, budovaný a v dobrém stavu udržovaný po staletí. Jeho záchrana nastala doslova v hodině dvanácté. Dnes jsou nejzajímavější části postupně opravovaného zámku již přístupné veřejnosti. Okolí Uherčic rádi navštěvují lidé, kteří milují pobyty v odlehlé, ale o to více romantické krajině.

Uherský Ostroh

↑ na začátek stránky

Údlice

↑ na začátek stránky

Úhrov

↑ na začátek stránky

Úsobí

↑ na začátek stránky

Úsov

↑ na začátek stránky

Hrad a zámek Úsov, 789 73 Úsov Tel. 583 435 111

Podle archeologických průzkumů se jeví jako velmi pravděpodobné, že původní hrad zde vznikal kolem poloviny 13. století, zřejmě z příkazu českého panovníka. Do roku 1487 hradní palác přestavěli páni z Vlašimi, dílčí úpravy prováděli páni z Boskovic a od 17. století Liechtenštejnové, kterým patřil zámek až do roku 1945. Základ dnešní muzeální expozice v zámeckých interiérech tvoří sbírky trofejí z loveckých výprav Liechtenštejnů do Afriky a Asie, jakož i těch, které byly získány v Evropě.

Valašské Meziříčí

↑ na začátek stránky

Valeč

↑ na začátek stránky

Valtice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Valtice, 691 42 Valtice Tel. 519 352 423, e-mail: valtice@pambr.cz

Valtice jsou vynikajícím příkladem barokního slohu. Výstavba zámku je ve své první fázi, tj. zhruba do poloviny 17. století, spjata s knížetem Karlem Eusebiem z Liechtenštejna, který také podstatně ovlivňoval výslednou podobu staveb. Většinu z nich projektoval do roku 1641 G. G. Tencalla. Manýristickou estetiku dvoupatrového zámku překryla v první čtvrtině 18. století modernější forma vrcholného baroka podle projektu J. B. Fischera z Erlachu. Zde jeho plány realizoval D. Martinelli, především po roce 1713. Procházka zámkem je příjemným požitkem. Několik sálů a pokojů se honosí mimořádně bohatou barokní výzdobou stěn, které neubírá na hodnotě skutečnost, že většinou byly zásadně restaurovány ve druhé polovině 20. století. Nejkrásnějšími z téměř dvou desítek interiérů jsou Zrcadlový sál, obrazárna, zámecká kaple a salónek prince Karla. Tyto i řadu dalších pokojů zdobí navíc nádherné nástropní malby. Kouzlu Valtic rovněž nahrává přírodně krajinářský park, navazující od 19. století na obdobný park u zámku Lednice a obsahující hodnotné dekorativní stavby. Z nich nutno zmínit alespoň mohutnou kolonádu s korintskými sloupy, dostavěnou roku 1832 a Dianin chrám zvaný též Rendez-vous, připomínající římský vítězný oblouk (1812).

Vartenberk

↑ na začátek stránky

Velká Bystřice

↑ na začátek stránky

Velké Březno

↑ na začátek stránky

http://www.zamek-vbrezno.cz/

Státní zámek Velké Březno, 403 23 Velké Březno Tel. 475 228 331, příp. 604 505 323, e-mail: zamek.vbrezno@mbox.vol.cz http://www.zamek-vbrezno.cz/

Zámek byl vystavěn v letech 1842-1854 podle plánů vídeňského stavitele Foerstera pro nejvyššího purkrabího Českého království Karla Chotka, hraběte z Chotkova a Vojnína. Podoba zámečku byla radikálně změněna nákladnou přestavbou v letech 1885-1910, která probíhala podle návrhů drážďanského architekta E. Fleischera. Velkobřezenský zámek představuje typ malého šlechtického sídla a také jednu z posledních feudálních staveb u nás. Historické interiéry zámku s dobovým vybavením připomínají působení rodiny Chotků, ze které pocházela také Žofie, manželka následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este, která společně s ním roku 1914 podlehla smrtícím kulkám při atentátu v Sarajevu.

Velké Heraltice

↑ na začátek stránky

Velké Hoštice

↑ na začátek stránky

Velké Losiny

↑ na začátek stránky

Státní zámek Velké Losiny, 788 15 Velké Losiny Tel. 583 248 380

Zámek, který si nechal postavit Jan ze Žerotína a jehož hlavní dvoupodlažní budova byla vybudována v renesančním slohu, stojí na začátku rozlehlého údolí řeky Desné v podhůří Jeseníků. Její dostavba, která se pravděpodobně vztahuje k letům 1580-1589, byla ukončena zděnými arkádami na počátku 17. století. Nízké budovy jižní strany nádvoří byly později přestavěny v barokním slohu masivními pilířovými arkádami. Z interiérů vyniká rozměrná pozdně renesanční hodovní síň. Velmi pozoruhodný je rovněž sál předků s portréty významných příslušníků žerotínského rodu. Zámecká obrazárna uchovává soubor obrazů italských, vlámských a holandských mistrů, doplněnou středoevropskou malířskou školou 18. a 19. století. Další nemalou zajímavostí je žerotínská sbírka zbraní.

Velké Meziříčí

↑ na začátek stránky

Velké Opatovice

↑ na začátek stránky

Veltrusy

↑ na začátek stránky

Státní zámek Veltrusy, 277 46 Veltrusy Tel. 315 781 144 a 315 781 146, e-mail: veltrusy@spusc.cz

Zámek si nechal postavit asi kolem roku 1716 hrabě Václav Antonín Chotek. Patrně roku 1764 byla původně krátká křídla rozšířena a hrabě Rudolf Chotek v téže době nechal provést i další stavební úpravy zámku a nově zařídit zámecké interiéry. Roku 1804 přibyly hospodářské budovy, které se severními křídly zámku uzavírají čestný dvůr. Zámek obklopuje rozsáhlý park s několika empírovými a romantickými ozdobnými stavbami. Interiéry obsahují kromě nábytku, obrazů a pěkných skleněných lustrů rovněž sbírky porcelánu a řadu hodnotných předmětů uměleckého řemesla. Krásou vynikají místnosti, které získaly výzdobu v éře rokoka.

Vidim

↑ na začátek stránky

Vimperk

↑ na začátek stránky

Vizovice

↑ na začátek stránky

Státní zámek Vizovice, 763 12 Vizovice Tel. 577 452 762, e-mail: zamek.vizovice@volny.cz http://www.zamek-vizovice.cz/

Na místě dřívějšího cisterciáckého kláštera z roku 1261 vznikl nejprve renesanční zámek a v letech 1750-1770 zámek barokní s výraznými rysy francouzského klasicismu. Touto druhou stavbou pověřil Heřman Hamilton z Blümegenu architekta Františka A. Grimma. Za Blümegenů, ve druhé polovině 18. století, byla založena rozsáhlá obrazová sbírka, kterou doplňovali i Stillfriedové, na něž přešlo vlastnictví zámku v 19. století. Zámecké interiéry jsou vybaveny nábytkem ve stylu baroka, rokoka i biedermeieru, množstvím porcelánu různé provenience a řadou dalších hodnotných předmětů. Mobiliář je vesměs původní a ve velmi dobrém stavu. Nejvzácnějším souborem zámeckého inventáře jsou díla nizozemského malířství.

Vlachovo Březí

↑ na začátek stránky

Vlašim

↑ na začátek stránky

Vlčí Pole

↑ na začátek stránky

Vranov nad Dyjí

↑ na začátek stránky

Státní zámek Vranov nad Dyjí, 671 03 Vranov nad Dyjí Tel. 515 296 215, e-mail: vranov@brno.npu.cz http://www.zamek-vranov.cz/

Zámku předcházela románská stavba z 11. století, kterou pozdější stavebníci změnili na hrad, využívající přirozených výhod výšinného terénu s meandrující řekou. Přestavbu pevnosti na barokní rezidenci zahájil hrabě Michal Jan II. z Althannu. Podle plánů architekta J. B. Fischera z Erlachu vznikl v letech 1687-1695 monumentální sál předků. Freskami jej vyzdobil J. M. Rottmayr. Brzy poté byla vystavěna zámecká kaple Nejsvětější Trojice s podzemní althannskou hrobkou. Na výstavbě hlavní trojkřídlé zámecké budovy se od roku 1723 podílel A. E. Martinelli, zadavatelkou byla Marie A. Pignatelli, favoritka císaře Karla VI. Štuková a tapetová dekorace doplněná nástěnnými malbami, která zdobí interiéry prvního patra zámku, osciluje mezi pozdně barokním a klasicistním výtvarným názorem. Interiéry zámku dokumentují kulturu šlechtického bydlení konce 18. a celého 19. století. Sály doplňují ukázky z produkce místní keramické manufaktury. Návštěvníkům vranovského zámku, kteří chtějí ještě pobýt ve zdejší krajině, lze doporučit pěší výlet k nepříliš vzdálenému Novému Hrádku, zříceniny středověkého hradu, zničeného Švédy roku 1645.

Vrchotovy Janovice

↑ na začátek stránky

Zámek Vrchotovy Janovice, 257 53 Vrchotovy Janovice Tel. 317 835 181

Původní vodní tvrz přestavěli koncem 16. století páni z Říčan na renesanční zámek, ale již roku 1603 přešly Janovice do rukou Vrtbů, kteří podnikli různé úpravy. Nejvýznamnější z nich proběhla v letech 1750-1766 za Arnošta F. Vrtby, který zámeček pozdně barokně přestavěl. Do roku 1858 však stavbu, kterou zdědili Vratislavové z Mitrovic, pronikavě změnila romantická novogotická přestavba. V interiérech zámku se samostatnými expozicemi (česká společnost 19. století, Rilke+Kraus a Vrchotovy Janovice, české zvonařství) zaujme již schodiště s nástěnnými malbami F. Dallingera z roku 1862 a rokokově laděnými sochami L. Widmanna ze stejné doby.

Vřísek

↑ na začátek stránky

Vyškov

↑ na začátek stránky

Zábřeh na Moravě

↑ na začátek stránky

Zábřežský zámek

↑ na začátek stránky

Zahradiště

↑ na začátek stránky

Zákupy

↑ na začátek stránky

Státní zámek Zákupy, 471 23 Zákupy Tel. 487 857 278

Na místě starší tvrze postavil Zdislav Berka z Dubé renesanční zámek, obnovený znovu po požáru roku 1573. Julius Franz, vévoda Sasko-Lauenburský nechal stavbu v letech 1670-1683 opravit a patrně podle návrhů G. D. Orsiho a G. Brogia barokně pozměnit. Panství přešlo na počátku 19. století na toskánskou větev Habsburků. Po své abdikaci si Ferdinand V. (habsburský císař v letech 1835-1848) zřídil ze Zákup rezidenční sídlo. Při této příležitosti získaly zámecké interiéry hodnotnou výzdobu. Podíleli se na ní architekt J. Bělský, přední český romantický malíř J. Navrátil a jeho kolega V. Kandler, sochař V. Levý a štukatér J. Effenberger. V zámecké barokní kapli měl dne 1. července 1900 svatbu následník trůnu František Ferdinand d'Este.

Zámrsk

↑ na začátek stránky

Zbiroh

↑ na začátek stránky

Zbraslav

↑ na začátek stránky

Zámek Zbraslav, Bartoňova 2, 156 00 Praha 5 Tel. 257 921 638

Původní cisterciácký klášter založil roku 1292 Václav II. na místě staršího knížecího dvorce. Konventní kostel měl funkci nového královského pohřebiště. Sám Václav II. je zde také pohřben. Další stavební etapu podnítila Eliška Přemyslovna. Roku 1420 vypálili klášter husité a teprve po polovině století se situace zlepšila. Později byl vydrancován pasovskými a po roce uherskými vojsky císaře Matyáše. Nový rozvoj nastal až v době baroka, na úpravách pracoval J. B. Santini a později F. M. Kaňka. Okolo roku 1740 byla přestavba dokončena. Vnitřní výzdobu provedl František Xaver Palko. Roku 1785 byl klášter zrušen, budovy se dostaly do majetku valonského šlechtice Josepha de Souvaige, který zde zřídil rafinerii a výrobu cukru. V 1. polovině 19. století získal objekt kníže Fridrich Öttingen-Wallerstein a upravil jej pro potřeby knížecí rezidence. Dalším majitelem se stal na počátku 20. století průmyslník rytíř Cyril Bartoň z Dobenína, který úpravami pověřil architekta Dušana Jurkoviče. Od roku 1939 slouží zámek pro výstavní činnost Národní galerie Praha. Základ stálé expozice tvoří čínské a japonské umění s uceleným obrazem vývoje jednotlivých uměleckých disciplín od nejstarších dob až do současnosti. Vedle toho se v expozici setkáme i s díly z dalších kulturních oblastí - z Indie, jihovýchodní Asie, Tibetu či Předního východu. V přízemí zámku je umístěna galerie japonského výtvarného umění s prezentací tradičních japonských uměleckých technik a řemesel, převážně však keramiky, laku, zbraní a zbroje či kovového nádobí. Významnou položku tvoří ukázky umění buddhistického kultu a japonské malby a grafiky rozdělené do dvou tematických celků, na přírodní a figurální motivy. V prvním patře expozice pokračuje uceleným souborem čínského umění od starověkého, přes hrobovou plastiku až po čínskou keramiku. Vyvrcholením této části expozice je nepochybně oddíl věnovaný čínskému buddhistickému umění s několika ukázkami sochařství, které řadíme k světovým unikátům. V horním patře jsou instalovány rovněž soubory z umění Indie, jihovýchodní Asie a Předního východu, např. soubor tibetské sakrální malby mimořádného významu či ukázky z bohaté sbírky koberců.

Zdounky

↑ na začátek stránky

Zelená Hora

↑ na začátek stránky

Zlín

↑ na začátek stránky

Žacléř

↑ na začátek stránky

Žamberk

↑ na začátek stránky

Žampach

↑ na začátek stránky

Žehušice

↑ na začátek stránky

Žeranovice

↑ na začátek stránky

Žerotínský zámek

↑ na začátek stránky

Žádlovice

↑ na začátek stránky

Žďár nad Sázavou

↑ na začátek stránky

Židlochovice

↑ na začátek stránky

Žinkovy

↑ na začátek stránky

Žleby

↑ na začátek stránky

Státní zámek Žleby, 285 61 Žleby Tel. 327 398 121, e-mail: zleby@pusc.cz

Původní raně gotický hrad založili před rokem 1289 páni z Lichtemburka, po zničení husity byl v polovině 15. století znovu obnoven. Zásadní renesanční přestavbu překryla krátce po polovině 18. století vrcholně barokní úprava, ale ani z ní se na exteriéru zámku téměř nic nedochovalo. Postaral se o to Vincens Karel Auersperg (+1867), který pověřil architekta F. Schmoranze a B. Škvora důkladnou romantickou úpravou celého objektu. Pánové se řídili anglickými předlohami a postupně vybudovali zajímavou stavbu, kterou však kritizovali soudobí architekti za to, že nerespektovala předchozí stavební vývoj objektu a navíc se podle jejich názoru do českého prostředí nehodila. Zámecké interiéry jsou vybaveny hodnotnou zbrojí a mnoha chladnými zbraněmi. Historický mobiliář doplňují jeho kvalitní napodobeniny z 19. století. Výzdobu místností dotváří soubor obrazů, skla a další předměty, přispívající ke starobylému dojmu z těchto prostor.

Pražský hrad

↑ na začátek stránky Pražský hrad

Fotografie: Pražský hrad. Autor: Stefan Bauer

Pražský hrad je nejvýznamnější kulturní a historickou památkou nejen Prahy, ale celé České republiky. Stavba Pražského hradu byla zahájena koncem devátého století knížetem Bořivojem z rodu Přemyslovců. Raně středověké hradiště bylo opevněno příkopem a valem z kamene a hlíny. První zděnou stavbou byl kostel Panny Marie, jehož zbytky nalezneme mezi II. nádvořím Pražského hradu a zahradou Na baště.

V současné době je komplex Pražského hradu tvořen několika veřejnými prostranstvími (I. nádvoří Pražského hradu, II. nádvoří Pražského hradu, III. nádvoří Pražského hradu, Náměstí U sv. Jiří, Vikářská ulice, Jiřská ulice, Zlatá ulička u Daliborky, část ulice U Prašného mostu, Královská zahrada, Zahrada na terase Jízdárny Pražského hradu, Lumbeho zahrada, Jelení příkop, Kyklopské schody, Prašný most, zahrada Na baště, Rajská zahrada, Hartigovská zahrada, zahrada Na Valech, zahrada na Opyši, Dělostřelecká bašta, Hradní rampa, Staré zámecké schody, Zámecké schody) a těmito nejvýznamnějšími stavbami (Chrám sv. Víta, Tereziánský palác, Starý královský palác, Ludvíkovo křídlo, Letohrádek královny Anny /Královský letohrádek/, Míčovna v Královské zahradě, Jízdárna Pražského hradu, Bazilika sv. Jiří, Klášter sv. Jiří, Kaple Všech svatých, Kaple sv. Kříže, Staré proboštství, Nové proboštství, Nejvyšší purkrabství, Ústav šlechtičen, Lobkovický palác, Daliborka, Bílá věž, Černá věž, Prašná věž (Mihulka), Lví dvůr, Národní galerie (expozice v klášteře sv. Jiří) a další).

Veřejná prostranství a objekty obsahují nepřeberné množství památek a uměleckých skvostů. Za všechny lze jmenovat Korunovační klenoty uložené v chrámu sv. Víta. V historii Pražského hradu jsou vepsány nejen dějiny České republiky, ale významnou měrou i dějiny Evropy. Nejvýznamnějším panovníkem, který zde sídlil, byl Karel IV.

Prostory Pražského hradu byly a jsou předmětem zvýšeného zájmu archeologů. Jejich nálezy dokladují, že tato místa byla osídlena již v období neolitu. V místech bývalé Lumbeho zahrady byly například nalezeny pozůstatky kultury s lineární keramikou a kultury s vypíchanou keramikou. Rovněž zde byly nalezeny artefakty osídlení z období eneolitu a pohřební pozůstatky únětické kultury a kultury se šňůrovou keramikou. Svědčí to nejen o pravěkém osídlení lokality dnešního Pražského hradu, ale také o strategické poloze tohoto místa.

Od roku 1918, tedy od vzniku samostatného Československa, je Pražský hrad sídlem prezidentů.

Hrad Bouzov

↑ na začátek stránky Hrad Bouzov

Fotografie: Hrad Bouzov. Autor: Miloš Miličevič

Romanticky přestavěný hrad Bouzov se tyčí na zalesněném ostrohu nad stejnojmennou obcí nedaleko města Litovel na střední Moravě. Zachovalá středověká podoba pochází z romantické přestavby z přelomu 19. a 20. století. Bouzov byl vystavěn jako gotický hrad na počátku 14. století pány z Bouzova.

Hrad měl souzeno, aby se na něm často měnili majitelé. V jeho držení se vystřídala celá řada českých a moravských rodů. Delší dobu Bouzov vlastnili pánové z Kunštátu, kteří jej vlastnili od roku 1396. V jejich rukou zůstal až do konce 15. století. Je tedy velmi pravděpodobné, že na hradě Bouzově se narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad, který byl s tímto rodem příbuzensky spjat, a jeho otec na hradě sídlil. Proto také byl Bouzov v husitských válkách oporou husitů. Tak jak se na Bouzově střídaly jednotlivé šlechtické rody, měnila se i jeho podoba a na hradě přibývaly budovy, paláce, věže a hradby. Za třicetileté války se hrad stal císařskou pevností a také vězením pro švédské zajatce. V roce 1696 koupil hrad Řád německých rytířů, který ho vlastnil až do roku 1939. Za velmistra Evžena Habsburského byl hrad přestavěn a získal dnešní gotickou a renesanční podobu. Přestavba trvala až do začátku první světové války. Německý řád přišel o Bouzov roku 1939, kdy jej zkonfiskovali nacisté a tím byl předurčen smutný osud hradu během druhé světové války. Hitler jej daroval Himmlerovi a hrad se stal sídlem přepadového oddílu SS, který 5. května 1945 vypálil obec Javoříčko. Dnes patří státu.

Bouzov je jedním z našich nejnavštěvovanějších hradů, návštěvníky láká především jeho cimbuří, arkýře, věže, bašty, park a dva dlouhé mosty. Nejcennější částí hradu je novogotická hradní kaple, vybavená gotickým oltářem a vyzdobená náhrobními kameny řádových mistrů. Zajímavá je také hradní zbrojnice, původní gotický sál, reprezentativní prostory – rytířský sál a lovecká síň. V jižním křídle jsou pokoje Evžena Habsburského, které jsou dobově vybaveny. Bouzov rádi využívají i filmaři, natáčely se zde pohádky Pyšná princezna a Princezna Fantagiro. O turisty je zde dobře postaráno, jsou pro ně přichystány také kostýmované a večerní prohlídky.

Hrad Karlštejn

↑ na začátek stránky Hrad Karlštejn

Fotografie: Hrad Karlštejn. Autor: Olaf1541

Nad řekou Berounkou se tyčí na vápencové skále gotický hrad, jehož postavení mezi českými hrady je výjimečné, a to jak historickým významem, tak mohutností a architekturou.

Karlštejn nevznikl jako správní centrum panství nebo královské sídlo, ale od počátku byl určen jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek relikvií a říšských korunovačních klenotů. Později zde byly uloženy i české korunovační klenoty. Pojmenován byl po svém zakladateli Karlu IV., českém králi a císaři Svaté říše římské, a stavěn byl podle plánů Matyáše z Arrasu v letech 1347 – 1355.

Husitství ukončilo nejslavnější éru existence Karlštejna. Po smrti Karlova syna Václava IV. přestali čeští králové svůj hrad navštěvovat. Sídlila tu pouze posádka, která měla za úkol Karlštejn chránit. Hrad začal pozvolna pustnout. Do podoby hradu zasáhla pozdně gotická a zejména renesanční přestavba, provedená v době Rudolfa II. V letech 1877–1899 byla provedena celková puristická rekonstrukce hradu, při níž hrad získal svou dnešní tvář. Architektonická posloupnost hradu začíná nejníže umístěnou studniční věží a purkrabským domem na hlavním nádvoří. Dále pokračuje mohutným císařským palácem a nad ním menší, tzv. Mariánskou věží. Stavba hradu vrcholí samostatně opevněnou Velkou věží s kaplí sv. Kříže, kde byly uloženy svátosti, říšský korunovační poklad, korunovační klenoty českých králů a archív český. Právě kaple sv. Kříže je nejcennější částí hradu, je vyzdobena deskovými obrazy z dílny Mistra Theodorika, které představují světově unikátní gotickou galerii, dochovanou do dnešní doby. Stěny i strop kaple pokrývá zlacená výzdoba, do níž byly zasazeny polodrahokamy a skleněné čočky, které vytvořily na stropní klenbě iluzi hvězdného nebe.

Velké zážitky přináší i zpřístupněný interiér hradu, kde je možné spatřit v Císařském paláci Dvořenínskou a Rytířskou síň s kaplí sv. Mikuláše, dále ložnice, audienční a hodovní síň a sál předků s největší obrazovou galerií českých panovníků v ČR.

Karlštejn je díky své poloze blízko Prahy nejnavštěvovanějším českým hradem. Ročně jej navštíví tisíce turistů což má za následek, že cesta od parkoviště k hradu je lemována stánky se suvenýry a soukromí se zde návštěvník rozhodně nedočká. Kromě hradu si můžete prohlédnout také muzeum Betlémů - jedná se o kolekci starých českých betlémů vyřezávaných ze dřeva, ale je možné vidět i betlémy z raritních materiálů jako např. cukr nebo chleba.

Hrad Špilberk

↑ na začátek stránky Hrad Špilberk

Fotografie: Hrad Špilberk. Autor: Millenium187

Hrad Špilberk je dominantou města Brna a oblíbené místo pro vycházky jeho obyvatel. Je tomu tak už více než sedm set let. V průběhu těchto staletí sehrál Špilberk různé dějinné úlohy a role. Původně sloužil jako sídelní hrad moravských markrabat, v 17. století se změnil na barokní pevnost, jež se stala nejtěžším žalářem rakouské monarchie, později zde byly vojenské kasárny a dnes má v jeho prostorách sídlo Muzeum města Brna. Jeho dějiny počínají v druhé třetině 13. století a u jeho zrodu stojí tehdejší moravský markrabě Přemysl, budoucí král Přemysl Otakar II. Za místo vybral vrchol příkrého kopce, ležícího kousek od historického centra. Ambiciózní mladík koncipoval stavbu od začátku velkoryse. Špilberk se měl stát pevnou oporu panovnické moci a důstojným sídlem vládců Moravy. Po prohrané bitvě na Moravském poli v roce 1278 se Špilberku zmocnily rakouské jednotky. Do přemyslovských rukou se Špilberk navrátil až roku 1282 přičiněním Václava II.

Po nástupu Lucemburků byl Špilberk využíván jen příležitostně. Král Jan byl nepřetržitě na svých zahraničních dobrodružstvích, a tak skutečným sídelním hradem se Špilberk stal v polovině 14. století. Bylo to období, které lze historicky nazvat autonomní vládou moravských Lucemburků, tedy bratra Karla IV. Jana Jindřicha (1350-1375) a jeho syna Jošta (1375-1411). To bylo období, které Špilberku přineslo největší pozornost a význam. Jak to tak bývá období slávy bylo jen krátké a pomíjivé. Za posledního Lucemburka, uherského, římského a později i českého krále Zikmunda ztrácí Špilberk natrvalo svou rezidenční funkci a do popředí se dostává jeho význam vojenský. Pevnost svých hradeb osvědčil Špilberk už za husitských válek a teď dostal další příležitost. Blížilo se střetnutí o českou korunu, mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Na Špilberku se usídlil ve funkci zemského hejtmana Jiřího, syn Viktorin z Poděbrad. Špilberk se měl stát jedním z opěrných obranných bodů. Ovšem v roce 1469 se Matyáši Korvínovi podařilo Špilberk získat a učinit z něj důležitý strategický bod. Po smrti uherského krále Matyáše jej vlastnil Vladislav Jagelonský a začíná klesat jeho význam, doprovázený častým střídáním majitelů a všestranným úpadkem a chátráním. Aby Špilberk zachránily, koupily jej moravské stavy a prodaly jej městu Brnu. Ve vlastnictví města zůstal Špilberk pouhých šedesát let – po bělohorské porážce stavovského povstání v roce 1620 byl císařem Ferdinandem II. městu zkonfiskován a vrátil se tak zpět do zeměpanského majetku.

Zlom do osudu Špilberku přinesla třicetiletá válka. Zpočátku to tak ovšem vůbec nevypadalo. Hrad nadále chátral a posádka na něm působící byla početně slabá. Vše se však změnilo s přítomností Švédů na Moravě, kteří bezprostředně ohrožovali Brno v letech 1643-1645. Opevnění hradu i města se rychle opravovalo a zdokonalovalo. Když pak v roce 1645 Brno se Špilberkem pod velením plukovníka Raduita de Souches odolalo tříměsíčnímu dobývání mnohonásobnou švédskou přesilou, prokázal se znovu strategický význam tohoto hradu. Císař Ferninad III. z vděčnosti, že Brno uchránilo ohroženou Vídeň, dává městu mnohá privilegia. Špilberk je postupně přebudován na nejmohutnější a také nejvýznamnější barokní pevnost na Moravě. Tato brněnská citadela se stává součástí pevnostní soustavy, která v roce 1742 odolává i vojenské genialitě pruského krále Fridricha II.

Ovšem pevné zdi Špilberku nebrání pouze v přístupu nepřátel, ale plní i funkci opačnou - vězení. Už krátce po porážce stavovského povstání v roce 1620 byli na Špilberku několik let vězněni přední moravští účastníci. Od poslední čtvrtiny 17. do počátku 80. let 18. století zde bylo vězněno kromě desítek „obyčejných“ trestanců, odsouzených k pevnostním pracem, také několik vysoce postavených vojenských osobností, např. přední rakouští vojevůdci generálové Bonneval a Wallis, či proslulý plukovník pandurů Franz Trenek. Pevnostní charakter začal Špilberk ztrácet po napoleonských válkách. O tuto změnu se přičinila především francouzská armáda císaře Napoleona, která při svém odchodu z okupovaného Brna na podzim roku 1809 zničila některé důležité části špilberského opevnění. Poté zde zůstala už jen věznice.

Byli tu vězněni jak zločinci, tak i političtí provinilci, uherští jakobíni, italští karbonáři, polští revolucionáři, příslušníci utopistických socialistů. Proto dostal Špilberk přízvisko „Žalář národů“. V roce 1855 císař František Josef I. špilberskou věznici zrušil a po odchodu posledních vězňů o tři roky později se její prostory přeměnily na vojenská kasárna, kterými pak zůstaly dalších sto let. V místo nesvobody se Špilberk změnil ještě dvakrát. Po 1. světové válce se hrad stal internačním táborem pro zběhy a účastníky dělnických stávek. Za okupace zde nacisté zřídili sběrný koncentrační tábor. Roku 1959 opouští Špilberk československá armáda a definitivně tak končí jeho vojenská éra. Následujícího roku se Špilberk stává sídlem Muzea města Brna.

S tím jak se měnila dějinná role Špilberku souvisí i jeho stavební úpravy. Z původního gotického hradu se dochovala jen základní dispozice ve východním křídle. Barokní pevnostní přestavbu připomíná fortifikační systém – hradby s bastiony, zděné příkopy s vestavěnými kasematy, úpravy na protiletadlový kryt německé armády 1945 a také přízemní kasárenské a další objekty. Součástí pevnostního systému byly i studna v západní části nádvoří, prohloubená v letech 1714 -1717 z původních 40 metrů na 114 metrů, a přilehlá cisterna. Většina dnešních budov – jižní, západní a severní křídlo i střední trakt, rozdělující dřívější velké nádvoří na dvě části – vznikla až rozsáhlou přestavbou pevnosti na věznici ve třicátých letech 19. století.

Dnes Špilberk nabízí stálé i příležitostné muzejní expozice včetně kasemat. V letní sezóně ožívají hradní nádvoří a další prostory různými kulturními vystoupeními, koncerty a divadelními představeními. Z vyhlídkového ochozu se nabízí ojedinělý pohled na město Brno a jeho okolí.

Seznam zámků

↑ na začátek stránky